Není tedy "jediným zdrojem". Z těch známějších mohu uvést například Solženicinovo Souostroví Gulag. Možná o něm pan Prokeš už slyšel. Komunisté (a nacisté) samozřejmě nebyli jediní, kdo dělali a dělají podobné věci.

Podstatné je, že s jejich vítězstvím se poměry v tomhle směru zpravidla zhoršily. Carské Rusko mívalo své hladomory. Jejich oběti se však počítaly na desetitisíce, nikoli na miliony, jako za Lenina a Stalina. Těch pár stovek popravených a umučených československých "velezrádců" z Gottwaldovy pětiletky vypadá jako detail v porovnání s některými jinými soudobými masakry.

Ale srovnávejme srovnatelné. Kolik lidí bylo v této zemi popraveno z politických důvodů v letech 1776 -- 1938 ? Vyloučíme-li válečné zločince, kolik bylo v padesátých letech (i později) politických vězňů v Československu, Maďarsku, Východním Německu a kolik v Německu západním, Belgii či Dánsku ? Kolik jich bylo ve Francii, která v padesátých letech vedla "horké" války v Indočíně a v Alžíru?

V čem je tedy rozdíl oproti nacismu? Komunismus nebyl biologicky rasistický, "dobré" a "špatné" lidi rozlišoval podle jiných kritérií. (Pro oběti a leckdy i jejich rodiny to ovšem často vyšlo nastejno.) Tato kritéria nikdy nebyla uplatněna s tak důslednou pseudovědeckou exaktností, jako norimberské rasové zákony. Nacismus byl poražen ve válce a nedostal tak šanci na svého Chruščova. Nic z toho podle mě nezakládá morální povinnost "mluvit" s komunisty, pokud s neofašisty mluvit nehodláme.

Ostatně zakladatelem fašismu nebyl Hitler, ale Mussolini. Italský diktátor byl agresor, ale vyhlazování bezbranných lidí neměl v plánu. Předválečná Itálie nebyla rasistická (v řadách fašistické strany udělal kariéru nejeden žid) a svoboda slova nebyla horší, než v Husákově Československu. Nevím, jak to dnes vypadá na české krajní pravici. Ale dejme tomu, že je zde strana, která se hlásí k Mussolinimu a Hitlerův holocaust odsuzuje jako "úchylku". Jsme ochotni takovou stranu pokládat za standardní a demokratickou?

Často bývá také argumentováno "zneužitím dobré myšlenky". Zneužít se dá každá ideologie, to je pravda. Problém je, že komunistická myšlenka byla "zneužita" všude tam, kde zvítězila. (Nejde zdaleka jen o někdejší Sovětské Rusko, resp. SSSR a jeho satelity.) Máme tedy právo očekávat že ti, kteří se k této myšlence nadále hodlají hlásit, se od období "zneužití" distancují ještě nekompromisněji, než antikomunisté. Bylo by logické, kdyby to, co ostatní označují jako "komunistický režim", považovali "opravdoví komunisté" z hlediska vlastní ideologie za naprosto nelegitimní. Ničeho takového jsme se ovšem od KSČM nedočkali. Její kritický postoj k minulosti se nese v duchu "dělaly se chyby, někdy možná i zločiny, ale mělo to i své pozitivní stánky". Za těchto okolností má požadavek antikomunistů na zákaz komunistické strany svoji logiku (jestli je rozumný, je jiná otázka). Kdo nám zaručí, že tahle strana coby vládnoucí neobnoví koncentráky, pokud se ukáže, že oněch "pozitivních stránek" bez nich nelze v praxi dosáhnout ?

Nevím, kolik mladších lidí uvažuje v Prokešem popsaném duchu ("Jestli tohle [normalizační režim] bylo horší nebo aspoň stejné jako za nacismu, pak ten nacismus musel být (musí být) celkem brnkačka -- a neotravovali by nás židáci ani cikáni nebo buzny".) Setkal jsem se s lidmi, kteří za komunistu označovali každého, kdo se jim nelíbil, ale ti patřili vesměs ke starší generaci. Jinak se nezdá, že by KSČM byla vhodným "viníkem" problémů dlouhodobě nezaměstnaných či učňů. Ti mají dnes mnohem lepší cíle a výše uvedené srovnání komunistům v jejich očích asi moc neublíží. Koneckonců židi ani buzny nás za Husáka opravdu neotravovali. Byť patrně nešlo o rasismus, ale pouze o vedlejší efekt jednoty huby a kroku.

V každém případě, pokud je někdo členem strany, která se hlásí k třídní nenávisti či k třídnímu boji (v Marxově případě to vyjde nastejno), pak jeho protest proti "politickému rasismu" vypadá dosti nevěrohodně. Buď neví, o čem mluví, nebo předpokládá totéž u svých čtenářů či posluchačů.