Možnost nedostatku vody vychází z představy, že je její množství v přírodě omezené. Ono je sice omezené, ale jestliže jste slyšeli o koloběhu vody v přírodě, tak víte, že všechna voda, kterou spotřebujete, se stejně zase do přírody vrátí, takže množství vody je vlastně neomezené. Může být pouze znečištěna, ale její vyčištění je čistě technologický problém. Zkrátka pokud je vodu vždy možné vyčistit s určitými náklady, nepředstavuje nedostatek čisté vody žádný problém. Jistě by se v případě potřeby našli investoři, kteří by ji rádi začali vyrábět destilací a obohatili zdravými minerály. Tím by se zaplnila mezera na trhu a zvýšilo HDP. Takže takováto překážka je vlastně jen pozitivním ekonomickým stimulem.

Pokud jsou komodity jako pitná voda, čistý vzduch, kus lesa zadarmo, tak lidé se k nim zákonitě chovají špatně a devastují je. (Např. chodí do lesa na houby a zahazují tam papírky od bonbónů.) Pokud by se však lesy zprivatizovali, pak by příroda jen vzkvétala, protože její majitel by se o ni dobře staral. Bylo by to jen v jeho zájmu, aby mu přinášela komerční zisk.

O tom, že snaha chránit přírodu může vést až k její likvidaci, se dnes učí děti na středních školách a to podle učebnice ekonomie, kterou sepsal Robert Holman (někdejší poradce ministra financí V. Klause) s pedagožkou Danou Pospíchalovou. Tam se dočteme následující radu: Máte rádi lesy? Nešetřete papírem. Většina stromů se těží pro výrobu papíru. Jestliže nebudou stromy potřeba, majiteli se nevyplatí je pěstovat, vykácí les a využije pozemek komerčně jinak. - Takže je zřejmé, že třídění odpadu přispívá vlastně k devastaci přírody.

Trh má ale i jiné výhody, než jen tu, že chrání přírodu. Zajišťuje např. nejspravedlivější možnou distribuci statků. Když je něčeho nedostatek, tak to dostane ten, kdo po tom touží nejvíc - tj., kdo je ochoten více zaplatit. Každá žena přece ví, že nejvíc po ní touží ten, kdo jí pozve na nejdražší večeří, koupí jí nejdražší kožich či nejdražší dovolenou. Takovému pravému muži ona opětuje svou lásku až do konce života, pokud se ovšem touha na jeho bankovním účtu nesníží na minimum. Je to spravedlivější než státem regulované pořadníky - nemyslím teď pořadníky na ženy, ale např. komunistické pořadníky na byty. Nájmy byly tenkrát sice levné, ale bytů bylo málo a lidé neměli, kde bydlet. Dnes žádní lidé, kteří nemají kde bydlet, nejsou. A tak by bylo lze považovat za spravedlivé i komerční využití lesů. Člověk si může svobodně vybrat podle svých preferencí, co je pro něho větším užitkem. Zda si zaplatit o víkendu za vstup do lesa 1000 Kč a rekreovat se nebo vybírat na sídlišti popelnice.

Enviromentalisté se snaží zavádět nové náboženství. Dělají z přírody božstvo, které nás přesahuje. Stejně jako křesťané nás straší hrozící apokalypsou, pokud nebudeme přírodu chránit. Tváří se, že jejich přístup je jediný morální. Jenže to je iracionální a nevědecké, protože příroda není božstvo. Lze to dokázat i tím, že boha nikdo nikdy neviděl, zatímco přírodu je vidět. Co není vidět, to neexistuje, ale příroda existuje. Sama o sobě ovšem nemá žádnou hodnotu, tu má jen pro člověka. Ke stromu musí napřed někdo přijít, aby mohl ho mohl správně ocenit, např. jestli se finančně vyplatí ho pokácet. Drozdi hnízdící v koruně pochopitelně nejsou takového finančního odhadu schopni, proto pro ně strom žádnou hodnotu nemá.

Žádná apokalypsa nám také nehrozí, protože máme vědu a s ní spojené technologie, které jsou na tak vysoké úrovni, že to vyřeší. Navíc vědecké výzkumy, které předvídají ekologickou krizi, nemohou být přesné, protože věda ještě není na tak vysoké úrovni, aby mohla tak složité výpočty vyřešit. To, že ochrana přírody je morální, nelze nijak dokázat. Je to rovněž iracionální tvrzení, které nevyplývá ani z ekonomické vědy ani z biologie. (Ono sice z ekonomie a biologie nevyplývá žádné morální pravidlo, protože se morálkou nezabývají, ale to se nesmí enviromentalistům říkat, aby tento zdánlivě logický argument nezneužili proti nám poučeným.)

Je třeba podívat se na celou věc zodpovědně a racionálně. My nemůžeme pro přírodu nic udělat, protože nedokážeme předvídat dlouhodobé důsledky našeho jednání. Nemůžeme tedy být za naše jednání morálně zodpovědní, ani v případě, že bychom měli mít morální ohledy, což ale mít nemáme. Naštěstí existuje neviditelná ruka trhu - až bude příroda ohrožena, zvýší se její cena a tím i její nabídka. Nesmíme ovšem do trhu zasahovat, abychom si to nepokazili, jinak bychom od Něj nedostávali takové bohatství, On totiž přesahuje naše regulační schopnosti. Kdybychom poslechli enviromentalisty, tak tady máme opět nějakou totalitu, která nám bude diktovat, co máme dělat. To by byl úplný konec civilizace. Liberálům jde o svobodu člověka, aby mohl dělat vše, co chce (samozřejmě nesmí při tom regulovat svobodný trh). Enviromentalistům jde o zotročení člověka, aby nesměl dělat svobodně nic, protože by tím ničil přírodu. Chcete radši svobodu nebo otroctví? Pokrokový a rozumný člověk volí svobodu.

Už i já jsem nyní prohlédl a chci za to poděkovat našemu prezidentovi a mnoha novinářům, kteří mi přinášeli kvalitní informace a argumenty tak dlouho, až mi to došlo. Nejlepší ochranou pro přírodu je svobodný trh, jehož základními principy jsou: Všechno zprivatizovat. Nic nikomu nedat zadarmo. Když bude každý egoistou, všichni se budeme mít nejlépe. - Až při vstupu do lesa vhodím do kasičky dvacet korun za doušek čistého vzduchu, u studánky si za deset korun nechám natočit z automatu pramenitou vodu a kousek dál přispěju pár mincemi na ptačí zpěv, pak budu vědět, že příroda je v dobré neviditelné ruce. Je to tak dobře, pane prezidente?