Začněme u toho, co řekl velvyslanec při NATO. Řekl toho jistě hodně a všechno mělo jedno společné. Jednalo se o osobní názory českého velvyslance při NATO. Je to jistě člověk, který mnohé ví, mnohé tuší a mnohé si přeje, ale přesto se mi zdá, že ani osobní názor takto dobře informovaného člověka mi ani v nejmenším nezaručuje, že budoucnost je narýsovaná podle něj. Velvyslanec Štefan Füle věc vidí tak, že "logika nevede jinam", "z logiky věci vyplývá" a "nepředpokládám, že by nebyla", což je sice hezké, ale v podstatě to nedokazuje vůbec nic. Skutečnost může opravdu následovat velvyslancovu logiku a nenaplnit to, co velvyslanec nepředpokládá, ale budoucnost se tomu taky může vzepřít. Podle nejednoznačných formulací, které pro mnohé znějí jednoznačně, si velvyslanec rozhodně není jist tím, že jeho představy sdílejí v NATO všichni, zejména pak ti, kteří skutečně o věcech rozhodují. Mezi ně velvyslanci nepatří.

S tím souvisí také otázka, kterou klade oznámení předsedy SZ Bursíka (podle jeho autora určitě "jasné" a otázky nevyvolávající), že radar musí být "garantován":

Co to vlastně Bursík říká? On by to asi vykazoval jako "jasná slova", což nepochybně jsou, ale jejich obsah je odlišný od toho, za co jsou vydávána. Výraz "vnímat" mi evokuje vnímání jakéhokoliv druhu, intenzity, důležitosti, hloubky, takže mi neevokuje nic. Žádat garanci na vnímání může skutečně jedině první zelenáč ze všech, to se pan Bursík nesmí zlobit. Jestli to SZ stačí ke štěstí, stačí jí velmi málo. Jsem schopen si představit i nějaké uchopitelné záruky a stejně tak by mě zajímalo, zda by Bursík dokázal své lpění na zařazení radarového systému do obrany NATO vyjádřit jen trochu konkrétním způsobem. Jeho představa je však následovná:

To prosím není nic, co by se nedalo očekávat. Zbrojní program, který má celosvětový vliv, je pochopitelně nutné projednávat s nejbližšími spojenci. To se samo sebou rozumí, ale co znamená "bude pro nás rozhodující, jaký zaujmou postoj"? To může znamenat tolik, že se tímto postojem budeme řídit a zároveň to také znamená, že se tímto postojem řídit nebudeme. Neexistuje žádný důkaz, který by mohl jednu eventualitu v Bursíkově formulaci potvrdit.

Kromě toho se mi zdá, že Bursík se bude ochotně ptát na názory všech možných partnerů, ale doma jako by se zeptat bál. Jako "vládní politik s odpovědností" patrně zjistil, že referendum je hezký trik do volebního programu, ale v "reálpolitice" je ho potřeba jako šafránu, nebo raději vůbec ne. Učí se rychle, zelenáč.

Obsahově nejplnější proto asi byla tato Bursíkova věta, kterou odpovídal na Zaorálkovu kritiku Strany zelených:

Tady jsem skutečně nabyl přesvědčení, že má Bursík v něčem naprosto jasno:)

A tak nebýt Ivana Langera, snad bychom se o radarové základně nic nového nedozvěděli. Ale protože má Langer novináře rád, otevírá jim svou hostitelskou náruč pěkně zeširoka. Ale i v takovém případě se může stát, že ubohý český novinář zmítaný svou bezvýznamností mine i tento rozložitý přístav. Musíme proto ocenit Langerovu vstřícnost a připomenout, co nám politik s přesvědčivostí doktora z reklamy na plíny naservíroval:

Jako předkrm to byla velmi volná adaptace stranického usnesení SZ o tom, že se "bude jednat s partnery v NATO o jejich postoji". Možná to Bursík z vrozené stydlivosti nechtěl říct naplno, možná to neumí tak hezky formulovat jako ministr vnitra, každopádně jde asi jen o to přesvědčit partnery v NATO, že by neměli zůstat stát stranou a sdílet raketové sucho, které nám tento deštník láskyplně poskytuje. Zároveň bychom je ale měli připravit na to, že deštníku pravděpodobně bude potřeba. Nutno dodat, že na tuto tiskovou zprávu, kterou vydal Ivan Langer za Stranu zelených, její předseda nereagoval, takže je asi platná. Teď už zbývá jen vyslat apoštoly na všechny břehy Atlantiku, aby "sdíleli" tuto radostnou novinu se všemi.

Ministr vnitra poměrně rychle vyčerpal všechno, co mohl k radarové základně říct. Hlavní chod tak přišel v okamžiku, kdy se už moderátor chtěl oslím můstkem přesunout k otázce na velvyslance NATO, který se měl za alianci vyjádřit k bezpečnostní rizikům výstavby dalších částí systému NMD ve Střední Evropě. Položil tedy Ivanu Langerovi vcelku bezelstnou otázku, u které stojí za to sledovat její přesnou formulaci:

Jak je patrno, nechtěl moderátor po Langerovi vědět víc než to, zda bude ministr pro vnitřní záležitosti zkoumat možná rizika, tedy to, zda vůbec nějaká jsou. Zatím totiž vláda ČR tvrdí, že základna zvýší bezpečnost ČR. Pro ministra vnitra se ale všechno jeví velmi odlišně a podle všeho je si už nyní vědom rizik, která vyžadují přípravu:

Langerův "coming out" je dost překvapivý, ale je určitě "fér". Zda bude férový Langer za svou upřímnost ve vládě pochválen, to zase tak jisté není. Určitě to otevírá velký prostor Langerově výřečnosti, kterou asi sám považuje za výjimečnou. Podle všeho s ní ale narazil, aniž si toho všiml. Je totiž únavné sledovat Langera, jak s lišáckým výrazem pronáší své politické banality jazykem perfektně zvládnutého politického kýče, který páchne na sto honů. Langerovy sveřeposti, s jakou bičuje politický kýč do extrémů, si všimli už i čeští novináři, což musí být skutečně silné kafe. Upřímný je patrně jen tehdy, když si to neuvědomuje:).

Citované výroky pocházejí z pořadu Otázky Václava Moravce z 18. 2. 2007