Německý ministr zahraničí je velice zkušený politik a světoznámý diplomat, a přesto kritizoval americký plán na raketové základny ve střední Evropě. Je zajímavé, co jako takový diplomat k tomu řekl. Důležitější se mi ale zdá být, co ve své kritice neuvedl. K tomu bych chtěl něco dodat.

Tomáš Krček cituje Steinmeiera v BL těmito slovy: "Protože umístění amerických systémů by posunulo americké základny blíže Rusku, mělo se předtím s Ruskem taky hovořit". Že Steinmeier rovněž pochybuje o hrozbě íránských raket, to si můžete přečíst v článku « Německý ministr zahraničí kritizuje americké plány na raketové základny ».

Steinmeier mohl v komentáři k raketovým základnám dodat ještě toto:

„Tak nám zabili Stranu zelených, paní Müllerová!“ „Kterou Stranu zelených?“

Z hnutí, které v 60. letech minulého století pomáhalo definovat nový antikapitalistický fenomén zvaný Nová levice, vzešla v Česku strana, která je součástí postsocialistického establishmentu. „Postsocialistický“ v daném případě znamená „kapitalistický v raném stádiu vývoje“, tedy ve svém nejhorším období.

Vyhledávání spolupráce s bývalými zpravodajskými službami starého režimu, je pochopitelně dnes "in". Komunisté vyhledávali 40 let u občanů spolupráci s fašisty. Nejvíce z nich ji vyhledávali ti, kteří s nimi úzce spolupracovali. Proto, aby zametli po sobě stopy a upravili si v novém režimu novou cestičku pro sebe. Je pochopitelné, že nový režim musí ve stejném stylu vyhledávat spoupráci se starým režimem. Tak se to dělá vždycky. Je to součást naší "kultury" od nepaměti.

Tak jsem byl ve večerních zprávách veřejnoprávní televize zase varován před komunistickým nebezpečím, které nám hrozí a před kterým se musíme mít stále na pozoru.Moderátorka nám zřejmě neměla čas vysvětlit, v čem ono rudé nebezpečí spočívá a jak nás ohrožuje, ale oddechl jsem si nad skutečností, že nás naši novináři , které platíme z veřejnoprávních poplatků tak aktuálně a pravdivě informují.

. Je na tom Česká televize opravdu tak špatně, že není schopna zaměstnat vzdělané lidi, kteří se aspoň trochu orientují v mezinárodních otázkách, nepostrádají kritické myšlení a jsou schopni vnést do českého, zatuchlého mediálního rybníku nové znepokojující otázky? ptá se Josef Valiašek:

Tak popisuje Adam Javůrek ve vynikajícím a přitom nikoliv přehnaně optimistickém shrnutí reakcí klíčových světových vydavatelů a ekonomů na rozmach internetu nevyhnutelnou převahu online žurnalistiky nad tištěnými médii. O globálních médiích anglicky mluvících zemí to platí o něco méně než o médiích lokálních. Kritickým nejsou náklady na pořízení obsahu v jedné jazykové mutaci, ale náklady na vytištění obsahu a distribuci, což je jednodušší v megapolích a místech s vysokou koncentrací obyvatel na kilometr čtvereční (aglomerace, konurbace). Podle magazínu National Geographic dva ze tří lidí budou v roce 2030 žít ve městech. Paříž s předměstími má už dnes 9.5 milionů obyvatel.

Na rozdíl od českých bank, které zákazníkům účtují poplatky za všechno, dokonce i za příchozí peníze, jsou pro zákazníky většiny britských bank veškeré bankovní služby (včetně vybírání peněz z bankomatů) zcela zadarmo, pokud je zákazníkův účet v plusu, anebo pokud má s bankou domluveno, že může jít do mínusu (za mínusové částky platí relativně velmi malé úroky).

V poslední době si však britské banky mastily kapsy na zákaznících jinak: Účtují jim horentní pokuty, když zákazníkovi omylem klesne účet do mínusu, aniž by si mínusové bankovnictví předem s bankou dohodl. V poslední době se ukázalo, že tyto pokuty (většinou ve výši 35 nebo více liber) jsou podle britského zákona ilegální. Loni v tomto smyslu vydal verdikt britský Office of Fair Trading, Úřad pro spravedlivé obchodování. V bankách to vyvolalo paniku.

Podle britského zákona totiž nesmějí instituce, které půjčují peníze, účtovat zákazníkům více než pouze konkrétní náklady zpracování případů neautorizovaného poklesu konta do mínusu.

Chtěl bych tímto článkem oslovit onkology a širokou lékařskou veřejnost. Sám lékař nejsem a nemohu všechny informace dostatečně kvalifikovaně posoudit. Cítím však zároveň i to, že si je nemohu nechat jen pro sebe. Rád bych zdůraznil, že v tomto článku píši o výsledcích solidního vědeckého výzkumu, nikoli o něčem, co snad není vědecky popsané a vysvětlitelné. Články autorů označených tučně lze stáhnout z veřejného internetu bez jakéhokoli poplatku.

Pan Cvek se pustil do opravdu nelehkého tématu.

Možná, abych nezabředl do obvyklého problému nesrozumitelnosti "lékařštiny" pro laiky, se pokusím definovat pojmy.

Rád bych doplnil a poopravil tvrzení z článku "Antabus pro léčbu rakoviny?". Předně: autor článku z roku 2003, se jmenuje Shian, nikoliv Shiah. To je ale pouze kosmetický detail a omlouvám se za hnidopišství. (Nejmenuje, chyba je v abstraktu, citujeme podle kompletního článku, kde je to správně, poznamenává Boris Cvek.) Autor končí článek otázkou, jestli nestojí za pokus vyzkoušet disulfiram. Tím hrábl do písečku, který mají mezi sebou pečlivě rozhrabaný farmaceutické firmy a úřady kontrolující bezpečnost a efektivitu léčivých přípravků, píše Martin Kuchařík:

Britské státní zdravotnictví platí farmaceutickým společnostem příliš vysoké ceny za některé léky, konstatoval britský vládní Úřad pro spravedlivé obchodování (Office of Fair Trading). Vydal dlouho očekávanou analýzu, v níž doporučuje, aby byl zreformován systém, který se používá pro nákup léků pro britské zdravotnictví, aby byly jeho peníze na léky vydávány efektivněji.

Regulační orgán vydal své doporučení poté, co zkoumal, zda systém, který omezuje zisky farmaceutických společností z prodeje léků zdravotnictví, je skutečně efektivní.

Některé léky, které se předepisují ve velkém množství, stojí až desetkrát víc než jiné léky, které přinášejí pacientům velmi obdobný prospěch, uvedl regulační orgán. Doporučil zreformování systému, což by údajně ušetřilo až půl miliardy liber. Britské státní zdravotnictví vydává ročně na léky asi 7 miliard liber.

Některé země jako Švédsko, Austrálie a Kanada už zavedly úspěšné systémy, založená na hodnocení cen léků podle jejich hodnoty. Nigel Brooksby, předseda Asociace britského farmaceutického průmyslu uvedl: "Cena léčiv v reálných penězích za posledních 10 let poklesla o 21 procent. Farmaceutický průmysl se nechová ohledně cen léků neodpovědně."

Podrobnosti v angličtině ZDE

V roce 2003 přednesl prof. Theodor A. Postol na Kalifornském technologickém institutu přednášku o nefunkčnosti Národního systému raketového obrany USA a podvodech, které mají tuto nefunkčnost zakrýt. Tato přednáška je dostupná on-line ZDE, upozorňuje Jan Burian.

Přednáška je sice již několik let stará, ale stále aktuální, neboť základní technická koncepce raketové obrany USA se od té doby nezměnila.

Budoucímu nástupci premiéra Blaira Gordonu Brownovi se nedaří přesvědčit veřejnost, že bude lepším ministerským předsedou než ekologický konzervativec David Cameron.

V říjnu 2003 zveřejnila nadace The Heritage Foundation analýzu "U.S. Military Assistance for Africa: A Better Solution", v níž James Jay Carafano a Nile Gardiner obhajovali novou vojenskou strategii, která by umožnila USA hrát více prominentní roli na "nejproblémovějším kontinentu". Kromě zvýšené přítomnosti Pentagonu, která by přispěla ke koordinaci bezpečnostních opatření s africkými zeměmi ohroženými terorismem, doporučovali vytvoření podřízeného velení, které zajistí USA nástroj účinného vojenského angažování za současného snižování možnosti přímé intervence. Kromě toho americké jednotky by měly plnit další úkoly související s posílením demokracie či poskytováním humanitární pomoci.

Dnes můžeme říci, že se tato představa rozhodnutím Washingtonu zřídit do r. 2008 nové regionální vojenské velení pro Afriku Africa Command (AFRICOM) naplnila nad očekávaně úspěšně.

Prezident Putin ve svém nedávném mnichovském projevu hovoří o moci, ne však o jejích cílech, poslání, hodnotách a ideovém světě, který usiluje dosáhnout.

Putin potažmo současné Rusko odmítá morálně-mravní základ moderní civilizace, jakoby předcházející civilizace nedospěly ke své "modernosti" (velmi sporný pojem, který v sobě skrývá víc mínusů než kladů) právě na tomto základě. Co ale předkládá místo něho? ptá se Kristián Kaufman.

Odborníci, kteří se zabývají lékařským výzkumem, nám kreslí optimistické vyhlídky: Díky zdokonalené technologii, manipulaci s nevhodnými geny a rozvoji farmaceutického průmyslu se Evropané (tedy i Češi) dožijí kolem roku 2030 v průměru osmdesáti až devadesáti let, tj. jejich věk se prodlouží o dobrých dvacet let; podle demografů budou tvořit senioři 40 procent populace. Dlouhověkost nebude už omezena jen na oblasti s nedotčenou přírodou (Zakavkazí), ale projeví se i v zemích s nejvyspělejší technickou úrovní. Nedojde-li mezitím k nějaké živelné či jaderné katastrofě, může být tato vyhlídka docela reálná; otázka je, zda nás může skutečně plnit optimismem.

Globální průměrná délka života je dnes 65 let pro muže a 70 pro ženy. Avšak existují velké rozdíly podle zemí; nejdéle žijí ženy v Japonsku, které tam průměrně už dnes dosahují věku 84,6 let, japonští muži se v průměru dožívají věku 77,6 let. V Británii je průměrný věk mužů 75 let, žen 79,9; ve Francii je dnes průměrný věk mužů 74,9 let, žen 82, 4. Zdroj ZDE

Dosáhne člověk nesmrtelnosti? Přehled nejnovějšího vědeckého výzkumu

Vědecký pokrok povede velmi brzo k prodloužení života

Dlouhověkost, myši a červené víno

Asi nejvýznamnější mediální událostí posledního týdne nebylo údajných patnáct či kolik let internetu. Lidem obecným i zákulisím České televize hýbalo prozrazení, že finanční a programový ředitel František Lambert byl před rokem 1989 milicionářem.

A tudíž se stal vrchním ředitelem v rozporu se zákonem. A tudíž musí odejít. A tudíž má generální ředitel Jiří Janeček problém, neboť ho může posléze následovat. Lambert byl milicionářem - do LM nemohl nikdo někoho jen tak zapsat, aniž by to on sám věděl a aniž by souhlasil. Už proto, že se zde zacházelo se zbraněmi na obranu dělnické třídy.

Pane generální řediteli České televize, v pátek 16. února 2007 v 17:02 jsem dostal stejně jako ostatní členové rady ČT Vaši zprávu pro Radu, v níž vyjadřujete své představy o řešení nastalého problému s obsazením funkce vrchního ředitele Františkem Lambertem. Jak dnes známo, chyběl mu k přijetí do funkce chyběl jeden zákonný předpoklad - nepředložil vedoucímu organizace (podle § 5 lustračního zákona) čestné prohlášení mj. o tom, že nebyl příslušníkem Lidových milicí. Předložení tohoto vyjádření, o něž Vás předseda rady požádal, Vám trvalo devět dní, což je příliš dlouhá doba. Zřejmě jste podcenil situaci, do niž jste Českou televizi přivedl.

Plné znění proslovu ruského prezidenta Vladimíra Putina na 43. mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově, 10. 2. 2007

Jsem velmi vděčný za pozvání na tak významnou konferenci, kde se shromáždili politici, podnikatelé, experti a představitelé armády z více než 40 zemí světa. Formát konference mi dává možnost vyhnout se "zbytečnému politesu" a nutnosti hovořit učesanými a slušivými, ale prázdnými diplomatickými frázemi. Formát konference mi umožňuje říct to, co si skutečně myslím o problematice mezinárodní bezpečnosti. A jestliže se našim kolegům moje úvahy budou zdát příliš polemicky zaostřené či nepřesné, prosím Vás, nezlobte se na mne - je to přece jen pouze konference. A doufám, že nám pan Teltschik nerozsvítí "červené světlo" po 2-3 minutách mého proslovu.

Z našeho "informačního" menu ještě nezmizely úvahy o reálných vazbách jedné "senzibilky" na ještě viditelnější divadlo z Ruzyně těchto dnů. V současném medializovaném prostředí se může zdát, že slovní pentle ospravedlní málem jakýkoli ne dost prozíravý čin. Jako kouřová clona okamžitě poslouží třeba odkaz na nesolidnost opozice, která hledá jakékoli "záminky" ke své destruktivní kritice. Lze považovat za přiměřené, že v době, kdy věda je zcela mimo byť jen přibližnou chápavost většiny lidstva, naprosto nepřiměřeně vystrkují své růžky pseudoobory a praktiky, které parazitují na naivitě a nedostatečné soudnosti lidí mezi námi? Kolik už máme "tam nahoře" ve státních orgánech poradců z řad šamanů a senzibilek? Budou na další obdobná místa konkurzy?

Jak jednoduché je zesměšnit člověka nebo překroutit to, co říká. V médiích jsou na to někteří skutečnými experty, jaké jinde nenajdete. Může se to stát pokaždé, když někdo pošle do jakéhokoliv tištěného média svůj text. Výsledek podléhá ediční úpravě, čili zkrácení i kontrole různých překlepů, chyb a podobně. To, co je tedy nakonec zveřejněno, pak ale mívá i úplně jiný název a je povystřihováno tolik věcí, že autor nejednou váhá, zda má takový produkt ještě stále považovat za svůj text.

(Autor je poradcem Václava Klause)

V době, kdy klient českých mobilních operátorů má možnost si vybrat, který z nich je pro něho nejvýhodnější a více méně mezi nimi volně přecházet, se nabízí otázka, jaké možnosti v tomto směru mají klienti českých bank. Především je potřeba se podívat na rozdílnosti. Dnes lze navštívit svého mobilního operátora a oznámit mu, že i se svým telefonním číslem odcházíte k někomu jinému a stávající operátor svého, již vlastně bývalého zákazníka musí, a to ze zákona, i s telefonním číslem propustit. Klient už nic víc dělat nemusí, nikomu změnu nehlásí, pouze ti, kteří mu budou volat se dozvědí, že nyní již volají svého kamaráda do jiné sítě. Snadné, pohodlné, většinou bezproblémové a laciné. Klienti bank tak v současnosti mohou jen závidět.

Zpráva generálního ředitele České televize k personálnímu obsazení funkce vrchního ředitele -- pro projednání s Radou České televize

Vzhledem k informacím, se kterými vrchní ředitel České televize pan ing. František Lambert seznámil Radu České televize ve svém písemném prohlášení při příležitosti posledního zasedání Rady České televize dne 7. 2. 2007, tj. vzhledem k problematice jeho údajného formálního členství v Lidových milicích, předkládám Radě České televize následující zprávu spolu s návrhem řešení k projednání. Funkce "vrchní ředitel" uváděná v tomto materiálu zároveň zahrnuje i funkci řízení programových útvarů České televize, protože -- jak víte-organizační změnou byly tyto útvary v minulosti podřízeny vrchnímu řediteli.

V postavení generálního ředitele České televize jsem v dalším postupu a samozřejmě rovněž při zpracování tohoto materiálu veden třemi základními motivy, které spolu vzájemně souvisejí.

V roce 1970 byl můj otec vyloučen z KSČ. Od té doby mé životopisy začínaly větou: "Otec vyloučen z KSČ." Po vyloučení byl otec, vzděláním PhDr., nemocen a léčen na psychiatrii, poté se dlouhá léta živil jako betonář. Já osobně jsem se svým otcem od svých patnácti let chodil pravidelně o víkendech na stavbu, abych pomohl rodině vydělat peníze. Kvůli životopisu, který byl výsledkem statečnosti a jednoznačného negativního postoje mého otce ke vstupu sovětských vojsk v roce 1968 do Československa, jsem nesměl studovat mnou vybranou střední výtvarnou školu v Praze ani pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Nezbylo mi nic jiného než studovat fakultu strojní v Plzni, kde můj životopis tolik nevadil.

Nové studie o Grónsku a o Antarktidě donutily odborný panel OSN k závěru, že je 50 procentní pravděpodobnost, že už "nebude možné zabránit" roztání většiny sněhu a ledu v těchto oblastech, v důsledku skleníkových plynů v atmosféře.

Znamenalo by to, že stoupnou hladiny moří o 4-6 metry.

"Musí se vytvořit plány pro případné mimořádné události." Ivan Langer, Česká televize 18.2. 2007.

Média přinesla zprávy o tom, že podle velvyslance ČR při NATO prý bude Radar částí alianční obrany. Velvyslanec nic takového ve skutečnosti neřekl. Zato toho -- jednou větou -- hodně napovídal Ivan Langer. Celá vláda se snaží jako jeden muž navodit dojem, že radarová základna postavená v ČR jako součást amerického projektu NMD zvýší bezpečnost země a géniovi politického nevkusu se podaří bez nátlaku říct, že v okamžiku, kdy se jednání o základně posunou dál, bude nutné vypracovat plán pro mimořádné situace. Tož já su sice enem takové obyčejné chlap z Hané, ale totok mně nějak neštimuje. Može byt ta zem bezpečná v mimořádných situacijách?

Je mi z toho špatně, politické zločiny špatných rozhodnutí, mající vliv na ekologii, právo i bezpečnost, zůstávají nepotrestány. Není to z mé hlavy, ale pro příklady z historie nemusíme chodit daleko. Mnoho lidí ve funkcích zneužívá moc a ještě pobírají nemalé peníze daňových poplatníků. Jsou společnosti a kultuře když ne nebezpeční, tak rozhodně ne prospěšní.

V našem libém státečku stojí byrokratická smetánka mimo dosah trestu, ale jednoho dne prý dojdou k bráně tam nahoru, budou klepat, žadonit a nebude jim otevřeno. Mám pochybnost, že skvělé úřednictvo tolik zmáhané vysilující prací vůbec vyznává víru -- snad jen jednu, přetrvat v teplém hnízdě a vyvarovat se nevratných chyb. K tomu plnit slepě úkoly dávané samotným bůžkem Neumětelem, dosazeným politickým grémiem vítězné strany -- a jedno jaké!

Minulý týden si policie udělala rozhodně ne mimořádné či spektakulární cvičeníčko o dvaadvaceti mužích a jednom transportéru na Ruzyni. O možném teroristickém útoku prý policii informoval senzibil a policie jednala. Tak to ale nebylo. Od nástupu nového ministra vnitra je totiž systematicky budována nová specializovaná jednotka sdružující senzibily, astrology, média pro styk se záhrobím a další esoteriky. Jednotka nese příznačný název OSUD (Oddělení senzibilních událostí a dokumentace) a transportér na letiště poslali oni. Pravda je, a v tom se skutečnost shoduje s informacemi zveřejněnými v médiích, že o těchto věcech ministr nerozhoduje. OSUD má pravomoc jednat okamžitě a bez souhlasu ministra. Ostatně, co je nějaký ministr proti rozhodnutí OSUDu.

Česi majú pozoruhodný zmysel pre humor. Veď čo si máme myslieť o tom, že hlavné letisko krajiny je obľahnuté políciou kvôli - telefonickému oznamu veštkyne?! Zvíťazil snáď v Čechách už navždy Hrabalov výrok, že neuveriteľné sa stáva skutkom?

Velkou fantazií zřejmě oplýval tvůrce obrazného pojmenování maturity, když ji nazval zkouškou dospělosti. Mladý člověk asi nepřekročí práh dospělosti složením nějaké zkoušky. A to ani v těch civilizacích, které za tímto účelem organizují jiné a nápaditější rituály. Teprve snad projevená schopnost zabezpečit osobní potřeby vlastními silami svědčí o prvních krocích v dospělé etapě života.

Úspěšný start profesní a tím i dospělé životní dráhy bývá přece ovlivněn především mírou tvůrčích schopností ve vybraném oboru, hlubokou vnitřní motivací k soustavnému sebevzdělávání, dovedností aplikace osvojených nezbytných informací, šíří a kvalitou všeobecného a kulturního rozhledu a v neposlední řadě přínosnými charakterovými a volními vlastnostmi.

Pod tímto názvem uveřejnil únorový Le Monde Diplomatique obsáhlý článek, jehož autorem je Hicham Ben Abdallah El Allaoui, zakladatel Institutu pro soudobá studia Severní Afriky, Středního Východu a Asie na Princetonské univerzitě, mezinárodní pozorovatel dvou voleb v Palestině roku 1996 a 2006 a bratranec marockého krále Mohammeda VI. Článek je inspirován přednáškou Allaouiho na Kalifornské univerzitě 29. ledna. Kompletní překlad Rudolfa Převrátila vychází se svolením francouzského časopisu.

Minulý týden jsme se dozvěděli, že Evropská unie chce prosadit záměr na prudké snížení emisí spalovacích motorů tím, že sníží procento oxidu uhličitého v automobilových zplodinách. Na otázku, jak se k tomu postaví automobilový průmysl, speciálně pak mladoboleslavská Škodovka, odpověděl jeden z manažerů firmy Škoda Auto, před časem člen sociálně demokratického vládního kabinetu, jenž odpovídal z funkce místopředsedy vlády za oblast ekonomiky, Martin Jahn.

Sdělil nám, že to bude znamenat, podaří-li se uvedený záměr Evropské unii prosadit, značné zvýšení ceny nových automobilů a zároveň i možný přesun výroby škodovek dále na východ.

Tedy do zemí, kde je levnější pracovní síla, či dokonce mimo dosah eurounijních norem. Tedy za dnešní hranice EU.

Jedním z důvodů, jimiž Spojené státy vysvětlují nutnost vybudovat "nukleární deštník", jehož součástí má být i základna v České republice a v Polsku, je riziko atomového útoku ze Severní Koreje a Iránu. Nyní se ale dozvídáme, jak úspěšné bylo úsilí Spojených států a jiných zemí, takže se Severní Korea dala přesvědčit k tomu, že upustí od dalšího vývoje atomových zbraní a podepsala o tom se zúčastněnými státy vzájemnou dohodu. Zbývá už tedy jen Irán, který zatím neuskutečnil ani pokusný výbuch a vlastně dosud nemá ani dostatečné množství obohaceného uranu.

Jenže tyto problémy jsou zcela podružné, protože důvody udávané pro nutnost výstavby základny nejsou pravdivé.

Spiegel Online pod titulkem "Obranný systém ve Východní Evropě : Steinmaier kritizuje americké plány" (Abwehrsystem in Osteuropa: Steinmeier kritisiert US-Raketenpläne [Politik, 18:53] - ) píše, že americká vláda narazila se svými plány raketového obranného štítu, situovaného do Východní Evropy, i v Německu na nepochopení. Ministr zahraničí Steimaier vyslovil pochopení pro rozladění Ruska nad tímto projektem. Vedoucí parlamentní frakce Zelených Kuhn hovoří o americké provokaci.

Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier kritizoval americké plány na raketový systém ve Východní Evropě. "Protože umístění amerických systémů by posunulo americké základny blíže Rusku, mělo se předtím s Ruskem taky hovořit", řekl německý politik německému deníku Handelsblatt. Kvůli "strategické povaze" projektů tohoto druhu se Steinmaier přimlouvá za opatrný postup a intensivní dialog se všemi partnery.

Ačkoliv Marin Bursík "nemá o radaru dost informací", prosadil na víkendovém sjezdu usnesení, jímž umístění radarové základny NATO v ČR neodmítl. Sjezd vyslovil přání, aby vláda projednala požadavek v Radě NATO a EU a aby usilovala o to, aby USA poskytly závaznou garanci, že radar bude začleněn do řízení a vedení aliance. Souhlas s umístěním radaru ze strany SZ sjezd oním začleněním do obranného systému aliance nepodmínil. Možností, že USA takovou garanci neposkytnou, se ani nezabýval. Je proto dost dobře možné, že nastane-li taková -- celkem pravděpodobná -- situace, zklamaní Zelení českou vládu opustí a požádají vládu USA, aby si radar naložila, odvezla zpátky, a rekultivovala prostor na kopci Trokavec. Udělají to ústy Martina Bursíka, nebo Karla Schwarzenberga?

Dost ale smutných žertů. Soudným pozorovatelům je jasné, že se delegáti sjezdu nechali přesvědčit k tomu, aby podpořili lež stejně alibistickou jako neomalenou a sprostou.

tisková zpráva Českého rozhlasu

Znáte Moju, Richarda, Kijivu, Shindu a Kambu - gorily z pražské zoologické zahrady, hrdiny světově úspěšné "tak trochu jiné reality show" Odhalení?

Výpravná publikace, obsahující čtyři sta padesát fotografií, se věnuje i nelehkému životu goril nížinných ve volné přírodě i samotnému multimediálnímu projektu, při kterém byly "herci" sledováni kamerami v pražské zoo. Kniha Odhalení vyšla 13. února a byla pokřtěna v prostorách kavárny Divadla Na Prádle. Kmotry se stali známí herci Tomáš Töpfer a Simona Stašová. Stejně jako je tomu u jiných publikací a předmětů s logem Odhalení, je i výtěžek z prodeje knihy určen prostřednictvím sbírkového konta Odhalení na pomoc gorilám v tropické Africe.

Vydavatelství muselo objednat dotisk zvýšeného nákladu knihy v nejbližším možném termínu, nejpozději do konce února.

V lednu 2007 přispělo celkem 120 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 331 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2007 částku 195 485.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.