Máme v Britských listech autory, kteří jsou schopni při své argumentaci zohlednit názory ze dvou opačných hledisek. To je dobré. Pak máme mnoho materiálů, které prezentují pouze jeden pohled na věc.

Vzhledem k tomu, že většina sdělovacích prostředků v České republice má spíše pravicové zaměření (anebo přesněji: pravicové to ani není, spíš jsou to stále opakované tytéž nepřemýšlivé banality) do Britských listů, které programově vyhledávají texty obsahující svěží, podnětné a dosud nepublikované myšlenky, posílají své příspěvky spíše autoři z levé části politického spektra.

Je to logické, ale spíše politováníhodné. Není to proto, že bychom preferovali levicové texty, ale proto, že v České republice je, jak se zdá, velmi podstatná vrstva lidí, která má pocit, že je - pokud jde o mainstreamové sdělovací prostředky - umlčena. Tito lidé se obracejí na Britské listy a většinou to nejsou pravičáci. Právě tito lidé také píší většinou velmi zajímavé texty.

Byl bych velmi rád, kdybychom mohli v BL publikovat stejně zvídavé a podnětné konzervativní texty, jaké často dostáváme od levicových autorů. Snad je jasné, že měřítkem, podle něhož posuzujeme, zda jsou články vhodné k publikaci, je novost myšlenky a informace, nikoliv stranické či ideologické zaměření.

Právě proto, že Britské listy fungují bez rozpočtu, mohou pouze vyplňovat mezery ve veřejné diskusi - a snaží se přinášet to, co v mainstreamových médiích nenajdete. Absolutně nemá smysl dělat úlitby mainstreamovým médiím a duplikovat to, co píše MFD či Právo. To jsou obrovské mediální kolosy s podstatným rozpočtem a velkými redakcemi možná nepřemýšlivých novinářů, kteří však jsou schopni dělat každodenní mechanickou práci, na kterou my prostě nemáme lidi.

Nejsme schopni přinášet kompletní zpravodajství; vždycky jsme si vybírali jen to, co považujeme za zajímavé. Předpokládáme, že nás čtou informovaní čtenáři, kteří musejí používat i jiné informační zdroje - jaké pracují sice možná konvenčně, ale s rozpočtem. Radko Kubičko z ČRo6 mě vždycky kritizoval, že BL nedělají onu každodenní, nudnou, novinářskou informační práci, ale že si vybírají jen třešničky na dortu. Ano, tak to je. Jinak to dělat prostě nejde. Ano, pane Šuto, Britské listy jsou čirý amatérismus. Až budeme mít jednou peníze, tak tomu tak nebude. Myslím, že jsme svou jedenáctiletou existencí dokázali, že bychom byli schopni dělat kvalitní a profesionální deník. Bohužel, čtenářům to, co děláme na koleně, zjevně stačí. To už je takový český přístup. Kdyby jim to nestačilo a chtěli by, aby se Britské listy zprofesionalizovaly tak, jak to právem požadujete, něco by pro to udělali.

Ano, pane Šuto, jsme schopni publikovat svědectví Karla Koechera, prostě proto, že nám ho pošle, protože se po jedenácti letech existence Britských listů přesvědčil, že jeho materiálu nezneužijeme k jeho bulvární skandalizaci, jak se mu to dělo v českým médiích dříve.

Uznáváme, že debata o tom, zda bylo či nebylo oprávněné či morální, aby se dal začátkem šedesátých let do služeb československé rozvědky, by byla jistě zajímavá. Nemáme na to, abychom ji kompetentně vedli. Nemáme rozsáhlý výzkumný tým, který by vytvořil pro takovou diskusi kompetentní podklady.

Nemáme zdroje na to, abychom zadali svým placeným redaktorům úkol, ke všem publikovaným materiálům vypracovávat kritický antikontext. Uznávám, že profesionální médium by to dělat mělo. Čtenáři nám poskytují finanční dary přibližně ve výši 15 000 - 20 000 Kč měsíčně. Toto stačí na správní poplatky a občasné, nouzové uhrazení výdajů pro jednorázové akce, případně - když hodně šetříme - na modernizaci serveru, která je potřebná každé cca 3-4 roky a na niž je zapotřebí částky přibližně 250 000 Kč.

Dokud nebudou čtenáři přispívat podstatně většími částkami, abychom mohli platit na plný úvazek tři čtyři profesionální novináře, požadavek, který na nás vznáší pan Šuta, bude i nadále nerealistický.

Do té doby můžeme pouze deklarovat svou otevřenost a publikovat kritiku, že naše články nejsou vyvážené prostřednictvím opačných, kritizujících analýz, a pak samozřejmě každý inteligentní protiargument, v reakci na publikovaný článek, který nám na redakční adresu zašle nějaký čtenář či autor.

Je to samozřejmě neuspokojivá situace.

Pane Šuto, vy se hájíte, že nedoporučujete, abychom potlačovali argumenty autorů, které vy považujete za kontroverzní. Jenže když si pak v závěru příspěvku uvědomujete to, o čem píšu v této reakci, že prostě nemáme lidi na to, aby ke každému příspěvku vytvořili před jeho publikaci antipříspěvek, doporučujete Britským listům, aby přece jen ty "kontroverzní" autory nepublikovaly. Abych zase citoval Johna Simpsona: menší množství informací však přece nemůže být nikdy lepší než větší množství informací. Budu publikovat Fidela Castra, i když je to diktátor a bez ohledu na to, za jak kontroverzní, propagandistické a nepřesvědčivé považuji sám jeho argumenty, prostě proto, že nikde jinde v českém jazykovém prostředí tyto texty nenajdete. A budu je publikovat přesto, že nejsem schopen zároveň uložit svému profesionálnímu výzkumnému asistentu (protože ho nemám), aby vypracoval kritiku, z níž by vyplývalo, v čem jsou Fidelovy argumenty sporné.

Britské listy vždy existovaly proto, aby zpochybňovaly stereotypy a vedly lidi k samostatnému myšlení a pochybnostem o ideologiích. Jestliže se v důsledku názorové omezenosti mainstreamových českých médií začali v BL sdružovat spíše levicovější autoři, má to, jak s hrůzou pozoruji, u některých čtenářů politováníhodný dopad. Jsou dnes zřejmě čtenáři, kteří čtou Britské listy proto, aby si v nich potvrdili svou levicovou ideologickou zabedněnost, stejně jako si tzv. "pravicoví" čtenáři potvrzují svou "pravicovou" ideologickou zabedněnost čtením Mladé fronty dnes. Vidím to na tom, jak zuřivé reakce přicházejí na některé zcela legitimní centristické či pravicové příspěvky - a někteří jejich autoři dokonce dostávají vulgární emaily od čtenářů. Takovou čtenářskou obec tedy nechceme.