Společenští komentátoři či "intelektuálové" sice varují před škodlivostí radikálního prodloužení věku, avšak vědci se na to dívají optimisticky. Steven Austad, biolog z univerzity v Idahu, konstatuje, že do padesáti let existují obrovské vyhlídky na radikální prodloužení lidské dluhověkosti. Koncem jednadvacátého století se prý prodlouží průměrná délka lidského života o dalších dvacet až čtyřicet let.

K prvnímu radikálnímu prodloužení lidského života došlo začátkem dvacátého století, kdy poklesla kojenecká úmrtnost a člověk zvítězil nad nakažlivými nemocemi. Nyní jsme na prahu druhé "revoluce dlouhověkosti", kdy dojde k "odložení stáří".

Sex a smrt

Neoddělitelně provázány jsou sex a smrt. Evoluce má zájem o rozmnožování, nikoliv o udržování jediného těla naživu donekonečna. V každém těle žijí nesmrtelné buňky, tzv. zárodečné buňky, které produkují spermie a vajíčka. Ty přecházejí postupně z jednoho těla do druhého během celých tisíciletí.

V případě lidí evoluce vytvořila takové geny, které udržují lidské tělo v dobrém fyzickém stavu tak dlouho, abychom dospěli, zplodili děti a vychovali je k dospělosti. Více méně po dobu 40 let. Kdyby tělo věnovalo příliš energie na opravování sebe samého, nemělo by dost energie na plození a vychovávání dětí. Zárodečné buňky nemají zájem o to, udržovat nás navždy ve stavu mladosti.

Americký biolog Michael Rose dokázal evoluční provázanost mezi sexem a smrtí tím, že choval mušky octomilky. Vybral ty mušky, které se rozmnožovaly až pozdě v životě a přiměl je, aby se rozmnožovaly mezi sebou. Čím déle trvalo těm muškám, než zplodily potomstvo, tím déle žily. Nyní chová Rose octomilky, které žijí po dobu 130 dní a nikoliv po normální dobu 40 dní.

Cynthii Kenyonové se letos v lednu podařilo zdvojnásobit délku života červů jménem hlístice tím, že z nich odstranila jejich zárodečné buňky - které produkují spermie a vajíčka. Lawrence Donehower zjistil, že geny, které nám zaručují zdravé mládí, nám později v životě škodí: gen p53 stimuluje později v životě imunitní systém k tomu, aby likvidoval rezervy kmenových buněk, které obnovují lidské tkáně. Důsledkem je stárnutí.

Biolog Leonard Hayflick zjistil v roce 1961, že se lidské buňky dokáží ve zkumavce dělit jen padesátkrát až osmdesátkrát, a pak přestanou. Je to zřejmě mechanismus, který blokuje vznik rakoviny.

Jak vědí buňky, kdy se přestat rozmnožovat? Prostřednictvím tzv. telomerů, víček (podobných zpevněným koncům tkaniček u bot), vytvořených z DNA, které chrání konce chromozomů. Pokaždé, když se buňka rozdělí, dceřiná buňka ztratí kus telomerů. Jakmile jsou celé telomery spotřebovány, buňka se přestane rozdělovat.

Jen dva druhy buněk nemají tuto blokaci. Jednak jsou to zárodečné buňky, produkující spermie a vajíčka. Jejich telomery obnovuje enzym, zvaný telomeráza, a tak jsou tyto buňky v podstatě nesmrtelné. Za druhé jsou to rakovinové buňky.

Stárnutí je relativně nový jev. Během evoluční historie byli slabí jedinci okamžitě eliminováni - ještě před 10 000 - 20 000 Lety se většina lidí nedožívala delšího věku než tak 30 let.

Kořeny stárnutí

Vědci se většinou nyní shodují, že stárnutí je podstatnou měrou způsobováno škodami, které lidským buňkám činí volné radikály. Volný radikál je atom anebo molekula, které mají alespoň jeden nepárový elektron, takže jsou velmi chemicky reaktivní. Volné radikály vznikají v buňkách jako vedlejší produkt výroby energie. Volné radikály poškozují buněčnou DNA a syntézu bílkovin.

Při rozmnožování buněk dochází kromě toho občas k chybám při čtení DNA. Tím vznikají neefektivní bílkoviny. Nahromaděné chyby při kopírování DNA vedou po dosažení věku 30 let každoročně k půlprocentnímu poklesu celkových fyzických schopností člověka.

Vědci se v poslední době soustřeďují na škody, které způsobují volné radikály v malých, energii produkujících organelách jménem mitochondrie. V mitochondriích vznikají volné radikály a poškozují jejich genom.

Podle jiných výzkumníků se postupně, doslova, lidé "vaří k smrti": lidský metabolismus je formou "vaření" za nízkých teplot, v jejímž důsledku se spojují cukry s bílkovinami. V buňkách z toho vznikají "biologické odpadky", které omezují během času jejich funkci.

Jiným procesem, jehož součástí jsou volné radikály, je zánětlivost. Zánět vzniká, když imunitní systém zaútočí na bakterie a viry ve snaze je zničit. Potíž je, že někdy zánět neustává po zničení hrozby a buňky imunitního systému dál produkují volné radikály. Chronická zánětlivost je spojována s mnoha nemocemi stáří.

Když se jí méně, organismus žije déle. V roce 1935 zjistil Clive McCay, profesor výživy na Cornell University, že když se poskytne laboratorním krysám o třetinu jídla méně, než dostávají normálně, jejich život se prodlouží o čtyřicet až padesát procent. Od té doby bylo toto zjištění mnohokrát potvrzeno. Vědci se domnívají, že polo-hladovění způsobuje, že metabolický systém funguje podstatně efektivněji, vzniká při něm méně volných radikálů a podporuje to buňky, které opravují poškozenou DNA.

Vědci si také povšimli, že během stárnutí začíná klesat množství klíčových hormonů v lidském těle - testosteron u mužů a estrogen u žen. Kliniky, specializující se na dlouhověkost, zvyšují hladinu těchto hormonů v lidském těle.

Jak tedy žít dlouho?

Nejslibnější metodou je možná přestat příliš mnoho jíst. Omezování množství zkonzumovaných kalorií je známou technikou pro prodloužení života u mnoha různých organismů. Barbara Hansenová zkoumá už dvacet let důsledky omezování množství zkonzumovaných kalorií u opicí rhesus makak. Nemá ještě konečné výsledky, ale opice, které mají omezený přístup k potravě, netrpí nemocemi srdce, cukrovkou any vysokým tlakem, mají nízký cholesterol a jsou zdravější.

Hansonová identifikovala sloučeninu, které ovlivňuje tzv. PPAR-Delta receptor, který zvyšuje reakci těla na inzulín a na glukózu - tělo tak napodobuje omezení přísunu kalorií. Mělo by to znamenat, že po požití pilulky bude člověk moci jíst a pít do sytosti a neztloustne.

Jinou cestou k dlouhověkosti je klonování různých tělesných orgánů - pokud budete potřebovat náhradní díl - z vašich vlastních kmenových buněk.

Avšak skutečným zdrojem věčného mládí by bylo, kdyby se podařilo omezit či zlikvidovat ony volné radikály, které ničí DNA lidského organismu a vaří lidské tkáně k smrti. Miliony Američanů užívají protioxidační vitamínové a minerálové pilulky. Neexistuje ovšem jasný důkaz, že to dokáže prodloužit život. Epidemiologické studie však prokázaly, že z vitamínu E má prospěch 12 procent populace.

Thomas Perls z Harvardu hledá geny dlouhověkosti. Povšiml si už před deseti lety, že lidé, kteří se dožívají 100 let, mají velmi dobrou fyzickou kondici. Studuje více než 600 osob, jimž je 100 let a mají sourozence starší 90 let. Zjišťuje, že vliv na dlouhověkost má oblast na chromozomu čtyři. Chce vyrábět pilulku, které bude schopna vliv dlouhověkých genů napodobovat.

Leonard Guarente, biolog z MIT, nedávno dokázal, že červi hlístice, které mají více než jednu kopii genu SIR2, žijí o padesát procent déle než normální červi. To možná vysvětluje, proč omezení přísunu kalorií zvyšuje délku života, neboť gen SIR2 snižuje činnost genů, když nemá buňka dost potravy. Guarente a Cynthia Kenyonová už identifikovali geny, které prodlužují život bezobratlých organismů.

Půjde prodloužit telomery?

Geron Corporation zkoumá, jak využívat enzymu telomerázy pro boj proti rakovině. Její vědci se domnívají, že kdyby bylo možné vypnout telomerázu v rakovinových buňkách, přestaly by se tyto buňky rozmnožovat.

Někteří vědci se domnívají, že by mělo být možné poskytnout normálním buňkám nesmrtelnost, pokud by bylo lze je přimět, aby produkovaly telomerázu, která by bránila zkracování jejich telomerů.

Hormonová terapie sice vede k obnovení svaloviny u starších lidí, ale dlouhodobý prospěch je malý. Někteří vědci varují, že hormonová terapie může zvyšovat riziko rakoviny. Efektivnější je pravidelný pohyb a sport.

Steroidem, nejsilnější přítomných v lidském těle, je steroid DHEA. Nikdo ale moc neví, co způsobuje. Množství steroidu DHEA vrcholí v lidském těle po věku 20 let a pak klesá. Poskytne-li se steroid DHEA myším, prodlouží se jejich život asi o 40 procent. A dlouhodobém efektu tohoto hormonu na lidi je však známo velmi málo.

Dosud nejefektivnější hormonální léčbou je nahrazováni estrogenu. Existují epidemiologické důkazy, že podávání estrogenu ženám po přechodu u nich snižuje riziko osteoporózy. Estrogen ovšem mírně zvyšuje riziko rakoviny vaječníku a prsu. Neexistují důkazy, že by estrogen prodlužoval život.

Geny

Jakmile budou identifikovány geny, které způsobují nemoci (Alzheimerovu chorobu, cukrovku, kardiovaskulární problémy) a geny, které způsobují dlouhověkost, rodiče si budou moci pro své děti vybírat vhodné geny. Už se narodilo více než 1000 zdravých dětí, kdy si rodiče vybírali z osmibuněčných embryí to nejzdravější, které nemělo poškozené geny. V budoucnosti si rodiče budou moci také volit embrya s geny dlouhověkosti, anebo si mohou vyžádat jejich přidání do embrya. Později v budoucnosti budou moci rodiče přidávat do embrya geny, které zlepší funkci imunitního systému dítěte, jeho mentální vybavenost a atletické schopnosti.

Cambridgžský gerontolog Aubrey de Grey chce pomocí genetického inženýrství umístit mitochondriální geny do jader buněk, kde by byly lépe chráněny před útokem volných radikálů. To by mělo vést k prodloužení života.

Některé organismy, jako například ptáci, mají daleko efektivnější mechanismy na obrany před volnými radikály než člověk. V budoucnosti by prý mělo být možné převzít tyto mechanismy do lidského těla.

Robert Bradbury chce opravovat celý lidský genom pomocí bakterií, které by do lidských buněk vnášely umělé chromozomy. Tyto geneticky vytvořené bakterie by infikovaly miliardy pacientových buněk a včlenily do nich uměle chromozomy se stovkami genů se schopností opravovat škody, způsobované volnými radikály.

Nanolékařství

Stoupenci lékařské nanotechnologie si představují, že budou vybudovány celé flotily počítačem ovládaných molekulárních nástrojů, daleko menších než lidská buňka. Tyto stroje budou odstraňovat překážky v krevním oběhu, usmrcovat rakovinové buňky anebo přebírat funkci organel, menších než jsou buňky.

Kryonika zmrazuje lidi v tekutém dusíku s představu, že budou rozmrazeni v daleké budoucnosti, kdy bude možno je oživit. Zmražení ale ničí buňky, neboť se voda v nich zmrazením roztahuje. Někteří vědci vypracovali techniku, která se tomu vyhýbá.