Pchjongjang, jak se zdá, zastavuje svůj jaderný program oplátkou za hospodářskou pomoc z vnějšího světa a Írán sice odmítá zastavit obohacování uranu, ale uzavřel dohodu o inspekcích s Mezinárodním úřadem pro atomovou energii. Ruský prezident si přeje obnovit národní prestiž a sebevědomí, které bylo poškozeno po rozpadu Sovětského svazu a po hospodářském a vojenském rozkladu někdejší supervelmoci. A to je lehké dosáhnout, protože Putin čelí jednomu z nejneschopnějších a nejvíce krátkozrakých amerických prezidentů po dlouhé generace. Rozpočet Ruska je dnes příjemně plný přicházejících petrodolarů, Rusko má velký vojenský arzenál a ovládá evropské zdroje ropy. Rusko zastává názor, že je načase, aby ho lidé zase začali brát vážně. Kdyby byl navrhovaný protiraketový systém jen plýtváním peněz, už to by bylo šokující. Ale tento protiraketový systém také vyvolává trojstrannou politickou krizi mezi Evropou, Ruskem a Spojenými státy. Zatímco česká a polská vláda jsou, jak se zdá, ochotny realizovat americké plány, nikdo se nechce zeptat, co si o protiraketové obraně myslí čeští a polští občané. Dokonce ani největší pražský přítel USA, český "Tony Blair", totiž Václav Havel, se nemyslí, že by se mělo vzít v úvahu mínění českých občanů. Studená válka ještě nevznikla, ale plán Bushovy vlády na protiraketovou obranu by ji mohl roznítit. Hlavním a významným nebezpečím celé protiraketové obrany je to, že protiraketová obrana nyní slouží jak argumentace, proč je nutno udržovat velké arzenály. Pokud bude udržována při životě iluze údajné efektivnosti protiraketového štítu, není nutno snižovat zásoby jaderných zbraní. Zdá se mi, že Bushovi přátelé ve zbrojním průmyslu mu jsou velmi vděč ni. Spolu s plánem Bushovy vlády, nazvaným "Complex 2030", který požaduje, aby byla vyvinuta nová generace jaderných zbraní, je to právě protiraketová obrana, která je skutečným ohrožením míru. |