Fašista izraelským vicepremiérem?

31. 10. 2006 / Daniel Veselý

Profesor na Hebrejské univerzitě Ze'ev Sternhell, který je předním izraelským specialistou na fašismus a totalitarismus, o Liebermanovi prohlásil: "Možná je to nejnebezpečnější politik v historii Izraele." ZDE

Tento politik, ruský emigrant, byl s vřelými poctami přivítán izraelským premiérem Ehudem Olmertem do vládní koalice, aniž by přední světová média a vyšší politické kruhy hnuly brvou. Přitom postoje a názory Liebermana i jeho strany, která má nejvíce přívrženců v řadách ruských emigrantů, jichž je v Izraeli jeden milion, jsou izraelské veřejnosti důvěrně známé.

Lieberman otevřeně hájí "transfer" Palestinců včetně obyvatel arabských měst v Izraeli na okupovaná území. Zdůrazňuje například, že svrchovaný židovský stát, čistý všeho cizorodého, je důležitější než stát demokratický. Považuje se za ortodoxního stoupence sionismu, myšlenkového proudu, jenž byl v sedmdesátých letech minulého století OSN označen jako "rasistický"; trvá na tom, aby arabští občané žijící v Izraeli složili přísahu věrnosti židovskému a sionistickému státu, jinak budou vypuzeni z Izraele. ZDE

V minulé vládě, ještě v úřadu ministra dopravy, vznesl požadavek, aby byli Palestinci živořící v izraelském vězeňském systému (jedná se přibližně o deset tisíc osob, včetně žen a dětí) utopeni v Mrtvém moři, a dokonce nabízel ze strany svého ministerstva dodávku příslušného počtu autobusů. Zdroj: Haarec, 11.7. 2002

V témž roce přišel Lieberman s návrhem, který by umožnil izraelské armádě (IDF) obsadit na 48 hodin Západní břeh a zničit tamější vojenskou infrastrukturu, policejní stanice a bezpečnostní posty. Tehdy doslova prohlásil, aby nezůstal kámen na kameni. Dále prosazoval, aby izraelské vzdušné síly na okupovaných územích systematicky bombardovaly komerční centra, benzínové stanice, banky atd. Zdroj: The Independent, 7.3. 2002

Lieberman také navrhoval, aby byla bombardována Asuánská přehrada v Egyptě, přestože Izrael s Egyptem podepsal po dlouhém a bolestném vyjednávání mírovou smlouvu již v roce 1979.

Všimněme si opět dvojsečného přístupu mezinárodního společenství ke kauze Izrael/Palestina, jmenovitě přístupu Evropské unie. Zatímco EU vyvíjela nátlak na Hamás, aby uznal existenci státu Izrael a upustil od teroristických praktik (velikáni izraelských dějin od Davida Bena Guriona přes Goldu Meirovou až po Ehuda Baraka a mnoho dalších požadavky Palestinců na sebeurčení nebrali vůbec v potaz), se toto militantní hnutí zavázalo k zastavení bojů, jež na rozdíl od Izraele dodržovalo 22 měsíců, a otevřeně volalo po diplomatickém jednání s Izraelem. Reakce EU po zvolení Hamásu v lednových demokratických volbách byla naprosto iracionální, je-li mozaika skutků celistvá.

EU po těchto volbách zastavila finanční a další nezbytnou pomoc Palestinské samosprávě (PA), což jako obvykle vedlo k neutišitelnému strádání civilního obyvatelstva, již tak trpícího pod čtyři dekády trvající izraelskou okupací.

Jak je možné, že EU ostrakizuje Lukašenkův režim v Bělorusku, jehož praktiky jsou v porovnání s izraelskými zlovolnými akcemi v okupovaných teritoriích neskonale mírnější?

Evropská unie, místo aby v rámci svého demokratického diskurzu uvalila na Izrael tvrdé sankce, stále pokračuje ve své ničivé politice vůči Palestincům a vztah s Izraelem udržuje nadále v zajetých kolejích, a to nebereme do úvahy katastrofální ekonomickou politiku tohoto klíčového politického seskupení, již uplatňuje v zemích subsaharské Afriky a Latinské Ameriky.

Avigdor Lieberman je po Benjaminu Netanjahuovi, šéfovi Likudu, druhým nejpopulárnějším politikem v Izraeli, což dost vypovídá o izraelské veřejnosti, jejíž vnímání palestinské otázky je naprosto jednostranné a zcestné. Názory, které prezentuje Lieberman, jsou prý podle některých politologů sdíleny i ostatními špičkovými izraelskými politiky, jmenovitě premiérem Olmertem a ministrem obrany a lídrem Strany práce Amirem Peretzem, který byl dříve umírněným politikem. ZDE

Ano -- tím Peretzem, kterého před několika měsíci peskoval magazín Týden za jeho vstřícné kroky vůči Palestincům a jeho "stalinistický" knírek, ačkoli je Peretz nyní ve značné míře zodpovědný za válečné zločiny z nedávné války s Libanonem a agrese proti Gaze, kde bylo během tří měsíců zabito tři sta lidí při záchranné akci, jejímž cílem bylo osvobodit jednoho izraelského vojáka.

Nově ustanovené ministerstvo pro strategické hrozby má být účinnou zbraní namířenou na Írán, i když není vůbec jisté, zda se zde vyrábí atomová bomba. (Izrael vlastní několik set nukleárních hlavic, které byly s americkými finančními dotacemi vyráběny navzdory mezinárodnímu právu). Nicméně izraelská propaganda učinila z íránského jaderného programu a překroucených výroků íránského prezidenta Ahmadínežáda o holocaustu iminentní hrozbu pro Izrael. ZDE

Lieberman, který se nijak netají svými choutkami zaútočit Írán konvenčními, ba i jadernými zbraněmi, svými výroky jen ještě více stupňuje napětí na Blízkém východě. I proto se vize samostatného palestinského státu stává téměř neuskutečnitelnou.

 

Vytisknout