17. 7. 2007
Chcete cenzuru kvůli sobě, nebo pro druhé?Podstatou debaty mezi pány Čulíkem a Šutou je otázka, zda má existovat moudrý cenzor, stojící nad občany, který bude rozhodovat o tom, jakým názorům smí být obyčejný plebs vystaven. A o plebs zde jde - zbohatlíci, intelektuálové a mocní si cestu k necenzurovaným informacím vždy najdou. Problém je, kdo takového cenzora vybere. Cenzorem by musel být někdo, kdo bude mít právo znát informace a názory, které obyčejná lůza z ulice slyšet nesmí. Jinak by přece nemohl vybírat, co je přijatelné, a co nikoliv. Bude cenzorem pan Šuta? Pan Koecher? Nebo já? Proč ne třeba já? |
Kdybych neměl na vybranou, musel souhlasit se zavedením cenzury a nějakou nešťastnou náhodou měl za povinnost určit, co se bude cenzurovat, neměl by pan Šuta asi radost. Vystaven této hrozné volbě, zakázal bych veškeré projevy autoritářství. V něčem by byl Šuta spokojen - bolševici by se už do novin nedostali. Stejně tak ale ani příznivci kapitalismu, fašistického způsobu rozhodovaní v korporacích, policisté, konzervativci, příznivci tradiční rodiny a vyznavači monoteistických náboženství. Prostě bych lidem ten anarchismus nadiktoval, mají přece povinnost být svobodní - dle mého. Však my jim tu svobodu už do hlavy nějak napumpujeme. Pana Šuty bych se rád zeptal, co ho motivuje k tomu, že chce vymazat z Britských listů názory estébáku a zločinců. Jaký to má smysl? Možná chce Šuta cenzuru kvůli sobě - protože se třeba bojí, aby ho názory těchto nežádoucích osob nějak negativně neovlivnily nebo nezmanipulovaly. Problém je, že v tomto případě by takováto touha po pohodlné intelektuální izolaci připravila mě osobně o právo tyto názory slyšet. A mě tyto názory zajímají, protože je pro mě důležité porozumět tomu, jak bolševici a autoritáři uvažují, co je k jejich jednání vedlo a vede. Z podobných důvodů ostatně čtu i pravicová periodika. Pokud chce někdo cenzuru jen kvůli sobě, existuje jednoduchý způsob, jak si ji zajistit - stačí média nebo vybrané autory ignorovat. To je sice také projev intelektuální lenosti, ale alespoň neomezuje druhé. Jinou možností je, že Šuta sám sebe považuje za dostatečně intelektuálně na výši, aby ho tyto názory neohrožovaly, ale obává se, že by třeba nějak mohly zmanipulovat "ty druhé" - tj. například mě osobně. Zde je zaděláno na konflikt s "těmi druhými", kteří žádného elitářského cenzora respektovat nehodlají, protože věří, že nejsou ovce. Takže ještě jednou pro všechny příznivce cenzury v jakékoliv podobě: položte si otázku, zda cenzuru chcete kvůli sobě, nebo kvůli druhým. Odpověď první značí intelektuální nejistotu a lenost, nedostatek důvěry ve vlastní nezávislý úsudek. Druhá odpověď značí pohrdání "tím druhým", jeho schopností vytvořit si na realitu svůj vlastní názor. Obě cesty vedou k totalitě. |