Soud je skutečně nezávislou institucí a o jeho absolutní nezávislost bychom měli usilovat a to všichni! Je-li někomu rozhodnutí soudu nepříjemné, respektive ho považuje za nespravedlivé, pak může uplatnit opravný prostředek. Jinak musí rozhodnutí bez výhrady přijmout. Jakékoliv dodatky, které vážnost instituce narušují jsou pouze směšným rýpancem.

Představme si, že by takto jednali všichni občané. Jakpak bychom se dopracovali nezávislé soudní moci - jednoho ze základních pilířů instituce, jakou je stát?! Copak asi dělají a jak vysoce kvalifikovaní jsou poradci pana prezidenta, když připustí takové závěry - mám na mysli rozsudky soudů v těchto věcech.

Prezident má samozřejmě nezadatelné právo vetovat zákon a tím ho vrátit do parlamentu. Dělá se to proto, že prezident, respektive jeho odborný tým předpokládá jisté formální i neformální změny takového zákona, a doufá, že na těchto změnách se parlament shodne.

Pokud ovšem je zákon prvotně schválen významnou parlamentní většinou, lze předpokládat, že se tak stane i podruhé a prezidentské veto můžeme chápat pouze jako fakt vyjádření názoru prezidenta.

Bohužel, náš pan prezident je veskrze tržní osoba - trh je pro něj synonymum hodnotícího systému, a co neprojde sítem trhu a nepřinese zisk, není k životu. Netýká se to jenom filmu, kde zaznělo poslední prezidentské veto k příslušnému zákonu.

Možná, že by panu prezidentovi neuškodilo popovídat si o takových věcech s francouzským prezidentem a zjistit, jaký názor na to mají ve Francii. Nebo i jinde v EU, kde si svých kulturních hodnot velmi váží a snaží se je preferovat, pyšní se jimi.

Film má své specifikum, je to rozšířený impozantní prostředek velké kulturní hodnoty (pokud to není nějaká banalita či dokonce pokleslost často importovaná z USA atd.). Jeho zvláštností je to, že je skutečně při svém vzniku drahý a nad síly jedince. To se ale běžně ví, anebo snad ne?!