Průměrný Číňan produkuje pouze čtvrtinu skleníkových plynů oproti průměrnému Američanovi a polovinu oproti Britovi. Má snad průměrný Číňan na tuto planetu menší nárok, než obyvatelé jiných států. Domnívám se, že nikoliv. Otázka tedy nezní, jak omezit produkci skleníkových plynů v Číně, ale jak omezit plýtvání energií v USA. Teprve až klesne spotřeba skleníkových plynů na osobu v USA na úroveň Číny, lze Číně domlouvat, aby se chovala k planetě šetrněji.

To však není vše. V článku se také mj. dočteme, že Čína se podílí 44 % na celosvětové produkci cementu, kterážto obzvlášť vyniká doprovodnými emisemi oxidu uhličitého. Spotřebuje se všechen tento cement v Číně? Opravte mě, pokud se mýlím, ale domnívám se, že ne. Emise spojené s vyvezeným cementem by se tedy měly přičítat zemím, kde se čínský cement spotřebovává. Obdobné to je však i s mnoha jinými průmyslovými výrobky, na jejichž výrobu průměrný Číňan "plýtvá" energií, aby je pak používal nějaký průměrný občan jiné země. Nejen průměrný Američan, ale i průměrný Čech asi ví, co mám na mysli.

Ale právě v Česku bychom měli mít pro čínské znečišťovatele pochopení. Není to totiž tak dávno, co jsme se na BL mohli dočíst, že Češi patří mezi rekordmany v produkci oxidu uhličitého na obyvatele v Evropě . Ač statistika poměrně objektivní, neboť vztažena na obyvatele, přesto nutně zkreslená, neboť nebere v úvahu spoustu jiných faktorů, které ovlivňují spotřebu energie a tedy produkci skleníkových plynů. Napadá mě např. geografická poloha (spotřeba energií na vytápění), nebo podíl energeticky (objektivně) náročného průmyslu na HDP, který řadí ČR rovněž do čela evropských zemí. Vzorné země si pak jednoduše železo nebo elektřinu dovezou, a hned jsou k životnímu prostředí statisticky šetrnější, neboť jejich vyspělý bankovní průmysl skutečně příliš emisí neprodukuje.