"David Irving je možná klaun, ale je to velmi nebezpečný klaun. Je součástí mezinárodní neonacistické sítě," konstatoval v britské televizi profesor David Cesarani z Royal Holloway College. "Nepíše historii, píše propagandu. V Rakousku se dostal do problémů, protože se vydal uspořádat přednášku v organizaci extremně pravicových rakouských studentů. Není to prostě jen výstředník, historik-amatér s výstředními názory, je to politický aktivista."

Irving se stal obětí rakouských zákonů, které zakazují obhajobu nacistických cílů, pokračovala televize BBC . Ten zákon platí skoro od konce druhé světové války. Avšak v poslední době byla na evropském kontinentě přijata celá řada kontroverzních zákonů, jejichž účelem je chránit historickou pravdu. Popírání holocaustu se stalo v celé řadě evropských zemí konkrétním trestným činem teprve v posledních dvaceti letech. Francie přijala tento zákon v roce 1990, Rakousko v roce 1992, Německo a Švýcarsko v roce 1994, Belgie v roce 1995 a Španělsko v roce 1996. A v poslední době byly zavedeny podobné zákazy v bývalých komunistických státech, v České republice, na Litvě, v Polsku a na Slovensku. Avšak když se v Británii pokusil jeden řadový poslanec v roce 1997 prosadit návrh zákona kriminalizující popírání holocaustu, neprošlo to.

Pro mnoho lidí ilustruje publicita, které se za poslední týdny Irvingovi dostalo, nebezpečí takovýchto zákonů. Muž, který byl dávno zdiskreditován, nyní může vystupovat jako mučedník za svobodu projevu. K tomu by jistě došlo v Británii, kdybychom tady měli také takový zákon.

"Jsem proti tomu ze dvou důvodů," vysvětlil v britské televizi právník Anthony Julius. "Zaprvé kvůli všeobecnému právu na svobodu projevu. A zadruhé, protože zlovolné výroky, s nimiž se tento trest snaží vypořádat, lze neutralizovat daleko efektivněji jinými metodami, především vzděláváním. O holocaustu existuje obrovské množství nevědomosti. Je nutno v této věci lidi vyučovat. Nikoliv trestně stíhat lidi, kteří vyjadřují nesmyslné názory."

Irvingova pověst byla zničena před šesti lety, kdy prohrál civilní soudní při o pomluvu proti historičce Deboře Lipstadtové. Takže jaký má smysl proti němu znovu vést stíhání?

Zuřivé rozhořčení, které nedávno vyvolala publikace karikatur proroka Mohameda, ukazuje, jak rozličné výroky či obrázky mohou být považovány za společensky nepřípustné. Jak daleko by měl stát zasahovat a omezovat, co se smí říkat? ptala se závěrem reportáž pořadu Newsnight televize BBC.

Francouzský zákon, který diktuje, jak se má vykládat historie francouzské kolonie Alžírska a dalších kolonií, je považován za hluboce kontroverzní. Jiný kontroverzní zákon definuje otroctví jako zločin proti lidskosti.

Úřady jsou velmi citlivé na obvinění, že dělají výjimku pro židy, a proto ustupují i všem jiným menšinám, které tvrdí, že i ony byly v historii pronásledovány, a požadují, aby i popírání toho útlaku bylo kriminalizováno.

Debata o tom, jaká má být role státu jako "ochránce historie", bude jistě pokračovat, uzavřela svou reportáž televize BBC.

Moderátor Jeremy Paxman hovořil s Irvingovým právním zástupcem Elmarem Kresbachem:

Moderátor: Není to děsivě zastaralý zákon, omezovat takto svobodu projevu?

Kresbach: Ano, i podle mého osobního názoru je část tohoto zákona velmi zastaralá. První část toho zákona je velmi důležitá, protože zakazuje založení nacistické strany. S tím všichni souhlasí, že to by mělo být trestné. Ale další paragrafy tohoto zákona zakazují svobodu projevu, svobodné názory. To je velký problém.

Moderátor: V moderní Evropské unii je to hodně podivné, že? Tady máme člověka, který byl odsouzen za vyjadřování názorů, ať jsou jakkoliv odporné, na tři roky do vězení, a je to delší trest, než kdyby byl odsouzen za znásilnění!

Kresbach: V Rakousku o tom probíhá diskuse. Začala, když byl Irving v listopadu zatčen. Celá řada důležitých lidí o tom píše a diskutuje se o tom, že by se tento zákon měl změnit. Souhlasím s vámi, že v Evropské unii, v demokratické zemi by šedesát let po válce takový zákon neměl existovat.

Moderátor: Myslíte si, že by pan Irving dostal stejný trest, kdyby byl, například, rakouským politikem?

Kresbach: To nevím, protože jsme už léta v Rakousku neměli srovnatelně důležitý případ.

Moderátor: Je hodně Rakušanů, jimž je nad tímto rozsudkem trapně?

Kresbach: To doufám. Doufám, že mnoho lidí začne nyní uvažovat nad tímto zákonem, protože je vážným omezením svobody projevu.