Motto: Bylo by libo limo? Limo by bylo libo, nebylo-li by pivo.

Ryze česká slovní hříčka. Co do formy, i do obsahu. Stará a opět aktuální, jen s novým "nábojem," jde-li o věc vojenského charakteru. Bylo by libo silo? Silo by bylo libo, nebylo-li by RADAR. Věřme, že po změnách v zastupitelských sborech USA opět převáží zdravý rozum a otázka o základně položena nebude.

Radar či silo pro rakety? Jen některé otázky jsou věčné. Snad nejznámější: "Být, či nebýt?" (Klasik). Otázka během let existuje i variantně: "Beat, či nebeat." (z konce šedesátých let). "Bít, či nebít." (machistická).

Když Britské listy 9. 7. 2004 prozradily utajenou snahu některých českých armádních činitelů pořídit si americkou raketovou základnu na české území, netušily, jakou kampaň to rozpoutaly. Původně to vypadalo jako horlivě tupé překročení pravomoci několika vojáků a několika servilních českých diplomatů ve Washingtonu v reakci na americkou Strategii národní bezpečnosti . Jednotliví Hujerové se najdou vždy a všude... Do chvíle, než se ukázalo, že za zády občanů, vlády i parlamentu vyjednávali nejen rozvědčíci a vojáci, ale tiše přihlíželi i někteří politici.

Proamerický ministr zahraničí Cyril Svoboda čelil poté rozhořčeným poslancům ve sněmovně při interpelacích na téma "americká základna v Česku". Čelil i předsedovi své strany a bývalému náměstku ministra obrany Kalouskovi, který prohlásil, že pokud be se o něčem takovém uvažovalo, muselo by dojít k širokému politickému i společenskému konsensu a následně souhlasu parlamentu. ". V parlamentu zaznělo z mnoha úst, že americká vláda se vyjádří teprve na podzim , zda vůbec nějakou základnu stavět chce , a pokud ano, tak řekne, kde. Pak měla následovat oficiální žádost sněmovně. A pak měla teprve následovat diskuze - o konkrétním návrhu. Léto prošlo bouřlivými politickými turbulencemi po vítězně patovém výsledku voleb, podzim nebyl lepší. Nastala zima, která ač mírná, politická srdce k jakékoliv většinové koalici nerozehřála.

Adam Obr na stránkách svého blogu nedávno publikoval docela rozhořčený článek, směřující velmi konkrétně proti koncepci českého gymnaziálního školství. Nechce se učit filozofii, připadá mu zbytečná, cítí se omezován ve svém zájmu o biochemii, pádně a výstižně kritizuje stupidní memorování i zálibu v nepřemýšlející znalosti, jak se kol v českém školství roztahují. Rád bych k tomu řekl pár věcí, které mi přijdou podstatné.

Novoroční mailová diskuse mezi Michalem Petříkem, poradcem prezidenta Klause, a Přemyslem Janýrem z Fóra pro česko-rakouský dialog.

Publicisté nemají slitování. A Mirek Topolánek se vlastními selháními - politickými i soukromými - ocitl v pasti jako lovná zvěř.

Těhotenství milenky, demonstrativní nesouhlas manželky, lži premiéra, neobratné a sobecké vysvětlování. Předseda vlády v demisi reagoval na zjištění novinářů sprostotou, fyzickým útokem a následnými koktavými vysvětleními, které se ukázaly při bližším pohledu jako arogantně sobecké. Talmanová si za své těhotenství nemůže sama a není tudíž pouze její soukromou věcí, jak tvrdí Topolánek. Nicméně předseda vlády bydlí nyní - pouze dočasně - u své těhotné místopředsedkyně sněmovny. Vztah Topolánka a Talmanové přitom není nový, jeho okouzlení plachým úsměvem raněné laně probíhá už v kuloárech politiky nejméně dva roky. Kdo je na vině? Politik, opilý úspěchem, penězi, vlivem, mocí, nedostatkem mravních imperativů uprostřed hedonistické společnosti? Opilý odvahou změnit zásadně, principiálně ten kus světa, jemu určený pouze ke správě? Opilý snahou postavit si pomník, pomník své velikosti, své mužnosti? Politik, který je jenom člověk - nádoba plná hříchu stejně, jako občané jím řízeného státu? A nebo média, která vytvářejí svůj virtuální svět soap opery, svět falešných očekávání Popelek i nesplnitelných úkolů pro prince na bílém koni? Svět temnných čar v pozadí? Svět hollywoodských hvězd s jejich romanticky filmovými příběhy? Svět dallaských výstřelů jako křivdy na národu ? Která vytvářejí a tleskají světu nereálných morálních imperativů v hříšné době pro oslnění mas a vytvoření pozitivní vazby občanů ke "svému" idolu? Aby pak tančili nad vchodem do pekla pro politické hříšníky?

Jsou Otázky Václava Moravce skutečně pořadem, který divákům přináší nové informace? Takové informace, které by měly "vykřesnout" z polemických střetů diskutérů a z otázek moderátora, ze kterých se host bez "ztráty květinky" nevykroutí?

Obsazení prvních nedělních Otázek Václava Moravce v novém roce 7. 1. ve své prvé polovině (Petr Pithart a Miloš Zeman) i ve své druhé polovině (designované osoby pro zahraniční politiku Alexander Vondra, Karel Schwarzenberg a Lubomír Zaorálek) slibovalo pro "politizující" diváky netuctovou podívanou jak z hlediska hostů, tak i tématikou (sestavování vlády, a poté aktuální otázky zahraniční politiky tj. protiraketová základna, Temelín, vývoj "ústavní" legislativy v EU za německého předsednictví atd.

Mirek Topolánek se nedobrovolně dostal do postavení vykupitele, jenž má zaplatit za hříchy českých voličů, kteří se v červnových volbách 2006 nešťastně rozdělili na dva stejně silné tábory. Pokus o sestavení jiné vlády, než vlády velké koalice, 'je za těchto okolností velmi riskantní. Vzhledem k neblahému dědictví opoziční smlouvy a k neochotě ODS, KDU-ČSL a Zelených podpořit vládu, opírající se o hlasy komunistických poslanců, jsou jediným jistým východiskem ze situace předčasné volby s novým volebním zákonem. O těch se ale mluví tím méně, čím déle se poslanci a ministři "zabydlují" v nedávno získaných mandátech, které by nemuseli v nových volbách obhájit. Že se v patové situaci jinak než špatně vládnout nedá? Nevadí, voliči to zaplatí.

V Německu máme velkou koalici a v Rakousku se mluví o možnosti vlády velké koalice, ve které by se kancléř Schüssel mohl se stát ministrem financí.

Jak je to možné? Co se tam stalo s těmi politickými stranami, které bojovaly před volbami tak urputně proti svým nynějším spojencům?

"V našich novinách se 'zaplať Pán Bůh' jako příslovečné určení nepoužívá a nikdy používat nebude, zvláště pak v ÚVODNÍKU PRO PROBOHÁŘE." -- Sotvakterý český žurnalista si dokáže představit, že pitomost, kterou jsme zvýraznili, by mohl na redakční poradě pronést šéfredaktor celostátního deníku. Česká veřejnost si naopak v pohodě dokáže představit dokonce i to, že citovanou pitomost z úst šéfa celá redakce bezvýhradně akceptuje.

Rozvoj přírodních věd a především techniky vyvolal zvýšené nároky na vzdělávání. Jednou z možností k dosažení vyššího stupně jeho účinnosti je využití poznatků kybernetiky. Tento požadavek má vyřešit inženýrská pedagogika a z ní vycházející inženýrská didaktika. Proč inženýrská pedagogika a inženýrská didaktika? Inženýrské vzdělání umožňuje získat přehled v množství vědních, především technických oborů. Je třeba také zdůraznit, že inženýrská pedagogika a inženýrská didaktika představují vyšší stupeň pedagogiky a didaktiky.

Izrael si vypracoval tajné plány, jejichž cílem je zničit íránské zařízení na obohacování uranu, a to taktickými jadernými zbraněmi. Tvrdí to britský týdeník Sunday Times na základě informací z izraelských vojenských kruhů. Diskuse v televizi BBC nad nedělním tiskem v sobotu před půlnoci dospěla k závěru, že jde zřejmě o propagandistický nátlak ze strany Izraele na Írán, aby se vzdal své jaderné politiky.

Stanislav Wielgus budoucí varšavský arcibiskup rezignoval hodinu před oficiálním jmenováním. V jeho rámci se tuto neděli měla konat slavnostní mše, které se měl účastnit polský prezident.

Wielgus přiznal, že za komunismu spolupracoval s polskou tajnou policií, avšak tvrdí, že jednotlivé kněze neudával. Komentátoři poznamenávají, že odstoupení nominovaného arcibiskupa na poslední chvíli je bezprecedentní. Znamená to prý podstatnou krizi v polské katolické církvi, která hraje v Polsku významnou roli.

Podle historiků spolupracovalo s polskou tajnou policií za komunismu asi patnáct procent katolických kněží.

Za současné pravicové vlády se v Polsku konají čistky osob, které údajně spolupracovaly s komunistickou policií. Pronásledování osob v situaci, kdy je téměř po dvaceti letech po pádu komunistického režimu obtížné přesně určit dobové poměry i míru vydírání od komunistické tajné policie, způsoby, jímž se mu občané snažili vyhýbat, i pravdivost toho, co a z jakých důvodů komunističtí policisté psali do spisů obětí svého vydírání, je velmi sporné. Je to dalším důkazem, že postkomunistická "demokracie" ve střední Evropě mnohdy nabývá patologických forem.

Na druhé straně je pravda, že církevní hodnostář, o němž vládly pochybnosti, jak to bylo s jeho spoluprací s tajnou policií, neprojevil rozumný úsudek, když navzdory těmto pochybnostem funkci arcibiskupa původně přijal. (JČ)

Podrobnosti v angličtině ZDE

Irácký premiér Núri al-Maliki varoval, že jeho vláda pravděpodobně "přehodnotí" styky se zeměmi, které kritizovaly popravu Saddáma Husajna. Maliki zdůraznil, že poprava byla "iráckou vnitřní záležitostí" a že se bývalému prezidentu dostalo spravedlivého soudu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vážení přátelé, v příloze naleznete výzvu, kterou jsem před chvílí podepsal. Přiznám se hned, že jsem o tomto kroku dlouho přemýšlel; skutečnost, že mi ji přeposlal Petr Uhl mě sice definitivně zbavila obavy z dalšího patočkovského mobilizačního pokusu - a věru nemám chuť tkáti "demokratický" šlojíř halící úzkou skupinku pretendentů na trůn, jejíž respekt k demokracii, jíž se soustavně zaklínají, je v praxi podstatně menší než u příslušníků etablované politické třídy, které nemohou přijít na jméno... Nejde tedy o X-té vydání Děkujeme, odejděte. Ale stejně.

Patrně i Vy jste v minulých letech podepsali řadu nejrůznějších petic. Patrně i Vy jste si jeden nebo dva okamžiky mysleli, že ten který standardní politický subjekt změní korupční postprivatizační chaos a často i mocenskou zvůli v ČR... Může toho všeho dosáhnout nějaké prohlášení, které prostě podepíšu? Právě toho se týkala a nadále týká má skepse. (Mimochodem: Já sám jsem na seznamu signatářů našel několik jmen lidí, kteří na mě v minulosti útočili nebo s nimiž jsem měl ostré spory.)

Známé vyprávění z Matoušova evangelia o klanění tří králů, či vlastně mudrců je názorným příběhem, určeným k tomu, aby se četl, čili legendou (legenda je gerundivum od legere, čísti). Nejsou to zdaleka "cestovní zážitky svatých mudrců". Teprve když tento předpoklad uznáme (pokud tedy respektujeme literární druh, kterým toto vyprávění je), můžeme se legitimně ptát, o čem ten příběh vypráví, proč právě on je nabízen ke čtení, k opakování, k tomu, aby se stal součástí paměti člověka i celého lidstva.

Osobně jsem si s velikým zájmem přečetl novoroční radu Jana Čulíka, ve které vyzýval k hojnému vzdělávání se na zahraničních univerzitách. Snad příliš zdůrazňoval ty anglosaské, ale proč ne, je evidentní, že je dobře zná. Nejvíce se mi líbil závěr jeho příspěvku, kdy říkal, že je lhostejno, jestli se dotyčný vrátí nebo nevrátí, že vždy to může být ku prospěchu jeho vlasti. Má pravdu. Zkušenost odjinud je prostě nenahraditelná. Dává odstup, plastičtější vidění a cesta na zkušenou, tovaryšský vandr nebo zahraniční stáž patří k české tradici jako k velbloudovi hrby. Je velká škoda, že tuto tradici nerozvíjíme v době, která je k tomu obzvláště vhodná. Ještě horší je, že současné možnosti nevyužíváme systematicky.

"To, že Saddám skončil i v propadlišti dějin, je správné, nic než nejvyšší trest si za své mnohonásobné zločiny nezasloužil.

Jenže poprava proběhla ostudně. Irácká vláda se nedokázala důstojně zbavit zločince a ukázat přesvědčivě světu, že stejně důstojně se vypořádá i s obrovskými problémy své země. "Nikdy nebylo aktuálnější varování Friedricha Nietzscheho, že ten, kdo bojuje proti monstrům, si musí dávat velký pozor, aby se sám nestal monstrem. Rétorika války zahájené jménem civilizace degenerovala v kvákání pletařek (které za teroru Francouzské revoluce seděly u gilotiny a pletly svetry). Měli bychom se hodně stydět," napsal k provedení popravy například Sam Leith v britském deníku The Daily Telegraph," cituje Viliam Buchert v Mladé frontě Dnes britský konzervativní list v překladu Britských listů.

Jenže Sam Leith ve svém článku poukázal ještě na něco jiného, jak to s uspokojením kvitovali mnozí čtenáři v čtenářském fóru pod článkem. Sebekriticky upozornil na obscénnost médií, která se vyžívala v informacích o popravě.

"Naše horečnaté vzrušení nad tím konopným provazem není ničím jiným než rykem chátry," míní Sam Leith.

Na jiný aspekt celé věci však poukázal drsný kreslený komentář Martina Rowsona v deníku Guardian ZDE. "Ještě jednou! Pořád to není dost důstojné!" zní příkaz mimo obraz popravčím, kteří v přítomnosti svědků s kápěmi a mobilními telefony znovu a znovu věší už rozkládající se mrtvolu. Rowson tím oprávněně oživuje otázku trestu smrti. Obrázem se jasně ptá: "Může být jakákoliv poprava, zbavení člověka života, kdy důstojná - bez ohledu na to, jakým je odsouzenec zločincem?" Neblahá epizoda s popravou Saddáma Husajna to ozřejmila víc než jasně.

To jsou závažné otázky. Nejsem si jist, zda je neměla zohlednit i Mladá fronta Dnes aspoň jako námět do diskuse.

Pred 30 rokmi bol zverejnený dokument, ktorý odštartoval postupnú demontáž komunistického režimu v Československu. Na prvý pohľad nebol ničím výnimočný. Nemal ani revolučný pátos, ani radikálny obsah a ako pripomenul jeden z jeho duchovných otcov, filozof Jan Patočka, nijako nestál v protiklade k socialistickej orientácii. Charta 77 upozorňovala iba na neplnenie toho, čo sa režim sám zaviazal dodržiavať.

Na počiatku celého procesu stála pasca, ktorú na Rusov nachystali Američania roku 1975 v Helsinkách.

To byl hlavní titulek včerejšího pořadu televize BBC Newsnight, který pokračoval:

Je možné, že agenti íránské tajné služby ovlivňují politiku iráckého premiéra al-Malikiho? Kde jsou v této rovnici Američané? Od té doby, co v roce 1979 v Íránu svrhla islámská revoluce šaha Páhlavího, mají islámští duchovní v Teheránu jeden hlavní strategický cíl: neutralizovat své arabské soupeře v Iráku.

V prosinci 2006 přispělo celkem 126 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 59 492.24 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2006 částku 176 537.77 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.