Shrnutí

Několik amerických vlád už naléhalo na vytvoření protiraketového systému na obranu proti teroristickým státům. Bushova vláda je přesvědčena, že jsou Severní Korea a Írán strategickými hrozbami a zpochybňují, že by bylo možno je odstrašit konvenčními prostředky. Americká vláda postavila základny raketové obrany proti raketám dlouhého doletu na Aljašce a v Kalifornii na obranu proti severokorejským raketám. Tento systém byl zkoušen se smíšenými výsledky a byly vzneseny otázky ohledně jeho účinnosti. Vláda navrhla rozmístění pozemní obranný prvek pro střed letu (GMD) širšího obranného raketového balistického systému v Evropě na obranu proti hrozbě raket dlouhého doletu z Íránu. Součástí systému má být 10 antiraket v Polsku, pevné radarové zařízení v České republice a další, přední radar někde jinde v regionu, ale blíže Íránu. Stavba obrany GMD v Evropě má být dokončena v roce 2013 a stát 4,04 miliardy dolarů.

Navrhovaný americký systém se střetl s odporem v některých evropských zemích i jinde. Kritikové v Polsku a v České republice uvádějí, že ani jedna z těchto dvou zemí v současnosti nečelí výraznější hrozbě z Íránu, avšak že pokud budou americké základny GMD postaveny, obě země by se mohly stát terčem střel z darebáckých států a možná i z Ruska. Někteří Evropané tvrdí, že GMD je dalším projevem amerického unilateralismu, a tvrdí také, že Bushova vláda nekonzultovala dostatečně své spojence v NATO ani s Ruskem, což vláda popírá. Jiné evropští vedoucí političtí představitelé však, včetně vedoucích představitelů Británie a Dánska, naznačily, že projekt raketové obrany podporují na obranu Evropy. NATO také uvažuje o raketové obraně proti raketám dlouhého doletu a nedávno přijalo rozhodnutí, která jsou interpretována jako podpora pro americký systém GMD.

Plán na GMD také ovlivnil americko-ruské vztahy. Začátkem roku 2007 argumentoval ruský prezident Putin, že návrh na raketovou obranu znovu vyvolá závody ve zbrojení a zničí bezpečnostní vztahy mezi Spojenými státy, Ruskem a Evropou. Američtí činitelé odmítli ruské námitky. Poukazují na to, že Moskva o těchto plánech ví dlouhá léta a že byla pozvána k účastni na tomto projektu. Tvrdí, že účelem antiraket je zničit rakety zaměřené na Evropu nebo na Spojené státy a nemohou fungovat jako odstrašující prostředek proti Rusku. 7 června 2007 však Putin nabídl spolupráci na raketové obraně a navrhl, že by se součástí systému měl stát ruský radar. Prezident Bush přivítal tuto zjevnou změnu politického postoje a zástupci obou zemí budou o návrhu jednat. Ruská spolupráce na raketové obraně by mohla odstranit překážku proti tomuto programu a oslabit kritiku od vedoucích evropských politiků. Je možné, že tento návrh pomohl, že systém rychle znovu zkoumalo NATO.

Kongres zkoumal návrh na evropskou raketovou obranu (GMD). Jak sněmovna, tak výbory pro armádní záležitosti učinily doporučení, která celý program podstatně zpomalují. Tato zpráva bude aktualizována podle vývoje událostí.

Obrana před balistickými raketami dlouhého doletu v Evropě

Úvod

Bushova vláda požádala o finance, aby mohla začít navrhovat, budovat a rozmisťovat pozemní středový obranný prvek (GMD) systému balistické raketové obrany (BMDS) v Evropě. Podle americké vlády by navrhovaný GMD prvek v Evropě pomohl obránit americké jednotky rozmístěné v Evropě, přátele USA a spojence v regionu, stejně jako Spojené státy proti hrozbám balistických raket dlouhého doletu, konkrétně z Íránu. Navrhovaný systém by se skládal z deseti antiraket, umístěných v silu v Polsku, fixní radarové instalace v České republice a dalšího přenosného radaru, který by byl umístěn v nějaké zemi blízko Středního Východu. Stavba evropského prvku GMD má být dokončena do roku 2013 nákladem 4,04 miliard dolarů. Vyhlídka na stavbu prvku GMD v Evropě vyvolává celou řadu závažných otázek týkajících se mezinárodní bezpečnosti a zahraniční politiky. Ústřední otázkou pro mnoho lidí je, jak navrhovaný americký systém ovlivní vztahy mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem. A tak se rozhodnutí Kongresu, zda financovat počáteční program v obranném rozpočtu pro finanční rok 2008 bude týkat jeho hodnocení širších bezpečnostních otázek, stejně jako neřešených technických otázek, týkajících se systému.

Hrozba

Bushova vláda argumentuje, že Severní Korea a Írán jsou velkými strategickými hrozbami. Severní Korea tvrdí, že provedla zkoušky jaderného zařízení a má program balistických raket. Americká vláda tvrdí, že Írán rozvíjí program jaderných zbraní i balistické rakety dlouhého doletu. Americká vláda považuje obě země za nevypočitatelné a nebezpečné a je přesvědčena, že není možné přimět tyto země, abych nezaútočily, tradičními formami vojenského odstrašení, diplomacie či kontroly zbrojení.

Podle odtajněných hodnocení amerických výzvědných složek je možné, že Írán bude schopen vyvinout schopnost odpalovat interkontinentální balistické rakety (ICBM) anebo balistické rakety dlouhého doletu někdy kolem roku 2015. Někteří v Kongresu i jinde s tímto hodnocením souhlasí, ale jiní v širší komunitě studující šíření balistických raket a zabývající se širšími otázkami mezinárodní bezpečnostní politiky argumentují, že důkazů, že by Írán měl program ICBM je nesmírně málo a jsou nepřesvědčivé. Kromě toho, íránská vláda uvádí (nelze to ověřit), že má Írán omezenou schopnost raket s dosahem asi 1200 mil a že program rozvoje interkontinentálních raket (ICBM) zastavila. I když jsou Evropané znepokojeni ohledně údajného jaderného programu Íránu, někteří přátelé USA a spojenci v Evropě pochybují o závěrech americké vlády, že Írán bude schopen odpalovat interkontinentální rakety. Z toho důvodu mnozí zpochybňují potřebu výstavby prvku GMD systému balistické raketové obrany v Evropě.

Systém

Americké ministerstvo obrany začalo rozmisťovat antirakety dlouhého doletu na Aljašce a v Kalifornii koncem roku 2004 ve snaze vytvořit obranu proti hrozbě raket dlouhého doletu ze Severní Koreje. V současnosti se americký prvek GDM skládá z asi 20 antiraket v silech na Aljašce a z několika v Kalifornii. Jakou součást integrovaného balistického raketového obranného systému mají Spojené státy také v provozu celou řadu pozemních radarů, zařízení ve vesmíru, které podporuje raketovou obranu, velitelská a řídící střediska na řadě míst v USA a v Tichomoří a také pozemní mobilní a námořní systémy pro balistickou raketovou obranu kratšího doletu.

Podle americké vlády je nutno ještě dobudovat pro globální systém raketové obrany schopnost ubránit se na evropském bojišti proti raketám středního až dlouhého doletu odpáleným z Íránu. Americké ministerstvo obrany argumentuje, že je pro americkou národní bezpečnost důležité postavit v Evropě prvek raketové obrany, aby se optimalizovala obrana USA a Evropy proti takovým hrozbám, letícím do Evropy.

Už realizované prvky pozemní protiraketové obrany GMD byly dosud relativně málo zkoušeny a mnoho odborníků i nadále pochybuje, že na základě výsledků dosavadních testů je tento systém efektivní. Současný program pozemní protiraketové obrany GMD zahájil své zkušební lety v roce 2002. Toto úsilí bylo založeno na několika předchozích programech balistické obrany proti raketám dlouhého doletu, které od začátku osmdesátých let měly rozhodně jen velmi smíšené výsledky. Od roku 2002 se konalo několik dalších letových zkoušek pozemní raketové obrany. Šest těchto testů nabídlo možnost zastavit přilétající raketu a tři zastavení byla úspěšná. Při každém z těchto letových zkoušek byla splněna většina dalších letových cílů. V roce 2002 se pozemní raketová obrana přesunula k operačnímu boosteru rakety a k antiraketě. Systém antiraket provedl dva vývojové letové testy v letech 2003 a 2004 a pozemní prvek raketové obrany byl zprovozněn na Aljašce a v Kalifornii koncem roku 2004. Dvě plánované letové zkoušky nové konfigurace v prosinci 2004 a v únoru 2005 nebyly úspěšné. Po technické revizi antiraketa úspěšně prokázala odpálení boosterové rakety v roce 2005. V září 2006 se uskutečnil úspěšný letový test pozemní raketové obrany. I když nebylo plánováno jako primární cíl testu zasažení rakety, podařilo se zasáhnout cílovou hlavici. Další letové zkoušky realizovaných prvků, jejichž primárním cílem je zasažení cílů balistických raket dlouhého doletu, byly původně plánovány na druhou polovinu roku 2006, ale byly odloženy. Pak v květnu 2007 byl test, jehož cílem bylo sestřelit raketu, zrušen, když se nepodařilo "nepřátelskou" raketu odpálit tak, jak bylo plánováno, další test se má konat v létě 2007. V důsledku této historie testů někteří vyjadřují pochybnosti o potenciální účinnosti tohoto systému a zpochybňují, zda by se v této etapě měl stavět v Evropě další prvek této raketové obrany bez dalších úspěšných letových zkoušek. Stoupenci systému argumentují naproti tomu, že se koná velké množství bezletových testů, které dokazují, že systém raketové obrany bude schopen plně fungovat.

Jak by měl vypadat evropský prvek raketové obrany? Navrhuje se rozmístit až 10 pozemních antiraket v silech na území bývalé vojenské základny v Polsku. Je nutno zdůraznit, že navrhované antirakety pro evropský prvek raketové obrany nebudou totožné s antiraketami, které jsou nyní rozmístěny na Aljašce a v Kalifornii. I když existuje podstatná příbuznost v hardwaru, existují určité rozdíly. Například, evropské antirakety se budou skládat ze dvou raketových stupňů na rozdíl od třístupňových raket, používaných dnes. Tato konkrétní dvoustupňová konfigurace nebyla prozkoušena a je důvodem pro další otázky ohledně účinnosti navrhovaného systému. Stoupenci systému však argumentují, že dvoustupňová antiraketa je v podstatě totožná s trojstupňovým systémem. V Evropě prý antirakety nebudou potřebovat třetí stupeň k dosažení rozsahu k zasažení cíle. Tento problém vyvolal otázky od některých pozorovatelů, zda by nebylo vhodnější pro obranu proti současné a možné budoucí balistické raketové hrozbě z Íránu v Evropě jiných amerických systémů, určených pro hrozby raket kratšího či středního doletu (Patriot, THAAD nebo námořní Aegis). Úřad pro protiraketovou obranu zastává názor, že tyto systémy by proti hrozbě balistických střel z Íránu nestačily.

Stavba sil a antiraket v Polsku má začít r. 2011 a má být dokončena r. 2013. Konečné rozhodnutí vezme v úvahu podrobnou analýzu místa i ekologie, stejně jako hodnocení celkové bezpečnosti oblasti a podpory. Pole s deseti antiraketami bude pravděpodobně vyžadovat oblast o trochu větší než je jedno fotbalové hřiště. Oblast podpůrné infrastruktury bude asi podobná malé vojenské základně. Kromě toho, americký radar pro pásmo X (úzký paprsek, sledující radar pro střední etapu letu), kterého se v současnosti používá na tichomořské raketové zkušební střelnici, bude zmodernizován a dopraven na pevnou základnu na vojenské výcvikové základně v České republice. Radar pro pásmo X se svým velkým radomem (radovým dómem) je míčovitého tvaru a má výšku několika pater. Druhý, pohyblivý radar přední linie bude umístěn v dosud neurčené zemi, ale blíže Středního Východu. Některé zprávy v evropském tisku se zmínily o regionu Kavkazu, avšak americká vláda dosud veřejně neuvedla, kde tento radar bude umístěn. Kromě toho bude navrhovaná pozemní raketová obrana pro Evropu zahrnovat komunikační síť a podpůrnou infrastrukturu (např. výrobu elektrické energie, bezpečnostní systémy a systému na obranu armádních jednotek, atd.) Zabezpečovat a provozovat antiraketovou i radarovou základnu bude několik stovek osob amerického personálu. Americká vláda zamýšlí, že Spojené státy budou mít výhradní velitelské pravomoci nad tímto systémem.

Požadavek pro finanční rok 2008 je 310.4 milionů dolarů na navrhovaný systém pozemní raketové obrany v Evropě, jsou to peníze na několik programů v rámci rozpočtu Úřadu pro raketovou obranu. Celkové náklady na evropský prvek raketové obrany se odhadují na 4,04 miliardy dolarů (finační roky 2007-2013), včetně operačních a podpůrných nákladů až do roku 2013. I když v rámci amerického obranného rozpočtu jsou to relativně malé částky, letošní žádost představuje podstatné angažmá ve věci navrhovaného evropského systému.

Místo

V roce 2001 zahájila Bushova vláda neformální rozhovory s Polskem a s Českou republikou ohledně možnosti vybudovat základny raketové obrany na jejich území. Zprávy o konkrétnějším plánu -- umístění radaru v České republice a antiraket v Polsku -- byly zveřejněny v létě roku 2006. O otázce se začalo v obou zemích stále intenzivněji debatovat. V lednu 2007 požádala americká vláda, aby byla zahájena oficiální jednání. Pokud dojde k dohodě, a pokud polský a český parlament projekt schválí, stavba základen by pravděpodobně začala r. 2008 s rozmístěním počátečního zařízení v roce 2011. Obě vlády se potýkají s několika otázkami, jak se debata o této věci rozvíjí.

Polsko

Někteří analytikové tvrdí, že v Polsku byla myšlenka na výstavbu americké pozemní protiraketové obrany víceméně přijata už na začátku diskusí a že se hlavní otázky týkaly toho, co poskytnou Spojené státy Varšavě na oplátku. Někteří Poláci jsou přesvědčeni, že jejich země by měla dostat dodatečné bezpečnostní záruky oplátkou za to, že na sebe bere větší riziko, že na Polsko zaútočí rakety z darebáckých států, protože budou na polském území americké antirakety. Kromě toho jsou někteří Poláci znepokojeni reakcí Ruska. Polská vláda údajně požaduje, aby Spojené státy poskytly baterie raket Patriot na obranu Polska proti raketám krátkého a středního doletu.

Každá budoucí dohoda o základně bude vyžadovat souhlas polského parlamentu. Čelná opoziční strana vznáší ohledně tohoto systému otázky -- zejména o tom, kdo bude systému velet a kdo ho bude řídit -- a naléhá na vládu, aby zajistila, že bude systém integrovaný do budoucího systému raketové obrany NATO. Bývalá vládnoucí strana podporuje rozmístění antiraket, ale požaduje větší otevřenost v rozhodovacím procesu. Menší strany ve vládnoucí koalici vyjádřily určitou skepsi, hlavně z důvodů suverenity, a daly najevo, že podporují veřejné referendum. Průzkumy veřejného mínění v minulých měsících znovu a znovu dokazují, že většina Poláků nesouhlasí s tím, aby byla v jejich zemi vybudována základna protiraketové obrany. Většina námitek se týká otázek kolem suverenity i vyjadřuje přesvědčení, že přítomnost systému by ohrozila národní bezpečnost a nepodpořila by ji a mohla by poškodit styky se sousedními zeměmi.

Česká republika

V září 2002 oznámil český ministr obrany, člen sociálně-demokratické strany (ČSSD), že "nabídl Spojeným státům možnost umístit systém raketové obrany na české půdě" (BBC, 17. září 2002). V červnu 2006 přišla v důsledku nerozhodných voleb vláda ČSSD o moc a nahradila ji nepevná koalice, v jejímž čele stojí středopravicová Občanská demokratická strana (ODS). Stejně jako předchozí vláda, i nová vláda vyjádřila podporu pro raketovou obranu. Avšak ČSSD, nyní v opozici, začala měnit názor, vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění začaly prokazovat sílící skeptický postoj veřejnosti a v polovině roku 2006 už protiraketovou obranu podporovala jednoznačně jen ODS. Když byla konečně v lednu 2007 ustavena relativně stabilní vláda v čele s ODS, ODS zjevně přesvědčila své koaliční partnery, aby protiraketovou obranu podpořili (Zelení podmínili svůj souhlas tím, že projekt musí schválit NATO). V lednu 2007 bylo oznámeno, že Spojené státy požádaly o zahájení oficiálních rozhovorů a v březnu česká vláda oficiálně souhlasila s jejich zahájením.

Průzkumy veřejného mínění opakovaně dokazují rostoucí opozici vůči plánu na raketovou obranu mezi Čechy, kteří sdílí mnohá znepokojení svých polských sousedů. Někteří čeští činitelé jsou přesvědčeni, že opozice veřejnosti je možná důsledkem nedostatku informací o programu, a argumentují, že americká vláda o navrhované základně neposkytla dostatečné množství informací. Schválení projektu nebude automatické.

Někteří Češi a Poláci argumentují, že extrateritoriální status navrhovaných základen by byl porušením národní suverenity. Avšak česká vláda zastává názor, že základnu "by byla součástí jurisdikce České republiky". Dále někteří vznášejí otázky týkající se toho, kdo bude základnám velet a kdo je bude řídit -- kdo rozhodne, kdy se zmáčkne odpalovací knoflík a jaký bude systém, jímž o tom budou zpraveny místní vlády? Vedoucí představitelé polské i české vlády údajně přiznávají, že doba mezi objevením odpálení rakety nepřátelským režimem a nutností odpálit antiraketu bude tak krátká, že to vylučuje mezivládní konzultace.

Oponenti také varují, že zásah střely s jadernou hlavicí nad polským či českým územím by mohl vést k tomu, že by na toto území pršelo množství smrtících trosek. Stoupenci argumentují, že nepřátelská raketa by nebyla sestřelena nad východní Evropou a že i kdyby byla, obrovské množství kinetické energie při nárazu by způsobilo, že by se oba projektily vypařily a veškeré zbývající trosky by shořely při vstupu do atmosféry. Skeptikové však poukazují na to, že zkoušky těchto systémů se nikdy nekonají nad zabydlenými oblastmi.

Reakce Evropy

Navrhovaný americký systém se setkal s odporem v několika evropských zemích i jinde. Někteří kritikové tvrdí, že je program raketové obrany dalším projevem amerického unilateralismu, a argumentují, že vzhledem k opozici velkých evropských partnerů by polská a česká účast na programu raketové obrany poškodila styky těchto zemí s jinými členskými zeměmi EU. Stoupenci ale argumentují, že vytvoření protiraketového obranného systému by ochránilo Evropu i Spojené státy.

Někteří vedoucí evropští představitelé tvrdí, že Bushova vláda dostatečně nekonzultovala ohledně raketové obrany své evropské spojence ani Rusko. Německý ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier obvinil Bushovu vládu, že neprojednala dostatečně tento návrh se zeměmi, jichž se to týká. Bývalý francouzský prezident Chirak varoval před vytvářením "nových bariér v Evropě". Činitelé Bushovy vlády však tvrdí, že tyto argumenty jsou pokrytecké, protože široce jednali o raketové obraně s evropskými vládami i s Ruskem, a to jak bilaterálně, tak v rámci Rady NATO-Rusko. Kritikové dále vznášejí obvinění, že postavení základen americké raketové obrany v Evropě proti íránským raketám znamená mlčenlivý předpoklad Bushovy vlády, že diplomatické úsilí o zrušení íránského jaderného a balistického raketového programu selže a že vedoucí představitelé Íránu nebudou odstrašeni vyhlídkou na jaderné zničení své země.

Evropané také vznášejí otázky ohledně technické proveditelnosti programu raketové obrany i jeho finanční efektivitě. Lucemburský ministr zahraničních věcí Jean Asselborn charakterizoval americký plán raketové obrany jako "nepochopitelné" plýtvání finančními prostředky...

Jiní evropští vedoucí představitelé však, včetně politiků z Dánska a z Británie, naznačili, že podporují projekt raketové obrany jako prostředek na ochranu Evropy před hrozbami z teroristických států. Kromě toho se zdá, že někteří evropští spojenci nejsou proti raketové obraně jako takové. Ministr zahraničí Steinmeier naznačil, že Německo a jiné země mají zájem o vybudování podobného systému, ale nemají technologický know-how.

O protiraketové obraně jednalo také NATO. Studie zjišťující realističnost takového programu, požadovaná na pražském summitu r. 2002, byla dokončena v roce 2005. V závěrečném komuniké svého summitu v Rize r. 2006 deklarovali vedoucí představitelé NATO, že studie aliance dospěla k závěru, že obrana před balistickými raketami dlouhého doletu je "technicky možná, vezmeme-li v úvahu omezení a předpoklady této studie" a požadovali, aby "se dále pracovalo na politických a vojenských důsledcích protiraketové obrany pro alianci včetně aktualizace informací o hrozbách od nepřátelských raket". Stoupenci argumentují, že americké základny, o nichž se nyní jedná ve východní Evropě, se mohou velmi dobře hodit -- a proto nejsou v nesouladu s budoucí protiraketovou obranou NATO. Avšak jiní tvůrci politiky doporučili, aby práce na protiraketové obraně v Evropě byly zahájeny výhradě pod vedením NATO a nikoliv na bilaterálním základně jen s dvěma partnery NATO. Američtí činitelé tvrdí, že "čím více členských zemí NATO se na protiraketové obraně bude podílet, tím lépe."

Někteří pozorovatelé poukázali na to, že se Bushova vláda rozhodla nejednat primárně prostřednictvím NATO, protože bylo nepravděpodobné, že by členské země NATO dosáhly v této věci konsensu. Avšak v polovině června 2007 schválili ministři obrany zemí NATO rozhodnutí vypracovat studii ohledně doplňujícího "dodatku" protiraketové obrany, která by ochránila jihovýchodní část území aliance, kterou nepokryje plánovaná americká raketová obrana. Američtí činitelé interpretují toto rozhodnutí jako nepřímé schválení amerického plánu protiraketové obrany a přizpůsobení plánů NATO tak, aby odpovídal navrhovanému americkému systému. Kromě toho, generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer konstatoval: "Cestovní mapa ohledně protiraketové obrany je nyní jasná... Je to praktické a všichni s tím souhlasí."

Evropští odpůrci navrhovaného amerického plánu také argumentují, že výroky ruských činitelů jsou důkazem, že realizace amerického systému poškodí vztahy Západu k Rusku. Na bezpečnostní konferenci v únoru 2007 v Mnichově kritizoval ostře prezident Putin raketovou obranu. Argumentoval, že to povede "k nevyhnutelnému závodu ve zbrojení". Rusko pohrozilo, že zruší dohodu o jaderných silách středního dosahu z roku 1987, která zlikvidovala tuto třídu amerických a tehdejších sovětských raket rozmístěných v Evropě. Putin také oznámil, že Rusko přestane dodržovat smlouvu o konvenčních silách v Evropě v důsledku navrhovaného systému, a jindy naznačil, že Rusko se nyní možná zaměří na Polsko a na Českou republiku a přesune některé balistické střely středního doletu do ruské enklávy Kaliningrad. Někteří američtí a evropští činitelé odmítli údajné ruské znepokojení a poukázali na to, že Moskva ví o tomto plánu už léta a byla dokonce přizvána, aby se na něm podílela. Stoupenci protiraketové obrany tvrdí, že antirakety mají zlikvidovat íránské střely, zaměřené na evropské či americké cíle a nemohou fungovat jako prostředek odstrašení proti Rusku, které má stovky střel a tisíce hlavic. Šéf českého generálního štábu poznamenal, že "na základě prosté aritmetiky mohou ruští generálové vidět, že americká raketová obrana nemůže ohrozit arzenál Moskvy." Někteří Rusové však argumentují, že skromné základny raketové obrany, plánované pro východní Evropy, jsou jen předznamenáním ambicióznějšího programu.

Ruští činitelé také argumentují, že severokorejské či íránské rakety by nevstoupily do evropského vzdušného prostoru a že skutečným důvodem pro americkou protiraketovou obranu v Evropě je umístit americká radar do východní Evropy, aby mohly Spojené státy monitorovat ruské raketové základny a námořní operace. Jeden český důstojník odmítl toto obvinění z elektronické špionáže jako "absolutní nesmysl" a argumentoval, že "radar monitoruje už odpálené střely, nemůže monitorovat, co se děje na zemi" -- tento dohled už provádějí americké výzvědné satelity.

Někteří argumentují, že má Rusko jiné motivy pro bití na poplach ohledně amerického systému protiraketové obrany. Cílem je prý vyvolávat neshody mezi členskými zeměmi NATO, odvádět pozornost od skutečnosti, že Rusko potlačuje odlišné názory a že jaderně spolupracuje s Íránem. Pozorovatelé poukazují na to, že Rusko vyjadřovalo vášnivý nesouhlas i s rozšířením NATO a argumentují, že nepřímé hrozby z Ruska spíše naopak posílí rozhodnost v Praze a ve Varšavě. Někteří pozorovatelé však dodávají, že Rusko přijalo rozšíření NATO na základě dohody, že nedojde k vojenské expanzi NATO ani USA do nových členských zemí. Z tohoto hlediska považuje Rusko americkou protiraketovou obranu v Evropě za nepřijatelnou.

7. června, překvapivým manévrem během schůzky G8 v Německu, nabídl Putin Spojeným státům partnerství v raketové obraně a navrhl, aby byla použita radarová základna ze sovětské éry v Ázerbajdžánu k sledování a zaměřování nepřátelských střel, které by mohly být odpáleny z Blízkého východu. Prezident Bush reagoval tím, že charakterizoval tento návrh jako "zajímavou věc" a přivítal změnu postoje Ruska. Následujícího dne Putin řekl, že prvky raketové obrany by mohly být umístěny na jihu, v zemích, které jsou spojenci USA a NATO, jako je Turecko, anebo dokonce v Iráku, nebo na platformách v mořích. Vojenští a političtí představitelé z obou zemí se setkají a budou o tomto návrhu jednat. Mezitím Putin naléhal na Spojené státy, aby nerozmisťovaly prvky raketové obrany do té doby, než bude jeho nabídka prozkoumána. O týden později však konstatoval americký ministr obrany Robert Gates, že i kdyby USA měly přijmout nabídku Ruska, aby začaly používat radar v Ázerbajdžánu, tato radarová základna bude považována jen za "dodatečnou základnu", která by doplnila navrhované prvky raketové obrany plánované pro Evropu.

Výměna názorů mezi oběma představiteli však , jak se zdá, už do určité míry rozptýlila napětí. Ruská spolupráce na programu raketové obrany by mohla odstranit podstatnou překážku programu a oslabit kritiku od evropských i jiných představitelů. Možná také otevřela dveře k vstřícnějšímu postoji vůči raketové obraně v organizaci NATO.

Co dělá Kongres

Americký Kongres zkoumá návrh vybudovat evropské protiraketové základny. Ve své zprávě pro schvalovací zákon pro obranu pro finanční rok 2008 citoval kongresový výbor pro armádu své znepokojení z loňska (finanční rok 2007), že jsou investice do evropské raketové obrany předčasné. Částečně se znepokojení Kongresu zaměřuje na nutnost dokončit plánované integrované koncové zkoušky systému, který nyní existuje na Aljašce a v Kalifornii. Dále, Kongres poznamenává, že je neochoten financovat stavbu základen v Evropě bez oficiálních dohod s Polskem a s Českou republikou a aniž by znal podmínky, za jakých budou investovány odhadované náklady ve výši 4 miliard dolarů. Proto výbor doporučil, aby pro finanční rok 2008 nebyly schváleny žádné výdaje pro výstavbu evropských prvků raketové obrany. Výbor však doporučil 42,7 milionů dolarů na pokračující koupi deseti dodatečných antiraket, které by mohly být umístěny v Evropě, anebo na rozšířenou základnu na Aljašce. Výbor také vyjádřil znepokojení nad plánem testů a nad strategií pro snížení rizika pro navrhované dvoustupňové antirakety v Evropě. Výbor dále nařídil, aby byly realizovány dvě studie:

• 1. Ministr obrany a ministr zahraničí vypracují do 31. ledna 2008 pro Kongres zprávu, v níž bude uvedeno, jak vláda získá podporu NATO pro evropskou protiraketovou obranu a jak by jiné raketové systémy, jako je Aegis a THAAD mohly přispět k raketové obraně Evropy, a
• 2. včas bude vypracována nezávislá studie alternativ evropské raketové obrany.

V senátním zákoně schvalujícím rozpočet na obranu doporučil výbor pro armádu omezit financování evropských prvků raketové obrany, dokud nebudou splněny dvě podmínky:

• 1. uzavření bilaterálních dohod s Polskem a Českou republikou a
• 2. dokud neuplyne 45 dnů od doby, kdy Kongres obdržel zprávu od federálně financovaného výzkumného a rozvojového střediska, které zhodnotí nezávislým způsobem existující alternativy raketové obrany v Evropě.

Výbor doporučuje snížení nákladů na aktivaci základen a na stavbu evropské raketové obrany o 85 milionů dolarů. Výbor také omezuje financování pro nákup či rozmístění antiraket pro evropský systém do té doby, než ministr obrany Kongresu potvrdí, že navrhovaná antiraketa prokázala úspěšným, operačně realistickým letovým testováním, že je vysoká pravděpodobnost, že bude fungovat operačně efektivním způsobem. Výbor zaznamenal, že navrhovaná dvoustupňová verze antirakety dosud nebyla vyvinuta a má být zkoušena až roku 2010. Proto, konstatuje výbor, uplyne zřejmě několik let, než bude jasné, zda navrhovaná antiraketa bude fungovat operačně efektivním způsobem. Výbor konstatuje, že nebude omezovat zkoumání míst pro základny, studie, analýzy, plánování a výkresy pro navrhované základny v Evropě, ale stavba a rozmisťování nesmějí být zahájeny před ratifikací oficiálních bilaterálních dohod, o čemž Úřad pro raketovou obranu odhaduje, že k tomu nedojde před rokem 2009. Konečně, výbor poznamenává, že existuje celá řada obranných raketových alternativ, raket kratšího doletu, které mohou poskytnout obranu Evropy proti raketám krátkého a středního doletu, jako jsou systémy Patriot PAC-3, Aegis BMD a THAAD.

zvýraznění redakce BL