Nabyl jsem tedy dojmu, že se mne někdo v týdnu, který tak symbolicky vyvrcholil filipojakubskou nocí, snažil vyděsit čarodějnicemi komunismu a uspořádat na ně opravdový hon. Jako každý hon na čarodějnice je i tahle mediální štvanice postavena na kalkulaci s lidskou hloupostí a závistí a stojí za ní mocenské a hmotné zájmy konkrétních lidí.

Zavrženíhodný a zločinný režim mi dal mimo jiné i neméně zločinnou a zavrženíhodnou maturitní zkoušku a tedy i úplné středoškolské vzdělání zločinné a zavrženíhodné jakbysmet. Jeho zrůdnost mohu doložit i tím, že jsem byl v rámci základů fyziky poučen o účincích radiace ve vztahu k vzdálenosti a času. Když jsem se tedy dozvěděl o výbuchu v Černobylu (věděl jsem to už 27. dubna, jako každý, kdo se jen trochu zajímal o to, co se děje kolem), zůstal jsem ve vztahu ke své osobě rodině i vlasti celkem klidný. O to více mi bylo líto lidí na místě.

Rovněž jsem věděl, že havárie jaderných elektráren jsou přímým důsledkem jejich výstavby, protože poruchy nejrůznějších zařízení jsou prostě přirozenou součástí jejich existence. Byly mi známy problémy s jadernými elektrárnami v USA i Francii a Velké Británii, podrobně jsem znal kauzu Jaslovské Bohunice, věděl jsem o odmítnutí jaderné energetiky v Rakousku a měl jsem celou řadu dalších informací, které jsem nezískal poslechem tehdy štvavých vysílaček (nyní ČRo 6), ale prostou četbou Technického magazínu a jiných zločinných a zavrženíhodných tiskovin.

Prostě jsem se díky elementárnímu fyzikálnímu vzdělání neměl čeho bát. Naprosto chápu antijaderný řev těch, kteří žijí a hlavně profitují z uhlovodíkových energetických zdrojů a na svou propagandu mají plné právo. Stejně jako chápu právo medií lhát o tom, že jaderné zařízení a havárie rovná se komunismus. Srovnejte si to s Leninem, který tvrdil, že sověty a elektrifikace rovná se Sovětský svaz. Já mám zase plné právo zůstat v klidu.

Stejně mě nevyděsili ani chobotnicí Janstou. Nejde jen o to, že ho znám ještě déle, než Jan Mládek. Jde o to, že po přečtení přehledu jeho zásluh jsem si řekl jediné - "šikovný chlapec". Pokud totiž dokázal zařídit jen polovinu z toho, co mu předhazují, pak bychom si takového muže měli vážit.

Nechci vůbec hodnotit, pro koho to zařídil nebo proč, zač a jak to zařídil. Podstatné je, že to zařídil. Tedy pokud média nelžou. V souladu s básní Edison zločinného a zavrženíhodného básníka Nezvala si totiž myslím, že... tisíce lidí říkalo, že by se to mělo zařídit, ale Jansta to zařídil.... Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že něco doopravdy zařídit, dosáhnout nějaké reálné změny, je pocit opravdu k nezaplacení, jak nás učí reklama na MasterCard. A z vlastní zkušeností také vím, že Ducháčků, kteří to zařídí, není nikdy dost. Trochu mne mrzelo, že v médiích nebylo nic o tom, že mi Jansta jednou zařídil lístky na hokej, ale nikdo není dokonalý...

Nepolekal mne ani útok na poslance Dolejše. Dalo se to čekat. Vždyť přece žijeme v zemi, která má zločinnost, zavrženíhodnost a nelegitimnost komunismu upravenou zvláštním zákonem. Co na tom, že je to časově omezené. Stejně platí, že každý komouš může za to, že je komouš a patří mu ýbršvunkem pres držku. Propagace komunismu je dokonce trestný čin, takže chůze komunistického poslance přes veřejné prostranství je vlastně chování hodné spravedlivého hněvu lidu. Měl jít kanálem...

Více mne děsí to, že se najednou tenhle útok hodí do krámu těm, kteří přijímali bohumínské usnesení... Halasný pokřik z Lidového domu, který je dlouhodobě reálnou baštou antikomunismu a jehož poslanci jsou podepsaní pod zákonem proti komunismu stejnou měrou jako ti ostatní, je něco, čemu nerozumím. A když něčemu nerozumím, tak se toho tak trochu bojím. Že někdo mlčí, když si uvědomí, že přijal zákon, který i když útok na komunistu nelegalizuje, tak ho činí minimálně morálně ospravedlnitelným, tomu rozumím. Ale že někdo hlasuje pro nějaký zákon a pak křičí, co že to z něj povstalo za hrůzu a obviňuje všechny kolem sebe, to je skutečné chucpe. A největší hrůza je, když takhle řvou ti, co byli aktivními soudruhy nejen v KSČ, ale i v KSČM... O jiných aktivitách ani nemluvím.

Pokud bude část sociální demokracie tak principiálně a zároveň přitrouble antikomunistická, potud bude legitimizovat hrubý antikomunismus z pravé strany včetně otevřené agrese. Platí totiž poučka režiséra Stanislavského, že pokud v prvním dějství visí na kulisách puška, nejpozději ve třetím dějství z ní někdo vystřelí.

Puška v podobě zmíněného zákona a jiných politicko morálních eskapád visí na kulisách už drahně let. A kdy jindy jdeme v politice do finále hry než pár týdnů před volbami... A navíc v těch letošních se bude lámat chleba zcela zásadně a na hodně dlouho.

Každý poslanec, který nebyl proti antikomunistickým právním úpravám, si může s hrdostí říci, že jeho postoj začíná nést své ovoce. Může to házet na kohokoliv, nejlépe na televizi a výchovu v rodině, ale o jeho přispění ke kopancům do Dolejšovy tváře není pochyb. Jsou to zároveň kopance do tváře demokracie. Tím největším kopancem je ovšem zákon o nelegitimnosti komunistického režimu sám o sobě. Je prostě sám zločinný a zavrženíhodný. Z a z.... nebo jenom bzzzz ??! Možná je čas v našem právním řádu trochu uklidit.

Při pohledu na televizní obrazovku, na které defilovaly události prvního květnového dne léta Páně 2006, pokládám za nutné dodat ještě pár slov.

Nebojím se návratu komunismu po sametové revoluci, stejně jako jsem se nebál po Černobylu radioaktivity. A to ze stejného důvodu. Je to příliš dávno a příliš daleko. Rozumím antikomunistům na Letné, stejně jak komunistům u fontány. Nikdo z nich se nemůže vzdát své minulosti.

Při pohledu na jejich věk, který zaslouží úcty, je zřejmé, že nejen subjektivně, ale i objektivně jejich úvahy patří spíše minulým událostem, činům, slovům, myšlenkám a snům. Jejich pozice jsou nesmiřitelné, ale jejich životy si byly často podobné a tvořily vzájemně neoddělitelné dvě strany jedné mince, dvě neméně strašné tváře jedné doby.

Doby, která dávala morální oprávnění likvidovat osudy těch druhých ve jménu nějakého vyššího národního, všelidového nebo dokonce internacionálního blaha. Lidé z Letné i od Křižíkovy fontány o tom vědí své a naprostá většina z nich má natolik trpké zkušenosti, že by se do budování nějakého vyššího blaha nepustili ani kdyby mohli.

Čeho se trochu bojím? Že jsme svědky toho, že v rámci jakési prapodivné politické korektnosti znovu otevíráme cestu k moci těm, kteří takové zkušenosti nemají. Nevarujeme dost před opakováním tohoto experimentu prostřednictvím těch, kteří jsou nedotčení strašnými důsledky sociálního inženýrství...

Možná, že si myslíte, že tím chci upozornit na to, že policisté zmydlili pracovnici úřadu vlády a zdůvodnili to tím, že rušila ty spořádané hodné neonacisty. Ne, to opravdu ne. To je folklór, který se opakuje každoročně a vyplývá z přirozené sympatie policistů k pořádku, panujícímu v řadách neonacistů a neméně přirozenému odporu k tradičnímu chaosu mezi těmi, kteří neonacisty nejsou.

Navíc, když mlátím ženu, říká si policista, tak vlastně dokládám před Evropou, že u nás mají ženy rovné příležitosti. Takže je to vlastně takový gender happening. Ale myslím, že na politiku této země to nebude mít velký vliv.

Mám na mysli to, že ODS, která tak horlivě aspiruje na vládu v této zemi, říká, že její prvomájové aktivity nejsou v žádném případě připomínkou Svátku práce, ale standardní předvolební kampaní. Pokud si naše potenciální budoucí elita myslí, že se má za oslavy Svátku práce stydět, tak se dá čekat, že to po svém vítězství bude očekávat i od nás. A to by jí hlasy přidat asi nemělo...

Karel Hynek Mácha to měl v každém případě při definici prvního máje o hodně snazší...