Schwartz nedělá nespolehlivé předpovědi. V dnešním světě, v roce 2006, je podnikatelským stratégem, který radí firmám, jak se připravit na budoucnost. Vyhlídky na "zlepšování" tělesného stavu lidí a vzrůst dlouhověkosti se však nyní berou velmi vážně. Debatovalo se o tom mj. letos v lednu na Světovém hospodářském fóru v Davosu. Americká Národní nadace pro vědu a britský Úřad pro vědu a techniku tyto záležitosti vážně zkoumají.

"Octli jsme se v klíčovém bodě obratu," konstatuje Joel Garreau, jehož kniha Radikální evoluce z něho v tomto oboru udělala známého odborníka. "Po stovky let jsme technologií měnili okolní svět. Nyní máme technologie, které budou zaměřeny dovnitř, budou měnit mozek, metabolismus, osobnost i děti."

Už v roce 2002 předpověděla pracovní skupina v Americké nadaci pro národní vědu bezprostředně se blížící vědeckotechnologickou revoluci, která povede k "obrovskému zvýšení" lidských schopností. O rok později sepsala Rada pro bioetiku amerického prezidenta seznam už reálně existujících technologií, jichž je buď už nyní anebo jichž bude v blízké budoucnosti možné využít pro zlepšení normálních lidských funkcí. Identifikovala pět oblastí:

• Bude možné modifikovat DNA: včleňovat do dospělého lidského těla nové geny
• Prostřednictvím chemických látek, jako jsou steroidy, bude možno zvyšovat fyzickou výkonnost lidského těla
• Vnímání, paměť, nálady, chuť, libido a pozornost bude možno zintenzivňovat prostřednictvím psychoaktivních drog
• Bude možno do lidského těla implantovat nové biologické i mechanické orgány nebo tkáně vypěstované z kmenových buněk, bude zřejmě možné propojit lidský mozek s počítačovými čipy
• Prodlouží se nejen průměrný, ale i maximální věk

Žádné z těchto technologií nevznikly proto, aby se zvyšovaly schopnosti a délka života zdravých lidí. Vznikly jako terapie pro nemoce a invaliditu, avšak americká Rada nyní uznává, že všechny mají potenciál být využívány "mimo terapie" -- k posílení schopností lidského těla a duše.

V současnosti se pracuje na vypracovávání asi 40 různých chemických substancí, které budou schopny posilovat lidské schopnosti -- prodlužovat bdění, posilovat soustředění a paměť, rozhodovací schopnosti a plánování . Gerontologové začínají být přesvědčeni, že budeme schopni přímo zasahovat do procesu stárnutí a podstatnou měrou prodloužit lidský život.

Dochází také k rychlému pokroku při vývoji rozhraní mezi mozkem a strojem. Pokrok v oblasti genetického inženýrství znamená, že budeme brzo schopni přepisovat vlastní genetický kód. A nejde o budoucnost. Garreau: "Už se to děje teď."

To, k čemu má dojít v nadcházejících dvaceti až třiceti letech, bude prý nesmírně dramatické. Je to proto, že se technologie rozvíjejí exponenciálně. Jejich schopnosti se každých několik měsíců nebo let zdvojnásobují.

Za posledních 40 let se znásobila schopnost počítačů více než stomilionkrát. Očekává se, že exponenciální růst technologií bude pokračovat. Trvalo 15 let zmapovat genom HIV, genom SARS už se zmapoval za 31 dní.

Přes sto lety byla průměrná délka života v rozvinutém světě 55 let. Dnes je kolem už skoro osmdesátky. "Udělali jsme obrovský pokrok," konstatuje Sarah Harperová, ředitelka Oxfordského institutu pro stárnutí na University of Oxford. "Neplánovali jsme ale prodlužovat život."

To všechno se teď mění. Harperová konstatuje, že jsou teď vědci přesvědčeni, že bude možno prodloužit průměrný život i maximální život. Bude to pomalé a bude to mnoho práce, ale gerontologové jsou ochotni se vsadit, že už dnes žijí lidé, kteří se dožijí věku 150 let.

Jay Olshansky na universitě v Chicagu a jeho tři kolegové nedávno požadovali od americké vlády, aby investovala 3 miliardy dolarů do výzkumu proti stárnutí. Chtějí zpomalit stárnutí o sedm let.

Proč? Olshansky poukazuje na to, že riziko smrti a chorob, spojovaných se stárnutím, roste exponenciálně každých sedm let. Takže pokud by bylo možno zpomalit stárnutí o sedm let, snížilo by se riziko úmrtnosti v každém věku o polovinu. Člověk by žil dlouho a pak by zemřel relativně rychle.

Olsahnsky poukazuje na výzkum, z něhož vyplývá, že myši, vyživované vážně kaloricky omezenou dietou, žijí o čtyřicet procent déle než normálně. Zůstávají energické a živé až do pozdního věku a pak rychle umírají. Pokud by výsledky výzkumů u myší bylo možno přenést na lidi, znamenalo by to prodloužit průměrný lidský život na 112 let.