|
16. 2. 2007
DOKUMENTJak vyřešit případ příslušníka Lidových milicí ve funkci vrchního ředitele České televize Zpráva generálního ředitele České televize k personálnímu obsazení funkce vrchního ředitele -- pro projednání s Radou České televizeVzhledem k informacím, se kterými vrchní ředitel České televize pan ing. František Lambert seznámil Radu České televize ve svém písemném prohlášení při příležitosti posledního zasedání Rady České televize dne 7. 2. 2007, tj. vzhledem k problematice jeho údajného formálního členství v Lidových milicích, předkládám Radě České televize následující zprávu spolu s návrhem řešení k projednání. Funkce "vrchní ředitel" uváděná v tomto materiálu zároveň zahrnuje i funkci řízení programových útvarů České televize, protože -- jak víte-organizační změnou byly tyto útvary v minulosti podřízeny vrchnímu řediteli. V postavení generálního ředitele České televize jsem v dalším postupu a samozřejmě rovněž při zpracování tohoto materiálu veden třemi základními motivy, které spolu vzájemně souvisejí. |
|
Pro jasnost dalších závěrů je vytýkám již na tomto místě:
Jsem přesvědčen, že výše uvedené zásady musí být upřednostněny před osobními zájmy či ohledy, ať již to platí pro mne či můj osobní vztah s Františkem Lambertem, byť to může být a je bolestivé. Vznik současné situaceTento případ má od počátku formální i lidskou stránku. Už v pátek 9.2. 2007 jsem považoval za nezbytné veřejně reagovat na tiskové prohlášení senátora Jiřího Oberfalzera a zdůraznit, stejně jako i v tomto materiálu, že jsem možná mohl postupovat striktněji, ale rozhodně jsem neporušil vědomě zákon. O tom, jestli byl vůbec zákon porušen, mám i nadále určité a důvodné pochybnosti, ale jak jsem již naznačil ve výše vypočtených zásadách, hodlám ponechat na nezávislém soudu, aby tuto věc vyjasnil. Na prvním místě znovu uvádím, že jsem o jakémkoliv problému s Lidovými milicemi v souvislosti s osobou pana Lamberta nevěděl před jeho nástupem do České televize. Před dnem, kdy do České televize nastoupil na pozici vrchního ředitele, jsme spolu hovořili pouze o lustračním osvědčení, které měl pan Lambert negativní. Teprve několik dní po nástupu mi popisoval některé momenty ze své profesní minulosti. Rozhodně jsem však nevyrozuměl, že by vstoupil do Lidových milicí či že by nesplňoval podmínky lustračního zákona nebo zákona o České televizi stanovené pro výkon funkce, do které byl jmenován. Tuto skutečnost nepřímo potvrzuje i následný postup personálního útvaru, který odevzdání podepsaného čestného prohlášení od pana Lamberta opakovaně vyžadoval v rámci obvyklé procedury v souvislosti s obsazením funkcí vedoucích zaměstnanců na prvním stupni řízení. Musím v této souvislosti upozornit, že ani z textu prohlášení, které předal předsedovi Rady České televize dne 7.2. 2007 (ke mně jako statutárnímu orgánu České televize se dokument dostal pouze zprostředkovaně) není zmínka o tom, že by slovy lustračního zákona byl "příslušníkem Lidových milicí". V této otázce panuje nadále pochybnost a Česká televize nemá zákonnou možnost z jiných zdrojů toto ověřit. Na tomto místě bych si dovolil citovat vyjádření Vašeho bývalého kolegy, historika a nyní ředitele odboru Ministerstva vnitra ČR Pavla Žáčka, který pro Aktuálně.cz dne 14.2. 2007 na otázku, zda se někomu dá dokázat, že byl v milicích, pokud to on sám nepřizná, odpověděl: "Pokud je mi známo, tak Hlavní štáb LM v prosinci 1989 tehdejšímu Státnímu ústřednímu archivu předal evidenci zbraní odevzdaných ČSLA a nikoliv členskou evidenci. Jsou zachovány zřejmě pouze sekundární přehledy vyznamenaných apod. Proto je to ve vztahu k tzv. lustračnímu zákonu řešenou formou čestného prohlášení." V dané věci jsem požádal o stanovisko útvary právní a personální České televize, které k postupu v dané věci uvádějí následující (cituji z jejich stanoviska ze dne 13.2. 2007):
K popisované genezi současné situace je třeba ještě doplnit, že vedoucí personálního útvaru mě informovala o tom, že čestné prohlášení pan Lambert přes opakované urgence nepředložil, teprve 20. listopadu 2006. Od té doby situaci usilovně řeším ve snaze jednak neporušit zákon, jednak nezpůsobit neoprávněnou křivdu. Proto jsem o věci nejprve jednal s Františkem Lambertem a opakovaně naléhal, aby zaujal jasný postoj, tj. vyjádřil se, zda byl či nebyl příslušníkem Lidových milicí, a jestliže nikoliv, aby zvážil vyvolání soudního řízení k potvrzení tohoto závěru. V případě další nečinnosti jsem mu doporučoval, aby odstoupil z obou funkcí. Zároveň jsem vyžádal právní konzultace právě k otázce prokazování této skutečnosti a možných postupů. Nezískal jsem jednoznačné odpovědi, byl jsem naopak právníky nabádán k opatrnosti a upozorňován na značná rizika pro instituci, jestliže by neoprávněně označila někoho za osobu nesplňující předpoklady podle lustračního zákona. Do této doby spadá i schůzka se zástupci Nezávislé odborové organizace ČT Praha dne 3.1. 2007 v reakci na dopis, který mi zaslali a který zaslali také na vědomí členům Rady České televize. Nesouhlasím sice plně s interpretací závěrů schůzky tak, jak je deklaruje vedení Nezávislé odborové organizace, ale potvrzuji, že ani z obsahu vyjádření pana Lamberta, jak zaznělo na této schůzce, nebylo možné dospět k jednoznačnému závěru. Lustrační zákon přitom v § 14 výslovně podmiňuje výpověď danou zaměstnavatelem jedině některým ze tří následujících momentů:
Nic takového se minimálně do 7.2. 2007 nestalo. Po 1. 1. 2007 jsem v souvislosti s účinností nového zákoníku práce musel zvažovat a konzultovat otázku dopadů tohoto předpisu na lustrace v České televizi a právní následky případného nesplnění předpokladů uvedených v zákoně. Znovu jsem byl veden záměrem vyhnout se chybám, které by Českou televizi do budoucna zatížily. Bohužel ani tyto analýzy neposkytují, jak cituji níže, zcela shodnou odpověď a připouštějí možnost více protikladných výkladů. O zadání těchto analýz jsem se na Radě České televize zmiňoval již 7.2. 2007, tedy ještě předtím, než mi pan Uhl 13.2. 2007 zaslal email nazvaný "Blahopřání...". Nezastírám a ani na minulém jednání Rady jsem nezastíral, že celý problém pro mě má i osobní rozměr. Navzdory různým a rozličnými motivy šířeným fámám totiž oceňuji Františka Lamberta jak po stránce osobní, tak pracovní. Rozhodně bych však -- kdyby byly výše vyjádřené pochybnosti potvrzeny -- nemohl krýt porušování zákona. Za současné situace si pak plně uvědomuji, že riskuji ztrátu přátelství s blízkým člověkem. Ostatně již z dnešního pohledu mohu náš vztah označit za napjatý, což rozhodně nepřispívá k řešení situace. Nemyslím si však, že bych na tom měl podíl pouze já, když postupuji v zájmu instituce, za kterou jako statutární orgán odpovídám. (Poslední poznámka možná do tohoto materiálu nepatří, ale chci být i v tomto otevřený.) Zbývá si položit otázku, co se změnilo po posledním jednání Rady České televize dne 7.2. 2007, resp. poté, co jejímu předsedovi pan Lambert předložil dokument nadepsaný čestné prohlášení. Podle mého názoru se změnily pouze dvě, nikoliv však nepodstatné okolnosti:
Osobně se za této situace odmítám tvářit, jakoby se nic nestalo. Naopak je mojí povinností na vzniklou situaci reagovat nejenom slovy, ale i skutky. Analýza možností řešeníVe věci analýzy vzniklé situace a návrhu jejího řešení jsem požádal o interní stanovisko právní úsek a personální útvar. Ty některé výkladově sporné otázky konzultovaly s advokátem Martinem Elgerem, který dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí. Toho jsem rovněž požádal o zpracování písemného stanoviska k těmto výkladově sporným otázkám. Obě stanoviska rovněž připouštějí či naznačují možnost různých výkladů některých problémů. Shodují se však v tom, že nejlepším řešením je uvolnit cestu k rychlému soudnímu rozhodnutí, které by záležitost definitivně a z hlediska všech aktérů i veřejnosti přesvědčivě vyřešilo. Právní útvar došel ve spolupráci s personálním útvarem k následujícímu vyhodnocení situace: Právní rozbor situacepředložený útvary právním a personálním ČT dne 13. 2. 2007 "Zákon č. 451/1991 Sb. ve znění pozdějších změn -- dále "lustrační zákon"
Další předpisy vztahující se k České televizi
Návrh opatření pro řešení situace
Doporučujeme, aby generální ředitel předložil Radě ČT následující řešení: Se zaměstnancem bude projednána alternativa ukončení pracovního poměru v souladu se zákonem -- viz výše. Lhůta pro dání výpovědi ze strany ČT (15dnů) by měla vypršet 22. února 2007 ve 24,00 hod. Pokud nedojde do tohoto okamžiku k jinému způsobu ukončení, bude dána výpověď. K výpovědi není třeba v tomto případě projednání odborového orgánu. Výpovědní lhůta je dvouměsíční, začne běžet 1. března, skončí 30. dubna 2007. Po tuto dobu bude činit vrchní ředitel ve spolupráci s generálním ředitelem opatření k hladkému předání obou zastávaných funkcí, tak aby nebyly ani v nejmenším narušeny provoz a vysílání ČT. To by samozřejmě platilo i při ostatních možných způsobech skončení pracovního poměru. Vrchnímu řediteli pak poskytne tato doba již eventuelní možnost podání určovací žaloby na soud, aby rozhodl, zda byl či nebyl příslušníkem LM. Zpracovala: dr. Vladimíra Vocetková Ludmila Jakovcová Dne : 13. 2. 2007" A také advokát Martin Elger připouští spornost některých otázek a doporučuje zvolit takové řešení, které zajistí co nejrychlejší soudní rozhodnutí maxima problémů, jehož výsledkem by bylo do budoucna a i pro jiné případy a pro širší okruh osob dostatečně jisté řešení následujících základních otázek:
K tomu jeho právní analýza dále uvádí: "Mám jasný názor na zodpovězení položených otázek. Je však mojí povinností připustit i určitou váhu na misce názorů opačných a varovat před možnými riziky jejich převážení. Nepochybuji, že se vzhledem k nedokonalosti doslovných textů rozhodných právních předpisů vyskytnou i názory jiné, ba opačné, což v právnmí systému České republiky, kde jedna ruka neví, co dělá druhá, není nic ojedinělého. Bohužel ne vždy to může mít tak fatální důsledky pro důvěryhodnost důležité instituce, jak se tomu děje v tomto případě. Můj právní názor ke všem shora uvedeným bodům odvíjím především od výkladové metodologie vyjádřené souhrnně v nálezu Ústavního soudu III. ÚS 258/03 ze dne 6.5. 2004. Považuji právě na tomto místě za užitečné z tohoto pramene citovat: "K otázce napětí mezi doslovným a teleologickým výkladem se Ústavní soud vyslovil v řadě nálezů, příp. stanovisek (viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st-1/96, nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Výchozí tezi v této souvislosti zformuloval přitom v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Konstatoval, že neudržitelným momentem používání práva je jeho aplikace, vycházející pouze z jazykového výkladu, jazykový výklad představuje toliko prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, je východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/96 pak již v kontextu obdobném k posuzované věci uvedl: "Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci." Domnívám se, že přednostně je třeba upnout pozornost na otázku splnění podmínek bezúhonnosti ve smyslu § 9 odst. 11 zákona o České televizi, který byl přijat později než lustrační zákon. Zákonodárce považoval za nezbytné znovu ve vztahu k -- zdůrazňuji následující slovo zákonného textu -- osobám (tedy nikoliv funkcím) vedoucích zaměstnanců ČT, které podle odst. 10 téhož paragrafu má vyjmenovávat Statut ČT, uložit stejnou podmínku bezúhonnosti, jaká platí pro generálního ředitele a pro členy Rady České televize a která je definována v § 4 odst. 3 písm. c) zákona o České televizi. Ten uvádí, že za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud jeho odsouzení pro tento trestný čin nebylo zahlazeno nebo se na něho z jiného důvodu nehledí jako by nebyl odsouzen, a ten, kdo nesplňuje požadavky podle zvláštního zákona (v poznámce pod čarou 1d je pak výslovně uveden lustrační zákon). Zdůrazňuji, že lustrační zákon se v tomto případě použije pouze pro otázku splnění předpokladů uvedených pod písm. a) až g) odst. 1, § 1 a nemusí být už dále pro určení osobní působnosti uvažována první uvozující věty tohoto paragrafu, protože to, pro jaké zaměstnance platí podmínka bezúhonnosti, stanoví zvláštní právní předpis, totiž § 9 odst. 1 zákona o České televizi. Jinak by tato zmínka ztrácela v zákoně o České televizi smysl. Právní předpisy je třeba vykládat při předpokladu racionálního zákonodárce. Je nepochybné, že zákonodárce považoval z důvodů mimořádného vlivu České televize na veřejné mínění demokratické společnosti, která překonává určité dědictví minulosti, za nezbytné stanovit pro vedoucí zaměstnance vypočtené ve Statutu České televize zvláštní požadavek bezúhonnosti. Představa, že rigidní, ale mimochodem ani zde, jak si ukážeme dále, zcela bezrozporný jazykový výklad, popře tento teleologický postulát a že tedy nový zákoník práce, ačkoliv o tom v důvodové zprávě není ani slovo a ačkoliv doposud takto nikdo nikdy v souvislosti s přijetím zákoníku neargumentoval, zruší požadavek bezúhonnosti zaměstnanců České televize na prvním stupni řízení a tím mimo jiné do budoucna připustí nejenom zaměstnávání osob nesplňujících předpoklady stanovené lustračním zákonem, ale dokonce osob s předchozím nezahlazeným trestním odsouzením, což ve vazbě na rejstřík trestů není například možné ani u orgánů soukromých obchodních společností(!), je slovy citovaného nálezu Ústavního soudu neudržitelná pro zjevné přehlédnutí účelu, historie vzniku a systematického místa všech tří zmíněných předpisů v právním řádu České republiky. Existují samozřejmě i další argumenty, ale již tento považuji za dostatečně přesvědčivý. Je však třeba právě z pohledu čistoty jazykového a logického výkladu upozornit na tu skutečnost, že zákon o České televizi neříká, že bezúhonné musí být osoby, jejichž pracovní poměr byl založen jmenováním, ale pouze to, že bezúhonné musí být osoby, jež jsou vedoucími zaměstnanci, o kterých Statut České televize stanoví, že je jmenuje a odvolává generální ředitel po projednání s Radou. Platný Statut České televize pak v čl. IV odst. 2 uvádí, že "Útvary přímo podřízené generálnímu řediteli řídí odborní ředitelé, popřípadě další vedoucí zaměstnanci na prvním stupni řízení. Generální ředitel je jmenuje a odvolává po projednání s Radou České televize." Tedy i z pohledu doslovného jazykového výkladu stačí, když to Statut o těchto osobách výslovně uvádí, což je v tomto případě splněno ve vztahu k odborným ředitelům, popřípadě dalším vedoucím zaměstnancům na prvním stupni řízení. Opakuji však, že jazykový výklad tu, a to ani v tomto směru, sám o sobě neobstojí a nemůže zůstat nedoplněn dalšími výkladovými metodami. Jsem však přesvědčen, že pokud by se prokázalo, že některý vedoucí zaměstnanec České televize na tzv. prvním stupni řízení, byl příslušníkem Lidových milicí, nesplňuje ani za současného právního stavu podmínku bezúhonnosti stanovenou pro výkon této funkce v § 9 odst. 11 zákona o České televizi a nesplňuje tak zákonné podmínky pro výkon práce, resp. této funkce. Připouštím spornost vazby § 364 odst. 3 písm. j) zákoníku práce na odst. 10, § 9 zákona o České televizi, ale tato spornost může mít podle mého názoru vliv pouze na možnost odvolání zaměstnance z funkce. Osobně se spíše kloním k tomu, že zákon o České televizi, resp. jeho odst. 10, § 9 splňuje požadavky na zvláštní právní předpis, který upravuje jmenování. Domnívám se, že "úprava jmenování", je dána i za současného znění předmětného ustanovení zákona o České televizi, tedy i tehdy, když zákon dále odkazuje na Statut České televize. Na tomto místě přiznávám váhu argumentům, že Statut není právním předpisem. Na straně druhé zákoník práce neříká, jak má zvláštní právní předpis upravovat jmenování a účelem výjimky z přechodného ustanovení bylo právě to, aby byla šetřena dosavadní úprava zvláštních právních předpisů. Konečně zde vystupuje samostatný problém ústavní konformity § 364 odst. 3, kdy zákon retroaktivně zasahuje do již smluvně vzniklých vztahů (a i jmenování předchází smlouva, byť nikoliv pracovní a byť nemusí být písemná), a to v zásadní otázce možnosti jejich ukončení. Je jenom otázkou času, kdy se k této záležitosti vysloví Ústavní soud, ovšem při znalosti jeho rozhodovací praxe lze předpokládat zrušení této části zákoníku práce. Podle mého názoru tedy může být zaměstnanec České televize na prvním stupni řízení nadále i odvolán, tento krok však implikuje určité riziko určení neplatnosti aktu odvolání v soudním řízení, neboť tady stojí poměrně silné argumenty i proti této variantě... Rozhodně však lze podle mého názoru přistoupit k podání výpovědi podle § 52 písm. f) zákoníku práce, protože zaměstnanec pravděpodobně nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon práce, v tomto případě především předpoklad bezúhonnosti uvedený v zákoně o České televizi. Přes vyjádřený právní názor považuji za jediné jisté řešení pro Českou televizi a důvěru veřejnosti v ní na straně jedné a stejně tak pro pana vrchního ředitele na straně druhé, aby celý případ prošel testem soudního rozhodnutí, ve kterém zazní všechny relevantní argumenty, tedy i argumenty vedené z pozice zaměstnavatele. Jediným řízením, které skýtá tyto záruky odpovědi na výše položené otázky, je řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a o určení neplatnosti odvolání z výkonu funkce. Jedině takové rozhodnutí může být dostatečně přesvědčivé navenek a zamezí obviňování České televize a všech členů jejího vedení, potažmo členů orgánů s kontrolní pravomocí buď z protiprávního postupu, nebo z postupu, který zákon účelově obchází." Obě právní stanoviska jsem připraven Radě České televize předložit v jejich komplexním znění. Návrh řešeníNávrh řešení chci v každém případě projednat s Radou České televize. Vzhledem k § 9 odst. 10 zákona o České televizi ve spojení s čl. IV odst. 2 Statutu České televize mám navíc za to, navzdory existujícím pochybám, které se objevily, že tak i nadále musím učinit. Již jsem zmínil, že navržené řešení vychází ze tří na úvod vypočtených motivů, kterými jsem veden, a dále z rozporné situace, která v tomto případě od počátku panuje. Rozhodl jsem se tedy uvolnit neprodleně cestu k soudnímu řízení, jehož účastníkem bude jak pan František Lambert na straně jedné, tak Česká televize na straně druhé. Takovým řízením je řízení o určení neplatnosti výpovědi a souběžné řízení o určení neplatnosti odvolání. Jsem si jist, že pan Lambert bude takové řízení okamžitě iniciovat. K vytvoření podmínek pro toto řízení musí ale Česká televize nejprve z pozice zaměstnavatele prostřednictvím generálního ředitele jako statutárního orgánu učinit následující právní úkony, jejichž projednání nyní předkládám Radě České televize:
Oba kroky z mého pohledu nesnesou odkladu, a to již v zájmu stability České televize a její pověsti a pověsti všech zúčastněných. Jsem přesvědčen, že jedině toto jasné vyhrocení případu poskytne dostatečný základ pro všestranný soudní přezkum v krátké době. Výsledné soudní rozhodnutí bude zavazující a bude muset být respektováno zde v České televizi i na veřejnosti. Veřejnost a nezávislost soudního řízení je dostatečnou zárukou, že argumentace procesních stran bude pod kontrolou a strany nebudou obviňovány z předem dohodnutého výsledku. To je i jeden z důvodů, proč je vhodné, aby pan Lambert po dobu soudního řízení nevykonával vedoucí funkci v České televizi. Soudní test představuje jistou míru rizika pro všechny strany, ale je to řešení otevřené, právně jisté a věřím, že důvěryhodné. Jsem přesvědčen, že v tomto testu všichni obstojíme. Služeb Františka Lamberta, kterému jsem návrh řešení předběžně oznámil v emailu ze dne 13. 2. 2007, se nevzdávám. V uvedeném emailu jsem mu již nabídl, aby, bude-li souhlasit, po dobu běhu výpovědní lhůty vykonával funkci poradce. Po jejím vypršení jsem připraven s ním v mezích platných právních předpisů uzavřít smlouvu o externí spolupráci. Bude-li zde pravomocný soudní rozsudek vyvracející současná podezření, nic nebrání obnovení plnohodnotné, troufám si tvrdit úspěšné spolupráce. Pro úplnost dodávám, že jsem dne 14.2. 2007 obdržel od pana Františka Lamberta zřejmě v reakci na popsaný návrh řešení, dopis, ve kterém mi sdělil následující: "Vážený pane generální řediteli, dovolte mně sdělit Vám, v záležitosti, zda jsem byl či nebyl příslušníkem Lidových milicí, že s účinností od 1.1.2007 nelze na funkci, kterou zastávám, nahlížet jako na pracovní poměr založený jmenováním, neboť dle ust. § 364, odst. 1, 3, zákoníku práce se pracovní poměr založený jmenováním pokládá nadále za pracovní poměr založený pracovní smlouvou. Stran mé osoby nelze tedy postupovat ve smyslu ust. § 14, odst. 1) tzv. lustračního zákon, neboť žádná z výjimek upravených ust. § 364, odst. 3) cit. Zákoníku práce nedopadá na pracovní poměr existující mezi Českou televizí a mou osobou. Žádám zdvořile, aby tato skutečnost vyplývající z platných právních předpisů byla základem úvah a dalších dohod o mé činnosti v České televizi. V plné úctě Ing. František Lambert Na vědomí: Rada České televize" Ani po obdržení tohoto dopisu jsem názor na řešení vzniklé situace nezměnil. Pouze potvrzuji, že jsem kdykoliv připraven s panem Lambertem o věci jednat. S ohledem na motivy vyjádřené v úvodu materiálu a současnou situaci však vidím možnost pouze jednat o podobě další spolupráce po dobu probíhajícího soudního řízení. Jednání o detailech právních aspektů současné situace bych ponechal na debatě právníků obou stran. Tato jednání ostatně již byla zahájena. Koho a za jakých podmínek hodlám dále nominovat na uvolněné pozice bych s ohledem na nebezpečí tlaku na tyto osoby sdělil až přímo během jednání Rady České televize. V každém případě zdůrazňuji, že tyto osoby si budou muset být vědomy, že vykonávají mandát takříkajíc s rozvazovací podmínkou následného soudního rozhodnutí ve výše popsané záležitosti. Jednou z podmínek, aby mohly funkci vykonávat, tak bude podpis dohody, ve které vyjádří souhlas s možností odvolání. V Praze dne 16.února 2007 Jiří Janeček, generální ředitel České televize |
