Pikantní při tom je, že i když řízení proti KSM zahájilo ministerstvo vnitra už za ministra Bublana, rozhodnutí o zákazu vydalo MV ČR až po nástupu nového ministra z ODS Ivana Langera. Ten, podobně jako četní jeho ministerští kolegové z ODS, začal po nedávném ustavení Topolánkovy vlády provádět razantní kroky, přestože jeho vláda nemá od voličů demokratický mandát. Je to podivné: v zavedených demokratických zemích provádí vláda energické změny pouze tehdy, pokud má většinu v parlamentě. Čím menší voličskou podporu má, tím skromněji se chová. Jinak se jí to totiž obyčejně vymstí v příštích volbách: voličům se nelíbí, když politikové jednají bez jejich souhlasu.

Každý by měl vyjadřovat podporu ohrožené svobodě projevu. V demokracii musí být povoleno vyjadřování veškerých, tedy i nedemokratických názorů. Kdyby se v demokracii směly vyjadřovat jen prodemokratické názory, nelišila by se přece od totalitního komunismu, v němž se směl také chválit jen existující režim. Podstatou demokracie je kritická konfrontace nejrůznějších názorů a podvracení dosud přijímaných jistot. Podstatou demokracie je také víra v soudnost občany-voliče, že nepodpoří většinou extremistický či škodlivý názor. Má-li země ústavu, která některé názory kriminalizuje, je to ústava špatná. Pokud ve společnosti začnou samozvaní šafáři některé názory zakazovat, je to cesta k autoritářskému režimu. Právě proto bychom měli všichni hájit i právo doktrinářských mladých komunistů na vyjadřování svého politického přesvědčení. Trestně stíhatelné a úředně postižitelné mohou být v demokracii jen přímé výzvy k násilí. ("Zabij tohohle člověka.")

Protidemokratickými výstřelky se ovšem neprohřešuje v poslední době jen Česká republika. V Rakousku odsoudila "myšlenková policie" do vězení Davida Irvinga za popírání holocaustu. Zesměšnil se i francouzský parlament, když vydal "zákon", kriminalizující popírání turecké genocidy Arménů. Britský konzervativní historik Timothy Garton Ash k tomu minulý týden ironicky napsal:

"Nechť je toto teprve začátkem v nové, hrdinné kapitole evropské historie. Nechť nyní učiní britský parlament trestným činem popírat, že to byli Rusové, kdo zavraždili v Katynu v roce 1940 polské důstojníky.

Nechť německý parlament přijme zákon, podle něhož bude trestným činem popírat existenci sovětského gulagu. Ať irský parlament učiní trestným činem popírat hrůzy španělské inkvizice. A Evropský parlament by měl okamžitě přijmout zákon, podle něhož bude povinné označovat zacházení amerických kolonistů s původním obyvatelstvem Ameriky za genocidu. Je jenom taková škoda, že my v Evropské unii nemůžeme tyto hrůzné verbální trestné činy trestat smrtí. Ale možná, že časem se změní i to."

Snaha státu nařizovat, které názory smějí být povoleny, je obscénní a zároveň komická. Stát nesmí zakazovat myšlenky. Jak na to poukázal Noam Chomsky: "Nemůžeme přijímat goebbelsovsko-ždanovovskou doktrínu, že má stát právo určovat, co je historická pravda, a trestat odchylky. Vždyť je hrubou urážkou obětí holocaustu přijímat doktrínu jejich vrahů."

To jistě platí i v českém kontextu: Zákaz KSM je hrubou urážkou obětí komunistického totalitního režimu.

Mirror klíčových dokumentů KSM

27. 11. 2005 MV ČR, Benešová pro KSM - výzva ZDE