A to je důvod, proč si myslím, že úvahy, kterými jsem mu odpověděl, mohou být adresovány i širší veřejnosti. Obecně je ve společnosti rozšířená nechuť k podobným akcím a nedostatečná tolerance vůči nonkonformním projevům a volnějšímu životnímu stylu, který je mnohým účastníkům vlastní.

Spor kolem zásahu celou kauzu zpolitizoval a pomíchal přitom různé roviny možného pohledu. Na jedné straně může duch těchto akcí posílit aktivismus svobodných občanů vymykající se zaběhaným konvencím, na druhé straně většině šlo především o kulturu a u pořadatelů šlo i o peníze (bary a krámky propojené s majiteli jednotlivých soundsystémů mohou slušně vydělávat).

Obecně platí, že by se mělo bránit přetrvávající tendenci ve společnosti dělat apriori z účastníků takových akcí násilnické asociály a zdrogované vagabundy. Koneckonců "bordel" po jiných obdobně masových, ale tolerovaných akcích (různé koncerty house, popu, "Bierfesty", srazy motorkářů či fotbalových fanoušků atp.) je možná srovnatelný. Řešení vidím v otevřenosti občanskému sektoru -- příkladem může být přístup z Dánska nebo Holandska, který ze squotingu dělá legitimní sociální projekt. To ale také pro zastánce free stylu znamená nenechat se opájet chutí zakázaného ovoce a uznat potřebu určité legitimity, chci-li být tolerován větší částí společnosti.

Koneckonců zajištění elementární "logistiky" chce své -- např. v oblasti hygieny či první pomoci v případě potíží. Také úklid po sobě a odvoz odpadu je asi nutné zorganizovat v dohodě s místními. Lépe svépomocí než s karabáčem státu za zády. Spontaneita akce, kterou argumentují např. autoři internetové petice Stanislav Penc a a Ivan M. Jirous, nebrání tomu, aby akce proběhla v rovině občanského sebeorganizování. Jistě by se našli lidé, kteří by tomu dali charakter odpovídajícího projektu.

S tím souvisí diskuse o tom, co kulturní fenomén těchto free parties znamená. Sám vyznavačem techna nejsem. Podstata techna mi přijde spíše jako psychická technika odtržení se od tohoto světa bez nějakého vlastního sdělení. Rozhodně není žánrem, který by měl prvky sociální revolty či protestu vůči estabslishmentu jako např. u některých punkových kapel. CzechTek přitahuje tento okruh lidí spíše svou atmosférou, stylem kašlajícím na konvence a odmítající nudu mainstreamové kultury. A tady se protíná s mojí vlastní zkušeností. Patřím ke generaci, která byla ještě zachycena českým undergroundem (je mi 43 let). S lidmi kteří stáli u jeho počátků (jako je Ivan M. Jirous) jsem měl možnost se přímo setkat a za hlavní odkaz této subkultury až do dnešních časů vnímám snahu čelit stádovitosti ve společnosti. V tomto ohledu bude dobré když technoscéna (než ji vystřídá jiná, možná méně pomíjivá forma) nepodlehne komerci ale ani netoleranci, protože z těchto ostrůvků svobody může vzejít energie, které zasáhne i okolní svět.

Pokud jde o vytvoření vstřícných podmínek pro účastníky a pokud je základem neziskové pojetí celé akce, tak by mělo být kardinálním východiskem vzájemná dohoda stran (instituce, místní obyvatelstvo, organizátoři i samotní účastníci) včetně odpovědnosti pořadatelů za případné škody. Tzv. spontánnost CzechTeku, kterou se na obranu před případnými sankcemi argumentuje je jen důsledkem hybridního přístupu -- na jedné straně se aktéři "spontánně" svolávají s pomocí internetu, na druhé straně se na akci pohybují lidé, nechvalně známí akcemi, které "organizovali" a inkasovali bez jakéhokoliv mandátu. Určitá dohoda těmto dezinterperetacím zabrání.

Tady samozřejmě narážíme na to, zda se nalezne majitel dostatečně velké plochy, který by na takovou dohodu slyšel. Jak se říká : Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod.

U soukromníků, kteří se budou rozhodovat podle očekávaného výnosu ze svého majetku, bych velkou šanci neviděl, spíše bych viděl šanci u veřejnoprávních korporací. Premiér Gross možná i na podnět petice Penc, Jirous přislíbil najít pro takové akce místo. Volení zástupci (jak je tomu koneckonců i v případě mé osoby) mu jistě mohou tento slib připomenout.

Autor je poslanec Parlamentu