Zmasakrovat město z výšky třiceti kilometrů umí "každej blbec". To je pouze o množství tun dynamitu, které naháže dolů. Mířit ani tak moc nemusí. Ono to stejně nejde.

Vtip je v tom, že každý syn matky, která zahyne pod troskami rozbombardovaného města se stane "svatým" bojovníkem v něčí "svaté" válce - ať už se jmenuje Jihad či Revoluce. Vůdcové jsou vždy v bunkrech.

Vtip je v tom, že se (i po půl století) ve Vietnamu každý Američan, jdoucí po ulici Ho-Či-Minova města kouká přes rameno, jestli na něj nemíří nějaký Kalašnikov. Neví. Byl to TYRAN...

Vtip je v tom, že každý Rus si bral a dodnes bere s sebou v Praze mapu, protože kdyby se zeptal na cestu, každý Čech by ho ještě letos poslal (stejně jako v roce 1969) přesně na opačný konec města - přesně pod heslem "Zachvatčiki, iditě domoj". Neví. Byl to TYRAN...

Vtip je v tom, že každý Čech si v Bratislavě vzpomene pro jistotu na základy "televizní" slovenčiny a hovorí s táhlým prízvukom. Neví. Byl to ČEHÚN a to je něco jako HUN... Nadávka.

Vtip je v tom, že KAŽDÉ násilí plodí další násilí, každé pokoření plodí odpor a vzdor a pokud se nechceme pozabíjet navzájem, nemůžeme odpovídat na primitivní divošskou akci ještě divošštější reakcí. Musíme se zamýšlet nad důvody, snažit se pochopit jejich motivace a nezůstávat v sevření vlastní omezené nadutosti. A je úplně jedno, zda se ona nadutost veřejně přizná nebo ne. Herodesovské reakce jsou pouze eskalací násilí a nikoliv řešením (jak už dva tisíce let známo). Existuje něco jako "objektivní podmínky revoluce" a pokud jsou splněny, je jedno, zda se vůdce jmenuje Nazaretský, Hus, Lenin, Umar, nebo Vomáčka. Vždy se najde. Pokud ho ukřižujeme, tak "vstanú Boží bojovníci". Je vždy vznešenější umírat pro ideály než pro peníze.

Jediným řešením je zamyšlení se nad během světa. Resuscitace principů a institucí, které se osvědčily pro stabilizaci - resuscitace OSN jako globální zkušenosti lidstva s NEKOMUNIKACÍ - pokračováním politiky jinými prostředky, které dospělo do hrůz 2. světové války. Respektování práva na sebeurčení bez ideologické, kulturní a civilizační subverze. Respektování práva na odlišnost - barvy kůže, Boha, i oděvu. Ničí "pravda" není globální, ničí pravidla nejsou všeobímající a ta pravá. Každý stát a občané v něm si mají právo vybrat svou cestu. I cestu špatné volby, za kterou si nesou následky.

Jediným řešením je moudrost vedle síly. Eliminace sobectví. Změna zahraniční a ekonomické politiky všech supervelmocí tak, aby nedocházelo k disproporčnímu vývoji a rozevírání "sociálních nůžek", k ožebračování třetího světa. Pak zůstanou nenaplněny ony objektivní podmínky. Nesmí dojít k bezvýchodné situaci, kdy na jedné straně je bohatství, dostatek - a z toho vyplývající rozmařilost, plýtvání, na druhé straně živoření, pokoření a ponížení - a touha se mstít, touha zničit tu civilizaci tyranů.

Avšak každý mikroregion (stát, konfederace či jiný nadstátní útvar omezený reginálně) musí tak jako tak projít několika fázemi:
kolonie, protektorát

• výchozí fáze vazalská ekonomika, zkorumpovaná státní správa, exploatace přírodních zdrojů, ožebračování ekonomiky, rozeštvávání a vydírání elit
• seznamovací fáze - hledání a vzdělávání perspektivních domácích elit ve světě, postupný rozpad koloniálního systému
• apartheid naruby - převzetí moci domorodci - vítězství národně osvobozeneckých frakcí, extrémní nacionalismus, rozpad struktur, "odplata", emigrace starých elit
• zlatokopecké období - koncentrace moci mezi frakcemi domorodých elit, akumulace finančních prostředků na úkor národního bohatství, represe

• husitské období - občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi, rozpad státu, definování nových státních hranic, definování "nových pořádků", emigrace strých elit
• normalizace - vojenský režim - upevnění moci vítěze, stabilizace situace, mezinárodní uznání nových struktur, mezinárodní uznání nových hranic
• stabilizace - vstup zahraničního kapitálu, investice do stabilizace ekonomiky, omezená podpora vítěze, ochrana nových hranic

• perestrojka - občanská válka v rukavičkách, podpora demokratizačních mechanismů, ideologická subverze
• "velvet revolution" romanitcká fáze - vytváření nových elit i politické struktury cestou předání moci, emigrace starých elit
• "velvet revolution" poznávací fáze - "prozření" z demokracie
• "velvet revolution" - retardační fáze - "vystřízlivění"
• demokratizace - stabilizační a asociační (přechodová) fáze - "politický realismus", pragmatismus elit, vzrůstající moc byrokracie (v této fázi se nachází nyní ČR), počínající strach z neznáma a neexistence hranic "svobody"

• demokracie romantická fáze - mezinárodní integrace, okouzlení novými možnostmi, intenzivní nárust zločinnosti, xenofobie a populismus ccs 5-7% obyvatelstva - "Nic než národ"
• demokracie - komunikační fáze - přibližování legislativy, společenských norem a "učení se" toleranci, "boj" s xenofobií a konzervativním populismem cca 12% - 25% části populace
• demokracie poznávací fáze - "všude je chleba o dvou kůrkách"
• demokracie retardační fáze - "Namazaný krajíc spadne vždy namazanou stranou dolů"
• demokracie stabilizační fáze - "Přežili jsme Rakousko, Hitlera, Stalina i Havla, tyhle voly přežijeme taky"
• demokracie stabilní fáze - "Politika? Vždyť je jedno, vládne-li tu Pavel nebo Šavel. Důležité je, funguje-li to. Mně nevadí jeden ani druhý."