Vládní zmocněnec pro lidská práva a poslanec US-DEU Svatopluk Karásek, půjčený unionistům lidovci a současně nadřízený oné zelené Kateřiny Jacques-Pajerové, spolu s unionistickou poslankyní Táňou Fischerovou, která se onehdá v médiích nechala slyšet, že volila "srdcem" Zelené místo partaje, v jejímž dresu je v Parlamentu a díky níž "nezávisle" pobírá plat, považují odvolání moderátora Aleše Cibulky z pořadu Českého rozhlasu Host do domu za nepřiměřené. "Jsme citliví na podobné praktiky, které připomínají minulost. Proto Vás prosíme, abyste se případem vážně zabývali," píšou členům Rady ČRo. Fischerová ČTK řekla, že dopis odešle v pondělí.

Unionistická poslankyně, která byla zvyklá se vměšovat pouze do agendy České televize ve prospěch všech ochránců demokracie s tváří revoluční falangy "ve jménu té české kultůry", ukazuje v praxi názorně, jak vypadá pokus o "vliv stranických sekretariátů" na rozhodování nezávislých orgánů. Situace je o to pikantnější, že oba politici byli těmi, kteří nejvíce hlučeli, když vzniklo jakékoliv, byť sebefalešnější podezření z "politického tlaku" na média. Jako by nyní nebyli sami politiky...

Dodnes si pamatuji, jak farář "Sváťa" Karásek hřímal svá mravoučná kázání o morálce zasněžených Kavčích hor. Dodnes si pamatuji, jak Táňa Fischerová vzhlížela s nábožným vytržením k oněm statečným moderátorům, jakými byli i Jolana Voldánová, Daniela Drtinová či současný ředitel České televize Jiří Janeček. Strávil jsem na té pláni tehdy čtrnáct dní. Mám je všechny ještě z té doby vyfotografované. Abych nezapomněl. A já nezapomínám.

Janeček jediný až docela nedávno pochopil, že romantismus "sametové" revoluce ze sychravé zimy 2000 měl za jediný účel - rozvrat televize a následnou plíživou privatizaci druhého, "uměleckého" programu České televize sjednocené "kulturní frontě". Ne ODS. Ta v tom hrála roli užitečného idiota. Symbolu dravého, bezcitného a nekulturního kapitalismu bez přívlastků, který nikdy nikomu nepřirostl k srdci. Symbolu namalovaného čerta na zdi. Důvod nebyl ovšem v záchraně neocenitelných kulturních statků programu, na který se skoro nikdo nedívá, ale v tom, že onen "arte" program ČT 2, který je ještě dnes svou nasládlou dramaturgií odporný i řadě jinak kulturních lidí, v sobě skrývá zlatý důl. Jeden kompletní digitální multiplex. Čili během několika nejbližších let osm televizních programů a dvacet rádií. Ano, za vliv na budoucí digitalizaci a jiné rozdělení trhu digitalizovaných médií se na zasněžené pláni solidárně sešla téměř celá kulturní fronta.

Game over. Prezident Klaus ve čtvrtek novelu zákona 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání a změně dalších zákonů podepsal. O revolučním využití druhého programu České televize onomu televiznímu Betlému v něm není nic. Zato zákon respektuje existenci multiplexu veřejné služby pro Českou televizi a Český rozhlas, danou zákonem o elektronických komuniakcích a změně dalších zákonů. To dává záruku rozvoje i do dalších let. Dává jasnou vizi strategického rozvoje. Dává jistotu rozhodování a investic ředitelům. Média veřejné služby mají dostatečně zvýšené poplatky. Mohou tvořit program. Mohou expandovat i do oblastí, o kterých mnoho lidí nemá tušení, že budou zanedlouho klíčová. A mohou začít být nebezpečná - ne "mocichtivým" politikům, ale komerčním rádiím a komerčním televizím, které dobře živí mnoho herců a hereček dabingem přihlouplých telenovel pro dav. Kšeft "v privátu" už se nemusí točit tak dobře. Podíl na trhu se změní, příjmy z rekalm, které Česká televize v té době už nebude mít narozdíl od poplatků, se změní též. K horšímu pro všechny komerční televize. To musí být smutek v některých odlehlých kancelářích Kavčích hor...

Janeček si do dneška přežívající nebezpečnost počínání svých bývalých kolegů není schopen připustit a bagatelizuje je poukazováním na řadu pozitivních změn, které se v televizi za jeho období udály. Může se mu to brzy vymstít.

Osvědčená revolucionářka Daniela Drtinová se pokusila "podat si" ještě tentýž den v pořadu Události a komentáře stávajícího ředitele Českého rozhlasu 2 - Praha Jiřího Vejvodu. S jednoznačným cílem - vymámit z něj přiznání, že za odvoláním jednoho neschopného či všehoschopného blonďatého chlapce od tlachavého mikrofonu stojí nějaký zakuklený temný politik. Nejraději by slyšela jméno současného premiéra, proti kterému je tato mediální intrika směrována... Neuslyšela. Že by nové dějství boje o mediální demokracii? Tentokrát v Českém rozhlase?

Líná a tučná kořist byla tehdy v zimě roku 2000 Česká televize. O etickém kodexu a etice pracovníků zpravodajství tehdy nemohlo být ani řeči, o morálce už vůbec ne. Po morálce televizního zpravodajství není ani vidu, ani slechu ještě dnes. Čtvrteční rozhovor Drtinové s Vejvodou to dokázal jasně. Za tiché tolerance ředitele zpravodajství Šámala. Stejnou pokřivenou morálku boje proti "vlivu stranických sekretariátů" teď hodlají dva poslední romantičtí hrdinové české politiky Karásek & Fischerová donést jako pochodeň zapalující ohně v srdcích i do podatelny rozhlasu. Stranický sekretariát vyhnívající Unie svobody se pokouší na sebe upozornit stejně diletantsky, jak diletantsky na sebe upozorňoval posledně. Připravte si spacáky...

Český rozhlas roku 2006 ale není Česká televize roku 2000. Barikády na Vinohradské třídě už nemá kdo stavět. Táňa Fischerová má v jedné věci pravdu. Jsme citliví na podobné praktiky, které připomínají minulost.

Autor je členem Rady Českého rozhlasu - budoucím příjemcem dopisu