15. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 5. 2006

ROZHOVOR S POLITOLOGEM OSKAREM KREJČÍM

Volební kampaň má dva autory: politické strany a média

Pro týdeník SONDY se ptala Nataša Hyblerová
Ve své "Nové knize o volbách" nazýváte volby svátkem demokracie. Volby ale také slouží politice a zájmům politiků a jejich stran. Jsou voliči schopni rozeznat, kdy se volby mění v manipulaci mocenských elit? Mohou voliči svojí účastí opravdu ovlivnit svůj příští život?
Smyslem voleb je zajistit, aby výběr státníků byl závislý na občanské veřejnosti a zabránit tomu, aby si někdo natrvalo usurpoval moc. Onen druhý požadavek lze zajistit poměrně snadno - volby se konají pravidelně. Problém je s první částí požadavku. Předně z politické psychologie víme, že veřejnost je produkt masových sdělovacích prostředků. Středověký rybář u Třeboně či v měšťanosta v Olomouci těžko mohli tušit, jakou válku vedou francouzští králové. Až tehdy, kdy noviny přinesly většímu množství lidí najednou informaci o události, tito lidé událost zaznamenali. To z nich udělalo skupinu, která mohla zaujmout stanovisko. Jenže sdělovací prostředky nenosí jen informaci o události, ale i názor na ni.
Oskar Krejčí, foto Štěpán Kotrba
Aby volby fungovaly, musejí lidé přijmout základní pravidlo, že rozhodne většina či přesnější řečeno určitá podoba většiny. Toto pravidlo nikdy nejrůznějším elitám nevyhovovalo. Pochopily ale, že mají bezkonkurenční přístup k tomu, co formuje občanskou veřejnost - k médiím. A tak jsme všichni svobodni, ale jen někteří z nás vlastní televizní stanici. Nebo noviny. Nebo oboje. Silvio Berlusconi v Itálii, Vladimír Železný u nás nebo Pavol Rusko na Slovensku má - či donedávna měli - větší možnost podílet se na formování veřejnosti než odborář v továrně či na ministerstvu. A tuto svoji možnost využívá.
Prožíváme období oligarchizace demokracie. Podle mého názoru to rozhodně není nezvratný vývoj. Objevují se reálná témata politiky, která se týkají života každého člověka. Ať již jde o potřebu obhájit a rozvíjet sociální stát, nebo o přibližování se globálních problémů k prahům našich domů - ekologické problémy, migrace či, bohužel, válka jsou stále bezprostřednější. Životní zkušenost je to, co se vzpírá mediální manipulaci. Ta nás masově požene do voleb. A když ne do těchto, tak už do těch příštích určitě.
Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2002 věnovaly sdělovací prostředky neparlamentním stranám pouhé půl procento vysílacího času politických relací, čímž minimalizovaly jejich šance dostat se do Poslanecké sněmovny. Kolik procent aktivních voličů tak nezískalo své reprezentanty v pralamentu z odevzdaných platných hlasů? Dává volební systém poměrného zastoupení malým a novým politickým stranám stejné možnosti jako velkým stranám?
Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002 to bylo 12,4 % aktivních voličů, v předcházejících dvou volbách více než 11 %. Jedná se o hlasy, které voliči odevzdali stranám, jimž se nepodařilo překročit povinné kvorum pěti procent pro vstup do Sněmovny - tyto hlasy pak propadly. Propadly kvůli kvoru, nikoliv poměrnému systému. Obecně vzato je systém poměrného zastoupení vůči malým stranám velkorysejší než systém většinový. Zpravidla totiž přesněji zachycuje nálady veřejnosti - proto byl například u nás zaváděn za 1. republiky, aby umožnil zastoupení národnostních menšin. Obdobně se dá říci, že po roce 1989 byl v postsocialistických zemích zaveden proto, neboť bylo zapotřebí zastoupení co největšího množství názorových proudů v zákonodárném orgánu ve chvíli, kdy se ještě plně nezformovaly politické strany. Tato teze ale nebyla jasně formulována - daleko zřejmějším motivem byla snaha odlišit se od bývalého režimu, kde byl používán většinový systém.
Už v této odpovědi je ale skryt rozpor - co je zastoupení občanů a co politických stran?! Zpravidla se říká, že poměrný systém lépe ofotografuje mozaikovou podobu veřejnosti, odlišnosti individuálních a skupinových zájmů. Je to dáno tím, že ve většinovém systému ten, kdo hlasoval pro kandidáta, který získal byť jen o jeden hlas méně než vítěz, nemá v parlamentu svého zástupce - a vítěz v jednokolovém systému nemusí obdržet nadpoloviční množství odevzdaných hlasů. Což je menší přesnost než při systému poměrného zastoupení i při užití kvora. Jenže je tu problém: v poměrném systému mohou kandidovat pouze strany, hnutí a koalice - nikoliv nezávislí jednotlivci. Má v takovýchto podmínkách volič skutečnou možnost výběru? Většinový systém užívá malých volebních obvodů, kde může uspět i malá strana - byť ve celostátním měřítku prohrává. Každý volební systém má své klady a své zápory, a to i pokud se jedná o odraz názorů veřejnosti a zastoupení malých stran.
Ve své knize také připomínáte, že kampaň politických stran před volbami roku 2002 se soustředila na témata, která nevyžadovala žádná věcná řešení - přetřásala se zahraniční politika, "Benešovy dekrety", nákup stihaček Gripen. Rodinná a bytová politika, trh práce stály zcela stranou. Dnes je tomu opačně. Politické strany se chopily sociálních témat a masírují jimi voliče. Co tím vlastně politické strany voličům sdělují?
Kampaň v naší době má vždy dva autory: strany a média. Za ty první určila charakter letošní kampaně ODS svojí Modrou šancí. To je program, který se snaží poměrně přesně popsat některé cíle a prostředky. Materiál vyšel několik let před volbami, přitáhl pozornost a ostatní s ním polemizují. Vlajkovou lodí Modré šance je idea rovné daně. Propočty jejich ekonomických a sociálních dopadů jsou nesmírně zajímavé: ostatně, téma daní bylo první, kolem něhož se šlechta a měšťané vzepřeli vladařům. Takto se začala rodit demokracie.
Média ovšem ze stranických programů a výroků politiků vyrábějí svůj vlastní produkt, který proniká k občanské veřejnosti. Média zprostředkovávají pro většinu obyvatel vztah k politickým stranám. Stačily jeden či dva výzkumy naznačující možnost, že hlas pro Stranu zelených nepropadne, a všechna média se soustředila na tuto stranu. To není snaha manipulovat, alespoň ne vždy: noviny musejí vycházet denně, zprávy je nutné vysílat několikrát denně - a o čem se má pořád psát či mluvit? Každý nový námět je vítaný! Zájem se stupňoval a volební preference Strany zelených pak letěly strmě nahoru.
Něco jiného ovšem je, že některá velká média propagují jednu stranu a poškozují jinou. I to se děje běžně a netřeba se kvůli tomu zvlášť pohoršovat. Snad jen na veřejnoprávní média by měl být brán přísnější metr: tendenčním výběrem zpráv, jejich zabarvením, cíleným embargem, ale i vysílanou produkcí redakce publicistiky se až příliš často snaží ovlivnit atmosféru voleb a tím i jejich výsledek. Jsem upřímně přesvědčen, že Česká televize je z tohoto hlediska ostudou evropské žurnalistiky.

Rozhovoru bude publikován v čísle 20 Sond, týdeníku pro sociální otázky

                 
Obsah vydání       15. 5. 2006
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět
15. 5. 2006 Komunismus a ženy Věra  Říhová
15. 5. 2006 Občan a otevřená společnost Egon T. Lánský
15. 5. 2006 Českému Novákovi primitivní hospodské kecy v rádiu nevadí Jan  Čulík
15. 5. 2006 Pořad s Přenosilovou nelze brát vážně
15. 5. 2006 Tři věty paměti Jan  Zábrana
15. 5. 2006 Zelené novinky na Novinkách Milan  Daniel
15. 5. 2006 Dobré zprávy převažují Jiří  Pehe
15. 5. 2006 Závažné selhání reaktoru VVER1000 v Bulharsku Jan  Beránek
15. 5. 2006 V iDnes se zbláznili...?
15. 5. 2006 Volební kampaň má dva autory: politické strany a média
15. 5. 2006 Výzkumné záměry a rozvoj vědy v regionech Demeter  Krupka
15. 5. 2006 Prezident Veto Vít  Horák
15. 5. 2006 "Laický názor" moderátora na obrazovce ČT 24 Štěpán  Kotrba
12. 5. 2006 Satira v rozhlase je přípustná, ale tenhle pořad byl nevyvážený Jan  Čulík
13. 5. 2006 Není stížnost jako stížnost Josef  Bouška
12. 5. 2006 Unionistický stranický sekretariát Štěpán  Kotrba
15. 5. 2006 Opakovaný dámský gambit... Ladislav  Žák
15. 5. 2006 Čím kdo zachází... Pavel  Urban
15. 5. 2006 Tráva na škole ano, nebo ne? Josef  Vít
15. 5. 2006 Libuška ví vždycky všechno nejlíp... Štěpán  Kotrba
15. 5. 2006 Slovenská reforma zdravotnictví - inspirace pro Česko?
15. 5. 2006 Kolektivní maturity -- danajský dar ČSSD na rozloučenou Radek  Sárközi
15. 5. 2006 Jestřáb kontra hrdlička aneb čeští monarchisté Pavel  Kopecký
15. 5. 2006 Vysílání předvolebních spotů na obrazovce ČT
15. 5. 2006 O čem volby nebudou Kamil Vladislav Vaněk
15. 5. 2006 Na levici stále "blbo" Vlastimil  Balín
14. 5. 2006 Stávka hrozí kompletním uzavřením britských univerzit
13. 5. 2006 Při stávce univerzitních učitelů začíná jít do tuhého Jan  Čulík
15. 5. 2006 Cena za nejlepší práci v oboru bohemistiky
12. 5. 2006 Vědecký pokrok povede velmi brzo k prodloužení života
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

České volby v roce 2006 a povolební pat RSS 2.0      Historie >
15. 5. 2006 Volební kampaň má dva autory: politické strany a média   
9. 5. 2006 Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek Vít  Horák
5. 5. 2006 Předvolební násilí Oskar  Krejčí
30. 4. 2006 Odpovědnost za verbální šíření nenávisti Štěpán  Kotrba
30. 4. 2006 Stranické preference, volbní prognózy - jaký je v tom rozdíl? Štěpán  Kotrba
29. 4. 2006 Pražští mediální propagandisté mají strach Jan  Čulík
26. 4. 2006 Zelené naděje, růžové sny Jiří  Kouda, Milena Geussová
26. 4. 2006 Zelení: Posun hodnot Oskar  Krejčí
26. 4. 2006 Zelení: Nahoru a dolů Igor  Záruba
24. 4. 2006 Ty naše volby české... Jakub  Rolčík
3. 4. 2006 Podobnost předvolebních postojů a možné výsledky voleb Štěpán  Kotrba
1. 3. 2006 Joker Blonde v roce 2005 Irena  Ryšánková
23. 2. 2006 Sociální ekonomie a sociální podnikání jako nástroje politiky zaměstnanosti Václav  Novotný
22. 2. 2006 Zelené preference Oskar  Krejčí