16. 5. 2006
"Don't worry, be happy!""Být šťastný" jako slogan naší dobyImperativ "Buď šťastný!" se stal vůdčím heslem naší doby, varuje britský sociolog Frank Furedi v deníku Daily Telegraph. Ekonom Richard Layard, guru pro "pocity štěstí" v Labouristické straně, přesvědčil britskou vládu, aby podpořila jeho kampaň. Jeho požadavek, aby britská vláda poskytla finance na školení nových 10 000 terapeutů, kteří by občany instruovali, jak být šťastnějí, se líbí politikům, kteří nemají žádné nové nápady a myšlenky. Stalin, sám "budovatel štěstí", by s tím souhlasil. A konzervativci nejsou za labouristy v této věci zrovna pozadu. |
Nový šéf Konzervativní strany David Cameron vyhlásil, že vzdělání je "jedním z klíčů ke štěstí" a "štěstí" je jedním z "hlavních cílů vlády. Mnoho pedagogů s tím souhlasí. Dospěli k závěru, že je daleko lehčí pomoci dětem, aby se cítily dobře, než je naučit číst, psát a počítat. Je samozřejmě pravda, že peníze neznamenají štěstí. Jenže lobbisté pro štěstí argumentují nikoliv, že bychom měli hledat smysl života, ale že bychom měli být spokojeni s tím, co se nám nabízí. Tvrdí, že úsilí o stále větší prosperitu a hospodářský růst způsobuje, že jsme nešťastní. Argumentují, že kdybychom byli skromnější v tom, co chceme, byli bychom daleko šťastnější. "Neměli bychom uvažovat o tom, co je dobré k tomu, aby lidi měli peníze, ale o tom, co je dobré, aby byli lidé šťastní," řekl nedávno David Cameron. Všichni tito lidé nyní argumentují, že úsilí o zvyšování prosperity způsobuje, že jsou lidé nespokojení a nešťastní. Lidi vždycky usilovali o štěstí. Politikové vždycky doufali, že jejich politická iniciativa způsobí, že budou lidé šťastni. Ale štěstí se nepovažovalo za samoúčelný cíl. Učitelé doufali, že jejich studenti budou spokojeni s tím, co se od nich naučí, avšak neučili je aktivně tomu, jak být šťastný. Ti, kteří vyučovali morálním zásadám, vysvětlovali dětem rozdíl mezi dobrem a zlem, nevzdělávali je v tom, jak se mají cítit. Dnešní obrat směrem k ovlivňování vnitřního života lidí je motiován morální dezorientací a vyčerpáním všech politických myšlenek. Politikové bez představivosti, kteří si nedokážou rozhodnout, co je potřeba udělat - se rozhodují, že je pro ně pohodlnější učit lidi, jak se mají cítit. Ve skutečnosti nedokáží ani experti ani nějaká politika způsobit, aby se lidé cítili autenticky šťastní. Freud se vyjádřil možná tak trochu cynicky, když vysvětlil, že jeho cílem je "proměnit neurotickou mizérii v obyčejný pocit nešťastnosti". Ale to není problém. Dobrý život není vždycky nutně šťastný. Lidé jsou často ohledně okolností svého života nešťastní plným právem. Proto bychom měli pohlížet s podezřením na experty, kteří chtějí zkolonizovat náš vnitřní život. Podrobnosti v angličtině ZDE |