Ve své polemice se Štěpánem Kotrbou argumentujete, pokud tomu rozumím, že podstatou politiky je nutně skutečnost, že zpravodajství o politické scéně (s výjimkou informací o nově vznikajícím subjektu) je vždycky záporné. Že tedy nelze obviňovat sdělovací prostředky ze zaujatosti, pokud nebylo analyzováno, nakolik skutečnost, o níž informují, má sama o sobě už záporný náboj, pokud tedy nebyl změřen rozdíl mezi záporným nábojem reportované skutečnosti a jeho možnou subjektivní intenzifikací, které se dopustil novinář.

Z vašeho závěru, že některé české noviny podstatně více kritizují pravicové strany, jiné zas podstatně více levicové strany, však nutně vyplývá, že tento tisk je zaujatý, i když míra subjektivního zkreslení informací o jednotlivých politických "aférách" není třeba měřitelná.

Je tedy Kotrbovo konstatování, že média zkreslují skutečnost, a že hlavní média v ČR ji zkreslují v neprospěch levice, opravdu dezinterpretací?

Ve věku 94 let zemřel známý český spisovatel Viktor Fischl, někdejší tajemník Jana Masaryka. Podrobnosti ZDE

Mediální manipulace dosahuje před volbami vrcholu. Na této nečestné hře se podílejí dokonce i tzv. média veřejné služby, jak na to upozornil Štěpán Kotrba ve svém článku "Mladá fronta Dnes a Lidové noviny poškozovaly ČSSD a KSČM".

Neočekávám od těchto voleb, stejně jako od vůbec žádných nějaké zázraky. Systém zastupitelské demokracie je již dávno v krizi. Politikové místo, aby zastupovali občany, zastupují především zájmy skutečných držitelů moci ze světa velkých peněz.

Přesto má asi cenu jít k volbám a volit metodou menšího zla, aby nezvítězilo zlo větší. Toto politické zlo ale nemá morální povahu. Je jím takové hlasování, při němž hlasujeme pro stranu, která jedná v rozporu s našimi zájmy.

Vzhledem k ovládání medií pravicově zaměřenými redaktory má ale občan velmi ztíženou možnost poznání, která strana nejvíce vyhovuje jeho zájmům a která je jim naopak zcela protikladná.

To ale není jen naše národní specifikum, ale skutečně nadnárodní problém. Jako jistá dílčí pomoc proto byla již před časem vypracována pomůcka, která vám umožní poznat, kam vlastně v politickém spektru patříte a kam ve skutečnosti patří jednotlivé politické strany podle jejich vztahu k důležitým otázkám života společnosti. Tento kompas vaší politické orientace je ZDE (bohužel jen v angličtině).

Českou obdobu tohoto výpočetního systému, tentokrát orientovaného podle vašeho souhlasu či nesouhlasu s konkrétními zákony a shody vašeho hlasování s hlasováním politických stran i jednotlivých poslanců, najdete ZDE.

Mirka Janečková napsala:

Dobrý den, můžete mi prosím poradit koho volit? Koho by volil Jan Čulík ve volbách jako nejmenší zlo? Důvěřuji Vám a proto se dotazuji. Mirka Janečková

Odpovídá Jan Čulík:

Paní Janečková,

já jsem pouhý novinář a pozorovatel, nemohu si dovolit radit, koho volit. Novináři nesmějí vyjadřovat preferenci pro žádnou politickou stranu. Jeden slavný šéfredaktor amerického listu Washington Post raději ani nechodil k volbám, aby nebyl obviněn ze zaujatosti.

Ze svého britského pohledu se mi nelíbí ODS, jejíž postoje - stejně jako postoje většiny českého tisku, mi připadají až fašizující. Princip "rovné daně" je absolutní pitomost, viz tento článek. Stejně sporné je zavádění školného pro české vysoké školy, které jsou už dnes i tak v podstatném průšvihu, i bez školného Atd. Britská konzervativní strana by byla politikou ODS naprosto šokována:)

(Avšak spolupracovník Britských listů Dominik Lukeš před časem zveřejnil v Lidových novinách polovážný článek, že v "Británii vládne komunismus", tak mě třeba neberte vážně.)

U ČSSD se mi nelíbí její údajné korupční praktiky, stejně jako korupce ve všech ostatních českých politických stranách, které byly kdy u moci, nelíbí se mi Paroubkův normalizační žargon ani příliš tradicionalistické pojetí sociální demokracie, které neodpovídá dnešnímu světu.

Myslím si, že systém, který doporučuje Milan Valach, je velmi efektivní. Využijte systému "Koho volit". Zadejte si osobní odpovědi na aktuální problémy současnosti a pak se podívejte, poslanci které strany hlasovaly vašim názorům co nejblíže. A podle toho se při volbách řiďte.

Přeji vám všem ve volbách šťastnou ruku.

Jan Čulík

Občanská demokratická strana flirtuje s možným zavedením tzv. "rovné daně". Ta existuje v Hongkongu už od roku 1947, zavedlo ji Rusko i některé východoevropské země. V Estonsku zavedl rovnou daň v devadesátých letech tamější tehdy dvaatřicetiletý premiér Mart Laar, fanoušek rockové skupiny Guns and Roses, který, jak uvedla televize BBC, si v životě přečetl jen jedinou knihu o ekonomice. Někteří pozorovatelé argumentují, že vedla v Estonsku rovná daň k hospodářskému rozkvětu: ekonomika tam nyní roste o 6 procent HDP ročně. Jiní tento hospodářský růst přičítají jiným faktorům.

Více než 3000 osob zahynulo v sobotu a další tisíce byly zraněny při zemětřesení, jímž byl postižen v sobotu ráno v 0.54 středoevropského času (v 5. 54 místního času) ostrov Jáva v Indonésii. Zemětřesení zasáhlo velmi hustě obydlenou oblast, mělo sílu 6,2 stupňů na Richterově stupnici a epicentrum bylo asi 25 km jižně od města Yogyakarta. Během doby kratší než minutu spadly na spící obyvatele střechy domů a byly rozbořeny hotely a vládní budovy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

List, kterým Laurentius zdraví z vlámských Antwerp své přátele v předvolební České republice.

Analýza pana Rolčíka opomíjí ještě jednu alternativu. Volme sebe !! Volme stranu nebo strany, které nabízejí přímou demokracii jako nástroj pro větší možnost realizace vůle občanů, míní čtenář, kterýse představil jako Ladislav Silný.

Principy přímé demokracie se zabývalo v poslední době několik zajímavých pořadů v Českém rozhlase.

29. 4. 2006 ČRo 3 - Vltava, Víkendová příloha - dr. M. Valach, prof. V. Dvořáková a R. Černý: Přímá demokracie - naděje nebo omyl? ZDE

"Jsme stádem které věří, že cesta, po které jdeme, musí vést k cíli, protože vidíme i ostatní jít po téže cestě". Tato slova napsal téměř před šedesáti lety významný psychoanalytik, filosof a sociolog Erich Fromm (Man for Himself, 1947). Většina toho, co předjímal a předpokládal ve svých analytických textech, se postupně bohužel krutě naplňuje.

"Český žid" David Stein, žijící přes 40 let v Izraeli je se svým názorem v článku "Armáda a rozvědka rozhodují samy" jen součástí této masy bez vlastního názoru, je zmanipulovanou obětí falešného pocitu bezpečí pod ochranou těch, kdo mají moc a věří jim tak slepě, že potlačil dokonce vlastní svědomí i schopnost samostatného úsudku. Velmi výstižně ilustruje to, oč dnes jde v globálním měřítku. "Steinův" text je článek, který jako podvrh zaslal Britským listům jako provokaci jeden čtenář. Argumentace Jana Paula je přesto velmi podnětná, aktuální a relevantní, pozn. red.

Zpravodajství České televize prezentovalo ČSSD relativně častěji v kontextu negativních zpráv než ODS, o níž relace navíc přinesly více informací, které ji představily v příznivém světle. ČSSD měla z politických stran v rámci Ozvěn dne ČRo 1 Radiožurnál nejhorší image. Strana zelených byla v Ozvěnách dne ČRo 1 jako jediná prezentována s převahou pozitivních zpráv... K vyváženosti informování o politice měla v uplynulém období obě média veřejné služby daleko...

ODS "prohospodařila" svou výhodu plynoucí z krize vládní koalice (jaro 2005) a kontroverzních kauz zástupců ČSSD. Levicová orientace Práva byla naprosto zřetelná: kromě toho, že prezentovalo obě levicové strany s nejmenším podílem negativity, přineslo o nich zároveň "relativně nejvíce" pozitivních zpráv. S blížícím se termínem voleb klesá podíl zpráv o programech a věcných návrzích politických stran na úkor informací o vnitrostranické situaci a referencí o volebních lídrech, strategii volební kampaně a šancích jednotlivých stran na volební úspěch.

Nejméně věcných témat o politických stranách přinesla Mladá fronta Dnes (39%), nejvíce faktů pak přinesly Ozvěny dne ČRo 1 - Radiožurnálu (61%). Nejvíce negativních informací o ČSSD (39%) přinesly Lidové noviny, nejméně pozitivních informací pak Události (2%) a Události komentáře (3%) České televize . Manipulací s masivní převahou negativních informací se ale dopustila všechna hlavní média. Zato vůči Straně zelených postupovala média "vyváženě", "tolerantně" až "chápavě". Mladá Fronta Dnes (15% negativních, 13% pozitivních informací), Lidové noviny (22% negativních, 21% pozitivních informací) i Hospodářské noviny (15% negativních, 17% pozitivních informací) během půl roku mediálně "udělaly" Bursíkovu stranu.

To jsou některé ze závěrů, které se dají vyčíst z hloubkové analýzy společnosti Media Tenor, který zhodnotil na 170 000 příspěvků o politice, které od ledna 2005 do poloviny května 2006 přinesly celostátní deníky, hlavní zpravodajské relace celoplošných televizí a večerní Ozvěny dne Českého rozhlasu.

Britské listy přinášejí plné znění mediální analýzy, o které informovaly v pátek Lidové noviny v článku Ondřeje Austa, aniž sdělily čtenářům, že podle společnosti Media Tenor nejhorší mediální profil ČSSD a KSČM vytvářely samy Lidové noviny a MF Dnes.

Lidové noviny: "Paroubek pomohl ČSSD v médiích" ZDE

Dostalo se nám upozornění (které je součástí dalšího pokusu o manipulaci), že o víkendu zveřejněný článek údajného Izraelce Davida Steina "Armáda a rozvědka rozhodují samy" a čtenářská reakce ""Masarykovskej ksindle" jsou podvrhy, které napsal jeden infantilní čtenář, možná student.

Na internetu lze samozřejmě lhát bez problémů a každý si jistě udělá závěr o etice osob, které to činí. - Otevřenost lze zneužívat. Provokacím tohoto druhu se na internetu neubráníme, a budeme tedy muset od nynějška zrušit zveřejňování příspěvků či čtenářských ohlasů od osob, které redakci neposkytnou ověřitelný doklad o své totožnosti. Děkujeme za porozumění. (JČ)

"Pro zachování maximální míry objektivity a vyváženosti publika se Česká televize rozhodla využít zkušeností BBC a část publika zvát podle sociologického vzorku. V další části publika budou příznivci pozvaných politických subjektů," konstatuje tisková zpráva České televize a pokračuje:

28. května v pořadu vystoupí předsedové dvou nejsilnějších politických stran a nejžhavější kandidáti na předsedu příští české vlády - Jiří Paroubek (ČSSD, předseda) a Mirek Topolánek (ODS, předseda).

Britské listy upozorňovaly opakovaně už od března letošního roku, že náhodné složení publika při Moravcových diskusních pořadech zkresluje politickou situaci v zemi .

Proč to ale muselo trvat tak dlouho?

Zdá se, že se stalo módou sezóny, kromě rázného tepání do nepravostí, psát o shodě okolností. V souvislosti s uvažovanou americkou základnou na území ČR a kladením si otázky, zda by se takový krok týkal občanů, kteří území ČR obývají a venkoncem, zda by takový dotaz, ne zcela nevýznamný v kontextu české zahraniční politiky, ve vztahu k předvolebnímu období a povolebnímu směřování jednotlivých politických stran, neměl být jasně položen. A především zodpovězen. Zodpovězen voličům, aby věděli, kam po volbách budou nově zvolení reprezentanti usednuvší v Poslanecké sněmovně směřovat. Zda pod jasnou oblohu nebo pod protiraketový deštník.

V pondělí 22. května informoval americký list New York Times, že Spojené státy chtějí usilovat o vybudování kontroverzní vojenské raketové základny, takzvaného "obranného štítu" proti jaderným střelám "z Íránu" v Polsku nebo v České republice. Výstavbu takové základny nákladem 1,6 miliardy dolarů odmítají mnozí poslanci amerického Kongresu, píše NYT a pokračuje: "Vybudování takového vojenské raketové základny ve východní Evropě by mělo obrovské politické dopady. Vznik takové základny například v Polsku by znamenal první trvalou americkou vojenskou přítomnost na území tohoto státu a těsnou integraci polské a americké armády."

Vyšlo v pátek 26. 5. v deníku Metro, str. 9 ZDE

Nabývá v ulicích vrchu názor, že by Češi, Moravané a Slezané vyměnili raketovou základnu na svém území za bezvízový styk s USA. Pak by všech těch deset milionů jako jeden muž zvedlo kufry a odcestovalo do USA.. Na základnu by bylo placu dost.

Občané USA se však mají čeho obávat. Vždyť ty bestie se střední Evropy už rozparcelovali Rakousko-Uhersko, Československo i s Podkarpatskou Rusí. Teď prostřednictvím svého prezidenta narušují jednotu EU. Po jejich vstupu má i NATO na kahánku.

Dovedete si představit mapu Severní Ameriky s 51 samostatnými státy, Kanadou a Grónskem?

Pozor na ně, mohou překvapit! Raději bych jim tam nic necpal.

Čeští filmaři se bouří. Poslanecká sněmovna shodila po vetu prezidenta republiky ze stolu novelu zákona, která měla zajistit nové zdroje financování českých filmů. Režiséři a producenti na protest zavřeli český stánek na filmovém festivalu ve francouzském Cannes. Zároveň vyhrožují, že neuvedou své filmy při soutěžích v Karlových Varech nebo v rámci Evropských filmových cen.

"Nechceme pod hlavičkou České republiky reprezentovat politiky, kteří nedávají kinematografii státní podporu," prohlásil například pro MF DNES producent Pavel Strnad, který stojí za filmem Štěstí. Jeho profesní kolega Ondřej Trojan zvažuje podle ČTK stažení snímku Kráska v nesnázích z MFF v Karlových Varech, kde měl reprezentovat Českou republiku. Název festivalu ve Varech navíc společně s dalšími devíti subjekty stojí pod prohlášením na adresu českých politiků, v němž je poslancům vyčítán postoj ke kinematografii.

Když jsem nedávno čtenářům Britských listů přál co nejméně předvolebních nechutností, asi jsem se zkrátka nestrefil. Mezitím nám v přímém přenosu zpohlavkovali ministra, premiér kvůli pomluvě podal žalobu na šéfa opozice a jen tak mimochodem jsme se dozvěděli, že Topolánek je nadšeným příznivcem nápadu přeměnit ČR v hostitele raket, které zahájí nové kolo mezinárodních závodů ve zbrojení. Tak jako kdysi v případě SS-20, ani o těchto prskavkách se nás oficiálně nikdo neobtěžoval informovat.

K tomu všemu se i v Britských listech objevila prapodivná soutěž mezi zeleným Pavlem Pečínkou a oranžovorudým Štěpánem Kotrbou  - o to, kdo druhého dokáže obvinit z většího "zločinu" na jím preferovaném politickém uskupení, aniž by sám zahlédl břevno v oku svém. V celé té májové taškařici jaksi poněkud zaniklo vyjádření OECD, že ačkoliv je dosud předčasné mluvit o světové ekonomické krizi, nynější poklesy na burzách a měnových trzích signalizují vážné problémy, které naléhavě žádají řešení. Zároveň OECD varovala, že politická koordinace reakcí jednotlivých zemí na současné problémy ve srovnání se situací z minulých let představuje výrazné zhoršení.

Poté, co Spojené státy vypověděly smlouvu o protiraketové obraně, a poté, co byla Česká republika zatažena do procesu demontáže jaderné rovnováhy, je namístě zajímat se o možné postoje a reakce jaderné mocnosti číslo dvě - Ruska. Tak jako v USA, i zde ovšem můžeme začít na různých  úrovních. Lze například analyzovat výroky prezidenta Putina a ministra obrany Ivanova. Z jiného pohledu by bylo jistě užitečné zkoumat průzkumy veřejného mínění.

Kromě toho však v Rusku najdeme i osoby, které působí jakoby za scénou - opinion leadeři současné ruské elity, jejichž vliv je srovnatelný s guruy neokonzervativních thinktanků na druhé straně Atlantiku. Jedním z nich je autor knihy Filosofia vojny Alexander Dugin, který svými přednáškami na půdě Akademie generálního štábu a nověji též politickými komentáři v "pravoslavné" televizi Spas silně ovlivňuje názory mnoha příslušníků ruských špiček.

Je to však tentýž Dugin, který v Rusku zahájil recepci teoretiků německého nacismu. Týž Dugin, jenž se letos na prvního máje opět objevil na tribuně s Eduardem Venjaminovičem Limonovem - svým někdejším spolupracovníkem z Nacionálně bolševické strany Ruska a "francouzskou spojkou" ruského neonacismu. Přesně ten Dugin, jehož mládežnická organizace Eurasijský svaz mládeže nedávno rozhodla o zakládání ozbrojených oddílů na východní Ukrajině.

Myslím tedy, že přečíst si alespoň výňatky z Duginovy knihy věnované vojenství není rozhodně na škodu. Přinejmenším se ti, kdo v záchvatu antiamerikanismu bez rozmyslu skáčou do náruče panslavismu, mohou poučit, kam vlastně směřují. (Karel Dolejší)

Včera skončil v Soči summit EU-Rusko. Hlavním tématem setkání představitelů Evropské unie a Ruska v ruském turistickém centru byly problémy energetické bezpečnosti, nelegální migrace a vízová politika. Byly podepsány dlouho očekávané dohody o zjednodušení vízové povinnosti pro ruské občany a readmisní smlouvy. Ty také zůstaly jediným konkrétním výsledkem jednodenního summitu.

Otázka energetické bezpečnosti je v poslední době velice frekventovaná. Zejména předsednictví Ruska v G8 a spory kolem dodávek plynu mezi Ruskem a Ukrajinou, stejně jako některé další nevyjasněné otázky kolem energetické budoucnosti a samozřejmě i velice módní spojení energetiky se zaklínadlem 21. století slůvkem "bezpečnost" z ní udělaly vděčné téma nejrůznějších úvah, komentářů, panelových diskusí, konferencí, ale i summitů všech možných politických společenských i vědeckých uskupení. Konec konců i letní summit G8 v Sankt Petěrburku má být věnován energetické bezpečnosti, takže je to bez nadsázky hit sezóny.

Je tedy jenom přirozené, že si musíme i v Evropské unii položit podobnou otázku. Jak je to s energetickou bezpečností EU?!

Koncem dubna, během tiskové konference v Rose Garden, byl americký prezident George W. Bush dotázán ohledně prohlášení Mezinárodní agentury pro atomovou energii, podle nějž íránský jaderný program nedostál požadavkům Rady bezpečnosti OSN, píše Charles Peña v Defense News a pokračuje:

Bush odpověděl: "Připomíná to národům světa probíhající diplomatické úsilí přesvědčit Íránce, aby se vzdali snah získat jaderné zbraně. Mělo by to Íráncům připomenout, že svět je sjednocen a znepokojen nejen jejich touhou získat jadernou zbraň, ale i kapacitou k jejímu získání nebo vědomostmi o tom, jak ji vyrobit - zkrátka vším, kvůli čemu tak tvrdě pracujeme, abychom je přesvědčili, že se toho nemají snažit dosáhnout."

18. května publikoval deník L.A. Times článek A Safer Weapon, With Risks. James Rainey v něm informuje o zkouškách laserových oslňujících zbraní u jednotek, které jsou nasazeny v Iráku.

Původně zaměřovací laser vyzařující zelené světlo je umístěn na standardní karabině M-4 a určen k dočasnému oslepení řidičů iráckých vozidel v případě, že se blíží ke kontrolnímu stanovišti a američtí vojáci se domnívají, že by mohlo jít o útok "automobilovou bombou".

Ve čtvrtek těsně po 22:00 hod na ČT 2 v pořadu OVM Speciál padla divácká otázka na možnost základny. Všech pět zúčastněných se v podstatě vyslovilo pro referendum, upozorňuje Oldřich Průša.

Zamýšlené umístění raket GBI (Ground Based Interceptor) v lokalitě střední Evropy, konkrétně v Polsku nebo ČR, vzbuzuje mnoho otázek a pochybností a na některé z nich bych rád upozornil, protože je rozhodně nepovažuji za triviální v případné pozdější debatě "pro/proti". Ponechám na povolanějších, jak a zda odpoví na položené otázky a náměty, abych si i já mohl udělat názor na iniciativu, která by mohla vyvrcholit naší aktivní účastí v geopolitickém systému vyzbrojování, v němž již není přiměřené a ospravedlnitelné binární dělení na systémy obranné a útočné. Nicméně s ohledem na neochotu našich politiků zabývat se vážnějšími otázkami před nadcházejícími volbami je Polsko evidentně o mnoho dále. Oč to je smutnější, že k takovému rozhodnutí je dle čl. 39 Ústavy třeba absolutní většiny členů obou komor Parlamentu ČR - tedy těch samých zástupců, kteří v těchto volbách odmítají občanům výkon hlasovacího práva s touto otázkou propojit. Myslím, že se to týká všech kandidujících, kteří se k této otázce ještě nevyjádřili v jednom z největších českých tištěných médií s nákladem přes 250 000 výtisků týdně -- v Rytmu života...

Shrnujeme pondělní článek z New York Times o tom, že americká vláda zamýšlí vybudovat v Polsku nebo v České republice základnu pro americký protiraketový štít.

Se znepokojením sledujeme opakovaná kritická vyjádření prezidenta republiky k budoucnosti Evropské unie (EU). Naposledy k tomu došlo při zasedání Učené společnosti ČR 15. května t.r. (text zveřejněný v MFD 16. 5.). Chtěli bychom upozornit na to, že:

• na základě dosavadního vývoje v EU považujeme za zcela liché obavy o ztrátu naší národní či kulturní identity,
• se naprosto nenaplnily obavy z ekonomických problémů krátce po vstupu do EU -- naopak došlo ke zrychlení hospodářského růstu v naší zemi,
• nepozorujeme žádný nesnesitelný tlak bruselské byrokracie, která nás údajně čím dál tím více dusí.

plný text dopisu včetně jmen všech signatářů ZDE

Děkujeme KSČ, že nám přes naše protesty postavila pod okny severojižní magistrálu, která svým více než třicetiletým fungováním stačila zničit infrastrukturu celé obytné čtvrti.

Rok 1960 dostal známé označení "Rok Afriky" o tři roky dřive než afričtí představitelé určili 25. květen 1963 jako Den afrického osvobození (African Liberation Day). Tehdy získalo politickou nezávislost najednou 17 afrických zemí. Rok 1960 je významným i kvůli připomenutí krvavého masakru v jihoafrickém Sharpville, dále nepovedenému atentátu na strůjce apartheidu H. F. Verwoerda a v bílém jihoafrickém parlamentu zaznělo proroctví britského premiér H. Macmillana, že "vítr změn vane přes celý kontinent," tudíž je třeba brat vážně rostoucího nacionalistického uvědomění Afričanů.

Jan Mertl se mýlí, když ve svém článku tvrdí, že důvodem opozice soukromých lékařů proti ministru Rathovi je náš zájem na zavedení čistě tržního modelu zdravotnictví. Ve skutečnosti protestujeme proti nesmyslně centralizovanému systému zdravotní péče, který dr. Rath zavádí. Podle zákona o neziskových nemocnicích tato zdravotní zařízení v podstatě ztratí svoji nezávislost a o všem podstatném v nich budou rozhodovat ministerští úředníci. My v žádném případě neodmítáme neziskové nemocnice jako takové, ale jsme pro co největší decentralizaci a konkurenci. Chceme, abychom o tom, jak máme léčit, rozhodovali my sami. Nejde tady o naše zisky, ale o naši nezávislost.

K článku pana Horáka "Kdo neumí podnikat se ziskem, ať nepodniká", že můj článek jej zcela nepochopil. Článek totiž vůbec nebyl o tom, že "Každý člověk v tomto státu, který vytváří nějakou hodnotu a bez ohledu zda je zaměstnanec, živnostník či větší podnikatel, by si měl uvědomit, že zejména odvody do sociálního a zdravotního systému by měly být v plné výši, protože již nyní vznikají často kuriózní situace, kdy člověku, který zlehčil platbu do sociálního systému, je vyměřena malá penze a lidé s touto malou penzí se dožadují určitých kompenzací ze zdrojů státu".

Josef Jelínek se narodil 14.října 1905. Byl to velmi roztomilý chlapec, obdařený nejen inteligencí, ale i chytrou drzostí. Matinka ho prosadila na zámek Auerspergů, kde se přátelil s mladými pány, zúčastňoval se vyučování a osvojil si solidní základy angličtiny a francouzštiny . Ovšem si též osvojil vědomí nadřazenosti a osobní výlučnosti. Těchto rysů se nikdy nezbavil a pojmenoval se tenkrát módním jménem Harry.

Josef Jelínek, nyní už Harry, byl zapsán ke studium medicíny. Prahu však v té době potkal závratný boom. Smělí mladí mužové vydělávali statisíce a také je dovedli rozházet. Na tyto nové zbohatlíky a světáky čekaly bary a dancingy a to byl svět, který Harryho přitahoval. Mluvil čtyřmi jazyky, měl skvělé vystupování. Zlomovým okamžikem v jeho kariéře byla hraběnka Lizy, která pocházela ze starobylého vznešeného rodu.

Když skončila druhá světová válka, nedecimovala Evropany jen chudoba, ale také alkohol. Ačkoliv o něj byla nouze, lidé si k němu nacházeli cestu. Léčba alkoholismu v té době byla teprve v plenkách: nejdále byly Spojené státy, kde působila organizace Anonymní alkoholici. Nakonec k rozvoji oboru přispěli paradoxně ti, od kterých by se to čekalo nejméně - pivní Čechoslováci.

15. května to bylo 55 let, kdy byla zprovozněna vůbec první protialkoholní záchytná stanice na světě.

Nejvyšší správní soud dne 24.5. 2006 zamítl kasační stížnost Ministerstva financí ve věci vyplacení volebního příspěvku Evropským demokratům. Senát Nejvyššího správního soudu se ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze, že Ministerstvo financí ČR svým několikaletým odmítáním vydat správní rozhodnutí ve věci vyplacení státních příspěvků politické straně porušuje zákon.

V rámci služby veřejnosti připravuje Česká televize ve spolupráci se společnostmi SC&C a SPSS ČR volební výzkum (Exit Poll), jehož cílem je co možná nejpřesnější odhad výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Obdobný projekt již Česká televize úspěšně realizovala několikrát, např. během voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2002 nebo v době konání voleb do Evropského parlamentu v roce 2004.

Dovolujeme si upozornit na nezávislý, nestranný a nekomerční projekt KohoVolit.eu, kde si můžete vyzkoušet, jak dobře strany i poslanci a poslankyně reprezentují Vaše zájmy v Poslanecké sněmovně. Na souboru již proběhlých hlasování o podobě různých zákonů z minulého volebního období se dozvíte, jak důležité byly pro poslance jednotlivých stran ty otázky, které za důležité považujete vy sami.

Spuštěno je i tipování na výsledky voleb - soutěž o symbolických 2006 korun. Nabízíme Vám možnost se zamyslet a zkusit si, jak dobře rozumíte české či slovenské společnosti roku 2006. Bez ohledu na výsledky průzkumů veřejného mínění, komentáře jiných novinářů, tužby představitelů politických stran a PR agentur.

Výsledkem vašeho vlastního hlasování na klíčové zákony (jako byste vy byli poslanci) je míra shody s názory poslanců stran, které v období 2002-2006 zasedli v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Metodika výpočtu shody je otevřená, hlasování linkované do stránek Parlamentu, takže pro poučení o logice rozhodování o politických otázkách stačí několik minut vašeho času...

KohoVolit

Motto: ...nebuďte, lidi, hluší a nastavte uši....V+W+J

Česká televize se rozhodla, že bude zásadová. Nevíte proč? Neví to asi nikdo kromě těch, kteří ji řídí. Ač se téma "základny USA" na území ČR stalo předmětem mnoha spekulací a úvah, Česká televize se i nadále s tématem, které by mohlo pohnout i s notorickými nevoliči, zachází jako s nechtěně narozeným dítětem.

Stažení Aleše Cibulky z pořadu je odůvodněné, vyplývá ze Stanoviska Rady ČRo i právního úseku EBU.

Usnesení Rady Českého rozhlasu, podle kterého Aleš Cibulka porušil v pořadu Host do domu Kodex Českého rozhlasu, dnes přivítal jeho programový ředitel Jaromír Ostrý.

Správnost postupu Českého rozhlasu, který se stal v posledních dnech terčem řady nesouhlasných hodnocení, potvrdil ve svém stanovisku vedle dalších odborníků i ředitel právního úseku EBU (Evropská vysílací unie) Werner Rumphorst.

"Spontánně jsem se zeptal několika našich členů, jaká je jejich praxe v takových případech. Odpověděli, že by vůči novináři samozřejmě aplikovali sankce v případě porušení jejich programových zásad a kodexu, včetně takových, pokud by to bylo náležité, jako odstavení od pořadu nebo určitého typu pořadu (např. živé rozhovory)," uvádí v dopise adresovaném programovému řediteli Českého rozhlasu.

Dopis ředitele právního úseku EBU Wernera Rumphorsta, který dorazil do Českého rozhlasu v souvislosti s "kauzou" odvolání moderátora Aleše Cibulky z jednoho pořadu stanice Praha, obsahuje údiv nad zpochybňováním Kodexu Českého rozhlasu. "Jen těžko se mohu ubránit dojmu, že mediální kampaň proti Českému rozhlasu vychází z čistě politických nebo jiných nesouvisejících motivů", píše ředitel Rumphorst ze Švýcarska. Dodržování Kodexu zpochybnili nedávno ve vysílání i dva redaktoři České televize. Nový programový ředitel Českého rozhlasu Jaromír Ostrý si vyžádal stanovisko Evropské unie médií veřejné služby EBU, které je Český rozhlas řádným členem, aby zjistil, jak v těchto případech postupují jiní poskytovatelé veřejné mediální služby v Evropě. Zda je nezávaznost a laxnost při uplatňování samoregulačních etických pravidel médií veřejné služby běžné v civilizované Evropě, nebo ne.

"Většina veřejnoprávních médií má interní programové kodexy, které přirozeně umožňují sankce v případech jejich porušení novináři. Skutečně - jak jinak, pokud by nehrozily sankce, byli by novináři nuceni dodržovat pravidla stanovená kodexem či programovými zásadami, a jak jinak - pokud by nebyly snakce konzistentně prosazovány - byly by vlastně uvěřitelné?", píše Rumphorst ve svém stanovisku. Rumphorst před časem navštívil i Prahu jako vedoucí delegace EBU, která seznamovala české poslance i mediální odborníky s podmínkami činnosti médií veřejné služby v Evropě a dodržování evropských standardů ve vysílání. Učinil tak 3. února 2004 na parlamentním semináři u příležitosti projednávání zákona o elektronických komunikacích, který zakotvoval samostatný multiplex veřejné služby, a zákona o koncesionářských poplatcích.

Média veřejné služby TÉMA BL

Amnesty International prohlásila, že pokud jde o akceptaci mučení a přehlížení zákonných omezení, taktika prezidenta Bushe v boji s terorismem učinila Spojené státy srovnatelnými s Chile Augusto Pinocheta a Sýrií Háfíze Asáda.

Bushova administrativa odmítla obvinění a sdělila, že organizace ochránců lidských práv by měla svou expertízu používat lépe - pomáhat iráckým soudcům při procesu se Saddámem Husajnem.

Tomáš Poláček ve své polemice s článkem Michala Brože píše, že "různé konspirační teoretiky žádné argumenty nepřesvědčí".

Jenže mu uniká, že v souvislosti s 9-11 nejde o důkazy a věcné argumenty, ale o víru. Moci jde o to, aby občan, jako pokaždé, uvěřil, že co ona činí, dobře činí, zatknul fangličku do klopy nebo trávníku a šel si opékat hambugry. Pro dosažení tohoto stavu jsou daleko účinnější fráze o vlastenectví a světu, který nenávidí americké hodnoty než věrohodné dokumenty.

"Vzpomínám si na telefonát od, ee, velitele hasičů, říkal mi že si nejsou jisti, jestli zvládnou požár, a já jsem řekl: 'Měli jsme hrozné ztráty na životech, možná že nejchytřejší věci co udělat je strhnout to'. A oni se [to] rozhodli strhnout a pak jsme viděli, jak se budova zřítila."

ZDE ZDE

Larry Silverstein, vlastník sedmačtyřicetipatrové budovy WTC7, plně izolace z azbestu, pojištěné (s dalšími pronajatými budovami Světového obchodního centra na 99 let) na 3.5 miliardy dolarů proti teroristickému útoku 6 týdnů před zářím 2001, symetricky kolabující do svého vlastního základu v čase 6.5 sekundy po 7 hodinách od útoku letadly na mrakodrapy WTC1 a WTC2.

strhnout (anglicky 'pull') - termín pro řízenou demolici budov (odstřel) plánování odstřelu trvá měsíce, instalace synchronizovaných naloží týdny. Co odstřelit a jak silnou výbušninou rozhodují zkušení odborníci.

ZDE ZDE

Toho dne, 11. září 2001 to byla již třetí budova s ocelovou konstrukci na Manhattanu, která se zřítila velmi rychle do svých základů. Byla to vlastně třetí budova v stoleté historii budov s podobnou ocelovou konstrukcí.

Nebyla zasažena žádným letadlem. Na dvou poschodích sporadicky doutnal dusící se požár. Asi se jí chtělo spadnout.

Posledního půl roku jsme svědky neobvyklých a poměrně dynamických jevů v českém zdravotnictví. Stručně řečeno -- začalo se něco dít, vznikají týdny neklidu, jednání lékařů s pojišťovnami a ministerstvem jsou dramatická. Zatímco v od poloviny devadesátých let se změny ve zdravotnictví soustředily zejména na pravidelné oddlužení VZP a nesmělé diskuse o zavedení spoluúčasti, v současnosti se pravděpodobně jedná o střet poměrně zásadní. Proto stojí za to si nastínit jeho podstatu.

Ne podle řečí z kazatelen před volbami, ale podle skutků v minulosti i přítomnosti poznáte je... Podle minulosti poznáte budoucnost.

Jedno zjištění lze říci už nyní s jistotou. Politika se racionalizuje, krátkodobé emoce ani kauzy na dlouhodobé trendy nemají prakticky žádný vliv, a stabilizuje se. Vývoj politiky se odehrává v dlouhodobých trendech, přes zjevnou snahu médií o jeho destabilizaci kaskádou "skandálů". Spektakulární demonstrativní akce, jakým byla Mackova facka na sále, hýbá krátkodobými preferencemi a může odvrátit od ODS řadu váhajících voličů, kterým rvačky politiků připadají nedůstojné a dětinské a Mackova akce divokým, nepředvídatelným činem, který ukazuje na okamžik pravou politiku ODS. Je ukázkový, stejně jako přesvědčení mnohých, že Pekárkovi lékaři koordinují své účelové protesty se stratégy kampaně ODS. Dlouhodobý trend občanských demokratů ale mluví za vše i bez "záhlavce". Trvalý pokles po několik let jerealitou. Idea agresivní nadvlády všemocných zaměstnavatelů, idea glorifikace podnikatelských záměrů i bez výsledků, idea kajmanských fondů a bahamského exilu, idea všemocné deregulace přestává lákat idealistické voliče. Ten trend je dlouhodobý. Nečitelné, exotické, kverulantské, dočasné a účelové strany jsou odmítány konzervativním chováním voličů, z nichž pouze necelá polovina kdy měnila favorita svého volebního hlasu.

Spasitel se doposud volební komisi nepřihlásil.

Vyšlo v pátek 26. 5. v deníku Metro, str. 8 ZDE

Volby 2006 TÉMA BL

Bývalý automobilový závodník Lauda měl krásné moto firmy. "Nepotřebuji lidi, kteří mi říkají, že to nejde, potřebuji lidi, kteří mi řeknou, jak to mám udělat".

V tisku se v poslední předvolební kampani hodně hovoří o korupci na úřadech a o tom, jak to která strana, když jí dáme svůj hlas, zařídí, aby korupce již nebyla. Pak si budeme na úřadech připadat jako v ráji. Bohužel nikde jsem neslyšel nic o tom, jak která strana zamete s jiným a možná ještě nebezpečnějším nešvarem na úřadech, a to je liknavost úředníků a jejich schovávání se za krásnou frázi "My bychom Váš problém strašně rádi řešili, je to samozřejmě nespravedlnost, ale víte, nemáme žádné pravomoci, a tudíž Vám nemůžeme nijak pomoci".

Nejvíce o přebujelé korupci a potřebě kvalitních úředníků mluví ODS. Ví nejspíše proč.

Mohl by pracovník české zahraniční služby Heřman Chromý objasnit, z jakých závazků České republiky vyplývá její povinnost přijmout na svém území antirakety Spojených států, pokud si to bude administrativa USA přát? Nebo je dokonce Česká republika povinna přijmout v oblasti mezinárodní bezpečnosti jakékoli opatření, jež na ní bude některá z vlád Spojených států případně požadovat?

Pokud vím, žádný takový závazek pro nás nevyplývá ani z členství v Organizaci severoatlantické smlouvy, ani z našich bilaterálních smluv se Spojenými státy, řádně schválených a ratifikovaných ústavními orgány České republiky.

Informace o možnosti výstavby americké základny v ČR není nová. Ačkoliv jednání s Američany patrně probíhají již několik let, z politiků, pokud je mi známo,  tento projekt delší dobu podporují pouze představitelé strany LIRA,  která má zastoupení v Senátu. Teprve nedávno se k nim připojil lídr ODS Topolánek. Je však skutečně otázka, k čemu by  základna mohla být dobrá.

Motto:

Já bych byl nejradši, kdyby u nás ty základny už byly. Mě by jen zajímalo, kdo platí Britské listy. Někdy mám pocit, že vás platí íránští mullahové.

čtenář Jan Karafiát

Finanční hospodaření BL je pravidelně zveřejňováno ZDE

Tématem dne není otázka, zda mají či nemají být na území České republiky vybudovány americké raketové základny, ale jak je možné, že se českým politikům za asistence sdělovacích prostředků podařilo vyloučit toto zásadní téma z předvolební kampaně. Na tuto skutečnost poukázal citací amerického vládního zdroje americký list International Herald Tribune, nikoliv český komunistický list :) Zdá se, že američtí novináři mají daleko silnější povědomí o tom, co je to demokracie, než novináři v Česku.

Vážený pane Janečku,

List International Herald Tribune přinesl informaci, že česká vláda tajně vyjednává s Američany o postavení raketové základny v ČR a - což je nesmírně znepokojující - údaj z amerického zdroje, že se čeští politikové tuto skutečnost rozhodli utajit před voliči až do doby po volbách.

Vaše veřejnoprávní Česká televize tuto informaci vůbec nepřinesla. O amerických plánech postavit v ČR raketovou základnu neinformovala ani v Událostech, kde naopak přinesla "investigativní reportáž" o tom, že "brazilští fotbalisté letěli do Německa běžným linkovým letadlem!!!" a že "čeští fotbalisté jsou dobří"

Podle Kodexu ČT má veřejnoprávní Česká televize povinnost informovat občany o událostech závažného politického rázu, které ovlivní jejich život. Rozhodnutí postavit v ČR zahraniční vojenskou základnu patří k nejzávažnějšímu tématu za posledních 17 let.

Můžete nějak vysvětlit, proč o něm Česká televize neinformovala v Událostech a potlačila informaci amerického deníku, že se čeští politikové údajně rozhodli vyloučit toto závažné téma z veřejné diskuse před volbami.

Předem děkuji za vysvětlení.

Jan Čulík

Britské listy

Výtvarný umělec Jiří David v těchto dnech maluje stěnu ve foyeru ve Švandově divadle na Smíchově v rámci projektu, v němž dvakrát do roka namaluje na plochu 2,9 x 5 metrů "významný výtvarník obraz inspirovaný buď konkrétní inscenací z repertoáru divadla, nebo výtvarným projektem samotným". Každý výtvarník pracuje na obrazu s vědomím, že za pár měsíců jeho dílo překryje obraz jiného umělce.

Jděte se podívat na vernisáž Davidova obrazu, která se bude konat v sobotu 27. května v 17.30 hodin ve Švandově divadle na Smíchově. Večer bude pokračovat ve Studiu, kde se uskuteční křest knihy Inside Out (fotografie Jiřího Davida z let 1993-2006). Hovořit s Jiřím Davidem o jeho díle bude ředitel Švandova divadla David Hrbek.

(Tuto údajnou čtenářskou reakci poslal Britským listům jeden anonym jako úmyslnou provokaci.)

(Tuto údajnou "čtenářskou reakci" poslal Britským listům jeden čtenář jako úmyslnou provokaci.)

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.