Director EBU Werner Rumphorst si poté, v narážce na promítané texty v českém jazyce, kterým nemohl rozumět, vzpomněl na dávnou minulost a Konrada Adenauera. Prý byl otázán na to, co si myslí o vůdci opozice. Adenauer prohlásil: Nevím, co řekl vůdce opozice, ale vím, že se určitě mýlil. Rumphorst tento bonmot obrátil a poděkoval Šmídově prezentaci slovy: Nerozuměl jsem sice prezentaci Milana Šmída, ale vím, že měl pravdu...

Poté po evropském způsobu "jemně ale tvrdě" zkonstatoval, že absence médií veřejné služby by poškodila rozvoj demokratických hodnot a v konečném důsledku by obětí poslanecké rozhádanosti byli čeští občané. Posteskl si, že jezdí do České republiky často a pokaždé hovoří o tomtéž.... Pak citoval dlouho z dokumentů, které si s sebou přivezl. Na závěr řekl ještě jeden bonmot: Je možné přivést koně k napajedlu, je ale nemožné ho donutit ho se napít. Stejné je to i s poslanci a zákony. (volně přeloženo).

Předseda Rady Slovenské televize Miroslav Kollár nabídl zkušenosti z dlouhodobě podfinancovaného média, kombinované s dlouhodobě neefektivním řízením. Ilustrativně. Vyčíslením dluhů a jejich vzniku. Vyšlo najevo, že hodinu vysílání pořídí Slovenská televize o 60% levněji než ČT. V roce 2001 činily výnosy ČT v přepočtu 6,1 miliard Sk, v případě ST to bylo jen 1,6 miliardy - čili 27%. Přitom v rámcio tohoto rozpočtu ČT odvysílala 17 500 hodin programu, zatímco ST 10 800. Čili 61% objemu vysílání ČT. Zatímco ČT spotřebovala 350 000 Sk na hodinu vysílání, v případě Slovenské televize to bylo pouze 156 000 Sk na hodinu. Dluhy podle Kollára vznikly ve chvíli, kdy takto napjatému rozpočtu přibyly "evropské" náklady na nové technologie, a nižší výběr poplatků i sledovanosti, daný nástupem privátních televizí. Předseda Parlamentu Zaorálek zkonstatoval ve shrnutí bloku, že podle předložených analýz i s tím rozpočtem, který České televizi Slovenská televize závidí, bude české vysílání vážně ohroženo, jestliže se poplatky nezvýší. "Mám zato, že bychom měli vzít tu odpovědnost za to, že jsme nikdo nevyhlásili program likvidace veřejnoprávních médií a měli bychom jim umožnit existovat v té současné podobvě a zajistit minimálně financování těchto médií. Myslím že to stačí", řekl na závěr Zaorálek. Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik opáčil, že už od rána neustále slyší témata jako odpovědnost, nezávislost na politicích, nezávislost na politické sféře, nezávislost na momentální vládě... a z toho vycházející financování. "Předesílám, že ta slova o nezávislosti nesměřují veřejnoprávní média do jakési třetí, nikým nevolené komory Parlalnmentu. Současný systém se dá evidentně dlouhodobě stěží udržet. Bitva o valorizaci se zde proto odehraje za rok, za dva roky znovu a bude podobně neefektivní, jako dosavadní bitvy, i jako ta, co zrovna probíhá." Za jeden ze způsobů konstruktivního dlouhodobého řešení do diskuse navrhl poslanec Kováčik "odejít od způsobu financování, který je způsobem závislým na rozhodování politiků." Jako řešení navrhl jednosložkové finacování formou dotace ze státního rozpočtu - zákonem daným pevným procentem ze státního rozpočtu definovanou částku na finacování České televize a Českého rozhlasu jako mandatorní výdaj.

Poslanec KDU-ČSL Jaromír Talíř kontroval námitkou, že názoru předřečníka nerozumí - nezná totiž v parlamentu političtější debatu, než debatu o státním rozpočtu.

Zbytek už byl jen vysvětlováním stanovisek jednotlivých klubů, případně lobbing různých zástupců ARAS, kladoucí dramatické argumenty pro existečně nutné zvýšení poplatků. Debata nerozpitvávala ceny jednotlivých pořadů, nenahlížela pod pokličku vysílání. Kuriózní názor vyslovil při té příležitosti jeden ze zástupců ARAS, řka, že čeští filmaři válcují americké filmaře. Představil jsem si v té chvíli krachující Hollywood, převálcovaný českými filmaři a měl jsem co dělat, abych se nerozesmál.

Jediný věcný, zasvěcený a přitom vysoce lidský pohled nabídl Václavem Moravcem "vyvolaný" ředitel ČRo Kasík. Emocionálně, rozechvěle, ale jasně a zřetelně hájil potřebu zvýšení poplatků pro rádio veřejné služby. Začal příslovím "chudoba na cti netratí". Zkonstatoval, že Český rozhlas je dobrá instituce, která udělá ve vší skromnosti hromadu práce. "Je to stříbro, kterého je potřeba si vážit". Připomněl i hrdou historii rozhlasu. Vzpomenul slova Wernera Rumphorsta o tom, že výše poplatku se rovná šálku kávy v centru města. Vypočítal nutné, "mandatorní" výdaje, zmínil pozici Českého rozhlasu jako nejstaršího rádia na evropském kontinentu (starší je pouze britská BBC), připomněl neodkladnou péči o největší audio archiv v Evropě a jeho údržbu a digitalizaci. "Copak je možné, takto zacházet s takovýmto skvostem?" Kasík připomněl i zákonem danou povinnost krajských redakcí, ke kterým nenásledovaly peníze na jejich provoz. Zmínil i nutnost zbavení se "rodinného stříbra" v podobě některých frekvencí, díky jejichž vypnutí bylo možné udržet financování rozhlasu, ale díky tomu se rozhlas zbavil nosičů případného digitálního vysílání DRM. "Po střední vlně je na řadě i dlouhá vlna, ale tím se opět zbavujeme "rodinného stříbra"... Zde nám příští generace vyčtou špatné hospodaření, to je nabíledni. " S výčitkou v hlase připomněl poslancům "naprosto nepředvídané DPH, keré odčerpalo 62 - 67 milionů." Připomněl i to, že narozdíl od jiných institucích Český rozhlas dodržuje přísně vyrovnaný rozpočet. "Nedovedu s předtstavit, jak bych tady před vámi stál, kdybych měl dluhy. Kredit takovéto instituce, jako všech institucí, které jsou zadlužené, by šel dolů. ... Jde o to, abychom měli nezávislé finacování. Samozřejmě nepohrdám žádnými penězi, ale jakmile zavání něco daní, - to jest že bychom dostávali peníze od státu, tak z toho mám problém... " Zmínil se, že pro bezchybné fungování by potřeboval každý rok 300 milionů. 150 milonů na investice. 80 milionů na regionální studia, "40 milionů na to, aby lidé zůstali v Českém rozhlase, aby tam nebyli vázáni jen duší, srdcem a dobrou vůlí, ale aby je rozhlas dokázal zaplatit." 16 milIonů na archiv. Na závěr zkonstatoval, že se stydí a připadá si trapně, že musí stále znova mluvit o tomtéž a stále připomínat, jakou instituci v Českém rozhlasu stát má. Kasík mluvil naprosto plynule, hrdě a přitom skromně. Pak se skromně omluvil celému auditoriu za "stouplý adrenalin", poděkoval auditoriu za to, že ho vyslechlo, sedl si a od té chvíle mlčel. Po skončení projevu mu celý sál spontánně zatleskal.

Přiznám se, že mne Kasíkův naléhavý projev nesmírně překvapil, protože takto nemluví ředitel, ale zkušený politik v klíčových okamžicích své kariéry. Kasíka jsem takového doposud nezažil. Poznal jsem ho do té chvíle jako spíše nerozhodného, váhavého, slabého, který problémy i nepříjemná či důležitá rozhodnutí před sebou hrne stejně jako ty investice, aby se jaksi "vyřešily samy". Pokud jsem vůči němu měl v minulosti jakékoliv výhrady, tento projev je smazal. Český rozhlas může být hrdý na to, jak jeho ředitel hájil nejen jeho zájmy. Český rozhlas může být hrdý na svého ředitele.

Podstatnou informací bylo, že poslanci neměli problém s navýšením poplatku Českému rozhlasu, ale někteří opoziční poslanci mají problém s jakýmkoliv navýšením poplatku České televize. Poslankyně Němcová poznamenala, že Česká televize doposud nerozklíčovala do hloubky náklady na své fungování a jen podezření, že zde může docházet k nehospodárnostem, deklasuje jakékoliv zvýšení poplatku před jejími voliči.

Werner Rumphorst konstatoval, že by neměl být vážný odpor vůči navrženému rumunskému modelu - v podstatě návrhu poslance Plevy, spočívající v plošné platbě domácností za možnost příjmu obsahu veřejné služby.

Řekl jsem poté v diskusi na mikrofon, že "v Čechách platí jedno pořekadlo: co nejde dělat jednoduše, máme snahu dělat složitě. Přesně to se stalo nyní, kdy poslanec Pleva v zářné chvíli osvícení navrhl pozměňovací návrh, ve kerém poprvé pominul svázanost poplatku se zařízením - televizním či rozhlasovým přijímačem a kdy se odvážil vztáhnout tento poplatek na občana. Tím se stalo, že se všichni domnívali, že došlo naplnění konzervativní ideje - daně z hlavy. V tu chvíli s ovšem ODS zachovala jako chytrá horákyně - nepřijala daň z hlavy, onen konzervativní koncept, ale tak něco napůl." Připomněl jsem, že exaktní definice domácnosti neexistuje. Notabene je velmi proměnná a neexistuje její evidence. Stát domácnosti neeviduje a tak by bylo nesmírně obtížné poplatek efektivně vymáhat. Definice domácnosti ve vazbě na trvalé bydliště nelze odvodi vůbec. "Místo toho by bylo lze zavést daleko efektivní řešení, keré by se vázalo na každého ekonomicky aktivního, dospělého občana - občana, který je plátcem některé z jiných daní. Tento člověk by v rámci daňového přiznání platil jednu speciální daň, dedikovanou ve prospěch ČT a ČRo, jako "plošnou dań z hlavy", která by tím pádem mohla být v menší výši, než je nyní. A vybíral by ji finanční úřad , což je nejefektivnější výběr. Neplacení jakékoliv dně je trestným činem. V tu chvíli by něměl být problém s výběrem a předešlo by se mnoha problémům a mnoha nákladům, které tuto chvíli na svá bedra schce vzít Česká televize. "

Představy poslance Kováčika o financování médií ze státního rozpočtu ironizoval Václav Moravec slovy, "zda by se ještě jednalo o média veřejné služby, a zda by se nejednalo už o média "státní služby", nebo o parlamentní média..." Kováčik opáčil, že "pokud to nebude vládní vlnka, tak se domnívá, že s tím problém nikdo mít nebude."

Poznámka autora na okraj: Je tři čtvrtě na tři ráno a na zprávu o třetím bloku - digitalizaci - nemám už sílu. Snad v průběhu dne, snad až ve čtvrtek...