A můžeme se ptát, zda média jsou neinformovaná (a tím hloupá) nebo zda se na tomto podvodu úmyslně podílejí.

Proti udělování tzv. Nobelových cen za ekonomii protestují opravdoví vědci v oborech jako jsou fyzika, matematika, lékařské vědy nebo ekologie - a požadují, aby cena Švédské banky pro ekonomii byla oddělena od Nobelovy ceny, anebo vůbec zrušena. Námitky pocházejí od vědců v exaktních vědách, kteří studují přírodní svět a jejichž objevy podléhají ověření a vyvrácení. Cena za ekonomii v jejich očích pravé Nobelovy ceny znehodnocuje. Proti udílení tzv. Nobelových cen za ekonomii protestoval i dědic zakladatele ceny Alfréda Nobela, Peter Nobel. "V korespondenci Alfreda Nobela nikde nenajdeme nejmenší zmínku o ceně za ekonomii," upřesnil pan Peter Nobel. "Švédská královská banka snesla své kukaččí vejce do hnízda jiného velmi váženého ptáka a tím "chráněnou značku" Nobel zneužila. Dvě třetiny cen Švédské banky byly předány americkým ekonomům Chicagské školy, jejichž matematické modely slouží ke spekulacím na trhu s akciemi - což je v nejostřejším protikladu k záměrům Alfréda Nobela, který chtěl zvelebit osud člověka." Tolik Peter Nobel.

To jsou vážná slova. Tedy o udělení tzv. Nobelovy ceny za ekonomii rozhodují bankéři a udělují ji ekonomům, jejich výplody odpovídají nejlépe jejich potřebám. Že se bankéři přitom neohlížejí na původní úmysl zakladatele ceny - zvelebit osud člověka - je snad každému jasné.

Používání matematických modelů ke spekulacím na burze je slabý důvod k tomu, abychom takovou specializaci považovali za vědu. Zvláště, když jejich "vědu" v praxi využívají manažeři firem jako je Enron, Worldcom nebo Parmalat ke svým "obchodům".

Objevují se články které do nejmenších podrobností analyzovaly, jak jistí ekonomové, mezi nimi několik nositelů ceny Švédské banky, zneužili matematiku k vytváření nerealistických modelů sociálních dynamik. Ideologické předsudky neoklasických ekonomů jsou známy, obdobně jako nereálnost značného počtu jejich postulátů.

Stále se opakuje otázka, zda je ekonomie vědou nebo profesí. Většina jejích "principů" není podrobena kritickému ověření, zatímco pro fyzikální zákony je to nezbytnost. V této souvislosti můžeme mluvit spíše o profesi. Matematizovaná prezentace těchto názorů často slouží k zamaskování ideologie v jejich díle obsažené, ale nevyjádřené přímo. Tím ekonomové v rámci mocných institucí, které je zaměstnávají, si vytvářejí sféru vlivu, a přitom jsou jen zřídkakdy podrobeni kritériím zpětné vazby jako ostatní profese. Lékař, který se dopustí při léčení nemocného chyby, jde k soudu; ekonomové mohou svými špatnými radami zcela beztrestně přivodit nemoce celých zemí - jako se to stalo v případě Argentiny, kde Světová obchodní organizace (WTO) svými "knížecími" radami v oblasti důchodové reformy přivedla celý stát k bankrotu.

Ekonomika se dotýká života každého občana na světě. Není jen jedna - je rozdíl mezi socialistickou ekonomikou a ekonomikou velkých bank. Ve svých teoriích ekonomové záměrně ignorují otázku předběžného rozdělení majetku, moci a informací a to vede k sociálně nespravedlivým výsledkům. Takoví ekonomové pak svoji "nezávislost" na morálce a sociální spravedlnosti vydávají za přednost a při tom jsou posedlí výlučně starostí o maximalizaci vlastního zájmu. Jenže ekonomika není jako fyzika. A proto ekonomika nemůže být nespravedlivá. Ekonomika ve službách bank slouží k přesunům peněz od chudých k bohatým. A to je jediný její úkol.

Na výběru kandidátů za rok 2004 si můžeme ukázat účel, ke kterému byla cena určena. Cenu dostali dva američtí ekonomové, pánové Edward Prescott a Finn E. Kydland, kteří v článku z roku 1977 prostřednictvím jednoho matematického modelu "dokázali", že ústřední banky mají být nezávislé na volených reprezentantech státu. Reprezentanti ceny Švédské banky oslavovali jejich článek z r. 1977 a jeho "velký vliv na reformy, které se uskutečnily v četných zemích (jako např. Nový Zéland, Švédsko, Británii), a které předaly rozhodnutí o měnové politice nezávislým ústředním bankéřům." Tento výběr dokazuje moji teorii, že určité věci, které nebylo možno realizovat v době bipolárního světa, v době existence sovětského sociálního státu je možno realizovat až dnes, kdy padly veškeré zábrany. V době, kdy se bankéři ve spolupráci s poplatnými ekonomy rozhodli zlikvidovat sociální stát. V roce 1977 článek nevzbudil velkou pozornost - byl nerealistický protože byl politicky neprůchodný. Dnes však dobře posloužil. Obdobné "reformy" jsou nanejvýš pochybné. Měnová politika určuje rozdělení bohatství mezi věřitele a dlužníky, politiku příjmů a rovnost šancí. Je možno ji nastavit ve prospěch bank a vlastníků kapitálu tak, aby znevýhodnila námezdní pracující, vede k růstu nezaměstnanosti a prodražuje splácení dluhů a to vše. A to všechno je velmi dobře vidět právě na příkladech Nového Zélandu, Británie a v poslední době i na Slovensku.

"Vědecký" ekonomický podfuk se ocitá na pranýři. Existují i seriozní a investigativní ekonomové, kteří studují ekonomii v celé šíři jako ekologická ekonomie, ekonomie přírodních zdrojů, atd. Avšak nic nezmůžou proti zásadním dogmatům neoklasické ekonomie, přestože ji někteří komentátoři srovnávají spíše s náboženstvím, zejména pokud jde o její víru v "neviditelnou ruku" trhu. Nic nezmohou, pokud budou média v rukou bank a velkého kapitálu. V době, kdy se právě média soustřeďují v rukou několika majitelů svázaných s bankami, nelze zjistit pravdu. Internet nemůže nahradit dennodenní vymývání mozků prostřednictvím televize.

Pár snílků nemůže změnit běh světa.