Rainey uvádí, že použití oslepujících laserů zakazuje "protokol k Ženevské konvenci" a v minulosti se pokusy o jejich použití setkaly s protesty organizací na ochranu lidských práv. Skutečností je, že použití oslepujících zbraní zakazuje IV. dodatkový protokol z roku 1995 k Úmluvě o zákazu nebo omezení užití některých konvenčních zbraní způsobujících nadměrná zranění nebo majících nerozlišující účinky z roku 1980. Tato úmluva se obyčejně neřadí ke čtyřem dokumentům označovaným souhrnným názvem Ženevské konvence, ač byla v Ženevě skutečně podepsána. IV. protokol k ní - stejně jako protokol III., který zakazuje zbraně zápalné - však USA nepodepsaly. Jako Čech si o celé věci můžu myslet cokoliv, ale kdybych byl Američanem, určitě by mě zajímalo, že má země nepřistoupila ke dvěma zásadním mezinárodněprávním dokumentům - a tato informace v Raineyho článku zcela chybí.

Jak k tomu došlo? Jednoduše: Autor se odvolává na zprávu Human Rights Watch z roku 1995, vydanou v době projednávání IV. dodatku v americkém Senátu. Když HRW protestovala proti probíhajícím testům oslňujících laserových zbraní, zpochybnila rozlišování mezi oslňujícími (dazzling) a oslepujícími (blinding) lasery a tvrdila, že v USA právě dochází k ratifikaci mezinárodního dokumentu, který nasazení laserových zbraní zakáže. Pentagon v té době ukončil program vývoje oslepujících laserů. Po protestu HRW byly poté zastaveny i testy laserů oslňujících, ačkoli ratifikace IV. protokolu nakonec úspěchem neskončila a na stránkách Mezinárodního Červeného kříže se může každý přesvědčit, že Spojené státy se dodnes nezavázaly k jeho dodržování.

Laser testovaný nyní v Iráku v úloze oslňující zbraně se podle testů může na vzdálenostech menších než 75 yardů stát zdrojem trvalého poškození zraku, tedy laserem oslepujícím, takže někdejší obavy HRW se ukazují jako plně oprávněné. Vedle zmíněné improvizace využívající laserového značkovače je však ve vývoji i speciální laserová zbraň PHaSR, jejíž prototypy se testují od letošního března a jsou určeny nejen pro ministerstvo obrany, ale také pro ministerstvo spravedlnosti. Jinými slovy: Pokud existují obavy z trvalých následků ozáření "oslňujícím" laserem, měli by se Američané také trochu starat sami o sebe. Tuto informaci v Raineyho textu rovněž nenajdeme.

Cílem nasazení laserů v Bagdádu je omezit četnost civilních obětí střelby na jedoucí automobily, kterých bylo podle oficiálních zdrojů dosud zhruba 250. Winslow T. Wheeler z CDI však pro L.A. Times vyjádřil obavu, že případná poškození zraku laserem se naopak mohou stát dodatečným důvodem hněvu Iráčanů zaměřeného proti americkým vojákům. V této souvislosti je Raineyho historka o tom, jak generálporučík Chiarelli po třech letech okupace musí vojákům osobně vysvětlovat, jak provést varovný výstřel, skutečně k pláči...

Již zmíněný PHaSR není jediným bojovým laserem určeným pro irácké bojiště. Další vyvíjený systém TRMS by měl působit z balónů nebo bezpilotních letounů a hlídat tzv. zelenou zónu v Bagdádu. Podle předpokladů tato zbraň bude schopna jednotlivého člověka nikoli oslnit či oslepit, ale usmrtit až na vzdálenost 8 kilometrů. Jak bude potom zajištěna spolehlivá identifikace cíle, o tom už se ve zprávách o úspěších na poli zbrojní technologie nic nepíše.

Human Rigts Watch jedenáct let poté, co díky ní námořní pěchota zastavila zkoušky oslňujících laserů v Somálsku, dnešní vývoj na poli bojových laserů již nekomentuje. Jistě má za Bushe více práce s dokumentací porušování lidských práv než za Clintona - ale po nepodepsání IV. protokolu Úmluvy se ani nemůže odvolat na konkrétní dokument, který by použití této kategorie zbraně výslovně zakazoval. A kdyby i nakrásně existoval, Bushova administrativa by jej jistě neváhala roztrhat, jako to - pravda, s několikaměsíčním odkladem - nejspíš brzy udělá s Ottawskou úmluvou o zákazu protipěchotních min.