Podívejme se stručně (tedy s nepostižením všech možných okolností, které v procesu změny mohou nastat), co musí udělat klient, který se z jakýchkoliv důvodů rozhoduje změnit svůj bankovní ústav.

Je kam jít?

Především si musí zvolit ústav nový. Zde narazí na první problém, a to kriteriální. Musí si určit priority. Zatímco u mobilních operátorů jsou ceny a služby (a jejich terminologie) s jistou mírou tolerance podobné, u bank je situace složitější. Pokusme se vyjmenovat kriteria, o kterých klient musí rozhodnout.

Potřebuji často vybírat hotovost, má tedy "nová" banka dostatečnou síť bankomatů? A kolik za výběr zaplatím? Nemám Internet, a tak musím chodit na pobočku. Jak hustá je síť poboček a jak daleko (blízko) od domova či práce je ta nejbližší z nich? A když jsem naopak na Internetu "závislý", jaké nabízí internetové bankovnictví? Zkrátka otázek je mnoho a odpovědi nejsou vždy snadno dostupné. Navíc je ve vzduchu dnes často zmiňovaná věta, že vlastně není ani kam jít. Podle průzkumu, který jsem dělal na stránkách bankovnipoplatky.com pouze necelá třetina uvažuje o změně banky. Mnoho respondentů se totiž domnívá, že všechny banky jsou v zásadě stejné a tudíž by to bylo z bláta do louže. A podle analýz např. sazebníků jednotlivých bank můžeme dojít ke dvěma diametrálně odlišným závěrům. Sazebníky jednotlivých bank se svou formou mezi sebou podstatně liší, tedy závěr - banky nejsou stejné. Na druhou stranu se sazebníky všech bank v současné době vyznačují jednou charakteristickou společnou vlastností, totiž svou nepřehledností a komplikovaností. V tomto ohledu jsou opravdu všechny banky totožné. Když se k tomu přičte fakt, že každá banka používá jinou terminologii, není asi v silách obyčejného smrtelníka, udělat si analýzu potenciálních nákladů za různé bankovní služby.

Zdá se tedy, že je zde prostor pro banku, která přijde s jasným, naprosto přehledným a nekomplikovaným sazebníkem svých služeb. To bude samozřejmě těžký úkol pro tvořitele takového sazebníku, podaří-li se to však, dá se s velkou pravděpodobností říci, že taková banka získá na svou stranu velký počet klientů, a to jak z řad fyzických osob, tak i menších a středních podnikatelů. Ti totiž velmi oceňují možnost predikce stálých nákladů v průběhu účetního období a nekomplikovaný a sofistikovaně postavený sazebník by jim takovou jistotu mohl přinést.

Za kolik?

Když si potenciální klient "nové" banky zodpoví tyto a případně i další otázky, nastíněné výše, přijde fáze druhá (pro někoho ovšem možná první, podle již klasické věty, že peníze jsou až...), totiž kolik ho to bude stát. Kolik bude stát vlastní přechod a kolik následně čerpání služeb.

Výhodnost či nevýhodnost využívání služeb lze získat porovnáním ceníků služeb banky stávající a banky cílové. Při znalosti konstrukcí ceníků jednotlivých bank je ovšem jasné, že to bude úkol přetěžký a rozbor ceníků jednotlivých bank by vydal na samostatný článek, ne-li na odbornou seminární práci.

V této části ale jde především o často zmiňovaný poplatek za zrušení účtu (většinou se pohyboval ve výši kolem 500 Kč). Ten byl, zejména v médiích, často zmiňovaný jako poplatek, který brání mobilitě bankovních klientů. Je ale otázkou, zda tomu opravdu tak je. Podle reakcí klientů to totiž spíše vypadá tak, že jim vadí poplatky pravidelně se opakující (např. poplatek za příchozí platby), obecné (např. poplatek za vedení účtu, za účetní položku) a za služby, které sama banka preferuje (např. za výběry z bankomatu). A pokud jde o přechod do jiné banky, jde spíše o administrativní náročnost, než o případný jednorázový poplatek za zrušení účtu.

Administrativní zátěž

Finančně náročnější však mohou být na první pohled vedlejší náklady přechodu. Půjde zejména o náklady na nové hlavičkové papíry, na informovanost obchodních partnerů, zejména dodavatelů (u odběratelů je to jednodušší, tam se dá změna uvést výrazným způsobem u první faktury), na změny údajů ve státní správě apod. Dále je potřeba počítat i s potenciálním dopadem na cashflow, kdy mnozí odběratelé si (jistě ne úmyslně) změnu nezaznamenají a peníze "pošlou" na původní účet ...

A tak se nakonec zdá, že často vytýkaný poplatek za zrušení účtů a příkazů se v tomto světle jeví jako marginální. Je tedy vidět, že pro změnu banky musí být na straně klienta silná motivace, že překážek jak objektivních, tak i subjektivních je dost a lze si položit otázku, není-li záměrem bank přechod zákazníkům určitými uměle vytvořenými barierami znechucovat. Stálo by tak za úvahu tuto otázku otevřít, resp. začít vytvářet tlak na banky, aby i ony, po vzoru mobilních operátorů, začaly hledat cesty, jak klientům při jejich požadavku na změnu banky, cestu usnadnit, či dokonce jak jim v tomto ohledu vyjít vstříc. Jistě, nelze zde samozřejmě hovořit o přenositelnosti čísla účtu, ale o pomoci při administrativě spojené s přechodem, by se mohlo začít uvažovat.

První pokus jsme zaznamenali. V minulých dnech rozčeřila bankovní stojaté vody GE Money Bank, když představila svou novou aktivitu, spočívající v nabídce bezplatného vyřízení administrativních náležitostí, spojených se změnou bankovního ústavu. Nyní bude zajímavé sledovat jak konání samotné GE, tak zejména reakce ostatních bank na českém trhu.

Pozn. JČ: V zahraničí jsou běžné četné internetové servery, které poskytují nezávislé informace o službách nejrůznějších institucí, mimo jiné i peněžních, například ZDE