26. 5. 2006
Jak se sovětský důstojník zapsal do historie, aniž o tom vědělKdyž skončila druhá světová válka, nedecimovala Evropany jen chudoba, ale také alkohol. Ačkoliv o něj byla nouze, lidé si k němu nacházeli cestu. Léčba alkoholismu v té době byla teprve v plenkách: nejdále byly Spojené státy, kde působila organizace Anonymní alkoholici. Nakonec k rozvoji oboru přispěli paradoxně ti, od kterých by se to čekalo nejméně - pivní Čechoslováci. 15. května to bylo 55 let, kdy byla zprovozněna vůbec první protialkoholní záchytná stanice na světě. |
Pracoviště vzniklo v Praze u Apolináře. U jeho zrodu stál plzeňský rodák docent Jaroslav Skála, kromě jiného také aktivní člen Sokola. "Zvláštnost té záchytky byla v tom, že o přivezené se starali sami pacienti, aby pochopili, jaké to bylo pro jejich okolí, když v podobném stavu někam dorazili," vzpomínal po letech. Na místě je zmínit Skálův smysl pro humor. "Ošetřovatelé" byli pacienti protialkoholní léčebny, kteří se scházeli v rámci skupiny KLUS. Pozoruhodná zkratka znamenala Klub Lidí Usilujících o Střízlivost. Vůbec prvním pacientem záchytky se stal pod obraz zlitý sovětský důstojník námořnictva. Zapsal se tak do historie, aniž by o tom vůbec tušil. Aby se mohlo oddělení dále rozšiřovat, sáhnul Skála k úplatkům vpravdě švejkovským. Další místnosti získával podle odborného časopisu Konfrontace výměnou za kávu ze zahraniční potravinové pomoci. Vždy za jeden kilogram kávy dostal Skála jednu místnost od správce budovy. Alkoholická léčebna u Apolináře, pod níž záchytka spadala, proslula tvrdým režimem. Skála nutil pacienty cvičit a běhat, podstupovali masáže ledovou vodou. Pomáhala také tzv. blinkačka, což bylo opakované skupinové sezení nad kýbly, spočívající v požití piva, vína nebo tvrdého alkoholu po podání léku Antabus v kombinaci s injekcí, vyvolávající zvracení. Apolinářské procedury podstupovaly i známé osobnosti. Skála například spasil fotbalistu Jana Bergera, kterého léčil na přelomu let 1981 a 1982. Berger se do léčebny dostal poté, co v opilosti řekl příslušníkovi VB, že je "stejnej buzerant jako Gustáv Husák". Brány Apolináře se otevřely také Vladimíru Menšíkovi nebo Karlu Augustovi. Odvyknout si zkoušel i Oldřich Kaiser, léčbu však nedokončil. Skála s léčbou alkoholismu spojil svůj profesní život. V tíživé době husákovské normalizace neváhal podpořit i na pohled bizarní metody léčení. "Poprvé jsem se setkali někde v roce 1978. Tehdy jsem Ti velkoryse nabídl, že Tvé alkoholiky vyléčím za pomoci jógy. Kupodivu jsi mě nevyhodil, ale nechal jsi mě, ať to zkusím," napsal Skálovi v přání k 85. narozeninám Karel Nešpor. "Komunisti nám opravdu moc nepřáli, opovrhovali naší prací, ale vzápětí na ně došla řada. Jedni z prvních, kdo se u nás začali léčit, byli zakladatelé JZD. Ti dělali něco, o čem nebyli vůbec přesvědčeni, a aby to mohli dělat, tak prostě museli chlastat. Díky nim si strana uvědomila, že oddělení, které původně chtěla zrušit, bude možná sama potřebovat. Musím však říct, že se našli i osvícení komunisté, kteří mě v případě nouze vytáhli z louže - třeba když se jednou sami ošetřovatelé z procházky vrátili opilí," vzpomínal na tuhá léta Skála v rozhovoru pro časopis Naše rodina. Docent Skála vydal kolem dvou stovek odborných publikací. Krátce po výročí svého projektu bude slavit i on. Ve čtvrtek 25. května s dočkal významného životního jubilea - je mu neuvěřitelných 90 let. Psáno pro Blok Související informace Jaroslav Skála: Na alkoholu není nic pozitivního , Naše rodina, 2003
ZDE
Jaroslav Skála: 85. narozeniny, Konfrontace, 2001 ZDE |