Současně zde ovšem působí okolnost, že mnozí živnostníci, zvláště ti, kteří provozují živnost s nízkým materiálním vstupem, realizují část svých příjmů bezdokladovým způsobem. Od toho ono známé: "Chcete to s dokladem nebo bez dokladu?". O tom nelze pochybovat.

Každý člověk v tomto státu, který vytváří nějakou hodnotu a bez ohledu zda je zaměstnanec, živnostník či větší podnikatel by si měl uvědomit, že zejména odvody do sociálního a zdravotního systému by měly být v plné výši, protože již nyní vznikají často kuriozní situace, kdy člověku, který zlehčil platbu do sociálního systému je vyměřena malá penze a lidé s touto malou penzí se dožadují určitých kompenzací ze zdrojů státu. Tento stav se jistě bude zhoršovat. Naopak lidé, kteří pracují jako zaměstnanci jsou "znevýhodněni" definovanou výši v závislosti na velikosti příjmu (respektive mzdových nákladů) odváděných do sociálního pojištění.

Platí zde staré a dobře fungující pravidlo: Nefunguje-li živnost tak, aby si živnostník vydělal takové množství peněz, které standardně zabezpečí jeho životní úroveň, musí se rozhodnout:

a) buď si věří a utáhne si opasek a podniká dál s cílem pozitivního výsledku

b) nebo rozumě uzná, že živnost nejde a poohlédne se po něčem jiném, třeba zaměstnání aby zabezpečil svoji slušnou existenci.

Vždyť to je přesně v intencích liberálního trhu, včetně toho, že normální zaměstnanec nemůže vůbec nic odepsat do nákladů, což u živnostníka je obvykle běžné.

Co se týče daně ze zisku, je nutné si uvědomit, že tato byla vyžadována v určité podobě již před staletími a je nutné jí platit i dnes, pokud nechceme (přehnaně řečeno) aby nám například památky padaly na hlavu a pan prezident jezdil na kole a oblékal se u Vietnamců.

Já mám velmi nedobrý pocit, že se zde situace živnostníků stává i trochu politickou pákou a domnívám se, že je nereálné aby v naší zemi s deseti miliony všech obyvatel bylo skoro milion živnostenských listů (možná i více)!!