19. 2. 2007
DOKUMENTLambert: Proč jsem byl milicionářemV roce 1970 byl můj otec vyloučen z KSČ. Od té doby mé životopisy začínaly větou: "Otec vyloučen z KSČ." Po vyloučení byl otec, vzděláním PhDr., nemocen a léčen na psychiatrii, poté se dlouhá léta živil jako betonář. Já osobně jsem se svým otcem od svých patnácti let chodil pravidelně o víkendech na stavbu, abych pomohl rodině vydělat peníze. Kvůli životopisu, který byl výsledkem statečnosti a jednoznačného negativního postoje mého otce ke vstupu sovětských vojsk v roce 1968 do Československa, jsem nesměl studovat mnou vybranou střední výtvarnou školu v Praze ani pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Nezbylo mi nic jiného než studovat fakultu strojní v Plzni, kde můj životopis tolik nevadil. |
Po ukončení vysoké školy v roce 1979 jsem nastoupil do strojírenské firmy KOVOSVIT, v níž jsem pracoval přes dvacet roků. Vzhledem ke své pracovitosti a dosahovaným výsledkům jsem byl veden jako rezerva na ekonomického náměstka. V té době za mnou přišel můj vedoucí odboru, který byl zároveň předsedou ZO KSČ, a sdělil mi, že je vyloučen můj další služební postup, když nebudu v KSČ. Protože stál za výsledky mé práce, snažil se několik let změnit pohled na mého otce a tím i na moji osobu. Toto se mu povedlo a já jsem byl ve druhé polovině roku 1988 z těchto důvodů přijat do KSČ. A to i přesto, že jsem tuto organizaci bytostně nesnášel za všechna příkoří, která jsme s rodinou museli vytrpět. Nebyl jsem ale v té době hrdina jako můj otec, abych se vzepřel jako on. Měl jsem dva malé syny (dva a půl roku a tři měsíce) a druhým důvodem byl fakt, že jsem si byl vědom, jak obrovskou práci a jaké úsilí stálo mého vedoucího očištění mé osoby. Se vstupem do KSČ jsem automaticky byl zaregistrován do Lidových milicí. Pokud vím, tento mechanismus byl praktikován nejen ve strojírenských firmách v jižních Čechách. Podobný osud měly stovky dalších vedoucích pracovníků. Navíc bylo jasné, že odmítnout byť i formální členství v Lidových milicích znamenalo existenční likvidaci. Prohlašuji, že jsem osobně a z vlastní vůle do LM nevstoupil, a svůj odmítavý postoj k této organizaci jsem jednoznačně projevil v listopadu 1989, kdy byly LM povolány k nasazení do Prahy a já toto nasazení i vlastní účast na takové akci opakovaně a výslovně odmítl, žádného výjezdu jsem se nezúčastnil, byť jsem byl několikrát včetně nocí naháněn k účasti. K tomu, abych nebyl veden jako člen LM, vedla jen jedna cesta. Předstírat nemoc a o této přesvědčit okresního lékaře LM. K tomu jsem se nepropůjčil, protože jsem nikdy nepodváděl. Navíc všichni kolegové znali můj velmi dobrý zdravotní stav a moje sportovní aktivity. Zdůrazňuji, že jsem se nikdy nepodílel na žádné činnosti směřující k potlačování lidských práv nebo svobod, nikdy jsem nikomu svým členstvím v LM osobně neublížil. Zdroj: Čestné prohlášení s vysvětlením, které František Lambert předal členům Rady ČT 7. února; Týden, archiv Newton IT |