Od dob Karla Čapka se domácí politice vyčítá, že je politikařením; prosta vznešenosti a myšlenek. Tak horké to zas nebude. V poslední době se přece prosazuje praktické zkoumání filozofické teze, že čas neexistuje, čehož následkem cizí politologové v nadsázce hovoří o tom, že ČR je největší nevládní organizací. Důležitý příspěvek v boji proti "ngouismu" snad přinesl víkendový kongres Občanské demokratické strany. Staronový předseda vlády a nyní též ODS potvrdil své postavení a sebevědomím září. Najednou připomíná nedávné chování svého největšího soka, Jiřího Paroubka, jehož se zapřísáhl zdolat a jemuž do značné míry vděčí za absenci protikandidáta.

Vím, že v tomto projevu se ode mě právem očekává osobní krédo, osobní závazek, vytýčení osobních priorit. Možná nějaký vtípek, za vlasy přitažená přirovnání, pak trocha pohlazení po hlavách po mém tvrdém a poctivém včerejším vystoupení, špetka pokory a sebereflexe, úsměv pro kamery, pochvala, poděkování.

Přesto mi nicméně dovolte ještě před vlastním předvolebním projevem krátké zastavení u politické diskuse. Jsem rád, že proběhla. V opačném případě bych si musel myslet, že ODS je mrtvá, sterilní strana.

Poté co Mirek Topolánek ohlásil, že při třetím pokusu hrozí selhání nelevicových poslanců a že kvůli obavy o své bydlo mohou někteří podpořit vládu ČSSD+KSČM, může mít veřejnost velké obavy ze smysluplnosti voleb a celého demokratického systému v ČR. Věděli jsme až dosud, že poslanci si od huby své prebendy rozhodně neodtrhnou, ale mohli jsme doufat, že se pasou na našich daních kvůli tomu, aby hájili aspoň základní programové body, kvůli nimž jsme je volili do Sněmovny. Dnes vznikla obava, veřejně a v zásadním kontextu přiznaná premiérem, zda politický vývoj v ČR není dán víc než volbami rodinným rozpočtem poslanců a jejich opulentní životosprávou. Předseda Strany zelených nasadil všemu korunu, když dnes v Otázkách Václava Moravce jen tak beze všeho navrhl, aby ODS zkorumpovala své poslance tím, že jim nabídne nezměněné kandidátky do příštích voleb.

Původně jsem měl nachystanou téměř sváteční úvahu o našem polistopadovém směřování, některých našich lehce dekadentních manýrách, národních zlozvycích, u nichž se už nemůžeme věčně vymlouvat na čtyři desetiletí komunistické totality, zacyklovávajících se debatách, a podobně. Ale k věci.

Autor je poradcem prezidenta republiky

Šiesteho novembra sa uskutočnili piate prezidentské voľby v postsovietskom Tadžikistane. Emomali Rachmonov nenechal nikoho na pochybách a tieto voľby vyhral. V úrade, v ktorom je od roku 1992, bude legálne minimálne do roku 2013, prípadne do roku 2020. Lenže Stredná Ázia -- zvlášť Tadžikistan, kde je ešte cítiť dôsledky občianskej vojny -- má svoje špecifiká. Môže to byť dlhšie, ale aj kratšie.

Vo voľbách mal Rachmonov štyroch protikandidátov. Olimdžon Boboev zo Strany ekonomických reforiem získal niečo vyše sedem percent hlasov. Predstaviteľ Agrárnej strany Amirkul Karakulov presvedčil okolo šesť percent a zástupca komunistov Ismoil Talbakov rovnaké množstvo voličov. Najmenej si na svoje konto pripísal Ismail Gaffarov zo Socialistickej strany, necelé tri percentá. No a staronový prezident dostal pri deväťdesiatjedenpercentnej voličskej účasti vyše sedemdesiatšesť percent hlasov. Nebolo to žiadne prekvapenie.

Európski komentátori sa po voľbách do amerického Kongresu, v ktorých zvíťazila Demokratická strana, zamerali na očakávané zmeny v zahraničnej politike Spojených štátov. Demokratická väčšina v Kongrese však môže priniesť výrazné zmeny aj v domácej ekonomickej a sociálnej agende. Niektoré z očakávaní zhrnul Dean Baker z think-tanku Center for Economic and Policy Research (Centrum pre ekonomicko-politický výskum).

Komunistický svaz mládeže napadl žalobou rozhodnutí ministerstva vnitra z 12.10. 2006 o rozpuštění KSM.

KSM zaslal žalobu současně Nejvyššímu soudu a Městskému soudu v Praze, protože se domnívá, že ho ministerstvo nesprávně poučilo o tom, k jakému soudu a v jaké lhůtě má opravný prostředek podat. Obává se, aby nezmeškal lhůtu pro podání žaloby. Po původně velmi širokých výtkách ministerstvo nakonec zúžilo důvod rozhodnutí na to, že KSM podle svého programu stojí na straně úsilí o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení společenským.

Angličtí univerzitní studenti vypracují chartu studentských práv, která bude obsahovat to, co očekávají od vysokých škol, jimž nyní platí 3000 liber ročně. Mimo jiné chtějí, aby se jim učitelé víc věnovali.

V českých kinech se objevil podivný film Nepříjemná pravda. Jejím autorem i hlavním protagonistou je přední americký politik Al Gore, který se v roce 2000 ucházel o nejvyšší úřad v USA v souboji s Georgem W. Bushem. "Bývalý budoucí prezident Spojených států".

Proč podivný film? Nejedná se totiž ani o hraný film ani o klasický dokument. Na plátně se promítá brilantní přednáška doplněná spoustou grafů, tabulek, obrázků i sugestivních videoklipů, popisujících devastaci přírody naší planety.

Nepříjemná pravda. An Inconvenient Truth, dokument, USA, 2006, 100 min. Režie Davis Guggenheim, hudba Michael Brook, producent Lawrence Bender, hraje Al Gore, česká premiéra 26. října. 2006, světová premiéra 24. ledna 2006

K tomu, Jan Čulík, "Gorův film "Nepohodlná pravda" , 23.9.2006 ZDE

Touto "mea culpa" sa nechcem predvádzať a sypať si popol na hlavu. Má byť úprimným priznaním novinárskeho pochybenia, ktoré je síce ľudské, ale je správne sa mu v budúcnosti vyhnúť. Môže byť príkladom a inšpiráciou pre iných novinárov, ktorí sú tiež presvedčení, že existuje iba jedna pravda a svet je čiernobiely.

Nech už mal prezident Bush a jeho neokonzervatívna suita na svoje iracké ťaženie akékoľvek dôvody, je to dnes už bezpredmetné. Nie je však bezpredmetné, že vojne, ktorá aj podľa správ amerických tajných služieb dostala svet do nebezpečnejšieho položenia, sa dalo zabrániť.

Celníkům v hamburském přístavu se povedl gigantický zátah proti padělatelům výrobků. Bylo zkonfiskováno zboží za 383 milionů euro.

Jedním z největších ilegálních obchodů světa je padělání zboží takzvanými "značkovými piráty". A křižovatkami mezinárodních cest zboží jsou hlavně přístavy a jedním z největších evropských přístavů je právě Hamburk. Tam se stalo už koncem srpna to, o čem teď informoval mluvčí hamburského celního úřadu teprve začátkem tohoto měsíce. Tehdy v Hamburku, tedy vlastně taky asi v největším evropském přístavu pro import a export zboží pro Českou republiky, celníkům vyšlo, o čem se jim asi ani nezdálo, alespoň ne v té velikosti. Našli 117 kontejnerů s botami, hodinkami, textilním zbožím a s hračkami, a všechny to byly padělky z Asie.

Česká republika je největší nevládní organizace v Evropě - tento bonmot Oldřicha Průši z 1. listopadu se v médiích ujal... V televizním vysílání už ho použil Jan Kraus ve svém televizním pořadu Uvolněte, se prosím, naposledy jej použil Jacques Rupnik v Otázkách Václava Moravce v neděli 19. listopadu 2006.

Dnes můžeme nabídnout jiný: Vláda bez vlády stále ještě vládne.

Praha, Veletržní palác, neděle 11:35 Jen třicet procent delegátů kongresu ODS si myslí, že by Mirek Topolánek neměl být jejich předsedou. Při volbě předsedy, která začala v neděli dopoledne, získal dosavadní předseda ODS 330 hlasů z 471, což je 69,3%. Před dvěma lety Topolánek obhájil funkci s podporou 90 procent delegátů.

Na post prvního místopředsedy kandidují primátor Prahy Pavel Bém , dosavadní místopředseda a ministr práce a sociálních věcí, místopředseda vlády Petr Nečas a ministr financí Vlastimil Tlustý . Ministr vnitra Ivan Lanager kandidaturu nepřijal. Bude se ucházet jen o křeslo řadového místopředsedy.

Praha, Veletržní palác, neděle 13.40: Prvním místopředsedou byl v prvním kolem hlasování zvolen pražský primátor Pavel Bém. Vydaných hlasovacích lístků bylo 481, odevzdaných 479, kvórum je 241. Tlustý získal 104 hlasů, Nečas 106, Bém 268.

Praha, Veletržní palác, neděle večer: Místopředsedy byli nakonec zvoleni Ivan Langer (310 hlasů z 477, 1. kolo), Petr Bendl (274 hlasů, 1. kolo), Petr Gandalovič (143 hlasů v 1.kole, 271 hlasů z 475, 2. kolo), Petr Nečas (152 hlasů v 1. kole, 206 hlasů v 2. kole, 237 hlasů z 466, 3. kolo). Naprosto propadl prosazovatel "rovné daně" a jeden ze spoluautorů Modré šance, bývalý předseda poslaneckého klubu a ministr financí Vlastimil Tlustý (154 hlasů v 1.kole, 175 hlasů v 2. kole). Jemu se vymstil překombinovaný podraz z minulého kongresu, a tak jej tentokráte mnozí delegáti potopili zcela záměrně. Stejně tak neuspěla Miroslava Němcová (127 hlasů v 1. kole) - přes potlesk, který provázel její projev. Nebo možná právě proto...

Do Výkonné rady byli ze známějších představitelů ODS zvoleni Jan Zahradník, Tom Zajíček, Walter Bartoš, Rudolf Blažek, Jan Bürgermeister, Milan Cabrnoch, Hynek Fajmon, Jiří Oberfalzer, Milan Balabán , Václav Stříteský a Jaroslav Kubera.

ODS se činy (nikoliv slovy) ukázala nakonec jako poměrně pragmatická strana...

Jan Mařík (nar. 1952) tvoří unikátní žánr výtvarného umění - abstraktní meditativní intarzii. Nejmladší z pěti dětí truhláře absolvoval gymnázium a dřevařskou průmyslovku. K volné abstraktní tvorbě ho jeho nitro přivedlo až po jeho padesátce. Ačkoli mnohokrát vystavoval doma a dvakrát i v zemi svého srdce -- v Itálii - a jeho obrazy jsou zastoupeny ve soukromých sbírkách ve Francii, Německu, Rakousku, Austrálii a USA, reflexe jeho tvorby je v našich médiích zhusta opomíjena. Maříkova poslední letošní výstava skončila 30. října v Hradci Králové, na příští rok se plánují jeho výstavy v Praze, Ostravě, Prachaticích a Lanškrouně. Protože v současné chvíli není k mání žádná autorova výstava, nemohu než vyzvat ty, kteří mají zase jednou potřebu ochutnat z pramene, aby se zastavili na návštěvu v Maříkově ateliéru v jeho rodné Dolní Dobrouči na Ústeckoorlicku.

Umělec má jediné právo, být opovrhovaný a odmítaný! Jeho jediné právo a povinnost je naplnit úděl outsidera, pozici "nikoho", stojícího všude a nikde. Umělec je stále bující rakovina metastázující do společnosti, jakkoliv to zní dnes naivně a archaicky. Jeho jediná životní nutnost je nést onen světobol (nikoliv skepsi) ve filozofickém smyslu, neboť jeho odměnou je svoboda, tak velká - dostojí-li umělec sám sobě, že mnoha lidem se o tom nemůže ani zdát.

Hned na počátku svých pamětí Vám musím objasnit své pojetí vnímání světa, kterému říkám kynomorfismus. Jak jistě víte, kynos znamená v antické řečtině pes. Sloveso morphein znamená tvořit, vytvářet. Je zcela přirozené, že si jako pes vytvářím vidění světa k svému obrazu psímu, jinými slovy že si ho kynomorfizuji.

Summit NATO ve dnech 28. a 29. listopadu v Rize by se mohl stát významným mezníkem v historii této aliance, kdyby se podle přání USA přeměnil v plně globalizovanou vojensko-politickou organizaci.

S touto přeměnou, vyjma několika dalších významných úkolů, by měli vyslovit souhlas na tomto jednání nejvyšší představitelé členských států. Českou republiku budou zastupovat prezident Václav Klaus a pověřený předseda vlády Mirek Topolánek. Toto zasedání bude tedy i pro naši zemi velice důležité, protože jakákoliv případná změna rozsahu působení NATO proti zásadám zakládající Washingtonské smlouvy by přinesla všem členům, a tedy i nám, nové odpovědnosti spolu s finančními a vojenskými břemeny ve vzdálených oblastech mimo oblast našich národních zájmů.

Kdo bojuje pouze za svou vlastní existenci, nezajímá se příliš o společnost. Wahrheit über alles. Denně dostávají lidé informace z domova i ze světa -- kolik je jich pravdivých, zavádějících, zbytečných, nadnesených, ponižujících? Týmy zkušených dezinformátorů vytvářejí mediální ochucování gulášů, politické kruhy se jim do toho občas pletou, rozumují, co smějí novináři napsat, co nenapsali a napsat měli. Psát do novin není pro historii rozhodující, jak pravil zkušený politolog. Ne nadarmo u nás žurnalistická fakulta byla přísně výběrou školou -- a selekce posluchačů přinejmenším zajímavá.

Americká administratíva kedysi robila všetko možné i nemožné, aby odstavila tohto muža od moci. Dnes sa Daniel Ortega opäť vrátil -- ako demokraticky zvolený prezident Nikaraguy.

S omnoho menej radikálnym programom, zaťažený škandálmi a kompromismi, ale súčasne ako znak upadajúceho vplyvu USA v Latinskej Amerike a rastúceho odporu Latinoameričanov voči politike diktovanej washingtonským konsenzom. Keď už bolo jasné, že sa Daniel Ortega stal už v prvom kole volieb prezidentom Nikaraguy, v Spojených štátoch sa objavili komentáre pripomínajúce rétoriku studenej vojny či zlú sci-fi.

Finský výrobce telekomunikačních zařízení Nokia a město Vídeň přijali open source operační systém Linux. Nokia jako primární operační systém pro určité segmenty svého zázemí, Vídeň jako "preferovaný operační systém" a systém pro databázové a souborové servery Hewlett-Packard. Obé získala distribuce RedHat Enterprise.

zdroj News.com ZDE

S článkem pana Kopeckého "Za nekrology" lze než souhlasit, tedy až na to, že politik Lux jmenoval Josef a ne Jan. (Opraveno, pozn. red.)

Pan Kopecký má pravdu, že kritika vygenerovaných vůdců (to je moc hezký termín) je obtížná. S historií to je ale ošemetné. Představte si, že by někdo začal zkoumat kam se ztratily svazky Stb týkající se významných disidentů (mé generaci bylo odepřeno svědectví o Fučíkovi, kdežto té vaší o těch nových).

Žáci českých škol jsou často zavaleni velkým množstvím informací. Výsledkem v mnoha případech je neznalost základních věcí.

S neznalostí základního pravopisu se setkáváme bohužel nejen na středních školách, ale i na gymnáziích. Nelze se pak divit, že neumí pravopis ani redaktoři českých internetových novin. Jenom v tomto týdnu jste se mohli na prestižních internetových novinách dozvědět tyto informace - dezertérky byli...., stryptérky, našli se končetiny, záchranáři začaly uvažovat.....

Když se paní učitelka ve druhé třídě pro mimořádně nadané děti na základní škole Máj II v Českých Budějovicích zeptala posádky raketoplánu, proč si zvolili za kapitánku holku, tři kluci z posádky to zdůvodnili: "Je chytrá a má hodně nápadů." "Já jsem taky chytrý," vykřikl člen jiné posádky. Paní učitelka ho umravnila větou holou: "Nasloucháme druhým." Neokřikla ho, nekárala dlouhou tirádou mravních pouček, jediná holá věta vnesla do třídy řád, ale ne strach.

Před několika lety jsem se nechal "vyškolit" na správce konkurzní podstaty a od roku 2000 tuto činnost víceméně jako svoji hlavní činnost vykonávám. Článek "Justice versus BIS" Jana Suchánka, který vyšel v BL dne 15. 11. 2006, je totální jednostrannou slátaninou možná vyplývající z jeho osobních zkušeností, podle níž by si ode mne (stejně jako od jakéhokoli jiného správce konkurzní podstaty) ani pes kůrčičku neměl vzít. Rozhodl jsem se proto reagovat.

Jan Suchánek se odvolává na známé konstatování ÚS, že "vztah mezi konkurzním soudcem a správcem podstaty není vztahem neutrálním", a uvádí, že je to "systémový předpoklad prorůstání organizovaného zločinu do justice".

Kdo a jak bude v budoucnu na našich školách pracovat? Kromě absolventů pedagogických fakult se na nich objevili i absolventi technických univerzit kteří se, mimo jiné, uplatňují i jako učitelé technických předmětů a to na středních i vyšších odborných školách. Podmínkou pro získání aprobace je pedagogické vzdělání v některém z programů doplňujícího pedagogického studia. Pokud budeme tyto učitele odlišovat od dosud stávajících nastane na školách situace, za které na nich budou dvě skupina pedagogů: Jedni s aprobací na humanitní předměty, druzí s aprobací na technické předměty.

Po přečtení příspěvků D. Veselého a Z. Dáňové o palestinském konfliktu jsem nejdříve chtěl napsat polemiku, protože považuji úhel pohledu uvedených autorů za zaujatý. Nakonec jsem usoudil, že bych tím možná prezentoval jenom svůj, třeba i na druhou stranu zaujatý, názor. Protože mě při čtení napadala řada otázek, bude snad lépe, pokud místo názorů veřejně položím tyto otázky, které bych rád adresoval zastáncům Palestinců a kritikům Izraele. Některé jsou jistě podstatnější než jiné, poněvadž mi o to ale nejde, nebudu při jejich řazení na důležitost brát zřetel a budu je psát v pořadí, v jakém mi přicházely na mysl při čtení zmíněných článků.

Britský premiér Tony Blair vyvolal v sobotu v Británii mediální bouři tím, že v pátek v televizi Al Džazíra v rozhovoru se známým mezinárodním moderátorem Davidem Frostem připustil, že situace v Iráku je "katastrofální". Britští opoziční poslanci okamžitě tento výraz interpretovali, že Blair údajně přiznal, že jeho strategie na Blízkém východě selhala.

Britský tisk přinesl toto "tvrzení" v sobotních vydáních v palcových titulcích na titulní straně. "Irácká invaze je katastrofou, přiznal Blair v arabské televizi," zní například titulek konzervativního deníku Daily Telegraph.

Blairův úřad zdůrazňuje, že byly názory britského premiéra zkresleny.

Je sedmnáct let po 17. listopadu 1989 a to ví každý. Mně se tak trochu zdá, jako kdyby ani nebylo 67 let po 17. listopadu 1939. Je to tak trochu smutné, ale na druhou stranu také velmi poučné. Dá se podle toho asi dost přesně poznat, jak se budeme dívat za padesát let na 17.listopad 1989.

Dnes je 17. listopad českým státním svátkem a snad se ani nehodí říkat, že je také Mezinárodním dnem studentstva. Protože, když má den štěstí, že se stane v Čechách státním svátkem, tak je prostě volno a obsah je každému víceméně ukradený.

V polovici novembra sa na Dvojke objavujú zábery z Námestia SNP v roku 1989. Každoročne kradnú Labudovi tvár, Kňažko utvára koridor, veľa mladých ľudí štrngá kľúčmi od bytu...

Dnes sú nám, rastúcej novej generácii, tieto udalosti vzdialené. "November `89? Čo to tam bolo?" pýta sa ma nechápavo spolubývajúca. Mala v tom čase šesť rokov. "Hej, neustále sa nad tým hlboko zamýšľam a zásadne to ovplyvňuje moje konanie," žartuje druhá. Až do tretice si od spolužiačky pri večeri na internáte vypočujem o niečo pozitívnejší názor. Hovorí mi: "Vieš, ak by sa to neudialo, asi by som tu dnes nesedela." Pýtam sa jej, prečo si to myslí, veď aj vtedy sa študovalo. "Neviem, či by som bola dostatočne motivovaná a cítila takú potrebu..." Nám, už kapitalisticky vychovanej generácii, sa November možno zdá ako historicky dôležitá udalosť.

Každoročně v listopadových dnech si připomínám, že jsem vždy s rozpaky naslouchal vyprávění mého otce, účastníka Pražského povstání v květnových dnech roku 1945 o tom, že již rok po těchto událostech se historie povstání vyprávěla zcela jinak. Dnes již tomu rozumím lépe. Od nějaké doby se publicisté vždy, kdykoliv si připomínáme listopad roku 1989, vyhýbají jakékoliv zmínce o některých aspektech tehdejších událostí. Které, jak se obávám, se příliš nehodí k některým představám o vyrovnávání se z naší minulostí - nejen z nepochopení a z nevědění primitivním, ale i úmyslně zkreslujícím realitu.

17. listopad 1989 jako TÉMA BL

ZDE Milan Vybulka - rozhovor s Milošem Jakešem: "V ČR je dnes víc svobody, ale Gorbačov byl zrádce"

• Havel se sešel k výročí pádu komunismu s Kohlem, Thatcherovou a Bushem.
• 300 studentů z listopadu 1989 přišlo do klubu Rock Café na pražské Národní třídě připomenout si, jak organizovali před deseti lety revoluci.
• Vedení televize Nova podalo kvůli nedělnímu podsunutí falešné informace o postřeleném ministrovi trestní oznámení pro šíření poplašné zprávy a poškozování cizích práv na Přemysla Svoru. Svora řekl, že nemá obavu, že by kvůli "blbému telefonátu" do média měl být někdo zavřen. Falešná informace souvisela s reklamní kampaní na jeho nový týdeník. Chtěl si "ověřit, jak v této zemi fungují média, jak snadno jsou zmanipulovatelná, a napsat o tom".
• Děkujeme, odejděte! Všechny vůdčí politiky hlavních politických stran dnes vyzvalo k rezignaci šest studentských aktivistů z listopadu 1989.
• Asi dva tisíce mladých lidí prošly včera večer v průvodu centrem Prahy z Václavského náměstí k Pražskému hradu při příležitosti desátého výročí pádu komunismu.
• Předsedové Unie svobody a KDU-ČSL Jan Ruml a Jan Kasal rázně odmítli představu ODS, že by se jejich strany mohly připojit k opoziční smlouvě ODS a ČSSD
• Pád komunismu zásadně změnil život dvěma třetinám lidí. Skoro tři čtvrtiny občanů považují 17. listopad za významný den české historie, ale jen 44 procent by jej chtělo vyhlásit státním svátkem. Pouze 27 procent z obyvatel České republiky pociťuje, že by se za uplynulé desetiletí zlepšilo morální klima ve společnosti.
• Gorbačov popřel, že by dal před 17. listopadem 1989 příkaz sovětské tajné službě KGB, aby vyvolala v tehdejším Československu proces, který by vedl k pádu komunismu.
• Dlouho utajovaný "osobní majetek" Jakuba Puchalského, totiž reformní projekt České televize, na jehož základě byl Puchalský na jaře roku 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT, byl konečně zveřejněn.
• Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.
• Globální znechucení v lokálních souvislostech: ODS čeká prověrka nepostradatelnosti předsedy Klause. Schyluje se ke kongresu, který má proběhnout začátkem prosince, a do té doby se ani schválení rozpočtu nedá předpokládat. Natožpak jakákoliv koalice, sebeduhovější. U komunistů se čeká koncem roku otevírání náruče a zakrývání pěticípých hvězd, u Šulů otevírání peněženek a Vlasteneckou frontu čeká přechod do ilegality. Unii svobody bez poslankyně Machaté zase čeká z ostudy kabát a odklon "nekomunikativních" fanatiků směrem k dalšímu trpaslíkovi - DEU. Všichni psi teď vyjí na měsíc (v) očekávání. Silácké řeči z hlavního stanu ODS přicházejí přesně podle loňského očekávání Miloše Zemana, možná ještě o něco dříve. Prognostik se nikdy neplete.
  "Před deseti lety jsme dokázali změnit režim. I dnes je osud celé země v rukou každého z nás," dozvěděl jsem se právě teď z rozzářené televizní obrazovky. "Semafóru je čtyřicet let."
  Nesmějete se?
  Proč asi?

17. listopad 1999 ZDE

Osemnásteho novembra uplynie 15 rokov od smrti muža, ktorý bez ohľadu na znamienka plus či mínus patrí k najvýznamnejším politikom slovenských dejín.

Napriek tomu o Gustávovi Husákovi dodnes neexistuje jediná seriózna monografia, historici (s výnimkou Michala Barnovského) sa mu úzkostlivo vyhýbajú a hoci by jeho dramatický život mohol byť mimoriadne vďačným námetom na umelecké stvárnenie, doteraz o ňom vznikli iba lacné agitpropy...

S menom Gustáva Husáka sa vždy narábalo mimoriadne hystericky. Tak, ako ho v divokých päťdesiatych rokoch nezmyselne označili za "buržoázneho nacionalistu", tak hlúpo dnes vyznieva jeho nálepka "presvedčeného marxistu-leninistu". Tak, ako ho komunistická propaganda lživo postavila do úlohy hlavného strojcu Slovenského národného povstania, tak ho aj súčasná propaganda chce pre zmenu z povstaleckých dejín úplne vymazať.

Gustáv Husák * 10. 1. 1913 Bratislava-Dúbravka | 18. 11. 1991, slovenský právník, komunistický politik a československý prezident

Na téma 15 let duálního vysílání a přijetí prvního zákona o rozhlasovém a televizním vysílání se mělo diskutovat na poměrně pravidelném podvečeru Rozpravy Českých médií v Konírně - kulturním centru Nostického paláce v Praze 16. 11. 2006 . Pořadatelé k němu vzhledem k současnému angažmá své redaktorky v Radě Českého rozhlasu a dobrým vztahům s Michelem Fleischmannem "přilepili" téma 15 let rozhlasového vysílání, i když se duální systém dotkl především televize. To by se ale diskuze musela dotknout dalšího ze spolupracovníků redakce serveru Česká média, čerstvě jmenovaného člena Rady ČTÚ, bývalého člena RRTV Petra Štěpánka, případně tajemníka prezidenta Klause Jakla... I ti patří k mediální hiostorii duálního systému. V Konírně se diskutovalo, ale nebyl to dialog, jen několik míjejících se monologů. Panelisté a několik hostů "z branže" mělo nad diváky převahu, neboť skoro nikdo nepřišel. Není divu. Rozhlas veřejné služby nebyl zván, do panelu měli zasednout pouze různí hosté z komerce a bývalí radní RRTV.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září přispělo celkem 111 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 19 516,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2006 částku 386 416.21 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,665.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.