16. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 5. 2006

Komunismus a genocida

Přiznávám, že jsem se zájmem čekal, zda bude po příspěvku Miroslava Prokeše následovat polemická reakce. Protože Pavel Urban rukavici zvedl, pokusím se jej pouze doplnit a vysvětlím panu Prokešovi, jak je to s genocidou a komunismem. Definice genocidy říká, že se jedná o vyvražďování určité skupiny lidí definovaných na základě etnika či rasy. Širší definice na základě trpkých zkušeností 20. století ovšem přidávají vyhlazování skupin definovaných politicky, nábožensky nebo kulturně.

I kdybychom se však drželi pouze té nejpřísnější definice genocidy, bude to přinejmenším u některých obětí komunistického režimu stačit.

Národnostní pronásledování sice nemělo v radikálně levicových diktaturách tak systematický charakter jako v nacistickém Německu, nicméně například pronásledování krymských Tatarů, Ingušů a Čečenců nebo systematické vyvražďování polských zajatců příslušníky NKVD během 2. světové války (u Katyně a jinde jich bylo postříleno na 25 tisíc) se do označení genocidy pohodlně vejde.

Stalin byl vedle řady jiných odpudivých vlastností rovněž přesvědčený antisemita, což se výrazně projevilo v době sovětsko-německých námluv koncem 30. let. Komunisté v Sovětském svazu zlikvidovali všechny nezávislé židovské organizace a zabavili jejich majetek. Židovští aktéři revoluce patřili k prvním obětem čistek. Koncem 20. let koloval v sovětském vedení vtip, kde byl Stalin přirovnáván k Mojžíšovi: Mojžíš vyvedl Židy z Egypta, Stalin z politbyra. Stalin dokonce chtěl zahladit židovské kořeny rodiny Uljanovových, aby "neznečistily" jméno otce ruské revoluce. Založení Birobidžanu na sovětském Dálném Východě vyhlášeného v roce 1934 za autonomní židovskou oblast představovalo pro sovětskou vládu prostředek, jak legálně deportovat Židy. V té době začaly i čistky ve státní správě a institucích. Sovětská média měla během 2. světové války a po jejím konci tendenci bagatelizovat vyvražďování Židů v koncentračních táborech, přičemž Stalin rozpoutal na konci 40. let novou antisemitskou kampaň, kdy tisíce Židů skončily v gulazích.

Pokud jde o komunistické masakry v Kambodži, zastavila je skutečně intervence vietnamské armády. Polský disident Adam Michnik kdysi prohlásil, že posledním stádiem komunismu je nacionalismus. Kambodžský nacionalismus byl již před nástupem Rudých Khmerů k moci zaměřen protivietnamsky. V Kambodži žila početná vietnamská menšina, často sociálně dobře zabezpečená, která se stala po příchodu polpotovců k moci terčem systematického teroru. Doktrína Rudých Khmerů byla nacionalistická, xenofobní a rasistická. Vietnamci stáli na prvním místě mezi nepřáteli Pol Potova vedení, dokonce předstihli i kapitalisty a imperialisty všeho druhu. Zprávy o masovém vraždění se nemohly utajovat příliš dlouho, zvláště, když kambodžské jednotky začaly vstupovat na vietnamské území a plnit pohraničí. Vietnam, který právě ukončil válku a odrazil americkou intervenci, si eskalaci konfliktu nepřál, nicméně 31. prosince 1997 došlo k přerušení oficiálních vztahů mezi Phnompenhem a Hanojí a o rok později ukončil kambodžské přepady rozsáhlý vietnamský útok, který území Kambodže od Rudých Khmerů z větší části vyčistil.

Pol Potův režim byl patrně nejhorší diktaturou 20. století a skutečným vyvrcholením totalitarismu. Celá země byla změněna v jeden hrůzyplný koncentrační tábor. Během necelých čtyř let zahynulo 1,5-3 miliony obyvatel ze 7,5-milionové Kambodže. Při vstupu Vietnamců na území Kambodže se nacházela třetina populace blízko smrti hladem. Polpotovci si nevedli tak důkladnou evidenci obětí jako nacisté a hromadné hroby se v tropické džungli ztrácí rychle -- z toho plyne velký rozptyl v odhadu obětí.

V čele režimu Rudých Khmerů stál Pol Pot, který ovládl komunistickou stranu v roce 1963. S komunismem se sblížil během studií ve Francii, kde působil v kambodžské sekci Komunistické strany Francie. Po zavraždění generálního tajemníka Revoluční strany lidu Khmerů Tou Samoutha (za tímto zločinem stál pravděpodobně sám Pol Pot), který se orientoval na spolupráci s Vietnamem, přesměroval Polpot hnutí na Čínu. Kambodža se měla stát pro Peking odrazovým můstkem pro vývoz maoistické revoluce. Po celou dobu trvání režimu Rudých Khmerů působilo v Kambodži 5 tisíc čínských poradců a Peking podporoval režim dodávkami potravin a zbraní.

Systém vytvořený kambodžskými komunisty byl vyvrcholením totalitarismu. V čele státu stála ANGKAR ("Organizace") nemající žádnou oficiální strukturu a tvář. Představovala nejvyšší a jedinou autoritu, které byli všichni povinováni absolutní poslušností. Jméno nejvyššího vůdce i celého vedení se pečlivě tajilo. Uctívání této organizace získávalo náboženské rysy. Například cizoložné páry se odsuzovaly k trestu smrti za zradu Angkar.

Masové vraždy nejdříve zasáhly vzdělané Kambodžany, kteří znali západní kulturu. Byla vysídlena města, život se měl odehrávat výhradně na úrovni vesnických komun. Stejně jako v nacistickém Německu byla i v Kambodži zužitkovávána mrtvá těla. Lidské ostatky považovali polpotovci za nejlepší hnojivo. Mrtvoly se proto často zakopávaly pod ovocné stromy. O situaci v Kambodži se díky soupeření sovětské a čínské formy komunismu mohli čeští čtenáři dovědět již záhy po pádu polpotovců v knize Bambusové poselství polského publicisty Wieslawa Górnického vydané u nás v roce 1983.

Dogmatické pokusy o rozbití tradiční struktury společnosti a vytvoření nového socialistického člověka měly zvlášť tragické důsledky v Číně v době tzv. "velkého skoku". Tento experiment začal v létě 1958 hromadným zakládáním lidových komun, které měly vymýtit poslední stopy individuálního vlastnictví a rodinného i soukromého života. Vše se stalo kolektivním -- majetek, práce i běžné úkony. Komuna poskytovala zdarma jídlo, oděvy a předměty osobní spotřeby. Rychle následovalo zhroucení značné části zemědělského a průmyslového sektoru (venkov se totiž měl stát producentem těžkého průmyslu ve stylu "malá vysoká pec do každé vesnice"). Následoval velký hladomor, který si podle střízlivých odhadů vyžádal 30 milionů obětí. V roce 1966 se Mao Ce Tung odhodlal upevnit pošramocenou pověst vyhlášením tzv. "velké kulturní proletářské revoluce", během níž zahynulo v čistkách na 8 milionů domnělých i skutečných odpůrců.

Radikální levicové diktatury se co do rozsahu násilí, zvůle a destrukce s těmi radikálně pravicovými mohou plně rovnat a po pravdě řečeno, je vzhledem k počtu obětí spíše překonávají. Jen v Sovětském svazu a Číně jde o desítky milionů zmařených lidských životů. Tyto zločiny jsou velmi dobře popsány ve stovkách historických prací podložených fakty a osobními svědectvími.

                 
Obsah vydání       16. 5. 2006
16. 5. 2006 Pentagon donucen zveřejnit videozáznam z 11. září
16. 5. 2006 "Být šťastný" jako slogan naší doby
16. 5. 2006 Domácí učitelé z třetího světa vyučují americké studenty na dálku
16. 5. 2006 Po oktávách let Vít  Slíva
16. 5. 2006 Snižování daní nevede k zvýšení státních příjmů
16. 5. 2006 Zahraničně-politická témata v českých volbách 2006 Jiří  Pehe
16. 5. 2006 "Kolaborant Palata" - Psovi psí smrt? Jan  Čulík
16. 5. 2006 Salon kritického myšlení, Litoměřice
16. 5. 2006 Jeden z vynálezců internetu bude přednášet v Glasgow
16. 5. 2006 Racionální volič a labilní respondent Jan  Punčochář
16. 5. 2006 Komunismus a genocida Milan  Černý
16. 5. 2006 Maturity z logického a systémového myšlení Miroslav  Prokeš
16. 5. 2006 Prezident a zákony
16. 5. 2006 Cibulkův pořad Jak to vidí dával slovo hostu
16. 5. 2006 Ondřej Fér se vrátil k svému francouzskému jménu
16. 5. 2006 Považujete teroristické útoky za reálnu bezpečnostnú hrozbu pre Slovensko? Oskar  Krejčí, Mario  Nicolini
15. 5. 2006 Českému Novákovi primitivní hospodské kecy v rádiu nevadí Jan  Čulík
15. 5. 2006 "Laický názor" moderátora na obrazovce ČT 24 Štěpán  Kotrba
16. 5. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. -- 30. dubna 2006
15. 5. 2006 Televize bez Šterna
15. 5. 2006 Dobré zprávy převažují Jiří  Pehe
15. 5. 2006 Závažné selhání reaktoru VVER1000 v Bulharsku Jan  Beránek
14. 5. 2006 Fukuyama: Čemu dnes čelí svět
15. 5. 2006 Výzkumné záměry a rozvoj vědy v regionech Demeter  Krupka
15. 5. 2006 Volební kampaň má dva autory: politické strany a média
15. 5. 2006 Občan a otevřená společnost Egon T. Lánský
12. 5. 2006 Satira v rozhlase je přípustná, ale tenhle pořad byl nevyvážený Jan  Čulík
12. 5. 2006 Unionistický stranický sekretariát Štěpán  Kotrba
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006