20. 2. 2007
Antabus vs. rakovina - nové řešení?Lékař na rozdíl od léčitele nese odpovědnost, je nositelem přísahy a řídí se množstvím pravidel. Jen málo z těchto pravidel směřuje k ochraně práv lékaře - většina je zaměřena na práva a bezpečnost pacienta. Někdy je ale důsledkem těchto pravidel také pacientův pocit, že je jaksi ošizen. Rád bych doplnil a poopravil tvrzení z článku "Antabus pro léčbu rakoviny?". Předně: autor článku z roku 2003, se jmenuje Shian, nikoliv Shiah. To je ale pouze kosmetický detail a omlouvám se za hnidopišství. (Nejmenuje, chyba je v abstraktu, citujeme podle kompletního článku, kde je to správně, poznamenává Boris Cvek.) Autor končí článek otázkou, jestli nestojí za pokus vyzkoušet disulfiram. Tím hrábl do písečku, který mají mezi sebou pečlivě rozhrabaný farmaceutické firmy a úřady kontrolující bezpečnost a efektivitu léčivých přípravků, píše Martin Kuchařík: |
Množství léčebných způsobů dosud není zaregistrováno ke klinickému využití. Přesto, že existují studie potvrzující účinnost. Důvodem je jednak obrovitost schvalovacího procesu, spousta byrokracie na cestě ke schválení, a nutnost téměř nepředstavitelných finančních investic. Celý proces "klinických studii" je zdlouhavý, a vzhledem k množství soudních procesů napadajících bezpečnost léčiv, je nutné zachovávat co možno největší pečlivost. Na jedné straně je "oddělení vývoje" farmaceutické firmy, který ověřil funkčnost a efektivitu léčiva, na straně druhé "právní oddělení" téže firmy, které musí hlídat, aby se ze slibného přípravku nestala vražedná zbraň -tím myslím zbraň pro možný účinek na pacienta, ale také pro možnost ohrožení ekonomiky a prestiže dané firmy. Aféra s thalidomidem, nebo teď nedávno problém vedlejších účinků statinů - léků snižujících hladinu krevních lipidů, a další kauzy - víme jak moc rádi se do hry zapojí média a jak rychle se vyrojí spousta "zaručených" léčitelů, psychotroniků, kteří pomohou "bez nežádoucích účinků a bez chemie". To, že obvykle také bez jakékoliv odpovědnosti, se nikde nepíše. Lékař na rozdíl od léčitele nese odpovědnost, je nositelem přísahy a řídí se množstvím pravidel. Jen málo z těchto pravidel směřuje k ochraně práv lékaře - většina je zaměřena na práva a bezpečnost pacienta. Někdy je ale důsledkem těchto pravidel také pacientův pocit, že je jaksi ošizen. Typický je zcela běžný výrok pacienta: "Vždyť v novinách psali, že tohle už léčit umíte!". To, že studie citovaná v bulvárním deníku ověřila účinnost léku nikoliv na pacientech, ale u laboratorní buněčné kultury nebo u testovacího zvířete, se prostě zamlčí, protože tato informace ke zvýšení prodeje nepřispívá. A jsme zpátky u původního problému - ekonomické hledisko věci je nadřazeno lidskému hledisku. Kdy se to změní? MUDr. Martin Kucharík Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze |