Imperativ "Buď šťastný!" se stal vůdčím heslem naší doby, varuje britský sociolog Frank Furedi v deníku Daily Telegraph.

Ekonom Richard Layard, guru pro "pocity štěstí" v Labouristické straně, přesvědčil britskou vládu, aby podpořila jeho kampaň. Jeho požadavek, aby britská vláda poskytla finance na školení nových 10 000 terapeutů, kteří by občany instruovali, jak být šťastnějí, se líbí politikům, kteří nemají žádné nové nápady a myšlenky. Stalin, sám "budovatel štěstí", by s tím souhlasil.

A konzervativci nejsou za labouristy v této věci zrovna pozadu.

Byly skoro tři hodiny ráno a Alex Del Monte se šprtal jak blázen na zkoušku ze statistiky na své škole, Washington University. Měl v tom zmatek, potřeboval požádat učitele, aby mu to vysvětlil. Nebyl to problém -- jeho učitel je ve vzdálenosti 13 600 km -- v indickém Bangalore.

Tisíce amerických studentů dnes využívají zahraničních učitelů z třetího světa, kteří s nimi komunikují přes internet. Školství se tak stává nejnovějším ekonomickým odvětvím, které je exportováno do rozvojových zemí, píše deník Washington Post.

Nikdo si vážně nemyslí, že snižování daní vede k zvýšení státních příjmů, avšak Republikáni se této zkoušce vyhýbajípíše komentátor Sebastian Mallaby v americkém deníku Washington Post. Americký prezident Bush pořád opakuje, že snížením daní se zvyšuje státní daňový příjem. Totéž v únoru opakoval i viceprezident Dick Cheney a opakují to neustále další američtí Republikáni.

Co si o tom myslí hospodářští odborníci?

Roli zahraničně politických témat ve volbách do Poslanecké sněmovny v červnu 2006 lze analyzovat na několika různých úrovních: postavení a rozpracování zahraničně politických témat ve volebních programech českých politických stran; skutečné akcentování zahraničně politických témat ve volební kampani; a důležitost zahraničně-politických témat ve vztahu k veřejnosti. Zajímavý úhel pohledu nabízí i srovnání s minulými volbami v roce 2002.

"Kolaborant Palata. Jeho článek na Lidovky.cz, jeho odporný článek na proněmeckém serveru je vrcholem hnusu, ubohosti a falešného evropanství, je synonymem pro vše, co by měl každý rozumný a kultivovaný občan odložit jako text škodící, text škůdce -- tedy toho, komu náleží reakce škůdcům příslušná!"

To píše pravicová extremistka Edelmannová na serveru své strany v "otevřeném dopise Václavu Klausovi". Nelíbí se jí, že Luboš Palata v Lidových novinách kritizoval Klausův euroskeptismus.

Pozoruhodné. Kdepak sebrala Edelmannová řeč stalinského prokurátora Urválka z padesátých let, když tou dobou ještě vůbec nežila? Zajímavý důkaz, jak k sobě má stalinský útlak a dnešní pravicový extremismus blízko... Naštěstí, v důsledku příznivých zahraničněpolitických okolností, se nemusíme obávat, že by v důsledku nějaké zahraniční kolonizace Čech byla Edelmannová České republice vnucena jako hlavní politická síla...

Tuto sobotu 20.5.2006 se v litoměřickém hotelu Salva Guarda koná už XII. SALON KRITICKÉHO MYŠLENÍ - LITOMĚŘICE 2006.

Symposium začíná v 10 hodin a je veřejně přístupné.

Alex Koenigsmark

16:00, 22/05/2006 412 (LT B) BOYD ORR Humanities Advanced Technology and Information Institute (HATII) and the Digital Curation Centre (DCC)

Background: HATII is pleased to announce that Ted Nelson will give the 2006 Arts and Media Informatics Lecture. A charismatic prophet, Ted Nelson, invented the twin concepts of hypertext and hypermedia. His visionary ideas gave us hyperlinking, a lesser version of which powers the World Wide Web (WWW) as we know it. This lecture is a unique chance for staff and students to hear one of the legends of the informatics revolution.

Abstract: The computer world has all gone wrong. Today's document systems are simulations of paper, designed for secretaries, with no depth or organizing power. Today's hypertext, with crude 1-way embedded links, no easy annotation and no overlapping links, causes documents to be chopped into short pieces and framed with raucous ads.

Tento článek původně vznikl v rámci semináře "Média a společnost" na Fakultě sociálních věd UK. Během tří měsíců jsme s kolegy sledovali poměrně obecně vymezené téma "obraz veřejnosti v médiích v době před volbami" -- v mém případě šlo o deník Právo. V době od 1. března do 6. května jsem v každém vydání sledoval i s kontextem výskyt slov mínění, výzkum, průzkum, anketa, respondenti, dotázaní, veřejnost, volič a občan. K dalšímu posuzování byly vybrány zpravodajské a publicistické texty, dotýkající se celostátní politiky.

Přiznávám, že jsem se zájmem čekal, zda bude po příspěvku Miroslava Prokeše následovat polemická reakce. Protože Pavel Urban rukavici zvedl, pokusím se jej pouze doplnit a vysvětlím panu Prokešovi, jak je to s genocidou a komunismem. Definice genocidy říká, že se jedná o vyvražďování určité skupiny lidí definovaných na základě etnika či rasy. Širší definice na základě trpkých zkušeností 20. století ovšem přidávají vyhlazování skupin definovaných politicky, nábožensky nebo kulturně.

I kdybychom se však drželi pouze té nejpřísnější definice genocidy, bude to přinejmenším u některých obětí komunistického režimu stačit.

Příspěvek alternativního školského šéfodboráře Radka Sárköziho Kolektivní maturity -- danajský dar ČSSD na rozloučenou je politizujícím nekorektním útokem proti maturitám.

Oproti němu se domnívám, že zrušení povinných maturit stejně jako např. zrušení krajů bylo jednou z úliteb mediálně rozšířenému klišé "komunisté tady všechno zdevastovali -- musíme tedy zrušit nebo aspoň přejmenovat všechno, co tu za nich bylo". Brzy se ukázalo, že ke konkurenceschopnosti ve sjednocené Evropě patří i srovnatelnost dosaženého vzdělání, v tomto případě středoškolského. Má-li být na srovnatelné úrovni, musí se nějak celostátně, dnes už celoevropsky a zítra globálně "měřit". Volný pohyb osob po celé Evropě a tím i jejich pracovní uplatnění kdekoliv na trhu s půlmiliardou osob si žádá srovnatelnost kvality i mnžství znalostí nutných jako předpoklad zaměstnání kdekoliv. Toho se nedá dosáhnout dobrovolností, ale jen plošně, celostátními či celoevropskými standardy. Nevím, o jaké diskriminaci studentů Radek Sárközi mluví.

V posledních dnech jsem až příliš často zaslechl, že pan prezident vetoval některé zákony, a naopak, že některá rozhodnutí pocházející z prezidentské dílny vykázal do patřičných mezí zcela regulérní soud, což vedlo k upozornění ze strany prezidentské kanceláře, že naše země je jakási "soudcokratická", či jak to bylo řečeno, nebo že k něčemu takovému směřuje.

Nelíbí se mi to ze dvou důvodů, píše čtenář Michal Horák.

Poněkud postrádám ve vašich analýzách a reakcích na causu Aleš Cibulka vs. Český rozhlas zmínku, že zmiňovaná rubrika pořadu se nazývá "JAK TO VIDÍ" a že v ní nejde o objektivní řešení nějakých problémů či otázek, ale jen a pouze o zpověď hosta, o to, JAK TO VIDÍ pozvaný host, míní čtenář, který se představil jako Martin Tesař..

Kauza Aleš Cibulka a Yvonne Přenosilová TÉMA BL

Novinář, známý dosud pod jménem Ondřej Fér, o němž píšeme ZDE a který nyní pracuje v deníku Metro, se vrátil k francouzskému jménu svého otce, Ondřej Férre. Původně mu totiž jméno zkomolila jakási socialistická matrikářka.

Píše: "Po osmi letech snažení se mi podařilo přimět české úřady, aby laskavě uznaly, že se nejmenuju Fér, ale Férre, stejně jako můj otec a jeho otec etc. až do roku 1304. Jsem na tu rodinu celkem hrdý a ta zpotvořenina Fér mě štvala už moc dlouho."

Požádal nás, abychom o tom informovali, tak to činíme.

Časopis EAC slovenského Euroatlantického centra V Bánské Bystrici do svého příštího čísla připravuje polemiku poradce ministra obrany Slovenské republiky Maria Nicoliniho a profesora Oskara Krejčího o bezpečnostní problematice na Slovensku. Část jejich dlouhodobého sporu získaly Britské listy.

Absurdního chování moderátora zpravodajského pořadu Média a svět byli svědkem diváci České televize. Probíralo se - co jiného, než konflikt Českého rozhlasu s moderátorem Alešem Cibulkou a zpěvačkou Yvonne Přenosilovou, která zahubí každou kytku... . Hostem moderátora pořadu televize veřejné služby Petra Skočdopole byl ředitel stanice rozhlasu veřejné služby, Jiří Vejvoda.

Na následující diskuzi nebylo vidět, že by se setkali dva novináři, mající společný cíl. Jenže diletant na obrazovce si na profesionála od mikrofonu nepřišel.

doslovný přepis diskuze ZDE

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Česká televize hledá nového šéfdramaturga zábavné tvorby. Vyhlásila proto konkurz, jehož zadání umístila na své internetové stránky. "Jan Štern rezignoval a generální ředitel Jiří Janeček jeho rezignaci přijal," řekl dnes ČTK mluvčí ČT Martin Krafl. Krafl podotkl, že Štern zůstane ve funkci do konce měsíce.

Stalo se u nás neblahou tradicí, že každé volby jsou mnoha občany i médii chápány jako téměř osudový zlom. Jako bychom si nemohli zvyknout, že Česká republika je stabilní demokracie.

I o nadcházejících volbách se mluví jako o osudovém střetu mezi levicí a pravicí. Hrozí nám prý buď růžovo-rudá koalice (KSČSSD), nebo modrá diktatura. Ve skutečnosti lze téměř na každém možném výsledku najít více pozitiv než negativ.

Článek na stránkách Jiřího Pehe ZDE

Dne 1. března došlo na pátém bloku bulharské jaderné elektrárny Kozloduj k vážné události. V reaktoru temelínského typu VVER-1000 selhala při havarijním odstavení více než třetina regulačních tyčí. Bulhaři událost dlouho zastírali, teprve minulý týden se však objevily podrobnější informace ukazující závažnost nehody.

Evropským snem -- který se nejintenzivněji sní v Německu -- je zrušit národní suverenitu, mocenskou politiku, všechny konflikty, které vyžadují užívání vojenské síly. Američané naproti tomu chápou suverenitu zcela tradičně, tleskají své armádě a milují své vlastenecké průvody na 4. července.

Moderní liberální demokracie je založena na dvojích zásadách svobody a rovnosti. Obojí je trvale ve vzájemném napětí -- rovnost nelze realizovat bez intervencí mocného státu, jaký omezuje individuální svobodu; svobodu nelze rozšiřovat donekonečna, aniž bychom vyvolali různé zhoubné formy společenské nerovnosti.

Výzkum je koncentrován v podstatě do dvou center, Prahy a Brna (asi 80% státních prostředků). AV ČR je dnes prakticky výhradně pražskou institucí. Měříme-li vědeckou výkonnost finančními dotacemi, vidíme, že existují propastné rozdíly ve výkonnosti hlavního města a krajů a také ve struktuře tvůrčí inteligence s důsledky, které z toho pro kraje vyplývají.

Jsou věci, před nimiž nás ani členství v Evropské unii či v NATO neubrání, pokud se o sebeobranu nepostaráme sami.Takový je, nejednou nanejvýš náročný, úděl svobodného občana. Měsíc před volbami nám to velmi citelně připomělo pár pseudopolitických událostí, které ovšem mají velký společenský význam a týkají se nás všech. Dva politici, komunista Jiří Dolejš a členka strany Zelených Kateřina Jacques byli na ulici zmláceni. Okolnosti útoků jsou rozdílné jako asi většina vlastností jejich obětí, včetně politické příslušnosti. Neveselý osud z nich však učinil jedinou symbolickou připomínku pro občana před volbami. Lze ji srozumitelně a stručně vyjádřit dvěma slovy: Ubráníme se?

Česká republika má další skandál, týkající se ohledávání hranic svobody slova. Vedení stanice se rozhodlo odvolat Aleše Cibulku, moderátora pořadu Host do domu, vysílaného na stanici Praha, protože nekorigoval "neuctivé" výroky Yvonny Přenosilové o premiéru Paroubkovi, jehož přirovnala k Mussolinimu, a o straně Zelených. Argumentuje, že šlo o porušení Kodexu ČRo. Podle něho si moderátor živého vysílání musí udržet přehled nad situací a být připraven reagovat na neplánované skutečnosti. Pokud se v živém vysílání určitá osoba projevuje tak, že Český rozhlas nemůže dostát povinnostem uloženým zákonem nebo Kodexem, je moderátor živého vysílání oprávněn takovou osobu přerušit, respektive jí odebrat slovo. Jestliže chování nebo projev takové osoby vážně překročí únosnou míru, je povinností průvodce se od chování či výroků takové osoby jménem Českého rozhlasu distancovat. Tolik kodex, který kopíruje v těchto ustanoveních guidelines BBC.

"Pravicový" český tisk (MFD) křičí, že jde o útok na svobodu projevu. "Nejmenovaní novináři" v ČRo se obávají, že budou z rádia vyhozeni, když si dovolí říct "cokoliv".

Je tomu opravdu tak? Jak to vlastně s celou věcí je?

přepis inkriminované části rozhovoru mezi Alešem Cibulkou a Yvonne Přenosilovou ZDE

Tak jsem se dozvěděl od ČTK, že má k dispozici dopis, který ještě jeden farář a jedna herečka neodeslali příjemcům. Oba už ale stihli informovat ty, jejichž úkolem je roznášet drby, namísto podávání nezkreslených objektivních a vyvážených informací, jak jim ukládá zákon. Dopis totiž ČTK nezveřejnila, jak by se slušelo, jen informaci o tom, že ho má. A pak už jen jedna paní povídala... Podivný přístup. Bulvární sháňka po obsáhlejším vyjádření obou politiků v předvolebním období může nastat. Aniž kdo četl "Chartu". Vtip je v tom, že příjemcem dopisu má být Rada Českého rozhlasu a odesilatelem jsou stávající a už nejspíše ne budoucí poslanci. Předmětem psaní je pokus dvou "čestných" politiků ovlivnit agendu a jednání Rady. Té Rady, která má být a je nezávislým orgánem.

Média veřejné služby TÉMA BL

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V dubnu přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 25 812.00 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1,321.99 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.