Revizionismus sudetských Němců, Říšských Němců a rakouských Volksdeutsch je dostatečně znám, nicméně může být v Evropě roku 2002 uplatňován pouze omezeně a pouze tam, kde tato "ublíženecká" politika a sny o hnědé budocnosti ("Es kommt der Tag...") nachází sluchu. Uplatňování revizionistické orientace německé diplomacie kancléře Kohla na poněkud nábožensky myslícím, nacionalistickém a intelektuálně jednoduchém Balkáně skončilo desetiletím bojů a občanských válek s následnou intervencí a okupací "demokratickými" státy.

V čí prospěch se realizovala tato nebezpečná strategie a kdo tuto vzájemnou balkánskou genocidu vyvolal, ptám se já? Odpověď je ne nepodobná té odpovědi o revizi Benešových dekretů. Jsou stále ještě skupiny obyvatel v Evropě, snící o Velké Albánii, stejně jako o Velkém Srbsku, stejně jak o Velkoněmecké říši a stejně jako o Velké Rusi. Naštěstí v ČR nacházeli v mnohých etapách historie útočiště poražení z těchto "romantických" válek, a proto nikdo dnes (mimo několika reemigrantů z mnichovských hospod) nesní o Vekomoravské říši či o německých Sudetech... V ČR sice existuje skupina, snící o Českém království (král Václav Havel I. a kancléř kníže Schwarzenberg), ale nevychází pro jistotu z Hradu... Naštěstí jsou tyto skupiny úsměvným koloritem demokratické, většinově ateistické a skulární republiky - nehrozí zde, narozdíl od Srbska či Albánie, restaurace "šlechetných" šlechtických autokracií.

Jak řekl na diskuzním fóru k tomuto tématu jeden ze čtenářů, jediné, co je takový Sudeťák oprávněn říci k válce a odsunu, je "Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa!"! Byl jsem velmi překvapen, kolik skutečně kvalitních příspěvků k tomuto tématu se sešlo nyní na Neviditelném psu. Po dlouhé době mne opět Ondřej Neff mile překvapil svou redakční politikou, ve které nechává hovořit obě strany a nesnaží se určovat, co je "jedině správné"...

Nepromyšlený útok na status quo může mít ale paradoxně "bumerangový" efekt v posílení ultralevicových sil na "obranu" před cizáky (Štěpánova KSČ, revanšistické skupiny v KSČM a jejich satelity jako Paslavistické hnutí) a výsledk rozkmitání těchto stále potenciálně dynamických vektorů zahraniční politiky by mohl v přechodném pominutí smyslů několika vládců či vlád destabilizovat celou Evropu, prozatím se sjednocující na federalistickém principu. Kauzy rozpoutávané Lichenštejny, Habsburgy a jimi řízenou Panevropskou unií sice znějí libě potomkům fašistů, nacistů a různých evropských kolaborantů, kteří přišli o své majetky na základě vůle vítězů v 1. či 2. světové válce, nicméně byly by realizovatelné pouze v případě opuštění parlamentních rozhodovacích procedur (třeba ve prospěch mediálně manipulovatelných přímých voleb), případně za ztráty soudnosti nadpoloviční většiny zastupitelů obyvatel Evropy, kterým už nic neříkají slova Treblinka, Majdanek, Osvětim či Buchenwald. Odmítnutí německé Evropy je spojovacím článkem a důvodem existence celé Evropské Unie. Buď Euro, nebo Reichsmark. Buďto Jalta, nebo Mnichov. A Evropa si v této bipolární volbě vybrala multipolární řešení - Euro.

Mussoliniho příbuzná může být krátce v italském parlamentu, potomci Reinharda Heydricha v českém parlamentu trvale nikoliv. Stačí jeden Německý rytíř v katolické straně. To abychom věděli, proč je v ČR tak málo věřících. Nedomnívám se (a při mé znalosti evropské politiky se nedomnívá i nadpoloviční většina vlád ve státech EU), že by sudetský problém (přes intenzivní masírování mediální pátou kolonou i zde v ČR, přes revanšistické útoky z Budapešti, Mnichova či Říma) měl naději na úspěch při přijímání ČR do Evropy. Na tom se shodnou všichni ti, kteří vládnou této Evropě. Naštěstí pro ČR. A naštěstí pro Evropu.

---

Pro ty, kteří si už nepamatují, jaké hrůzy páchali němečtí nacisté a jejich rakouští, ale i čeští či slovenští přisluhovači, připravil jsem před dvěma lety na tehdy novém fotoalbu firmy Olympus (Britské listy tehdy fungovaly na serveru, ke kterému neměly přístup a nebyly schopny vkládat obrázky) fotogalerii s příznačným názvem FAŠISMUS. Vznikla díky péči několika antifašistů a jejich pozůstalosti, ve které své "poslední útočiště" nalezly i zbytky archivu špionážní odbojové skupiny Český lev, stejně jako snímky z "Pečkárny" či zcenzurované snímky ze starého archivu ČTK. V galerii naleznete obrázky z koncentračních táborů, snímky redaktora ČTK z Norimberského procesu, fotoseriál z tajné popravy K. H. Franka na dvoře Pankrácké věznice, snímky z exhumace hromadných hrobů v Dachau a jiné důkazy zvěrstev, kterých se němečtí nacisté dopouštěli za 2. světové války. Naleznete tam i snímky válečných zločinců, kteří ještě uprostřed šedesátých let žili na svobodě ve Spolkové republice Německo.
Dnes naleznou badatelé tuto kolekci v pražském Muzeu dělnického hnutí, díky jehož laskavosti jsem mohl snímky digitalizovat a zveřejnit. Mnohé z nich tak byly zveřejněny vůbec poprvé.