pondělí 15.00: Brazilec měl propadlé vízum. Jean Charles de Menezes mel propadlé vízum, informovala jeho rodina. Pobýval v Británii na studentské vízum, ale tomu před měsícem vypršela platnost. Může to být důvodem, proč utíkal před policií, informuje Fabiano Golgo.

sobota: Muž, kterého v pátek zastřelila v londýnském metru britská policie, byl Brazilec, jmenoval se Jean Charles de Menezes, bylo mu 27 let a pocházel ze státu Minas Gerais. Žil čtyři roky v Londýně a pracoval tam jako elektrikář.

Britské listy o tom informoval Fabiano Golgo, který v této věci kontaktoval Laudemara Aguiara, tiskového tajemníka brazilského velvyslanectví v Londýně. Britská policie mu de Menezesovu totožnost potvrdila, ale sdělila mu, že ji zveřejní, jak je běžnou praxí, teprve po souhlasu jeho matky či otce. Blízcí příbuzní musejí být informováni dříve než sdělovací prostředky. Nedlouho poté, co Britské listy přinesly tuto zprávu, ji potvrdila i BBC.

sobota 23.00: Fabiano Golgo přináší další informace: Bratrance Alexe Pereiru Alvese, který poznal Jeana Charlese de Menezese na videozáběrech, které po jeho usmrcení obletěly svět, také v sobotu vyzvala britská policie, aby potvrdil totožnost zemřelého muže. Alex žije také v Londýně, v Kingston Hill, kde sdílel byt s usmrceným Menezesem. Menezes strávil ve svém rodném městě Gonzaga v Brazílii téměř 4 měsíce, od Vánoc 2004 do dubna 2005. Pak se vrátil do Británie, kde žil legálně od konce roku 2001.

Britský ministr zahraničních věcí Jack Straw se v neděli omluvil za to, že v pátek usmrtila britská policie omylem nevinného Brazilce Jeana Charlese de Menezese, avšak obhajoval politiku, v jejímž rámci britská policie okamžitě usmrcuje osoby, které podezřívá, že jsou to sebevražední atentátníci.

Brazilská vláda konstatovala v sobotu večer, že "je šokována a překvapena" smrtí nevinného sedmadvacetiletého elektrikáře Jeana Charlese de Menezese, kterého v pátek po honičce zastřelila v londýnském metru britská policie. Dodala, že brazilský ministr zahraničí Celso Amorim, který přicestovat do Londýna na konferenci OSN, bude během své návštěvy požadovat vysvětlení od britského ministra zahraničí Jacka Strawa.

Menendezova smrt vyvolává kontroverzi ohledně toho, jakým způsobem Británie čelí sebevražedným atentátníkům. Ozývají se hlasy, požadující veřejné vyšetřování tohoto zabití. Ve svém prvním prohlášení ze soboty vyjádřila londýnská Metropolitní policie "politování" nad Menendesovou smrtí.

sobota 19.00: Muž, kterého zastřelili policisté v pátek dopoledne na stanici metra v Londýně ve Stockwellu, neměl nic společného s atentáty na Londýn dne 21. 7., konstatovala v sobotu večer londýnská policie.

Policie uvedla, že usmrcení tohoto muže je "tragédií" a vyjádřila "lítost".

Provokatér v pátek oznámil pracovníkům jedné mešity ve východním Londýně, že je v ní umístěna bomba. Obyčejní muslimové hovořili o tom, že mají obrovský strach a že mají pocit, že je většinová společnost neustále sleduje.

V pátek dopoledne v 10.25 přijala telefonistka v mešitě anonymní telefonát od muže s anglickým přízvukem. "Je to východolondýnská mešita?" zeptal se muž. Pak řekl: "V mešitě je bomba. Máte půl hodiny na to, abyste budovu evakuovali." - "Byl to velmi klidný telefonát. Muž nijak nenadával," uvedl Dilowar Khan, ředitel mešity.

S určitými obavami přistupuji na letošní Letní filmové škole k nejnovějším českým filmům. Raději vlastně okruhem: mám-li volbu zhlédnout českou klasiku, rozhoduji se především pro ni. Nezklamaly mě filmy režiséra Pavla Hobla. Promítala se tu jeho celovečerní groteska Ztracená tvář (1965), profesionálně a velmi tvůrčím způsobem ztvárněné dílo podle námětu a scénáře Josefa Nesvadby, autora vědeckofantastické prózy.

Je zajímavé, že na letošní jednatřicáté Letní filmové škole v Uherském Hradišti není vůbec žádná infrastruktura pro novináře. Aspoň jsem žádnou nenašel a na dotazy u organizátorů jsem na žádnou nebyl upozorněn.

Tajemství smokingu jsem pochopil na velikém mezinárodním veletrhu s uměním, je jedno, zda se jmenoval bienále, trienále nebo jak, kde ho na sobě nikdo neměl.

Byl to úžasný svět. Bylo tam logicky v halách a výstavních palácích shromážděno na tisíce zajímavých a nevšedních lidí, umělců a přátel umění, obchodníků a podvodníků s tímtéž. Umělci se rozlišovali na dohola ostřihané, celé v černém oblečené a na vlasaté a vousaté, celé v černém oblečené. Obchodníci měli drobně kostkovaná saka, světlomodré košile a brýle se zlatými obroučkami. Uměnovědci, ať ženy nebo muži, byli až na výjimky oblečeni v černém a byli střiháni na krátkého ježka. Kdo neměl sako, měl na nohou tenisky.

Podpora, které se prezidentovi dostalo od spolku krajně pravicových politických stran a kterou jeho jménem tajemník Jakl opětoval, dává tušit nejen to, že Václav Klaus přestal být prezidentem všech občanů. Dává tušit i jeho budoucí orientaci. Obrana "národních zájmů", obhajoba "české státní ideje" či akcent na další symboly "národního obrození" činí prezidenta v roce 2005 směšnou figurou evropské politiky.

Tiskové prohlášení předsedy Koordinační rady Národních sil Jana Skácela, publikované 22. července, obsahuje tvrzení, že proti prezidentovi je od 19. července vedena mediální kampaň nikoli za vstřícnost ke krajně pravicovým politickým subjektům, ale za kritiku Evropské unie. Tuto kampaň měl prý zahájit denník Právo. Prohlášení pana Skácela však obsahuje řadu nepřesných informací a navíc postup, který nelze nazvat jinak než souhrnným útokem na osobní integritu všech prezidentových kritiků, ať už je to panu Skácelovi (teoreticky) bližší konzervativec Petr Nečas, nebo politicky vzdálený sociální demokrat Michal Kraus. Závěr je zřejmý: všichni zmiňovaní pánové i jedna dáma mají být zticha, protože kritizovat na rodné hroudě smějí pouze Václav Klaus a Jan Skácel.

Tisková zpráva, pod kterou je podepsán bývalý národní socialista Jan Skácel, dnes předseda Koordinační rady Národních sil, jen opět dokazuje, jak moc si jsou podobné extrémní levice a pravice. Ač se vyhraňuje proti komunistům či, chcete-li, bolševikům, tak se právě jim svým slovníkem a (ne)chápáním demokracie přibližuje. Poslyšte moudra, která si po přečtení této tiskové zprávy může čtenář odnést.

Poté, co spolkový prezident Horst Köhler rozpustil Spolkový sněm, zdá se nanejvýše nepravděpodobné, že by ústavní soud v Karlsruhe odmítl potvrdit platnost vyhlášení parlamentních voleb na 18. září tohoto roku. Rozhodnutí prezidenta podporují tři čtvrtiny obyvatelstva, když těsně po televizním projevu Köhlera vyslovilo souhlas 78% posluchačů a pouze 15% bylo proti.

Televizním vystoupení německého spolkového presidenta Horsta Köhlera ve čtvrtek večer, když oznámil německé veřejnosti, že přistoupil na návrh spolkového kancléře a rozpouští dolní komoru parlamentu (Bundestag), byl oficiálně zahájen předvolební boj -- ve skutečnosti běží fakticky od voleb v nejlidnatější spolkové zemi Severním Porýní -- Vestfálsku (NRW).

Jednou ročně proběhne všemi médii zpráva, že byla udělena Nobelova cena za ekonomii. V naší uspěchané době si nikdo neudělá čas, aby se o této události dověděl něco více. Pan ekonom Kohout nás nabádal slovy V.I. Lenina: učit se, učit se, učit se. Nebuďte fachidioty! Porozhlédl jsem se proto po internetu a našel jsem velmi zajímavé informace. Tak zvanou Nobelovu cenu za ekonomii neuděluje oficiální norský výbor pro udělování Nobelových cen, ale je to "Cena Švédské státní banky pro ekonomické vědy na památku Alfréda Nobela".

Od svého vypsání v roce 1969 Švédskou ústřední bankou se tato cena ve výši jednoho miliónu dolarů zaměňuje s opravdovými Nobelovými cenami, takže se neoprávněně označuje za "Nobelovu cenu za ekonomii". Banka tedy uděluje cenu, jejímž jediným cílem bylo propůjčit této profesi auru vědy.

Udělení "Nobelovy ceny za ekonomii" je tak vlastně podvod.

Prešov chce obohnať trímetrovým betónovým múrom sídlisko Stará tehelňa, kdečtvrt , kde žije asi 2000 Romov, do konca roku. Vo 180 nových bytoch tu bývajú i neplatiči. Múr alebo pás z pichľavých kríkov by mal obyvateľom bytoviek brániť v pohybe po okolitých uliciach s rodinnými domami.

Ekonom Pavel Kohout je znám jako propagátor co nejméně regulované ekonomiky a velký odpůrce sociálního státu. Svému přesvědčení zůstává věrný i při psaní svého posledního článku na téma imigrace, který publikovaly 20. července Lidové noviny. V článku s názvem "Přistěhovalci ekonomice spíše prospívají" se nás Pavel Kohout snaží přesvědčit, že veškeré problémy spojené dnes s imigrací (včetně teroristických útoků) jsou způsobeny naším špatným přístupem k regulaci pracovního trhu a celkovým špatným pohledem na imigraci. Imigrace by prý s sebou nemusela přinášet problémy, kdyby měla podobnou podobu jako přesun obyvatelstva do USA v 19. století...

V současném dění, se nabízí otázka zda tato společnost dostatečně chápe problémy a potřeby handicapovaných spoluobčanů. Otázku umocňuje dění ve společnosti, právě v momentě, kdy se mluví v souvislosti s handicapovanými spoluobčany o budoucím zákoně, který by měl od ledna 2007 přinese invalidním osobám finanční přilepšení.

Je mi líto, ale odmítám se jako Čech stydět za poválečné excesy. Nebyli to Češi, kteří zavinili, že právo a pořádek měly v této zemi v době poválečné tak malý kredit.

Je j jasné, že vraždy lynčování a jiné odporné delikty tohoto druhu jsou zavrženíhodné, ať se dějí z důvodu sebevíce pochopitelných. I v případě, že se o těchto věcech koná soudní řízení je povinnost soudu přihlédnout nejen k provedení činu ale i k pohnutkám pachatele , motivům a vůbec k okolnostem případu. Podle toho se pak posuzuje nejen vina jednotlivce ale i výše jeho trestu -- nebo dokonce i jeho beztrestnost. To je jeden důležitý moment.

Mám za to, že pobít po druhé světové válce tři miliony sudetských Němců by nebylo ani šťastné, ani spravedlivé. Proč je nutné to vyslovit?

Štěpán Kotrba napsal článek "Spravedlností byla jedině smrt", ve kterém jasně říká, že by to spravedlivé bylo. Jan Čulík to ve svém sloupku odmítl, načež ho Kotrba obvinil z nepochopení slov a jejich významů, z univerzalistického moralizování a div ne z toho, že se chce omlouvat sudetským Němcům za odsun a podporovat nacisty.

... na nepochopení, které není u Jana Čulíka vinou nepochopení složitostí jazyka, ale slov a jejích významů. Je i nepochopením kulturního a historického kontextu těchto slov. Používá nelogickou argumentaci a slepou víru v samospásnost univerzality lidských práv - a používá ji už dlouho. S názorem, že každý nemusí být disidentem, souhlasím vřele. Množství disidentů na kilometr čtvereční - zvláště v Praze - je podobné množství partyzánů v Tatrách. Po válce... Disidentství je dnes kádrový předpoklad kariér. Tvrdím ale, že revanšismus a pocit nadřazenosti není ani dnes, v roce 2005, cestou k bezkonfliktnímu multikulturnímu a multietnickému soužití. S nikým. 92 % sudetských Němců, kteří se přihlásili DOBRO'VOLNĚ k občanství Říše - ve svobodných volbách, se nenašlo v československém pohraničí náhodou. V archivu Národního shromáždění republiky Československé z let 1935 - 1938 je řada důkazů o koordinaci kroků jejich politické reprezentace s německými nacisty a masové podpoře od německého obyvatelstva Sudet. Tvrdím, že "omluvy" za "vyhnání" se sudetští Němci z landsmandschaftu, ani jejich čeští kryptofašističtí přátelé nedočkají. Kvůli Konrádu Heinleinovi a Sudetoněmecké straně. Kvůli zřeknutí se českého občanství v té době. Kvůli provokacím, anexi Sudet a vášnivému ohlasu sudetských Němců na tento proces v roce 1938 a v dalších letech. Kvůli zvěrstvům německých nacistů i rakouských Volksdeutschů. Kvůli mučírně v Pečkově paláci. Kvůli Lidicům. Kvůli koncentračním táborům a šóá. Kvůli všem mrtvým. Tvrdím, že je správné ocenit ještě i dnes ty německé antifašisty (a o definici státně spolehlivých osob se postaraly tehdejší zákony), kteří se tomuto procesu likvidace československého státu postavili.

Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality ZDE

Tvrdím, že pokud bych se dožil osvobození roku 1945, byl by odsun německého obyvatelstva z Čech tím nejmírnějším, čeho bych byl schopen a s čím bych souhlasil. Soužití různých etnik a kultur po explozi násilí není nemožné, je ale obtížné. Zkušenosti s třímiliónovou německou menšinou jsou však dějinně tragické a traumatizující. Bude se snad opakovat Osvětim, Majdanek či Treblinka? Nejsem pacifista, ale ani militarista. Svou bezpečnost však i dnes umím hájit se zbraní v ruce. A občas jsem k tomu nucen okolnostmi pohybu v noční Praze. A nečiním rozdílu mezi opilým agresivním Němcem, opilým agresivním Londýňanem a opilým agresivním Ostravákem. Pokud můj - do značné míry netolerantní a nekompromisní - postoj k nacistům i neonacistům Jan Čulík nechápe, je to jeho problém, ne můj. Nálepku tomu může dát jakou chce. Vypovídá totiž o něm samém.

Jak je snadné býti hrdinou ZDE

Hitler a historie nacismu TÉMA BL

Z noticky pana Cveka o Němcích a Češích jsem se dověděl že

Nevím jak autor, ale já mám mimo jiné i technické vzdělání a slova "velká část", či "mnohý z nich", díky jejich neurčitosti považuji za novinářsky neetická a především manipulativní. Tvrdit totiž, že v Čechách bylo hodně kolaborantů s nacismem je pravdou tehdy a jen tehdy, pokud se do oněch Čechů započítají právě ony tři miliony tehdy v nich žijících Němců.

Takže tvrzení je pravdivé z hlediska termínu občan protektorátu, či Druhé republiky. Ovšem nikdy to neplatilo pro české etnikum v tomto teritoriu. A abych byl konkrétní uvedu svou zkušenost. Městečko, kde jsem v té době žil, mělo kolem pěti tisíc obyvatel a kolaborantství bylo z těch všech prokázáno jedinému. Sice v onom městečku za války žilo několik německých rodin ze Sudet, ba dokonce z Říše, které vykonávaly různé správní funkce, ale to přece nebyli kolaboranti, nýbrž okupanti a utekli ještě před koncem války.

Poznámka JČ: Toto plané "vyjadřování subjektivních názorů" nemá význam. Chtějí-li autoři nadále v této diskusi pokračovat, bylo by záhodno uvést konkrétní dokumenty a historické důkazy, že "velká část českého národa kolaborovala s nacismem", anebo naopak že "ti kolaboranti byli právě sudetští Němci".

Známé jsou dokumentární záběry plného Václavského náměstí, kdy statisíce Pražanů projevily "podporu nacistické správě Protektorátu" po atentátu na Heydricha, ovšem i v tomto případě šlo o vydírání, takže lze jen velmi obtížně takovou "demonstraci" považovat za "kolaboraci českého národa s nacismem".

Jan Čulík si stěžuje na používání kolektivní viny vůči sudetským Němcům a velmi pateticky se snaží omlouvat chování jejich většiny "totalitním" režimem. Uplatňovat princip kolektivní viny je jistě špatné a odsuzovat někoho za to, k čemu byl donucen, sporné. Odpoví mi ale pan Čulík na otázku, kolik že sudetských Němců volilo ve svobodných volbách v letech 1935 a 1938 Henleinovu SdP?

Problémy o kterých pan Kotrba mluví, jsou pouze a pouze problémy občanů ČR a odsunutých sudetských Němců. A vlastně potomků těch, kteří se toho přimo zůčastnili, a to ještě ne všech, píše z Mnichova Zdeněk Wognar.

Kromě této skupiny lidí to už vlastně nikoho nezajímá. Tato skupina se neustále snaží ze všech sil tento problém rozdmychávat. Nevím proč, už jenom na otázku, proč to stále dělají, reagují tito lidé agresivně. Přistihl jsem mnohokrát, že na články tohoto typu já reaguji jakýmsi úsměškem a slovy: Už zase, nemají ti lidé nic jiného na práci.

Možná je to hrůza, ale jména Osvětim, Majdanek, Treblinka mnoha lidem nic neříkají.

V pátečních Britských listech Vlado Holáň reaguje na příspěvek profesora Dokulila, jenž byl doplněním jeho předchozího textu, v němž se zabývá problémem jednoslovného pojmenování České republiky. Z reakce pana Holáně mám pocit, že se o daný problém moc nezajímal.

De facto zbytečný spor o podobu jednoslovného názvu se vede již od vzniku samostatného Česka a nejsnaze se o něm můžeme dozvědět na webu Ústavu pro jazyk český Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ AV ČR).

Zákonodárci zvažují přijetí zákona o prostituci. Stojí dosud na hranici zákonnosti a k nelibosti výběrčích řádně stále nezdaněnou. Přispěchalo panstvo a komonstvo s názorem, že stát stane se největším pasákem, jakoby se už snad dostatečně nepopásal na solidních občanech a nestahoval svou smyčku kolem našich krků dle zvrhlé zásady: vyždímat z voličstva každou korunu, aby byl dostatek k rozhazování, cestování, žranice, přitroublé juchanice a novodobé jitrnice.

Článek Petra Slámy mne natolik zaujal, že jsem ze svých knih (Šmahel: Husitská revoluce, Kejř: Husité; Husův proces, Kantůrková: Jan Hus) osvěžil své znalosti a na jejich základě bych se odvážil Mistra hájit v obou bodech obžaloby.

Pokračující polemika s Ivanem Brezinou na téma ekologie a ekologismus

Německý ministr financí Hans Eichel oznámil, že ani letos se Německu nepodaří dodržet strop deficitu rozpočtu ve výši tří procent HDP, který EU stanovuje zemím eurozóny. Podle předpovědí by měl německý deficit dosáhnout v roce 2005 3,4 % HDP, teprve o rok později klesnout na 2,9 %.

Zveřejněno díky teritoriálnímu ekonomickému portálu EXPORT DO SRN

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.