Oxford a historie. Zdá se, že to jsou pro vás absolutní zdroje inspirace.
Ano, můj zájem o historii je částečně jako můj zájem o fantastická témata. Rád pohlížím na svět ze vzdálenosti. Je to jako to, o čem dnes mluvil Terry Gilliam. Řekl, že jako Američan rád žije v Anglii, protože když kritizuje Ameriku, má při tom k ní odstup a posílá jí z dálky vzkazy v lahvích.
To bylo velmi významné.
A já mám velmi podobné pocity. Pro mě je velmi obtížné vyrovnat se se světem, jaký dnes existuje, a porozumět mu. A tak se vydávám do pohádkového světa, do světa fantazie, abych se pokusil popsat svět, jak ho vidím, jednodušším způsobem. A totéž se děje v případě historie. Je jednodušší porozumět tomu, co se dělo před šesti sty lety, a pochopit, jak fungoval život a co se dělo v tehdejší politice, když máte od věcí odstup.
Takže to není klišé, když se říká, že studiem historie člověk porozumí dnešku? A vy využíváte historie k tomu, abyste odesílal své vlastní vzkazy v láhvi?
No, musím říct, že mé vzkazy jsou taky do určité míry v lahvích. Skutečně je pravda, že moje interpretace událostí z konce čtrnáctého století ovlivňuje můj přístup k tomu, co se děje dnes. Zpolitizovalo mě to. Jsou to úplně stejní lidé. Uchvacují moc. Zneužívají moc. Ovládají jiné lidi. Lidé se nemění. Někteří se snaží věci změnit, zreformovat. Někdy se reformním hnutím podaří načas moc vládců omezit, ale pak se vládci vracejí a znovu zavádějí represivní opatření. Otevřelo mi to oči vůči tomu, co se děje ve společnosti teď.
Publikujete v deníku Guardian protiamerické články. Myslíte, že se vyjadřujete příliš politicky? Nebo prostě tyto své názory pociťujete velmi silně?
Já bych neřekl, že ty články jsou protiamerické. Jsou zaměřeny proti režimu, který je teď v Americe u moci.
Ten režim ovšem bude tvrdit, že jsou vaše články protiamerické.
Protože je vždycky v zájmu takového režimu tvrdit, že když kritizujete nás, kritizujete celou naši zemi.
To dělávali i Rusové. A komunisté.
Je to starý trik. Dělal to už arcibiskup Thomas Arundel, když uchvátil moc jako arcibiskup a vrátil k moci Jindřicha IV. a uzurpoval moc Richarda II. Řekl: "Jestliže budete kritizovat církev, znamená to, že kritizujete legitimní vládu Anglie." Jindřich IV. ovšem přirozeně nebyl legitimní. Je tak lehké srovnávat tyto události. Margaret Thatcherová to dělala taky: "Když kritizujete konzervativní vládu, kritizujete Anglii."
Využíváte tedy záměrně parodie z politických důvodů? Mám na mysli onen nedávný článek v Guardianu ZDE, kde jste psal o tom, jak chcete mučit svého syna. (Jiný kritický článek Terry Jonese je ZDE.) Dostal jste na to nějaké reakce?
Ano, napsala mi celá řada lidí. Víte, tyhle články nikdy nic nezmění. Nic, co bych já napsal, nezmění postoje Tonyho Blaira ani jeho politiku. Ale umožňuje to lidem, aby se dali dohromady. Lidi si uvědomují, že nejsou se svými názory sami. Je pro ně obrovskou úlevou, když vidí, že někdo jiný řekl to, co si myslíte i vy a co sami pociťujete.
Ano. Kdopak to řekl, že největší myšlenky jsou ty, které bychom vyjádřili sami, ale někdo jiný je zformuloval za nás.
Ano. To je přesné.
Ještě se chci vrátit k vaší studentské oxfordské zkušenosti. Studium v Oxfordu je zjevně velmi intenzivní zážitek. Ale je to jistě velmi - mohu to říci - elitářské?
No, to je pravda. Ale když jsme tam studovali my, měli jsme pocit, že se to začíná měnit. Že polovina studentů pocházela ze státních a už ne ze soukromých škol. Teď, zdá se mi, se to všechno zase vrátilo ke staru.
No, dodnes tam - to je velmi zajímavé - studuje celá řada lidí z chudšího prostředí. Ale chtěl jsem říci: Prvotní inspirací vaší práce - kromě historie - je tato vaše studentská zkušenost. Všechno se to vyvinulo ze studentského divadla - dokonce i ve filmu Žabákova dobrodružství se objevují noviny, které se jmenují něco jako Oxford News. Takže zdroj vaší inspirace - studium na elitní škole, ale přesto má vaše práce tak obrovskou, všeobecnou popularitu. Není to paradox?
Nevím, prostě jsme se snažili dělat věci tak, aby to bylo živé. Nevím, neuvědomoval jsem si, že je v tom tak silná inspirace toho studentského humoru. Ale samozřejmě, co se týče Oxfordu, byl jsem tam strašně rád. Tedy: nebyl jsem tam strašně rád, první dva roky tam byly pro mě hodně těžké, ale strašně rád jsem tam pobýval mezi těmi starými budovami, budovami ze středověku. Budovy ze středověku mi připadají nesmírně lidské. Jsou mi velmi sympatické.
Vy v současnosti taky píšete knížky pro děti, že?
Ano, napsal jsem celou řadu knížek pro děti. Pohádky, Erik Viking. Teď zrovna píšu třetí knihu v seriálu knih o chlapci, který žije v době stoleté války. Je to založeno na skutečných historických událostech. Je to fiktivní příběh, založený na fantazii. Takže se mi spojuje zájem o historii a psaní pro děti. Jenže ta kniha, kterou teď píšu, vlastně není tak úplně pro děti. Ta kniha začíná být pro dospělé, jak ten kluk mi dospívá, tak dospívá i ta knížka.
Chci se vás zeptat na jednu věc, která se zdá být velmi relevantní v České republice, ale i v Británii, s ministrem vnitra Davidem Blunkettem. Měla by podle vás existovat v demokracii nějaká omezení svobody projevu? Existují nějaké názory, které by se měly zakazovat, anebo by měly být trestně stíhány? V České republice se vyskytly před několika lety problémy s lidmi, kteří se veřejně vyjádřili, že si Američané zasloužili útoky z 11. září a bylo proti nim zahájeno trestní stíhání. A britský ministr vnitra David Blunkett v Británii řídí všechna ta trestní oznámení proti extremistickým muslimským duchovním.
Jsem pevně přesvědčen, že jakmile jednou začnete lidem zakazovat cokoliv, octnete se na šikmé ploše. Je to nesmírně nebezpečné. Protože kdo má právo rozhodovat, co se smí říkat? A přece společnost musí být dostatečně pevná, robustní, aby dokázala tolerovat lidi, kteří chtějí šířit určité myšlenky. Nejsou to myšlenky, které jsou nebezpečné. Jestliže jsou nějaké myšlenky atraktivní, rozšíří se, i když se je někdo bude pokoušet potlačovat. Myslím si, že je nesprávné bránit lidem v tom, aby veřejně říkali cokoliv.
Ale jak může být společnost dostatečně robustní? Protože tyto postkomunistické společnosti, jako je Česká republika, jsou stále ještě nesmírně nepevné. Tom Stoppard mi včera řekl něco velmi podobného jako vy, a mně píší dnes ráno čtenáři: "Dobře, ale co když lidé chtějí demokracii zlikvidovat? Co pak?"
Ale oni přece demokracii nezlikvidují tím, že řeknou, že by se měla zlikvidovat! Když něco řeknete, ve společnosti to může mít vliv jen tehdy, když s tím souhlasí velký počet lidí. A pokud s tím, co říkáte, souhlasí velký počet lidí, musíte to samozřejmě přijmout, pokud věříte v demokracii.
Publikovat ve veřejné doméně myšlenky, které jsou kritické - to nesmí být nikdy trestné. Víte, kdybych já byl u moci, tak bych chtěl zakázat lidem šířit všechny ty pravicové nesmysly, všechny ty věci, které já shledávám nepřijatelným - to o tom hospodářství, o tom, že prvotní je trh a ekonomika a jediný možný názor na svět je thatcherovský a blairovský. To bych zakázal já, kdybych souhlasil s tím, že se má něco zakazovat. Ale nic se zakazovat nesmí.
Takže Blair podle vás není sociální demokrat.
Ne, je to skutečný pravicový reakcionář. Podívejte se, vždyť se podílí na větším množství válek a násilí než jakýkoliv jiný britský premiér, jakého jsme mi kdy měli. Vždyť je to neuvěřitelné! A to má být labouristický, takzvaně socialistický premiér, který zatáhl Británii do války! Útočí bezdůvodně na jiné země! Je to absurdní. Je to směšné. Je to strašné.
Dramatik Harold Pinter nazval Blaira v BBC Radio Four lhářem a zločincem.
Ano. To souhlasím.
Vy s tím souhlasíte?
Mě překvapilo, že ho Blair za to nežaloval.
Ale o to přece jde. Já mám právo na svůj vlastní názor a musíme mít svobodu projevu k tomu, abychom to mohli říct. Přece se nestávám zločincem jen tím, když vyjádřím svůj osobní názor, že je Blair zločinec. Myslím, že by Tony Blair měl být postaven před soud. A vy mě chcete zavřít za to, že jsem přesvědčen, že by měl být Blair postaven před soud? Blair je válečný zločinec. Je odpovědný za obrovské množství mrtvých lidí, v Srbsku, v Iráku. To je celá ta potíž ohledně těchto procesů s válečnými zločinci. Proč nebyl postaven před soud Henry Kissinger za kobercové bombardování Kambodže? Vždyť je to absurdní.
|
