17. 7. 2007
Krausovo "Uvolněte se, prosím"Tento pořad je licenční, to znamená "koupený" -- což znamená, že v ČT už zřejmě nejsou režiséři a dramaturgové schopní sestavit zábavný pořad. Oproti německé verzi tohoto pořadu je nábytek rozestavěn dost nešťastně, takže "osobnost" na pohovce si musí vykrucovat krk doleva, pokud chce na "moderátora" vidět. Co se týká "moderátora" Krause, na můj vkus moderuje poněkud nešťastným způsobem -- většinou skáče do řeči příliš často, pozvané se snaží i zesměšnit, takže je pro ně někdy téměř nemožné vyjádřit svoje názory. O "superprestižnosti" toto pořadu a pozvaných "osobnostech" by se dalo s úspěchem pochybovat -- pokud vzpomenu jen na červencové reprízy, mezi pozvané "osobnosti" patřil mimo jiné také "vicemistr světa v onanii". |
To prosím není překlep, host svůj titul takto uváděl, byl to jakýsi student blíže neurčené střední školy, který tento "čestný titul" získal údajně v Anglii. Myslí si pan Zajíc, že je skutečně prestižní záležitost dostat se mezi takové rádoby "osobnosti"? Mnoho pozvaných není ani schopno se normálně vyjádřit. Argumentovat sledovaností tohoto pořadu je zavádějící: pokud si pamatuji, největší sledovanost měly v počátcích pořady jako "Vyvolení" a "Velký bratr". Podle sdělovací prostředků to byly nejsledovanější pořady, ale přiznám se, že jsem ve svém okolí nenašel nikoho, kdo by tyto pořady sledoval. Byl bych rád, kdyby pan Zajíc mohl uvést, jakéže to "osobnosti" tyto pořady "legitimovaly" (nemaje patřičné vzdělání, žádné jsem nenašel). Podle mého názoru Jan Kraus není osobnost, pouze si na ni hraje. Zlí jazykové tvrdí, že tento pořad dostal vděkem od pracovníků ČT za podporu v televizní stávce, údajně za "svobodu slova", ve skutečnost za zachování toku zakázek a tím příjmů pro spřátelené dodavatele, jak to popsal pan Čulík v knize "V hlavních zprávách Televize". Podle mého názoru je situace na obrazovkách velmi podobná situaci v české filmové tvorbě po roce 89, kterou pan Čulík v připravované knize popsal slovy (cituji zpaměti) "vládne průměrnost a všichni ti průměrní se vzájemně ujišťují o tom, jak jsou vynikající". Abych uvedl srovnání, skutečnou osobností byl na příklad Miroslav Horníček, a jeho pořad "Hovory H" je přece jen "o něčem jiném", jak se dnes říká, a při tom nebyl zakoupen v zahraničí. Podle některých to sice je "komunistický pořad", ale při tom je zajímavé, že rozhled a schopnost myšlení pana Horníčka byl přes cenzuru informací a absenci internetu v té době velmi pozoruhodný a já bych jej uvedl jako příklad, jak by měla vypadat osobnost. Pokud pan Zajíc toto necítí, je pedagogem, publicistou a mediálním analytikem, pracujícím pro RRTV zřejmě omylem. |