Poruší-li poslanec z důvodu svědomí stranickou disciplínu, nebo vystoupí-li ze své strany pro nějaké vážné neshody s vedením, může to vzbudit velké pochyby nad čistotou jeho úmyslů. Topolánek a Bursík nám však otevřeně řekli, že nelevicoví poslanci, jejichž strany se zavázaly před volbami voličům nepodpořit žádnou formu vlády, podpořenou komunisty, mohou dát ve svém rozhodování přednost vlastní peněžence před předvolebním slibem. Zítra nám může šéf KDU-ČSL sdělit, že je třeba dát poslancům každému sto tisíc korun, aby hlasovali podle toho, co slíbili svým voličům. A pak... pak přijdou bohatí gauneři a mocné korporace a koupí si u našich poslanců zákony na zakázku. Topolánka ani Bursíka na tom principu zjevně vůbec nic nepohoršuje, dokonce ho přijímají jako základ pro svůj politický odhad. Vycházet z korupce je však něco otřesného. Je-li pravda, že někdo z poslanců může dát přednost svému bydlu před stranickým programem, je v zájmu této země, aby se to neprodleně ukázalo a veřejně odsoudilo (čili potřebujeme třetí pokus). Do té doby bude důvěra občanů v politiku slovy šéfa ODS a šéfa Zelených hluboce otřesena.

Poněkud jiný vzor politické kultury nám nabízí Jiří Paroubek. Kdo viděl jeho vystoupení teď v nedělním diskusním pořadu na Primě, určitě musel žasnout. Paroubek se našel. Jeho touha se prostituovat nebyla nikdy zřejmější. Tiše předl láskou k Mirku Topolánkovi a ODS, nedal se rozhodit žádným dřívějším kontroverzním tématem. Shrňme si jeho kariéru v roli předsedy ČSSD. Nejprve populisticky a ve stylu "kam vítr, tam plášť" vyšvihl preference strany z bídy Grossových dvanácti procent na procent zhruba třicet. Volby ale nevyhrál, tak se rozzuřil a vítězství ODS prohlásil za analogii událostí z února 1948 a za nástup "modré totality". Tehdy se vrhl do náruče komunistům a vyhlásil domněle stojedničkový levicový blok ve Sněmovně, aniž by se se svými rudými přáteli dohodl na společném programu. Dal jim najevo, že ČSSD kopá od června za KSČM (komunisté vice versa nic takového najevo nedali!). Když zjistil, že s KSČM vládu nesestaví, pustil se do vyjednávání s modrými totalitáři. A oplýval přitom velkým sebevědomím a gesty nafoukance. Mezitím však vyjednával i s lidovci, kterým nabídl slušnou cenu: procírkevní politiku, jež je v dlouhodobém rozporu s chováním ČSSD (stejně jako "levicový blok" ČSSD+KSČM). Nevyšlo to a dál modré totalitáře neporazil v senátních, ani v komunálních volbách. Jiří Paroubek ale zase sebevědomě trval na tom, aby dostal druhý pokus o sestavení vlády a tajemně naznačoval, že má trumfy v rukávu. Nevyšlo to. Najednou však už třetí pokus nechce, nýbrž hodlá se domluvit s ODS na stabilní vládě. Zdá se, že se tu konečně našel. Nadbíhal komunistům, lidovcům i ODS, a vyšlo to konečně u ODS. Problémy zmizely. Topolánek a Paroubek se domluví. Ruka ruku myje. Levicový volič se bude muset se svými oprávněnými prioritami obrátit na KSČM. ČSSD je v Paroubkových rukách děvečka pro všechno -- a dnes našla svého pána. Jak je najednou dobře s modrými totalitáři! A ČSSD se zase vrátí ke svým dvanácti procentům.

Dalším pozoruhodným jevem na naší politické scéně je avizované přihlášení se Jiřího Čunka do boje o post šéfa KDU-ČSL. Je zatím jediným kandidátem a lidovci mu prý tleskají. Asi se v rámci podpory venkova, což je tradiční lidovecké téma, rozhodli spolu se starostou Vsetína budovat tam rómská ghetta. Jde určitě o atraktivní námět, nikoli však pro venkovany, ani pro městské intelektuály, tradiční to elektorát lidovců. Čunkovi se může podařit přitáhnout do volebního klání různé xenofobně, rasisticky a fašisticky naladěné voliče, skinhedské bojůvky a příznivce skupiny Orlík, může následovat příkladu Le Pena a Sládka a stranu probudit takto zázračně z mrtvých. Ve Vsetíně možná "vyřešil" konkrétní problém a získal si tak popularitu i mezi "normálními lidmi", v celostátní politice ale může uspět pouze jako symbol extremismu, neboť celostátně se jeho "řešení" prostě uplatnit nedá. Postupný přerod lidovců ve stranu se zcela novým elektorátem a jejich snaha prodat se (čili prostituovat se) těm nejnižším pudům veřejnosti, to bude jistě zajímavé divadlo příštích měsíců. Máme se na co těšit.

Naši politici nám vespolně vzkazují: ať žije korupce a prostituce! A zejména: ať žijí ti jediní čistí komunisté!