Z vědecké zprávy, která vyšla v časopise Nature, vyplývá, že velmi velké denní dávky resveratrolu by zřejmě plně neutralizovaly důsledky vysokokalorické diety a obezity, pokud by lidský organismus reagoval tak, jak reaguje organismus myší.

Vědci začali myším, krmeným vysoce kalorickou dietou, podávat resveratrol ve středním věku. Látka nevedla k tomu, že by myši zhubly, ale zabránila vysoké koncentraci glukozy a inzulínu v jejich krvi, což znamenalo, že v důsledku nezdravé diety nedostaly cukrovkyu.

A co bylo zvlášť pozoruhodné, resveratrol podstatně prodloužil délku myšího života.

Potíž je, že myším byly podávány opravdu velké dávky resveratrolu. Člověk by musel denně pít 1500 až 3000 lahví červeného vína, aby z něho obdržel obdobnou dávku. Zničil by ho alkohol.

Hlavní autor dr. Sinclair této studie však bere resveratrol v koncentrované formě už dlouho, i když pouze daleko menší dávky.

Guarente zformuloval teorii, která velmi zajímá vědce, zkoumajiící stárnutí, že totiž tento gen dokáže vycítit úroveň metabolické aktivity a pokud tato aktivita poklesne, prodlužuje délku života.

Vědci vědí už od roku 1935 že myši, které jsou vyživovány dietou, kaloricky omezenou o 40 procent, žijí o padesát procent déle, než je obvyklé. Toto prodloužení dlouhověkosti za hladovění se vyskytuje u mnoha organismů.

Dr. Guarente a dr. Sinclair se domnívají, že tato dlouhověkost vzniká v důsledku aktivace programu, který vyvolává celou řadu ochranných kroků proti nemocem, běžným ve stáří.

Dlouhověkosti by bylo dosaženo, argumentují Guarente a Sinclair, kdyby bylo možno zjistit, jakým způsobem aktivovat bílkovinu genu SIRT-1 tak, aby gen usoudil, že se blíží hlad, a prodloužil délku života.

V roce 2003 zjistil Sinclair pokusy, že touto látkou, aktivující gen SIRT-1, je resveratrol. Jeho výsledky ještě nebyly publikovány, avšak Sinclair poukazuje na to, že podle jeho testů "je to jisté".

Podrobnosti v angličtině NYT