Byl to v té době dostatečné účinný nástroj upevnění evropské bezpečnosti. Zakládal rovnováhu sil států -- účastníků dvou vojensko-politických svazků -- Organizace Varšavské smlouvy a Organizace Severoatlantické smlouvy -- na snížených úrovních a omezoval možnosti rozmístění jejich konvenčních zbraní podél linie dotyku; odstraňoval nerovnosti, poškozujícící stabilitu a bezpečnost; likvidoval potenciál provedení překvapivého útoku a zahájení rozměrných útočných aktivit v Evropě.

Základem CFE je systém kvantitativních omezení pěti základních kategorií konvenčních zbraní a bojové techniky států -- účastníků v oblasti působnosti smlouvy: tanků, obrněných vozidel, dělostřelectva, útočných vrtulníků a letadel.

Ústředními jsou ustanovení o maximální úrovni zbraní a techniky pro každou ze skupin států ve vymezené oblasti i v jejích jednotlivých částech. V současnosti země NATO v důsledku rozšíření aliance překračují tyto úrovně, konstatuje důvodová zpráva.

Smlouva CFE je uzavřena na dobu neomezenou, každý stát -- účastník v souvislosti s prosazováním své národní suverenity má právo odstoupit od Smlouvy pod podmínkou, že o tomto rozhodnutí včas (nejméně 150 dnů předem) uvědomí všechny ostatní účastníky.

V období přípravy Smlouvy CFE i poté bylo jejími účastníky přijato několik desítek souvisejících dokumentů, jejichž cílem bylo normální uplatňování Smlouvy a podpora její životaschopnosti v měnící se vojenskopolitické situaci v Evropě. Čtyři z nich jsou mezinárodními smlouvami:

(1) Dohoda o maximálních úrovních počtu konvenčních zbraní a techniky BLR, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunska, SSSR a ČSFR, podepsaná v Budapešti 3. listopadu 1990 a účinná současně se Smlouvou (Budapešťská dohoda);

(2) Dohoda o zásadách a způsobu naplňování Smlouvy, podepsaná v Taškentu 15. května 1992, byla Ruskem ratifikovaná v roce 1992, ale nenabyla právní moci. Tato dohoda upravuje rozdělení práv a povinností bývalého SSSR, plynoucí ze Smlouvy, mezi Rusko a sedm dalších států -- účastníků Smlouvy (Ázerbájdžán, Arménii, Bělorusko, Gruzii, Kazachstán, Moldávii a Ukrajinu). Byť Ázerbájdžán a Gruzie zatím neratifikovaly tuto dohodu, jeho účastníci dlouhodobě vcelku dodržovali jeho ustanovení;

(3) Dokument dohodnutý státy -- účastníky Smlouvy (tzv. Bokový -- flanks - dokument), který je přílohou k Závěrečnému aktu první konference věnující se účinnosti Smlouvy a Závěrečného aktu rozhovorů o počtech vojenského personálu ve Vídni 15.-31. května 1996, účinný od 15. května 1997.

Bokový dokument odráží mezitímní kompromisní řešení otázky vznesené Ruskem, jež vznikla po rozpadu SSSR, týkající se omezení Smlouvy na bocích (či křídlech);

(4) Dohoda o adaptaci Smlouvy CFE, podepsaná v Istanbulu 19. listopadu 1999, Ruskem ratifikovaná v roce 2004, ale dosud neúčinná.

Uzavření Dohody o adaptaci se stalo nezbytným, když v průběhu devadesátých let v důsledku rozměrných vojenskopolitických změn Smlouva jednak v mnohém zastarala a přestala odpovídat skutečnosti, jednak -- podle důvodové zprávy - řada ustanovení přestala odpovídat zájmům bezpečnosti Ruska.

Dohoda o adaptaci transformuje zonálně-skupinový základ Smlouvy (na základě členství ve vojensko-politických svazcích časů Studené války) do systému národních a teritoriálních (pro pozemní síly) úrovní pro každý účastnický stát.

Nový systém neutralizuje hrozbu vytvoření potenciálů pro velkorozměrné útočné operace a tím zvyšuje úroveň stability v Evropě. Adaptovaný režim Smlouvy má upevnit bezpečnost každého účastnického státu nezávisle na jeho příslušnosti k vojensko-politickým svazkům.

Podle důvodové zprávy k dekretu však hned po podpisu Dohody o adaptaci Smlouvy země NATO zvolily kurs na oddalování její účinnosti, zahájení ratifikace začaly spojovat s plněním vymyšlených podmínek, které nemají vztah ke Smlouvě, jako například splnění prvků dvoustranných dohod Ruska s Gruzií a Moldávií o vyvedení ruských vojsk z jejich území. Důvodová zpráva ale přiznává, že tyto dvoustranné dohody byly uzavřeny v Istanbulu (tzv. "istanbulské dohody") vpředvečer podepsání Dohody o adaptaci Smlouvy. Rusko však tvrdí, že plní všechny povinnosti vyplývající ze Smlouvy a odmítá spojování uvedených záležitostí.

Výjimečné okolnosti, které se vytvořily kolem Smlouvy CFE, podnítily Rusko, aby se zabývalo otázkou pozastavení účinnosti Smlouvy CFE do té doby, než země NATO ratifikují Dohodu o adaptaci a než začnou tento dokument v dobré víře naplňovat, konstatuje důvodová zpráva.

Nezbytnost pozastavení účinnosti Smlouvy CFE je podmíněna následujícími výjimečnými okolnostmi, ovlivňujícími bezpečnost Ruska:

(1) vyhýbání se úpravě změn ve složení skupin států -- účastníků Smlouvy CFE Bulharskem, Maďarskem, Polskem, Rumunskem, Slovenskem a Českem v souvislosti s jejich přistoupením k NATO;

(2) s tím související překročení skupinových omezení Smlouvy CFE;

(3) negativní vliv plánovaného rozmístění konvenčních zbraní USA na územích Bulharska a Rumunska na dodržování skupinových omezení Smlouvy CFE;

(4) nenaplňování politického závazku o urychlené ratifikaci Dohody o adaptaci Smlouvy, přijatého v Istanbulu, řadou účastnických států;

(5) nenaplňování závazků o korekci územních mezních úrovní, přijatých v Istanbulu, Maďarskem, Polskem, Slovenskem a Českem;

(6) negativní vztah neúčasti Lotyšska, Litvy a Estonska ve Smlouvě CFE (a v důsledku toho vznik území, kde není omezeno rozmisťování konvenčních zbraní, včetně zbraní dalších zemí) na dodržování ruských politických závazků o vojenské zdrženlivosti na severozápadu Ruska.

Na mimořádné konferenci účastnických států ve Vídni 12.-15. června 2007 Rusko zformulovalo podmínky, nezbytné pro obnovu životaschopnosti režimu Smlouvy CFE:

• návrat Lotyšska, Litvy a Estonska do smluvního prostoru;
• snížení součtu dovolených úrovní smluvních omezení zbraní a vojenské techniky zemí NATO s cílem kompenzace potenciálu, získaného aliancí díky jejímu rozšíření;
• přijetí politického rozhodnutí o zrušení omezení na bokách (křídlech) pro území Ruska;
• vypracování shody na obsahu termínu "podstatné bojové síly" a projevování odpovídající zdrženlivosti do jejího dosažení;
• účinnost nebo alespoň dočasné uplatňování Dohody o adaptaci Smlouvy CFE nejpozději od 1. července 2008; rozpracování podmínek přistoupení nových účastnických státu a další modernizace Smlouvy.

Výsledky mimořádné konference a konzultací po linii Rady Rusko -- NATO podle důvodové zprávy ukazují, že země NATO nadále podmiňují začátek ratifikace Dohody o adaptaci splněním tzv. "istanbulských dohod". Rovněž ignorují konkrétní ruské návrhy, předložené před mimořádnou konferencí s cílem vyvést Smlouvu VFE z krize, omezují se na sliby posoudit je později, až nabude adaptovaná Smlouva účinnosti. Pozastavení účinnosti Smlouvy CFE je podle tvrzení důvodové zprávy v souladu s mezinárodním právem.

Podle ruských zákonů je president, přijme-li podobné bezodkladné opatření ve věci mezinárodní smlouvy, povinen neprodleně informovat obě komory parlamentu a předložit návrh odpovídajícího zákona v této věci. Pozastavení účinnosti navazujících dohod (budapešťské a tzv. bokového dokumentu) pak je v působnosti presidenta.

Ke Smlouvě a k dohodě o její adaptaci, včetně nejnovějšího vývoje viz též anglický výklad

anglický výklad Treaty on Conventional Armed Forces in Europe ZDEZDE