Kuba je už půl století ve válce, kterou si nevybrala, proti vojensky i ekonomicky nejmocnější zemi na světě, která ovšem nectí jakákoliv pravidla mezinárodních vztahů. Padesát let čelí ekonomické blokádě svobodného obchodu. Padesát let čelí agresiní propagandě i záškodnickým operacím CIA. Po celou tu dobu se takto zkoušená země neuchýlila k zákeřným operacím, po celou tu dobu provádí velmi klidnou, diplomatickou ofenzívu na půdě mezinárodních organizací. Dnes na své straně má většinu zemí Jižní Ameriky, Afriky, Asie i Středního východu a Kanadu. I mnohé země Evropské unie, které vnímají neudržitelnost "společných" proamerických pozic. Kuba byla paradoxně - narozdíl od USA, členem komise pro lidská práva OSN. Kuba je i v následnické Radě pro lidská práva OSN (UNHRC). Navzdory emigrantům v Miami, navzdory americkému Radiu Martí, navzdory vzteku americké diplomacie. Navzdory USA, pro něž to byla jedna z nejhorších mezinárodně politických porážek. Proamerická pověřenkyně komisařky OSN pro lidská práva pro Kubu skončila. Kuba, je předsedající zemí Hnutí nezúčastněných zemí - společenství 118 zemí , převážně třetího světa, Castra a jeho odhodlání vůči USA legitimizovalo. Kuba hostí Společenství Šanghajské spolupráce.

Srovnání předností, nedostatků a chyb jednotlivých politických a ekonomických systémů je relativní, jak laskavý čtenář pochopí z článků tohoto autora. Karibskou optikou viděno, všechno je jinak, jak říkal ten rabín: jinak než to je, jinak než si myslíme že to je a jinak než bychom chtěli, aby to bylo. Co je ale nutné ctít i přes kulturní a hodnotové rozdíly, je právo na svrchovanost a územní celistvost kteréhokoliv státu. Je pouze na jeho občanech, jaký systém a jakou vládu preferují. A jen oni mají právo ji měnit. Rovnoprávnost a vzájemný RESPEKT v mezinárodních vztazích je jediná záruka vztahů a obohacujícího dialogu kultur i zárukou míru.

Pokud se USA rozhodnou nedávno nalezené obrovské zásoby ropy na kubánském území ovládnout násilím, k čemuž se nenápadně schyluje, vznikne další země plná krve a nenávisti. Vznikne další ohnisko napětí ve světě. A stejně, jako v případě svrhávaného jugoslávského prezidenta Miloševiče či svrhávaného iráckého prezidenta Hussajna, pro britské i české intelektuály to vyřeší nálepka: diktátor.

Přitom by tam nemělo stát DEMOKRACIE, ale MOC. A ROPA.