19. 2. 2006
Islámským teroristům se podařilo vážně omezit svobody Západu
Je nutno hájit nepopulární menšiny - lidi, kteří jsou obviňováni z teroristických zločinů, lidi, kteří žádají o azyl, lidi, kteří se staží vyhnout deportaci - protože se ve svém životě my všichni jednou octneme v postavení menšiny a potřebujeme ochranu od zákona. "Každý z nás by mohl být nespravedlivě obviněn z nějakého zločinu."
Prosím vás, abyste si uvědomili, že musíme bojovat na záchranu naší společnosti před noční můrou nového policejního státu. Musíme donutit všechny politiky, že tohle je něco, co si lidé nenechají líbit. V Británii za posledních padesát let nebyla závažnější kauza. Blairovy nové zákony z nás činí oběti budoucích tyranů. Svobody, které bychom měli usilovně hájit, tato neliberální vláda systematicky likviduje, varuje v britském nedělníku Observer Henry Porter: |
Největším úspěchem Usámy bin Ladina nebyly útoky z 11. září. Jeho největším úspěchem bylo, že se mu podařilo vyvolat na Západě strach, takže dovolujeme, aby bezpečnostní opatření utlačovala svobodu, a odvracíme se od týrání a mučení Guantánamo a v Abu Ghraib. Když v minulých dnech odvysílala australská televize fotografie Iráčanů mučených Američany, většina lidí nad tím už jen pokrčila rameny. Už jsme si na to zvykli, že lidé trpí, izolováni v táborech od spravedlnosti tak, jak tomu bylo v sovětském gulagu. Jaksi nám nedochází, že když neprotestujeme, vede to nakonec k omezování svobod i v běžném životě demokratických zemí. Není náhodné, že porušování lidských práv v zahraničí nakonec vedlo k suspendování práv i doma. Od Usámy bin Ladina bylo geniální, že zaútočil na Západ zrovna ve chvíli, kdy jeho vedoucí představitelé byli tak nezralí, tak nemoudří, tak nesečtělí, tak neinformovaní o podstatě demokracií, které tak silně chtěli vést. George W. Bush a Tony Blair mají aroganci generace, která vyrostla v šedesátých letech - a také její nevědomost. Považují se za osoby, které jsou při svém rozhodování inspirovány Bohem. Oba tito politikové podvádějí své národy a připravují je o starobylé svobody, které lidé v minulosti vydobyli s obrovským úsilím. Nezapomínejme, že mandát Tonyho Blaira je založen na pouhých 35 procentech hlasů, vhozených při posledních volbách do volebních uren. Žádný jiný britský premiér za posledních 100 let se nezmocnil v tak velké míře moci. Pokus kriminalizovat "glorifikaci terorismu" je tak charakteristický pro Tonyho Blaira. Zaprvé je to pošetilé. Všechny činy, stíhatelné podle tohoto nového zákona, lze stíhat i podle už existujících britských zákonů. Blairův nový zákon nepřispěje ničím k boji proti terorismu, je ale nebezpečné, že omezí, co smíme říkat. Kdybych chtěl uspořádat přednášku na podporu baskických separatistů, anebo na oslavu devadesátého výročí irského Velikonočního povstání, anebo kdybych se pokusil vysvětlit cíle nějakého vzdáleného osvobozeneckého hnutí, je možné, že budu trestně stíhán. Blair tvrdí, že každý ví, co je glorifikace, avšak u soudu by se tato definice rychle rozložila. Lord Carlile, respektovaný nezávislý analytik zákonů proti terorismu, minulý týden ve svém svědectví v Dolní sněmovně poukázal na to, že britské úřady řádně a systematicky nezjišťují historii radikálních islámských duchovních a způsob, jímž tito muži šíří svůj vliv v britských věznicích, v mešitách a na vysokých školách, uvedl. Ano, stát by se měl na tyto imámy zaměřovat. Avšak omezovat demokratické svobody ve společnosti, která nemá Listinu základních práv a svobod a nemá psanou ústavu je nesmírně neodpovědné. Vystaví nás to nebezpečí budoucích tyranů. Musíme doufat, že až konečně labouristé prohrají volby, příští britská vláda okamžitě odstraní ze zákoníku tyto nesmírně kontroverzní zákony. Británie by měla nyní začít debatovat o zavedení neporušitelného Zákona o lidských právech. Minulý týden hovořil Chris Huhne, který se uchází o funkci šéfa Liberálnědemokratické strany, o tom, že je nutno hájit nepopulární menšiny - lidi, kteří jsou obviňováni z teroristických zločinů, lidi, kteří žádají o azyl, lidi, kteří se staží vyhnout deportaci - protože se ve svém životě my všichni jednou octneme v postavení menšiny a potřebujeme ochranu od zákona. "Každý z nás by mohl být nespravedlivě obviněn z nějakého zločinu." Má absolutní pravdu. Jak řekl Winston Churchil v době, kdy Británie čelila daleko větší hrozbě od nacistického Německa, věznění lidí bez soudu je "odporné v nejvyšší míře". Minulý týden byl z tohoto hlediska pro Británii katastrofální. Minulé pondělí schválila Dolní sněmovna rozhodnutí vnutit britským občanům elektronické občanské průkazy (dosud v Británii občanky neexistovaly, pozn. red.), a to přesto, že vláda otevřeně přiznává, že občanské průkazy nás před teroristy neuchrání a že bude lehké prostřednictvím (ukradených, padělaných) občanek krást lidem totožnost. (Už nyní existuje rozsáhlý kriminální průmysl, založený na ukradení dat z úvěrových karet, odečítáním pirátskými kamerami u bankomatů či z internetu, je to tzv."phishing", pozn. red.) Nové elektronické občanky budou obsahovat o občanovi 50 informací, včetně biometrických údajů o něm, a ty budou uloženy ve státní databázi, k níž bude mít přístup mnoho státních úřadů, včetně rozvědky. Lidé tvrdí, že nežijeme v policejním státě, ale to je možná koncept z dvacátého století. Británie nyní prosazuje novou verzi policejního státu pro jednadvacáté století - státu pod vládní kontrolou. Prosím vás, abyste si uvědomili, píše autor, že musíme bojovat na záchranu naší společnosti před touto noční můrou. Musíme donutit všechny politiky, že tohle je něco, co si lidé nenechají líbit. V Británii za posledních padesát let není závažnější kauza. Kompletní článek v angličtině ZDE |