To konstatoval Henry Hyde, republikánský kongresman a předseda amerického parlamentního výboru pro mezinárodní vztahy. Argumentuje, že Spojené státy mají nyní tak obrovskou moc, že nejsou schopny poznat, kdy jejich politika nefunguje. Především se to podle něho týká Iráku. Zastává názor, že americká představa, že je možno po světě vyvážet demokracii, je hluboce chybná a nebezpečná. "Neexistují důkazy, že by kdokoliv byl schopen vést ze zahraničí revoluce, které vyvoláme. Daleko spíše destabilizujeme přátelské i jiné země, vyvoláme chaos a poskytneme moc jasným nepřátelům, než že bychom zajistily výsledky, nápomocné našim zájmům a naší bezpečnosti."

Je jasné, pokračuje autor, že americká okupace Iráku je téměř ze všech hledisek katastrofou, pro irácký lid i pro americkou zahraniční politiku. A lidé už začali kritizovat imperiální logiku, která vedla k invazi do Iráku. Jedním příkladem je výše citovaný nedávný Hydův projev, jiným je nová kniha Francise Fukuyamy After the Neocons (Po neokonzervativcích), která je ostrou kritikou Bushovy zahraniční politiky a školy myšlení, na níž je založena.

Irácká válka byla odloženým důsledkem studené války a triumfalistická mentalita, jíž byli naplněni neokonzervativci, nakonec Spojené státy svedla. Ale triumfalismus je nebezpečný. Amerika ještě sklidí bouři za to, že to v případě Iráku tak přehnala.

Amerika je nyní tak katastrofálním způsobem a tak intenzivně angažována na Blízkém východě, tento region je její globální prioritou, že začala ignorovat všechny ostatní části světa. Nesleduje vývoj ve východní Asii, která bude v dlouhodobé perspektivě pro zájmy USA daleko důležitější než Blízký východ. Irácké dobrodružství tak bylo velmi chybnou interpretací globálních trendů i jejich dopadu na USA.

Šíření představy, že je nutno vést válku proti terorismu a že to je hlavní součástí americké zahraniční politiky, nemá nic společného s hrozbou od al Kajdy, kterou Bushova vláda vždycky silně přeháněla, jak to dokazují události posledních čtyř a půl let. S výjimkou občasného jednorázového teroristického atentátu nebyla al Kajda nikdy pro Spojené státy hrozbou. To, že boj proti al Kajdě učinil Bush ústředním tématem americké politiky, znamenalo, že se jeho vláda pokusila zmobilizovat americké veřejné mínění tak, aby podpořilo neokonzervativní politiku.

Hyde ve svém projevu hovoří o novém, dosud "nevzniklém" světě a o celé řadě "konkurentů USA", kteří se připravují vstoupit na scénu. Má absolutně pravdu. Svět v současnosti prochází monumentálním procesem změn. Do deseti let budou možná Spojené státy pouze druhou největší ekonomikou na světě, po Číně, a jejich podíl na světové výrobě se s vzestupem Číny a Indie bude systematicky zmenšovat. Amerika už nebude moci poručníkovat svět tak, jak si to přejí neokonzervativci. Zabrání jí v tom jiné země, zejména Čína, a také bude pro USA stále nezvládnutelnější financovat vojenské a diplomatické náklady jediné světové supervelmoci.

Hyde varoval před iluzemi, jaké plodí triumfalismus a varoval, že bychom neměli předpokládat, že budoucnost bude pokračováním dneška.

Svět se v nadcházejících dvaceti letech nebo ještě dříve radikálně promění. Málokdo si to uvědomuje. To, že je Bush posedlý Irákem, Blízkým východem a islámem, znamená, že nedokáže pochopit hlubší síly, které nyní mění tento svět. Je posedlý snahou realizovat a využívat dočasný status USA jako světové supervelmoci. Takovýto krátkozraký pohled může jen urychlit úpadek USA jako světové supervelmoci. A tento proces už začal.

Podrobnosti v angličtině ZDE