Vzpomněl jsem si při této příležitosti, že hlavním organizátorem prodeje mladoboleslavských automobilových závodů do německo-mezinárodních rukou, byl dnešní místopředseda Senátu Petr Pithart, jenž tehdy sliboval nerušený a úspěšný rozvoj této části 'našeho rodinného stříbra'. Ostatně za něho a jeho nejbližších následovníků byla prodána i automobilka Tatra, jež se v dalších letech po značném vytunelování dostala do kolapsu, byl zlikvidován LIAZ, pražská pragovka, později i brněnský Zetor vyrábějící traktory. Při tom všem je tragédií, že rozvoj průmyslu je v současné době postaven především na automobilovém průmyslu.

Dobré hospodářské výsledky, jimiž se chlubila už Paroubkova vláda, byly do velké míry způsobeny právě investicemi do nově vznikajících automobilek a jejich dodavatelských firem. Jde, jak známo, o automobilky v Kolíně, o nově vznikající automobilku v Nošovicích a o několik desítek subdodavatelských firem, které sice mohou přinést nové pracovní příležitosti v regionu, ale v určitém okamžiku, kdy se to majitelům bude hodit, bez ohledu na sliby, jež dávají nyní, přesunou výrobu jinam. To pochopitelně po využití všech výhod, které jim umožnily české vlády. Brněnský případ firmy Flextronic, kdy majitelé nesplnili své dlouhodobé závazky a výrobu z nově postavených hal po vyčerpání úlev přesunuli jinam, na východ, je toho důkazem.

Pan Jahn nám v televizním vysílání jen potvrdil, jak málo zahraničním majitelům a jejich českým manažerům záleží na životě lidí, kteří v jejich továrnách vyrábějí hodnoty a bez nichž by tito majitelé a jejich řídicí pracovníci neměli milionové či mnohamilonové zisky. Dokázal, že ti, kteří vystupují v roli zastánců české ekonomiky, myslí jen na zisk a pro něj jsou schopni udělat cokoli. Nejde pochopitelně o jediný příklad. Boj o Zákoník práce dokazuje, že i tady jde na prvním místě o zisk. Každá uzákoněná práva lidí práce tento zisk omezují, a proto ona snaha jeho platnost z banálních důvodů posunout a v takto získané době ho zrušit či alespoň 'změkčit'.

Musím však si při této příležitosti položit otázku, zda současné i minulé vlády mají vůbec zájem na tom, aby Česká republika prosperovala, když se členy vlád stávají i lidé, kteří zřejmě už jako její členové nehájí zájmy České republiky. To dosvědčuje i následné jmenování do představenstev a dalších řídicích funkcí v soukromých nadnárodních společnostech, jimž po odchodu z vládních funkcí přinášejí nejen své znalosti, ale i systematicky budované vazby s odpovědnými pracovníky státních úřadů. Takových postavení v hospodářské sféře spojené se zahraničními majiteli dosáhli svého času i ministr financí Kočárník a ministr průmyslu Dlouhý, ministr financí jiné vlády Rusnok, nedávno pak náčelník generálního štábu generál Šedivý a desítky dalších. V poslední době právě bývalý vicepremiér Jahn. On jediný však svým výrokem přiznal, jak málo mu záleží na zájmech naší republiky.

Autor je předsedou ÚV KSČM a místopředsedou Parlamentu