Noc je čirá, jizba sirá,
v rakvi hnědé
ledovýma zraky dřímá
děcko bledé,
v ruce bílou růži svírá.

Bílá zvenku do výklenku
hvězda svítá;
hrajíc sobě na myšlenku,
bledou tváří, stínem, září
lampa kmitá.

Lampa čadí, na pozadí
bílé stěny
stín se hatí, roste, tratí,
jako v bouři květ se klátí
nalomený

Teď tak bělo skví se čelo,
teď se stmívá: -
bude smrt, či bude žití,
co se teď v ty brvy chytí?
Teď jak by se usmát chtělo. --
Neusmívá.

Ale časem vzplá to jasem
do té šeři -- těm, kdo věří!
Ale pod tím hebkým vlasem
tma je věčná.
A v té líci, ledem spící,
v hvězdě, v hloub se tetelící,
výčitka je nekonečná.

z výboru Ruka ruky nedosáhne, BB art, Praha 2005 vybral Štefan Švec