Posluchač: Domnívá se panel, že v Iráku už vznikla občanská válka a že bychom měli nyní stáhnout své vojáky?

Moderátor: Jak se vyjádřil bývalý konzervativní stínový ministr zahraničí Michael Ancram. Sire Jeremy, vy jste se také vyjádřil, asi před měsícem, že v Iráku už probíhá na nízké úrovni občanská válka?

Sir Jeremy Greenstalk: Neměli bychom se hádat o slovíčka, jestli v Iráku probíhá či neprobíhá občanská válka. Myslím, že na tom nezáleží. Já si osobně myslím, že by britská vojska neměla být stažena. Pokud v Iráku existuje šance, že by vládu mohla převzít místní administrativa a mohla by začít jednat kompetentně. Tato šance ještě existuje. Myslím, že tam všechno jde špatně. Vím, že násilí převládlo ve dvou velkých částech Iráku. Není to občanská válka v klasickém slova smyslu. Avšak dochází k zabíjení civilistů ve velmi strašlivé míře. Polovojenské jednotky a místní váleční magnáti organizují to zabíjení. Iráčtí politikové se stali nesmírně sektářskými. Avšak iráčtí lidé jako celek, když se sejdou a když o tom hovoří, chtějí, aby demokratický režim zvítězil. Nechtějí, aby jim vládla sekta, a chtějí, aby se Irák nerozpadl.

Moderátor: Jak na základě této analýzy usuzujete, zda jde politický proces v Iráku kupředu nebo nazpět? Což je vaše hledisko pro to, zda by britská vojska měla zůstat, anebo odejít.

Sir Jeremy Greenstalk: No, v Iráku je teď docela velká míra svobody projevu. Jsou tu průzkumy veřejného mínění. Vychází více než 200 deníků.

Moderátor: Ale veřejné mínění chce, aby západní vojska odešla.

Sir Jeremy Greenstalk: Ano, Iráčané chtějí, aby západní vojska odešla, ale nechtějí, aby zůstali v rukou té druhé sekty. Takže v té věci zastávají dost schizofrenní postoj. A ve skutečnosti chtějí více než co jiného slušný život pro své rodiny a rozumnou míru bezpečnosti. Přijmou současný kompromis, pokud to povede k něčemu lepšímu. Ale jsou situací stále více deprimováni.

Lord Heseltine: Myslím si, že je to nesmírně obtížná otázka. I pro člověka jako já, který zastává názor, že invaze do Iráku byla jednou z nejdramatičtějších chyb za celý můj politický život. Myslím, že jsme byli podvedeni. Vedoucí představitelé v Británii a v USA se předem rozhodli, že napadnou Irák bez ohledu na OSN (dlouhý potlesk) a myslím si, že teď je to dilema docela jednoduché. Jakmile jsme tam jednou přišli, což jsme dělat neměli, stali jsme se nyní součástí celého problému. Tím, že tam jsme, situaci zhoršujeme. Ale jestliže odejdeme, situace se bezpochyby ještě více zhorší. Takže už neexistuje správné nebo lehké nebo slušné řešení. To je součástí mé kritiky, proč jsme invazi do Iráku neměli nikdy provést. Protože každý, kdo měl o Iráku alespoň ty nejzákladnější informace, věděl, že Saddám Husajn je tyran, nicméně držel pod pokličkou historicky neřešitelný konflikt. Tři různé etnické kmeny.

Moderátor: Představte si na okamžik, že jste britským premiérem s odpovědností. Co byste udělal. Řekl byste: Počkáme a uvidíme? Anebo byste- jak říká Michael Ancram -- požadoval, aby britská vojska z Iráku odešla?

Lord Heseltine: Je tak lehké na tu otázku odpovědět, když nejste premiérem. A to je neodpovědné, odpovědět na tuto otázku, i když tento pořad je důležitý. Takže já bych na tuto otázku nechtěl odpovědět, dokud bych nedostal plné a podrobné informace o interní situaci v zemi. A ty informace já nemám. Já čtu noviny a jestliže chcete být plně informováni, doporučuju: nečtěte noviny. (Smích)

Jack Dromey: Já jsem invazi do Iráku nepodporoval. Ale asi jsem jako mnoho lidí dnes tady v publiku, že jsem tak nějak doufal, že to nějak dopadne dobře. Říkám to, protože si vzpomínám, jak v sedmdesátých letech přijeli do Británie dva iráčtí odboráři a vykládali nám ty opravdu děsivé příběhy. Manželka jednoho z nich byla znásilněna, druhý měl dva bratry, kteří byli zastřeleni. A Saddam byl takové monstrum, že jsem si říkal: tahle akce není moudrá, ale doufám, že z toho vznikne něco dobrého. Musím říci, když dnes pohlédneme zpět, je možná jen jediný závěr. Byla to válka bez ospravedlnění. Byla to válka bez plánu pro mír, který měl po ní následovat. Byla to válka, která posílila sektářské rozdělení Iráku a rozhádanost v regionu. A je to válka, která vyvolává terorismus. Nemyslím, že by bylo lehké odtamtud rovnou utéct, ale na druhé straně si myslím, že musíme plánovat brzké stažení britských vojsk z Iráku. Když už pro nic jiného, že je nutno vyslat signál těm hádajícím se iráckým politikům, kteří se ještě, čtyři měsíce po volbách, nedohodli na složení vlády. A z celé věci musíme přijmou hluboké poučení. Z toho, co se stalo v Iráku. Nikdy jsme neměli jít za Georgem Bushem do Bagdádu. (Potlesk).

Sarah Bradford: Myslím, že si Bush a Blair měli přečíst historii. Pokaždé, když Britové vyslali vojenskou expedici do Iráku, byla to naprostá katastrofa. Totéž platí o Afghánistánu. Myslím, že oni historii neznají a je jim to jedno. Byli by moudřejší, kdyby ji znali. (Potlesk).

Moderátor: Lord Heseltine řekl, že je přesvědčen, že Bush a Blair se rozhodli provést invazi do Iráku bez ohledu na OSN. Vy jste tam byl, v tu klíčovou chvíli. Vyplývá z důkazů, že analýza lorda Heseltina je správná?

Sir Jeremy Greenstalk: Většina v Radě bezpečnosti OSN by byla proti válce, kdybychom požádali, aby se o tom hlasovalo. O tom není pochyb.

Moderátor: A existovalo rozhodnutí napadnout Irák už předem?

Sir Jeremy Greenstalk: Spojené státy se zjevně už předem rozhodly, že invazi provedou, když to nepůjde vyřešit nějak jinak. Britský premiér chtěl najít nějaký jiný způsob než válku, pokud by to bylo možné. Ale rozhodl se, že podpoří USA, pokud to možné nebude. Ale OSN jednalo proti vlastním rezolucím a Rada bezpečnosti prohlásila, že je Saddám Husajn vinný, tři nebo čtyři měsíce předtím, než válka začala.

Lord Heseltine: Ano. Seděl jsem na schůzi v Londýně. Dvě stě důležitých lidí. Poslouchal jsem amerického emisara Richarda Holbrooka, významného činitele ze Senátu. A ten nám říkal: Z OSN si nic nedělejte. K invazi dojde. A to bylo v listopadu. K invazi mělo dojít v březnu.