O volbách nerozhodují billboardy ani svalnatost slov, ale konkrétní kroky, hájící zájmy jednotlivých segmentů společnosti v předchozím volebním období. Zkušenost. Program. Sociální status voliče. ODS lákající na zvyšující se daně a rozdávání "rovných" sociálních dávek v domnění, že ji budou volit důchodci a nezaměstnaní, je stejně směšnou představou, jako sociální demokraté, kteří by se náhle stali vyznavači "rovné" daně.

Předvolební průzkumy IVVM / CVVM - dceřiné firmy Sociologického ústavu Akademie věd, jsem použil pro srovnání proto, že ji považuji mezi třemi "časem prověřenými" firmami za nejserióznější a nejméně ovlivněnou komerčními vlivy. Ostatní budou muset naplnit své databáze vlastními daty a dlouhodobými trendy, aby jejich závěry měly vypovídací schopnost. Trendy mají u každé strany jiný tvar -- což je, přiznáme-li agenturám alespoň minimální shodu zjištěných preferencí s nemanipulovanou realitou, výsledkem taktiky stran a pak už stačí sledovat křivku trendu k datu voleb současných. Zázraky se nedějí. Kampaně ovlivní jen několik procent nerozhodnutých a jiné zase odradí. Na "ostré" výsledky voleb si proto počkáme ještě několik týdnů. Ty jsou totiž jediným spolehlivým průzkumem...

◄ České ekonomice s v poslední době daří. Je to důvod, proč dát hlas některé ze stran dosavadní vládní koalice, nebo ne?

Podle FACTUM, "konkurenční" agentury, která provedla exkluzivní průzkum pro týdeník Ekonom, je nejčastějším důvodem příklonu k preferované politické straně program strany (74,4 %). Na druhém místě je reálnost slibů (70,9 %), na třetím celková ekonomická situace země (68,9 %) a těsně na čtvrtém místě je vývoj ekonomiky během vlády preferované strany.

Zároveň je zřetelný trend k binarizaci politiky na dva silné proudy - pravici a levici, na obou stranách jak konzervativní, tak i liberální. Tím více, čím více je shoda na globalizaci a kontinentalizaci politiky v EU a souboj idejí se vede na tématech sociálních, makro- i mikroekonomických a jejich fiskálních dopadech. Střed si nejspíše vinou předvolebně koaliční gravitace oba bloky nejsilnějších stran rozeberou mezi sebou. Proč volit "jednoagendové" partaje, když nemají kompetence v jiných oblastech a nikdy nejsou schopny dostát svému slovu? Zvyšují jen turbulentnost a politickou koruptivnost vládního i parlamentního prostředí. Vydírací potenciál malých stran postupně poznali všichni. Nezaujal nikoho.

Havlova idea o nepolitické politice "občanských" aktivistů v "občanské" společnosti, živených granty Sorosova Open Society Fund, idea o nových paradigmatech a volebním potenciálu středu intelektuálů se definitivně hroutí. Gaussova křivka pro normální rozdělení náhodných veličin funguje i pro politické spektrum společnosti, i když jinak, než v ideálním teoretickém modelu. Střed se vyprazdňuje, protože nemá co říci k paradigmatům současnosti. Dělení politiky na pravici a levici si zachovává svou neměnnou platnost stálé nutnosti obživy, i když je nutno chápat toto dělení jako prostorové -- vnímat také dělení na lokální (regionální) - globální a na liberální -- konzervativní. Pravice zůstává pravicí a levice levicí. Jen střed neví, jak se pojmenovat a vymezit.

Jistota desetinásobku už poučila všechny, že není všechno zlato, co se třpytí. Vaše kupónová knížka volí pravici, slyšeli jsme kdysi. Zvolil celý stát. Více Kožených, chce se dnes nakonec říci s prezidentem Klausem, tehdy premiérem. Ta zkušenost byla pro většinu poučná. Zaplatili si školení o životě v budoucnosti. Když v průměrné firmě změříte IQ všech zaměstnanců, ukáže se, že jich je většina takových normálních, jeden či dva budou chytří a jeden či dva zas úplní troubové. Stejně je tomu ve sněmovně, protože hlupák mudrcovi neporozumí. A málokterý mudrc bude chtít být zvolen hlupákem. Zbývá průměr. A stejně je tomu i u volebních uren.

Gaussova křivka platí. Měšťák dnes zůstává měšťákem se svými hodnotami a preferencemi. Romantik zůstane romantikem s úplně jinými preferencemi. Na obou koncích politického spektra. Balbínova poetická strana je toho důkazem. Všichni ostatní jsou už normální, logicky preferující své individuální i skupinové zájmy a podle toho jim imponují i poslanci. Existují bohatí a chudí voliči. Existovat budou i dál. A to je prozatím jediná dobrá zpráva, neboť se agendy politických stran stávají přehlednými a čitelnými pro občana - voliče. Volič ví nejlépe, jaká volba ho ožebračí. Levice už ví, co dělá pravice. A naopak.

Je stále jasnější, kdo je kdo a kdo sežere po volbách chráněného brouka potemníka.