Partaj do jisté míry překonala dosavadní "hluchou" linii komunikace s politickými partnery, čemuž může nasvědčovat nejen solidních sedmdesát procent hlasů pro formálního vůdce ochotného k novému jednání s ČSSD, ale hlavně lékař Pavel Bém na postu prvního místopředsedy.

Zde nahradil vyhraněnějšího Nečase, jehož ústup do mocenského pozadí je očividný, vždyť před minulým volebním sjezdem jej mnozí považovali za nástupce Václava Klause.

Pražský primátor Bém, jenž bezpříkladně triumfoval v komunálních volbách, má pověst "šedé eminence" nejsilnější pravicové strany. Vždy vynikal uvážlivým jednáním bez ideologické podjatosti stejně jako programovým šarmem. Jeho dobré místní vztahy se sociální demokracií (v hlavním městě lidově nazývané "velká deka") mají dlouhou tradici, což mu usnadňuje případnou příští pozici vyjednavače. Vítr do plachet nadějné Bémovy plavby v čelo stranické flotily vane také z Hradu.

Ačkoliv je jasné, že ODS ve zvláštní atmosféře kongresu konečně vyjádřila význam kompromisu, není zdaleka jisté, zdali nepřímé uznání reálpolitiky -- neoproštěné od strašáka reálsocialismu a rétoriky třídní nenávisti -- přišlo včas.

Bylo by bláhové očekávat poziční průlom, nicméně stále není vyloučeno, že k určité věcné dohodě mezi pilíři stranického spektra nakonec dojde. Do sebe šel v poslední době i šéf sociální demokracie vždy poslušný instrukcí svých poradců, který rázem působí vstřícně a neuhýbá ani sebekritice. A ostatní strany?

Lidovci věrni desítky let staré tradici chtějí účast na moci, i kdyby nakrásně v roli jazýčku na vahách neboli polštáře pro velké strany. Komunisté mlží a čekají, kdy budou moci přispěchat na pomoc socdemokracii, zatímco roli intelektuálního trustu a de facto bezbarvého morálního karatele trochu z nouze hraje klidná síla blízká Václavu Havlovi, Strana zelených.

Vyděšená spoluprací velkých uskupení a také možným odkladem předčasných voleb, které nejmladší sněmovní strana dosud nepošramocené pověsti z pochopitelných důvodů vítá.

Tož tak. Podle řečeného Karla Čapka se v naší politice přehání. Platí to dodnes a namísto soupeře máme hanění hodného nepřítele. Situace se stává neudržitelnou, a kdyby raketová základna nebyla teprve v jednání, skoro by se chtělo volat: "Houstone, máme problém..."